fbpx
Zmeň svoj život
Falošné učeniaMária - kráľovna všetkých?Výklad Písma

6. Kráľovná nebies odhalená

Hodna uctívání

Na mnoha místech zjevení se setkáváme se znepokojující praxí. Zjevení Marie přímo povzbuzují své následovníky k tomu, aby je tito uctívali. Mnoho vizionářů dokonce tvrdí, že byli silou sraženi na kolena, když se zjevení ukázala! Další vizionáři říkají, že zjevení jim jasně řekla, aby poklekli.

Podle Boba a Penny Lordových, nadšených příznivců zjevení Marie, zjevení, které se ukázalo vizionářce Bernadetě ve Francouzských Lurdech, ji srazilo na kolena! Existuje videozáznam, na němž šest mladých vizionářů v Medjugorji jednotně padlo na svá kolena, když se ukázalo zjevení. Video Zprávy z nebes ukazuje mnoho příkladů, kdy poutníci klekají, hrbí se a leží před obrazy, sochami a zjeveními Marie.

Navíc zjevení Marie v Lurdech (Francie), Guadalupe (Mexiko), Beauraing (Belgie), Fatimě (Portugalsku) a na mnoha dalších místech vyžadují, aby svatyně nebo chrámy, které na její počest mají být vystavěny, byly příchozími věřícími uctívány. Je třeba poznamenat, že čtyři z výše zmíněných míst jsou plně schváleny římskokatolickou církví. Poselství je stejné na všech hlavních místech zjevení: Zjevení Marie je hodno chvály a uctívání.

Kromě toho zjevení inspirovala mnohé k nespočtu modliteb, které věřící mají opakovat a dodržovat. Jeden příklad modlitby k Marii najdeme v populární knize – Oddanost úcty naší Matce ustavičné pomoci:

Hle před tvými chodidly, Ó Matko ustavičné pomoci, je ubohý hříšník, který nalézá východisko jen u tebe a důvěřuje tobě. Ó Matko Milosrdenství, slituj se nade mnou. Slyšel jsem, že všichni hříšníci k tobě mají volat jako ke svému úkrytu a tak buď mým útočištěm a mou nadějí… Ó, Matko Ustavičné Pomoci, poskytni mi ji k tomu, abych se mohl kdykoliv dovolávat Tvého mocného jména, které je ochranou živých a spasením umírajícím.

Podívejme se na začátek této modlitby, když ubohý hříšník je u nohou Marie. Povzbuzovala by Marie z Bible lidi k tomu, aby padali k jejím nohám? Není toto porušením druhého přikázání? Bible má k této otázce jistě co říct:

Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí (Exodus 20:3-5)

Obraťte se ke mně a dojdete spásy, veškeré dálavy země. Já jsem Bůh a jiného už není. (Izajáš 45:22)

Koho bych měl na nebesích? A na zemi v nikom kromě tebe nemám zalíbení. (Žalm 73:25)

Uctívání Boha

Bible opakovaně přikazuje věřícím, aby uctívali Boha a jen Jej samotného. V knize Zjevení apoštol Jan padl k nohám anděla. Anděl ihned upozornil Jana slovy: „Střez se toho! Jsem jen služebník jako ty a tvoji bratři proroci a ti, kdo se drží slov této knihy. Před Bohem poklekni!“ (Zjevení 22:8-9) Anděl nemohl být jednoznačnější – veškeré stvoření má uctívat Boha samotného.

Když byl Ježíš veden na poušť a pokoušen ďáblem, můžeme vypozorovat, že ďábel toužil být uctíván. „Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu a řekne mu: „Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.“Tu mu Ježíš odpoví: „Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: ‚Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.'“ (Matouš 4:8-10)

Ježíš zcela jasně hovoří o tom, že jedině Bůh je hoden uctívání – máme se tedy sklánět k nohám jen samotného Boha. Samozřejmě Ježíš dovolil svým následovníkům, aby Jej uctívali (Matouš 14:28-33), protože On sám je Bohem. Avšak žádné stvoření, dokonce ani Marie, nemá být uctíváno. Bůh je náš Stvořitel, náš Zachránce a náš Život, Jemu náleží veškerá oddanost. Je samozřejmostí, že pravá Marie, o níž je psáno v Bibli, by nikdy neporušovala Slovo Boží. Proto tato zjevení nemohou být požehnanou pannou Marií z Nazareta.

…aby před jménem Ježíš každé koleno kleklo – všech, kdo jsou v nebi, na zemi i v podzemí, a každý jazyk aby vyznal ke slávě Boha Otce, že Ježíš Kristus je Pán. (Filipským 2:10-11)

Modlářství

Ve 46. kapitole proroka Izajáše Bůh ukazuje na přirovnání, jak On nese svůj lid, zatímco modly musí být nošeny. Modly byly v Babylónu naprosto běžnou záležitostí. Babyloňané si vytvořili své sochy podle svých rozmanitých bůžků a nosili je při mnoha náboženských obřadech a svátcích. Pán Bůh řekl, že tyto modly jsou bez užitku a jsou ohavností: „Z měšce sypou zlato a na váze odvažují stříbro, najmou si zlatníka, aby jim udělal boha, a pak se hrbí a klanějí. Nosí ho na rameni, přenášejí ho, postaví jej na podstavec, a on stojí, ze svého místa se nehne. Úpějí k němu, ale on se jim neozve, z jejich soužení je nezachrání.“ (Izajáš 46:6-7).

V mnoha pasážích Písma bylo předpovězeno, že v posledních dnech tohoto světa bude modlářství velmi rozšířené. Je smutné, že modlářství běžné za dnů Izajáše se intenzivně rozmáhá v současnosti. Izajáš 46 popisuje, jak lid padal na tvář k uctění mnoha soch představujících různé babylonské bůžky a bohyně navzdory Božímu nařízení, že nemají padat před žádným spodobněním čehokoliv. Bůh stále zdůrazňoval, jaký je rozdíl mezi tím, že sochy musí být nošeny a tím, jak On sám nese Svůj lid:

…jejich modlářské stvůry byly naloženy na zvěř a na dobytek, ten náklad, který jste nosili, to břímě k zemdlení. Zvířata se zhroutila, klesla spolu, břímě nebyla s to zachránit; oni musí do zajetí. „Slyšte mě, dome Jákobův, všichni, kdo jste zůstali domu Izraelovu, vy, kteří jste chováni již od života matky, od matčina lůna na rukou nošeni: Já sám až do vašeho stáří, až do šedin vás budu nosit. Já jsem vás učinil a já vás ponesu, budu vás nosit a zachráním.“ „Komu mě připodobníte, a s kým mě srovnáte, komu mě přirovnáte, abychom si byli podobni? (Izajáš 46:1-5)

Modlářství popsané ve 46. kapitole proroka Izajáše vede k soudu nad „paní království“, která povzbuzovala Boží lid k modlářským obyčejům. Tato „panna – dcera babylonská“ a její soud je popsán v 47. kapitole Izajáše, kterou blíže prozkoumáme později.

Jako náš Stvořitel a Vlastník, Bůh je spravedlivě žárlivý, co se týče naší celkové oddanosti Jemu. Veškerými Písmy se prolíná, jak Bůh opakovaně napomíná svůj lid, aby uctíval jen Jej, a vyvaroval se modloslužby vůči sochám, obrazům a dalším modlám.

V den, kdy k vám Hospodin mluvil na Chorébu zprostředku ohně, jste neviděli žádnou podobu; velice se tedy střezte, abyste se nezvrhli a neudělali si tesanou sochu, žádné sochařské zpodobení: zobrazení mužství nebo ženství,… abys nepovznášel své zraky k nebesům, a když bys viděl slunce, měsíc a hvězdy, všechen nebeský zástup, nedal se svést a neklaněl se jim a nesloužil tomu, co dal Hospodin, tvůj Bůh, jako podíl všem národům pod celým nebem. (Deuteronomium 4:15-16,19).

Spodobnění pomocí obrazů a rytin

Oproti opakovaným varováním Stvořitele před modlářstvím, zjevení Marie naopak přikazuje svým následovníkům, aby uctívali její sochy a obrazy. Následující zpráva pochází z knihy, která nese Imprimatur katolických biskupů a arcibiskupa:

Jako matka vám chci říci, že jsem zde s vámi, přítomna v každé soše, kterou zde máte. Každá z mých soch představuje mou přítomnost a připomíná vám vaši nebeskou Matku. Proto jim musí být vzdávána úcta a musí být uloženy na místo nejvyšší pocty… musíte vzhlížet s láskou ke každému obrazu vaší nebeské Matky…

Tato zjevení povzbuzují své následovníky k tvorbě a uctívání jejich obrazů. Ani na jediném místě v Bibli nenacházíme, že by oddaný následovník Boha dělal jakékoliv podobizny anebo rytiny a klaněl se k nim, aby je uctíval. Nenacházíme o tom zmínku v Písmu ani jedinkrát. Na mnoha místech jsou sochy Marie nošeny k uctívání ve veřejných procesích. Mariánští následovníci dokonce přicházejí k sochám Marie po kolenou (nezřídka rozedřených do krve) – a vyjadřují tímto svou úctu Královně nebes. Ani na jednom místě zjevení, podle všech výzkumů, nebylo zaznamenáno popření takovýchto nebiblických zvyků.

Nemělo by nás překvapovat, že to, před čím Bůh varuje, tedy výše zmíněné modlářství, je zvláště rozšířené v těchto posledních dnech. Je nám řečeno v knize Zjevení Jana, že i když Bůh vylije svůj soud na neposlušný a bezbožný lid, přesto mnoho z nich bude pokračovat v uctívání model a ještě více v uctívání démonů, kteří se za modlami ve skutečnosti skrývají.

Ostatní lidé, kteří nezemřeli těmito ranami, však nečinili pokání ze skutků svých rukou; nepřestali se klanět démonům a modlám ze zlata, stříbra, mědi, kamene a dřeva, modlám, jež nevidí, neslyší ani nechodí. (Zjevení 9:20)

Zasvěcení se „Marii“

Navíc kromě tohoto modlářství, zjevení častokrát požadují od svých následovníků, aby odevzdali své životy zcela do jejich péče. Ve starověku se každá přísaha, která byla vykonána, činila Bohu. Proto byla přísaha jasným vyjádřením, koho přísahající člověk pokládá za svého boha. Z toho důvodu měli Izraelité přikázáno, aby přísahali jen při Bohu samotném (Deuteronomium 10:20). Dělat sliby či přísahy nějakému bůžku je jasným prohřeškem vůči Hospodinu:

Král se však bude radovat; Bůh bude chloubou všech, kdo přísahají při něm, a budou zacpána ústa těm, kdo zrádně mluví. (Žalm 63:12).

Ti, kteří přísahají při samařském provinění a říkají: „Jakože živ je tvůj bůh, Dane, a jakože živa je cesta Beer-šeby“, padnou a již nepovstanou. (Ámos 8:14)

Napřáhnu svou ruku na Judu, na všechny obyvatele Jeruzaléma, vyhladím z tohoto místa, co zůstalo z Baala, i jméno žreců a kněží, rovněž ty, kdo se na střechách klanějí zástupu nebeskému, ty, kdo se klanějí hned Hospodinu a jím se zapřísahají, a hned zase přísahají při svém Melekovi. (Sofonjáš 1:4-5)

Povšimněme si jak ve výše uvedené pasáži z knihy proroka Sofonijáše jsou zmíněni ti, kdo přísahají současně jak při pravém Bohu, tak i při falešném bůžku. Jejich provinění je stejné jako u těch, kteří přísahají pouze falešným bůžkům. A je více než smutné, že v naší době je mnoho těch, kteří se nazývají křesťané a zasvěcují přitom své životy „Neposkvrněnému Srdci Panny Marie.“

V roce 1984 papež Jan Pavel II. zasvětil celý svět a všechny lidi „Neposkvrněnému Srdci Panny Marie“ jako odpověď na požadavky Naší Paní Fatimské. Zde je konkrétní úryvek z jeho modlitby zasvěcení:

Utíkáme se pod Tvou ochranu, svatá Matko Boží. Přijmi s láskou, Matko a Služebnice Páně, lidstvo tohoto světa, které Ti svěřujeme a zasvěcujeme je Tobě… Svěřujeme Ti, Ó Matko, každého jednotlivce světa a svěřujeme Ti celý svět k zasvěcení Tvému mateřskému srdci.

Miliony a miliony lidí zasvětily celé své životy, své rodiny, své národy a celý svět zjevením Marie. Mariánský učenec Dr. Mark Miravalle vysvětluje, co znamená takovéto zasvěcení:

Zasvěcení je slib lásky a dar sebe samotného, který oddává vše, co máme, vše co jsme a vše, co děláme, bez omezení a zcela, Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, tak, že ona nás smí přivést k nejdokonalejšímu Svatému Srdci Ježíše.

Následující zpráva zjevení, jež byla schválena biskupy, vysvětluje, co Královna Nebes přikazuje a slibuje těm, kdo jí zasvětí své životy:

Nechť mezi vámi není vůdců. Já sama budu vaší Vůdkyní. Všichni musíte být bratřími: milujícími, chápajícími a pomáhajícími si navzájem. Je jen jedna záležitost, skrze kterou musíte být mnou formováni: proto je důležité, aby každý jeden nabídnul a zasvětil sám sebe mému Neposkvrněnému Srdci a svěřil sebe samotného zcela mně tak, jak Ježíš svěřil sebe do mé péče; a tímto způsobem se budu starat o vás ve všech záležitostech.

Každému, kdo mi zasvětí svůj život, opětovně slibuji spasení: bezpečí od porušenosti v tomto světě a věčné spasení.

Na rozdíl od těchto tvrzení, Bůh přikazuje, že jen Jemu máme důvěřovat: „Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky.“ (Přísloví 3:5-6) „Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.“ (Matouš 4:10).

V Exodu 32 je nám řečeno, že zatímco Mojžíš na hoře Sínaji přijal Desatero přikázání, lid mezitím požádal Árona, aby jim vytvořil bůžka. Toto modlářství velmi rozhněvalo Boha, takže 3000 mužů zemřelo. A toho dne Mojžíš napomínal lid těmito slovy:

„Posvěťtež dnes rukou svých Hospodinu, jeden každý na synu svém a na bratru svém, aby vám dal dnes požehnání.“

Po tomto incidentu Bůh opakovaně připomínal, aby Jeho lid neměl účast na žádných modlářských aktivitách jako pohané:

Dej si pozor, abys neuzavíral smlouvu s obyvateli té země, do které vejdeš, aby se nestali uprostřed tebe léčkou. Proto jejich oltáře poboříte, jejich posvátné sloupy roztříštíte a jejich posvátné kůly pokácíte. Nebudeš se klanět jinému bohu, protože Hospodin, jehož jméno je Žárlivý, je Bůh žárlivě milující. Neuzavřeš smlouvu s obyvateli té země. Budou se svými bohy smilnit (Exodus 34:12-15)

Královně nebes je přinášeno mnohem více modliteb než kterémukoliv jinému bytí. Miliony „Zdrávas Maria“ jsou opakovány každým dnem. Narozdíl od této praxe Ježíš řekl svým následovníkům, aby se nemodlili stejné modlitby stále dokola: „Když se tedy modlíte, neříkejte prázdná slova jako pohané, kteří si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov.“ (Matouš 6:7). Pán Bůh chce naše srdce, ne modlitby naprázdno.

K tomu, aby Marie mohla odpovídat na všechny tyto prosby, musela by být vševědoucí, všudypřítomná a všemohoucí. Nikde v Bibli žádnému stvořenému člověku, andělu, dokonce ani Marii nejsou připisovány tyto vlastnosti. Bůh sám je vševědoucí, všudypřítomný a všemohoucí.

Po celém světě se miliony lidí modlí růženec (v poslušnosti zjevením), který obsahuje 10x „Zdrávas Maria“ po každém „Otče náš“ a zakončuje se modlitbou, zvanou „Zdrávas Královno“:

Zdrávas Královno, Matko milosrdenství! Živote, sladkosti a naděje naše, buď zdráva! K tobě voláme, vyhnaní synové Evy, k tobě vzdycháme, lkajíce a plačíce v tomto slzavém údolí. A proto, orodovnice naše, obrať k nám své milosrdné oči a Ježíše, požehnaný plod života svého, nám po tomto putování ukaž, ó milostivá, ó přívětivá, ó přesladká Panno Maria! Modli se za nás, ó svatá Matko Boží, abychom byli hodni zaslíbení Krista.

A to vše se dějě navzdory tomu, že Hospodin zakázal svým následovníkům modlit se k zesnulým. V 18. kapitole 5. knihy Mojžíšovy Bůh jednoznačně zapověděl všechny pohanské praktiky, které zahrnují pokusy o komunikaci s duchy zemřelých. Je smutné, že nekromancie se v ničem neliší od toho, co mariánští následovníci dělají. *** Volají k Marii, která zemřela jako každý jiný člověk, namísto, aby volali k Bohu samotnému. ***

Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, mrakopravec ani hadač ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. (Deuteronomium 18:10-12).

Bůh zakázal tyto praktiky, abych chránil Své následovníky před svedením zlými duchy, které se vydávají za milované zemřelé lidi. Modlitbami k svatým anebo jakémukoliv jinému zesnulému člověku se člověk vystavuje nebezpečí setkání s falešnými duchy (Izajáš 8:19-20). Ježíš nám přikázal, abychom se modlili k Otci v Jeho jménu. „O cokoli poprosíte v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu.“ (Jan 14:13).

Je přece jediný Bůh a jediný prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš (1 Timoteovi 2:5).

Od Genesis po Zjevení Janovo můžeme dohledat, že praví Boží následovníci se vždy modlili přímo k Bohu. Nikde nenacházíme, že by se Boží služebníci v Bibli modlil k Abrahámovi, Mojžíši, Davidovi nebo Marii anebo ke kterémukoliv jinému svatému. Nestalo se tak ani jednou. Nicméně nalezneme případy „smilnění „Božího lidu „s nevěstkou“, kdy Boží lid a volal k někomu jinému, než k Bohu samotnému. Jedním ze smutných příkladů je král Saul. Saul byl prvním králem Izraele, který opakovaně Pána neposlouchal. První kniha Paralipomenon nám dává poznat jeho konečný osud:

Tak zemřel Saul pro svoji zpronevěru; zpronevěřil se Hospodinu, protože nedbal na Hospodinovo slovo. Dokonce se dotazoval věštího ducha. Hospodina se nedotazoval, proto jej Hospodin usmrtil a převedl království na Davida, syna Jišajova. (1 Paralipomenon 10:13-14)

Naše milostivá Matka?

Zjevení Marie téměř vždy prohlašuje, že ona je naší soucitnou, vlídnou a milosrdnou Matkou – zatímco Ježíš je častokráte vyobrazován jako odměřený a přísný soudce. Velmi populární oddanost k poctě Naší Matky Ustavičné Pomoci podtrhuje tuto skutečnost:

Přijď mi tedy na pomoc, má nejdražší Matko, protože jsem se Ti cele odevzdal. K Tvým rukám kladu své věčné spasení a Tobě svěřuji svou duši. Bude mi stačit, budeš-li mě počítat mezi své nejoddanější služebníky a vezmeš mě pod svou ochranu. Jestliže mě, má nejdražší Matko, budeš chránit, nebudu se bát ničeho. Nebudu se bát svých hříchů, protože Ty pro mě získáš odpuštění; nebudu se bát ani démonů, protože Ty jsi mnohem silnější, než celé peklo dohromady; ani Ježíše, mého Soudce, protože skrze jednu modlitbu od Tebe bude utišen.

Bible naproti tomu jasně říká, že všechny tyto vlastnosti náleží výhradně Bohu samotnému (nikdy ani jednou je nepřipisuje Marii). Jsou stovky míst v Písmech, kde je popisováno, jak velice je Bůh velice milostivý, milosrdný a laskavý vůči tomu, kdo má před Ním bázeň:

Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích… (Exodus 34:6-7).

Miloval jsem tě odvěkou láskou, proto jsem ti tak trpělivě prokazoval milosrdenství. (Jeremiáš 31:3)

Ty však, Panovníku, jsi Bůh slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný, věrný (Žalm 86:15).

Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého potěšení! (2 Korintským 1:3)

Pojďte ke mně (Ježíš), všichni upracovaní a obtěžkaní, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírný a pokorný v srdci, a vaše duše najdou odpočinutí. Mé jho je totiž příjemné a mé břemeno lehké. (Matouš 11:28-30).

Písma nikdy neodkazovala k Marii jako k naší pomoci. Byl to Ježíš, kdo byl pohnut soucitem, dotýkal se malomocných, uzdravoval nemocné, krmil hladové, kázal dobrou zprávu chudým, plakal nad hříchem, a zemřel na našem místě! Ježíš objímal malé děti, odpouštěl hříšným, vysvobozoval posedlé, modlil se za Jejich pokoj, hledá každou jednu ztracenou ovci, dává zrak slepým a byl to On, kdo povstal z mrtvých!

Byl to sám Ježíš Kristus, který „nesl naše nemoci a naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech.“ (Izajáš 53:4-6).

A přesto si Královna nebes připisuje mnoho úžasných titulů, kterými Bible nazývá výhradně Pána Ježíše Krista – „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“ (Izajáš 9:6) Písma nám říkají, že je to Ježíš Kristus, kdo je: Spasitel, Vykupitel, Jitřní záře, Král králů a Pán pánů, Světlo světa, Živá voda, Chléb života, Šarónská růže, Svatý, Milovaný, Dobrý Pastýř, Původce a dokonavatel naší víry, naše záchrana, Slovo Boží, Dveře, Cesta, Pravda, Život, Pravý vinný kmen, Věrný a pravý svědek, Alfa a omega, Jsem, který jsem, Amen, Immanuel, Vzkříšení a Život a mnoho dalších úžasných jmen.

Hospodin je blízko těm, kdo jsou zkrušeni v srdci (Žalm 34:18), a který podpírá všechny klesající a všechny sehnuté napřimuje (Žalm 145:14) a v jeho ruce je život všeho, co žije, duch každého lidského tvora. (Job 12:10).

Pán má spočteny všechny vlasy na našich hlavách (Lukáš 12:7), a sbírá všechny naše slzy do měchu (Žalm 56:8). On není daleko od žádného z nás. Jím přece žijeme, hýbeme se a trváme (Skutky apoštolské 17:27-28). Bůh sám dává všem život i dech a všechno (Skutky apoštolské 17:25). V Jeho rukou jsou všechny tvé cesty (Daniel 5:23). Pán nás vytvořil v lůně naších matek (Jeremiáš 1:5). Plnosti jsme dosáhli v Kristu Ježíši samotném (Koloským 2:10)!

Bůh je náš laskavý a pečující Otec. Je také žárlivým Otcem, chránícím své děti. On nikdy nebude sdílet svou slávu s kýmkoli dalším. Proto si můžeme být jisti, že je velmi rozhněván těmito klamnými zjeveními.

Dvakrát měl Ježíš příležitost vyvyšovat Mariinu úlohu před svými následovníky. Nicméně při obou příležitostech Ježíšova slova o Mariině mateřské úloze zněla následovně:

A zatímco (Ježíš) ještě mluvil k zástupům, hle, jeho matka a bratři stáli venku, neboť s ním chtěli promluvit. Někdo mu řekl: „Pohleď, tvá matka a tví bratři stojí venku. Chtějí s tebou mluvit.“ On mu však odpověděl: „Kdo je má matka? Kdo jsou mí bratři?“ Ukázal rukou na své učedníky a řekl: „Pohleď, má matka a mí bratři. Kdokoli plní vůli mého nebeského Otce, to je můj bratr, má sestra, má matka.“ (Matouš 12:46-50).

Během jeho řeči jedna žena ze zástupu vykřikla: „Blaze lůnu, které tě nosilo, a prsům, jež jsi sál!“ On na to řekl: „Spíše blaze těm, kdo slyší Boží slovo a dodržují je.“ (Lukáš 11:27-28).

Návrat dítěte jménem Ježíš?

Ti, kdo následují zjevení, si uvědomují, že Královna nebes se někdy zjevuje spolu s živým a dýchajícím dítětem ve své náruči. Při několika příležitostech bylo zaznamenáno, že toto dítě předávalo zprávy. Člověk by si řekl – kdo je toto bezmocné dítě? Písma nám říkají, že pravý Ježíš vládne v nebesích jako oslavený muž:

(Ježíš Kristus) odešel do nebe a je po Boží pravici, kde jsou mu poddáni andělé, vlády i moci. (1 Petrův 3:22)

My ale máme svou vlast v nebi, odkud očekáváme Spasitele – Pána Ježíše Krista. Ten promění naše ubohé tělo do podoby jeho slavného těla, a to mocí, kterou je schopen podmanit si vše. (Filipským 3:20-21)

Bible nám říká, že Ježíš měl jen jedno tělo (Efezským 2:16; Židům 10:5). Vstoupil na nebesa jako urostlý muž (Lukáš 24:51; Skutky apoštolské 1:9-11). A tak stále znovu Bible prohlašuje, že Ježíš je v současnosti v nebesích (Matouš 26:64; Římanům 8:34; Efezským 1:20; Koloským 3:1; Židům 1:3; 9:24-25; 12:2). Nepřichází zpět na tuto Zemi jako dítě. Ve skutečnosti je v Písmu řečeno přesně, že když se Ježíš vrátí na Zemi, přijde na oblacích, ve svém oslaveném těle tak, že každý Jej uvidí:

Tehdy spatří Syna člověka, jak přichází v oblacích s velikou mocí a slávou. (Marek 13:26)

Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a zmizel jim z očí v oblaku. Zatímco se upřeně dívali, jak odchází do nebe, hle, přistoupili k nim dva muži v bílém rouchu a řekli jim: „Galilejci, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který od vás byl vzat do nebe, se vrátí právě tak, jak jste ho viděli odcházet.“ (Skutky apoštolské 1:9-11)

Hle, přichází s oblaky a spatří ho každé oko (Zjevení Janovo 1:7).

Oklamání je opisem posledních dnů

Je pravdou, že zjevení se ukazují vizionářům jako nádherná a zářící žena v třpytivém světle. Například církev schválila zjevení v Egyptském Zeitounu, kde byla Marie viděna a popisována miliony lidí jako zářivá paní zahalená ve světle.

Kdyby tato zjevení byla démonického původu, čekali bychom, že satan zjeví svou skrytou přirozenost? Dávalo by smysl, aby ďábel a jeho služebníci dělali ze sebe nádherná a přívětivá zjevení a přitom předávali zprávy, které znějí spravedlivě? Písma prohlašují, že satan svádí celý svět. Navíc pak Bůh varuje, že ďábel je nejlstivějším stvořením a že:

…není divu, vždyť sám satan se vydává za anděla světla! Není tedy nic zvláštního, když se i jeho služebníci vydávají za služebníky spravedlnosti. (2 Korintským 11:14-15)

Slovo anděl (řecky:aggelos) jednoduše znamená zpravodaj. Jak je zdokumentováno, Mariánská zjevení prohlašují, že jsou zpravodajem seslaným z nebes, a zdají se být přívětivá a nádherná. Také učí skutkům spravedlivosti, modlitbě a zbožnému životu. Nicméně k tomuto přidává věci, které oklamávají a svádějí vyvolené.

Mohou andělé světla podávat zprávy, které obsahují biblické pravdy, přičemž současně hlásají doktríny démonů? Ano, podle apoštola Pavla, který varuje přesně před takovými podvody, vyskytujícími se právě v posledních dnech:

Duch říká jasně, že v posledních časech někteří lidé opustí víru, aby se věnovali bludným duchům a démonickým naukám. (1 Timoteovi 4:1)

Povšimněme si, že ti, kdo podlehli svodu duchů, původně zachovávali víru. Vyznávali biblickou pravdu do doby, kdy odpadli a začali následovat doktríny démonů. Ježíš opakovaně varoval před tímto velkým podvodem v posledních dnech:

Dávejte pozor, aby vás někdo nesvedl. Mnozí přijdou pod mým jménem se slovy: `Já jsem Mesiáš´ a svedou mnohé… a povstane mnoho falešných proroků a svedou mnohé… Kdyby vám tehdy někdo řekl: `Hle, Mesiáš je tu!´ anebo: `Tady je!´ nevěřte. Povstanou totiž falešní mesiášové a falešní proroci a budou dělat veliké divy a zázraky, takže by svedli (kdyby to bylo možné) i vyvolené. (Matouš 24:4-5,11,23-25)

Oklamání je opisem posledních dnů. Je zajímavé, že slovo Kristus znamená „Boží pomazaný“. Nemusí to vždy znamenat, že podvodník se bude představovat jako Ježíš. Stačí, když se podvodník představuje jako ten, kdo přichází v Ježíšově autoritě a tvrdí, že je Božím pomazaným, protože má vykonat zvláštní službu. Netvrdí snad mariánská zjevení, že přicházejí v Ježíšově jménu? Cožpak se Královna Nebes neprohlašuje za pomazanou Boží, aby prohlašovala zprávy od Boha v posledních časech?

Účinný podvod

Mariánská zjevení skrze tisíce zpráv sebe vyobrazila jako královnu, která má všechny Kristovy vlastnosti. Prohlašuje se za naši prostřednici, přímluvkyni, obhájkyni, naši spoluvykupitelku, trpící služebnici a nárokuje si mnoho dalších titulů, odhalujících její klamné činy. Také tvrdí, že je bezhříšnou, všudypřítomnou a že je hodna uctívání, což je v přímém rozporu s Božím Slovem.

Je pravdou, že mnoho zpráv zjevení je biblických, ale to právě činí tento podvod nejpřitažlivějším. Vzpomeňme, že satan při pokoušení Ježíše doslova citoval Písmo. Ďábel věděl, že nemůže oklamat Ježíše otevřenou lží, ale že musí použít skryté taktiky podvodu. A tak satan podobným způsobem mixuje skrytou lež spolu s pravdou. Je přece mistr podvodu. A ty největší z největších podvodů jsou nejpodobnější pravdě.

Přestože spousta zpráv zjevení se zdá být neškodná, dokonce biblická, je možné, aby klam, smísený s pravdou odvedl mnohé na scestí vedoucí do věčné záhuby? Satan může povzbuzovat k dobrým a ctnostným skutkům, do té míry, kdy lidé nakonec učiní kompromis mezi blízkým vztahem s Pánem Ježíšem a tím, co říká satan. Bůh důrazně prohlašuje, že nesdílí Svou slávu s nikým jiným:

Já jsem Hospodin. To je mé jméno. Svou slávu nikomu nedám, svou chválu nepostoupím modlám. (Izajáš 42:8)

Odhalení Královny nebes

Tak kdo je tedy tím podvodníkem? Zajisté to není pokorná a požehnaná Marie, o které je psáno v Bibli. Ironicky se tato zjevení představují svým skutečným původem: „Já jsem Marie, Královna nebes a královna andělů.“ V současnosti je titul Královna nebes jedním z nejpoužívanějších, pokud jde o jména týkající se zjevení.

Možná pro některé lidi bude překvapením, že titul Královna nebes je k nalezení v Bibli. Nikoliv jednou, ale na více místech. Písmo identifikuje tuto Královnu jako falešnou bohyni. V Jeremijáši, v 7.a 44. kapitole, Bůh prohlašuje soud nad dětmi Judy, kteří modlářsky uctívají Královnu nebes:

Synové sbírají dříví, otcové zapalují oheň a ženy hnětou těsto, dělají obětní koláč pro královnu nebes a přinášejí úlitby jiným bohům, aby mě uráželi. Urážejí tím opravdu mne? je výrok Hospodinův. Což nedělají ostudu sami sobě?“ Proto praví Panovník Hospodin toto: „Hle, můj hněv a mé rozhořčení se vylije na toto místo, na lidi i dobytek, na stromoví na poli i na plody země a bude hořet a neuhasne.“ (Jeremiáš 7:18-20)

Boží lid se opakovaně zaplétal do uctívání Královny nebes společně s uctíváním pravého Boha. Toto modlářství Boha velmi rozhněvalo a zapříčinilo Boží soud. Je jisté, že Marie z Nazaretu by si nikdy nepřisvojila jméno pohanské bohyně – ani by nepovzbuzovala k modlářství. Toto podvodné stvoření tak musí být očividně démonického původu. Ve skutečnosti, jak procházíme Písmem, zjišťujeme, že démonické bytosti usilují po celá tisíciletí, aby oklamaly Boží lid.

A tak tedy tato pohanská bohyně má mnoho titulů, avšak její touhy zůstávají stejné- přivlastnit si chválu, která náleží jen Bohu samotnému, a tak oklamávat Jeho lid. A tak jako Šalamoun nám připomíná, že to, co se dělo kdysi, bude se dít znovu.

Súvisiace videá a dokumenty