Genezis – pravdivý základ viery?

Mnoho praktikujících křesťanů považuje názor, že prvních pár kapitol Genesis zachycuje skutečné dějiny, za cosi jako víru v pohádku. Spíše než by přijali zprávu o stvoření a dějinách člověka potvrzenou Kristem a jeho apoštoly, volí raději víru v učení ateistů a lidí, kteří nenávidí Boha. Například:

• Navzdory výslovným výrokům Bible o tom, že Bůh původně stvořil dokonalý svět – svět, který odrážel jeho vlastní svrchovanou dobrotu – věří, že se život od svého počátku zdárně rozvíjel jen cestou přírodního výběru a „přežití nejzdatnějších“².
• Spíše než by přijali, že Bůh učinil prvního člověka skrze zázračný akt speciálního stvoření, tvrdí, že se lidstvo zrodilo „cestou surovosti a krutosti“ z přírody, evolučním procesem vyžadujícím miliony let nemocí, vzájemného vraždění a zoufalého boje o přežití.
• Zatímco Písmo jasně učí, že smrt přišla do světa skrze hřích, přijímají tito lidé nadšeně Darwinovu teorii, která tvrdí, že smrt byla ve světě dlouho předtím, než zde byl jakýkoli člověk, který by mohl zhřešit.

Nedbajíce na Kristova varování, aby se nedrželi davu (Matouš 7:13), zatvrzele lpí na většinovém názoru a obětují tak Boží slovo na oltář lidského „vědění“. V důsledku toho se základní křesťanské doktríny jako třeba Boží dobrota stávají abstraktními pojmy, a nikoli solidními pravdami.

Další články víry jako je prvotní hřích a lidská odpovědnost za stav světa jsou dokonce popírány. Zastávání těchto prokazatelně antibiblických názorů je ospravedlňováno tím, že věda údajně dokázala jejich pravdivost. Skutečností však je, že tato „věda“ je stejně neobhajitelná jako teologie, kterou pomáhá prosazovat: známá vědecká fakta jsou totiž daleko více v souladu s biblickou zprávou o stvoření a dějinách Země než s evoluční teorií.

Velký třesk?

Podle ateistického stvořitelského příběhu začal vesmír ´velkým třeskem´. Jen málo ateistů si však uvědomuje, jak obrovská porce slepé víry je třeba, aby takovou teorii přijímali. Jak by mohl z nicoty vzniknout vesmír? Nedávno se nás o tom snažil poučit profesor Richard Dawkins:

„Zdravý rozum se samozřejmě vzpírá uvěřit, že něco může vzniknout z nicoty. Přirozeně nám naše intuice říká, že to není možné. Proto je to právě zajímavé. Vůbec všechno, co souvisí se vznikem vesmíru, je zajímavé. Muselo to být něco pořádně tajemného, co stálo u zrodu vesmíru“³.

Chápete to? Říká, že vesmír vznikl z nicoty, pak ale tvrdí, „Muselo to být něco pořádně tajemného, co stálo u zrodu vesmíru.“ Zdá se, že je dost zmatený.

Podle profesora Oxfordské univerzity Rogera Penroseho je pravděpodobnost, že velký třesk vytvořil náhodou vesmír jako je ten náš (to znamená náležitě uspořádaný), zhruba 1 děleno 10^{10^23} (Odk.⁴). Tato pravděpodobnost je tak nízká, že to nelze ani přiměřeně popsat. Proti ní vypadá 1 děleno počtem atomů v bilionu bilionů bilionů vesmírů jako mimořádně vysoká pravděpodobnost. Někteří světští kosmologové se tím však nenechávají vyvést z rovnováhy a tvrdí, že mají odpověď na tenhle problém.

Říkají, že musí existovat obrovský počet vesmírů (snad dokonce nekonečný počet), a z nich se jeden náhodou povedl – ten, ve kterém žijeme! Avšak jelikož pozorujeme jenom jeden vesmír, je tohle opravdu vědecká fantazie spíše než vědecký fakt. Pravda je taková, že vědci neznají žádný přirozený jev, který by mohl vytvořit vesmír – neřkuli uspořádaný vesmír jako je ten náš. Reálná věda proto hovoří o nadpřirozeném jevu jako je ten, o kterém čteme v Bibli: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi“ (Genesis 1:1).

Věřit v toto je daleko logičtější než věřit ve stvořitelský příběh ateistů.

Život začínající sám od sebe?

Po velkém třesku vznikl život, jak je nám předkládáno, spontánně z běžných chemikálií. Ale i ten nejoddanější evolucionista připustí, že nemohou vysvětlit, jak to asi probíhalo. Když se ho zeptali, zda má nějakou představu o tom, jak začal život, odpověděl Richard Dawkins, „Ne, tu nemá nikdo“⁵. Je tomu tak proto, že ze známých zákonů chemie vyplývá, že molekuly potřebné pro život by se nikdy nevytvořily; spíše by se časem rychle rozpadaly.

Navíc nesou tyto molekuly informace a software, které nemohou vygenerovat žádné známé přírodní procesy. To proto, že nikdo neví, jak by mohl vypadat programovací proces potřebný pro veškerý život. Jak nám naznačuje pozorování, je potřeba buď program, který by existoval předem, nebo zdroj inteligence. Skutečná věda proto opět svědčí o nadpřirozeném původu živého světa.

Evolucionisté nám říkají, že fosilie v horninách vyprávějí příběh mnoha milionů let evoluce, příběh mikrobů postupně se měnících v lidi. Avšak nejenže systematicky chybí přechodné fosilie, nýbrž také mnohá geologická pozorování svědčí o tom, že se horniny vytvářely rychle v podmínkách potopy spíše než pomalu po dlouhé věky. Některé horninové vrstvy se táhnou napříč celými světadíly jako třeba tapeatské pískovce, které pokrývají většinu Severní Ameriky.

Křídové vrstvy v Anglii lze vystopovat přes celou Evropu až na Střední východ; tytéž vápencové horniny se táhnou z Portugalska přes jižní Francii a odtud až na Kavkaz⁶. Rozměry těchto formací svědčí o masivní celosvětové katastrofě způsobené vodou spíše než o omezeném pomalém ukládání sedimentů, které vidíme dnes.

Mnoho zkamenělin, které byly vyzvednuty z údajně miliony let starých hornin, vypadá téměř stejně jako tvorové dnes žijící. Jsou známy jako „živé fosilie“ a představují velký problém pro evoluční teorii. Evoluční proces je údajně tak mocný, že dokáže změnit tvory podobné opicím v lidi za pouhých pět či šest milionů let; ale zdá se, že nedokáže změnit některé tvory za desítky či dokonce stovky milionů let.

Některé pozůstatky dinosaurů obsahují měkké, ohebné tkáně, proteiny, a dokonce DNA, což svědčí o tom, že zřejmě nemohou být staré miliony let. Uvedené příklady stejně jako mnoho pohřebišť fosilií jsou opět důkazem biblické pravdy, která učí, že v nedávných dobách došlo k celosvětové Potopě.

Antropologie a Bible

Evolucionisté nám říkají, že podobnosti mezi lidskou a šimpanzí DNA poskytují jasný důkaz o tom, že se lidé a lidoopi vyvinuli ze společného předka. Vždyť jsme přece, tvrdí, skoro úplně opicemi! Avšak sdílíme rovněž 50 % své DNA s banány, což ale asi těžko znamená, že jsme zpolovice banánem.

Ve skutečnosti potvrzuje genetická věda to, co říká o původu člověka Bible. Dokonce i materialističtí genetici připouštějí, že z analýz DNA plyne, že celé lidstvo vzešlo z jediného muže a jediné ženy. (Samozřejmě, že asi budou zpochybňovat, že oni dva žili v téže době a že tehdy nežili žádní jiní muži či ženy – nemohou to však dokázat!)

Zatímco studium antropologie nabízí evolucionistům jen málo radosti, přináší mnoho pozitivního těm, kdo důvěřují Božímu slovu. Legendy o stvoření a celosvětové Potopě, které jsou pozoruhodně podobné Genesis, nalézáme v různých kulturách po celém světě. Od ostrova Tahiti k Eskymákům z Point Barrow, Aljaška, a k tožským kmenům mluvícím jazykem ewe, tradice říkají, že první člověk byl zformován ze země – (viz Genesis 2:7).

Jedna legenda ze Střední Ameriky objevená v jedné posvátné knize starých Aztéků vypráví, že 1716 let po stvoření světa⁷ došlo k velké potopě, kdy voda sahala sedmapůl metru nad nejvyšší pozemské hory. Kniha obsahuje rovněž zprávu o zmatení jazyků po vztyčení vysoké věže a následném rozptýlení lidstva po celé Zemi⁸.

Tohle všechno je přesně to, co bychom očekávali, pokud se lidstvo rozptýlilo z Bábelu zhruba před 4 000 lety, jak učí Bible. Není to to, co bychom čekali, pokud se lidstvo vyvinulo a rozšířilo z Afriky před 60 000 až 100 000 lety, jak tvrdí evoluční teorie. Přežily by podobné legendy obsahující takové podrobnosti a tradované většinou ústním podáním desítky tisíc let?

Studie o tempu populačního růstu představují pro evolucionisty další zásadní problém. Kde jsou všichni ti lidé, pokud počet lidí rostl po všechna ta milénia, jak tvrdí? Z propočtů plyne, že současná světová populace sedmi miliard lidí je víceméně tím, co bychom očekávali, kdyby tři páry mající potomky vystoupili z Archy zhruba před 4 350 lety (Genesis 9:18-19).

Z podobných propočtů beroucích v úvahu evoluční časovou stupnici by vycházel dnešní počet obyvatel Země zhruba na dvěstě bilionů bilionů, i kdybychom předpokládali mimořádně nízké tempo růstu populace⁹.

Lingvistika a Bible

Studium jazyků rovněž potvrzuje biblickou historii. Není možné najít pro světové jazyky pátráním směrem do minulosti jeden či dva jazyky původní, jak by se dalo očekávat podle evoluční teorie. Místo toho rozeznávají lingvisté v nejlepším případě pár tuctů odlišných a vzájemně nesouvisejících jazykových rodin – což je v souladu se zprávou o zmatení jazyků v Bábelu (Genesis 11)¹⁰.

Když Charles Darwin navštívil Ohňovou zemi na samé špici Jižní Ameriky, narazil tam na několik Patagonců z Ohňové země, které považoval za divochy, příklady podstatně méně vyvinutých lidí. Napsal o jejich jazyce, že „si skoro nezaslouží být nazýván artikulovaným“, a že „křik domácích zvířat je daleko srozumitelnější“. Ale to se právě kardinálně mýlil. Skutečností je, že například jámanština byla bohatší a měla více emočně zabarvených výrazů než angličtina.

První pokus o slovník jámanštiny obsahoval 32 000 slov a jejich skloňovaných či časovaných tvarů. Patagonci měli slova pro více než pět různých druhů sněhu a padesát různých slov pro rodinné vztahy. Vzhledem k tomu by člověk musel říci, že byli vyvinutější než Britové, což vyvrací Darwinovy názory o tom, že šlo o méně vyvinuté lidi.

(Počet původního obyvatelstva Ohňové země – Šelknamů, Haušů, Jámanů, Alakalufů aj.) před příchodem Evropanů se odhaduje na 10 000, v roce 1910 jich bylo již pouhých 350, dnes jejich potomci čítají jen několik osob. Pozn. překl.)

Genesis – základ naší víry

Creation Ministries International (Mezinárodní kreační služba) se snaží vybavit církve a věřící lidi, aby dokázali prokázat hloupost materialistického myšlení a pravdu Bible; aby bořili „všecko, co se v pýše pozvedá proti poznání Boha“ (2. Korintským 10:5). Podáváme svědectví o historicitě Písma svatého a ukazujeme, jak ho věda bezvýhradně potvrzuje, a ne vyvrací. Křesťanské učení je prokazatelně založeno na faktech zaznamenaných v knize Genesis, která tak zůstává pevnou základnou naší víry.

 

Odkazy a poznámky

1. Tento článek je pozměněná verze článku publikovaného původně v CMI-UK/Europe Update, February 2014.
2. At CMI we do not deny the reality of natural selection. However, this is not a creative process that could turn microbes into man. See creation.com/rech2.
3. Q&A, ABC TV, www.abc.net.au/tv, 10 April 2013.
4. Moreland, J.P. and Craig, W.L., Philosophical Foundations for a Christian Worldview, Intervarsity Press, USA, 2003, p. 483.
5. Expelled: No intelligence allowed, DVD, Premise Media, 2008.
6. Situated between the Black and Caspian Seas.
7. Cf. the figure of 1656 years from Creation Week to the Flood, using the Masoretic Text upon which most English Old Testaments and modern Hebrew Bibles are based.
8. Evenboer, T. and Borger P., The origins of American Indian populations, Journal of Creation 26(1):71-75, 2012.
9. See readers’ comments, response to Todd S., creation.com/post-fall-changes.
10. See en.wikipedia.org/wiki/List_of_language_families.

Komentář čtenáře: Jenom jedna dodatečná poznámka k oddílu „Život začínající sám od sebe?“. Aby evolucionisté mohli tvrdit, že došlo k evoluci, musí ukázat nejen to, že „skutečně došlo k chemické evoluci“ (vytvoření takzvaného „života“ v laboratoři vlastně nedokazuje, že to takto opravdu v minulosti proběhlo), musí rovněž prokázat, že se u tohoto takzvaného „prvního organizmu“ vyvinul nějaký reprodukční mechanizmus. A, samozřejmě, musel se rozmnožit dříve, než zemřel – což je nepravděpodobné. Je opravdu potřeba velmi silná víra k tomu, aby člověk uvěřil v evoluci.

(„Nemám dost víry na to, abych byl ateistou.“ – Tuto knihu napsali Dr. N. Geisler a F. Turek – pozn. edit.)

Autenticita knihy Genezis potvrdená

Bill Cooper je viceprezidentem Creation Science Movement ve Velké Británii a respektovaným historikem a učencem. Z pověření British Library transkriboval a redakčně připravil poslední vydání překladu Nového zákona z roku 1388 od Williama Tyndaleho¹. Je rovněž autorem četných článků a knih včetně slavné After the Flood², ve které dokumentuje, jak nejstarší Evropané zaznamenali svůj původ z Noema.

Jeho poslední kniha The Authenticity of the Book of Genesis (Věrohodnost knihy Genesis) je skutečnou lahůdkou, se 400 stranami, nabitými dobře zdokumentovanými fakty, potvrzujícími historicitu první knihy Bible.

Archeologové i studenti dějepisu vědí, že naše muzea vlastní četné památky na dávné civilizace, které existovaly v oblasti Středního východu v letech zhruba 2500 před Kristem. Písemné památky oné doby obsahují značné množství vyprávění, která jsou identická či podobná zápisům o událostech zdokumentovaných v Genesis jako třeba stvoření světa, Adam a Eva, Potopa i zmatení jazyků v Babelu.

Ti, kdo zavrhují Bibli s poukazem na to, že nejde o nic jiného než lidské dílo, často argumentují tím, že autoři Genesis čerpali z pohanských zdrojů. Cooper však ukazuje, že závažné důkazy svědčí o tom, že Genesis je původním, autentickým záznamem. Ta spousta podobných záznamů od sousedních kmenů, tvrdí Cooper, je jednoznačně pokrouceným zněním pravdivých příběhů dosvědčených patriarchy a předávaných z generace na generaci Noemovými potomky.

Cooper rovněž dokládá, že po celém světě se tradují zprávy o stvoření, globální potopě i zmatení jazyků. Mnoho z nich se opět pozoruhodně podobá v podrobnostech zprávě v Genesis, což svědčí o společném zdroji a potvrzuje biblickou zprávu o rozptýlení lidstva v Babelu. Cooper se zabývá dopodrobna i legendami o Potopě, které pocházejí z dob, kdy ještě nemohla být původním zdrojem žádná křesťanská zpráva.

Podle „modernistů“ a „vyšších kritiků“ byla většina materiálu knihy Genesis shromážděna během období exilu, kdy byli Izraelité drženi v zajetí v Babylónu v šestém století př. Kr. Zejména se předpokládá, že zpráva o stvoření v Genesis není ničím víc, než mnohem dříve omílanou zprávou o stvoření, obsaženou v babylonských tabulkách Enuma eliš.

Jak Cooper zdůrazňuje, tohle je těžké smířit s fakty (str. 22-41). Za prvé, samaritánský opis židovského Pentateuchu je psán ve staré formě hebrejštiny, která se používala dříve, než odešli Izraelci do exilu. Za druhé, nejstarší samaritánský opis obsahuje přes dva tisíce jazykových zkomolenin proti původnímu židovskému rukopisu.

O těch by se předpokládalo, že se nahromadí během staletí, což činí velmi nepravděpodobnou domněnku, že si Samaritáni pořídili opis Pentateuchu brzy po návratu Izraelitů z Babylónu. Kromě toho se zdá být nepravděpodobné, že by si Samaritáni vůbec pořizovali opis židovských historických spisů, uvážíme-li, že mezi těmito dvěma národy panovalo v oné době nepřátelství.

Potopa

Podle mnoha liberálních teologů má zpráva o Potopě v Genesis rovněž svůj původ v babylónském mýtu. V tomto případě je nám tvrzeno, že zdrojem je Epos o Gilgamešovi. Tato epická báseň je jedním z nejstarších dochovaných literárních děl. Je zaznamenána na hliněných tabulkách datovaných asi do sedmého století př. Kr.; ty jsou ovšem považovány za opisy mnohem staršího textu datovaného zřejmě až do doby kolem roku 1800 př. Kr. Zpráva zachovaná v Eposu je překvapivě podobná zprávě z Genesis.

Například hovoří o zkaženosti lidstva před potopou, o zaplavení země, což způsobili bohové jako boží trest, o stavbě archy, kterou podnikl spravedlivý člověk, který vzal na palubu vybraná zvířata; dále líčí zničení veškerého lidstva, užití ptáků k monitorování ústupu potopy a spočinutí archy na hoře i následné přinesení usmiřovací oběti.

Alternativním vysvětlením pro podobnosti mezi zmíněnými texty je, že jde o jeden z mnoha záznamů o Potopě, které předala Noemova rodina svým potomkům a které se zachovaly v kultuře nově vzniklých národů, které nastoupily na scénu po rozptýlení lidstva v Babelu.

Cooper uvádí neúprosné důkazy pro to, že tvrzení modernistů o babylonské legendě o Potopě, jakožto zdroji všech ostatních legend o Potopě, je nesprávné (str. 386-396). Například v posledním desetiletí 19. století byla při archeologických vykopávkách, prováděných pennsylvánskou univerzitou, objevena tabulka ze starého babylónského města Nippur (obrázek 1). Ta obsahuje vyprávění o potopě a, co je nejdůležitější, pochází z doby kolem nejméně 2005 př. Kr. – je tedy o mnoho set let starší než původní text eposu o Gilgamešovi. Je psána v semitské babylonštině a je tedy blízce příbuzná biblické hebrejštině. Však také je její jazyk tak blízký jazyku textu Genesis, že její překladatel, profesor H. V. Hilprecht, napsal:

„…její význam je dále umocněn faktem, že v nejdůležitějších podrobnostech se velmi pozoruhodně shoduje s biblickou verzí potopy – mnohem víc, než je tomu u kterékoli z dosud známých klínopisných verzí“ (str. 392).

Na rozdíl od mnoha jiných příběhů o Potopě se tato verze neodchyluje od zprávy Genesis v žádné podrobnosti a její jasné monoteistické ladění je dalším důkazem toho, že je starší než všechny ostatní legendy babylonského původu. Jde bezesporu o jeden z vůbec nejcennějších objevů, které jsou k dispozici pro ty, kdo se snaží obhájit Bibli před prudkými útoky liberálních teologů; je z ní jasné, že Epos o Gilgamešovi je třeba spíš považovat za nezávislé svědectví o pravdě Potopy tak, jak je zachycena v Bibli.

Dalším průkazným dokladem toho, že Gilgameš není původním pramenem, je Archa: v Genesis jde o neuvěřitelné, plavby schopné plavidlo, které dokázalo odolat cunami³, zatímco archa v Gilgamešovi je krychle, která by se snadno převrhla. U krychle je rozhodující jen jediný rozměr a Babyloňané žili daleko od moře a patrně se neorientovali v mořeplavbě^{4, 5}.

Cooper také zaznamenává řadu fascinujících podrobností, které dodávají váhu modernímu kreacionistickému chápání událostí spojených s Potopou. Například legenda o potopě, kterou si vyprávějí lidé kmene Benua-Jakun na malajském poloostrově, mluví o zemi, která má kůži, pod kterou je propast s podzemní vodou. Podle těchto vyprávění bozi spustili potopu tak, že tu kůži protrhli (str. 232). Mohla by to být narážka na pohyby tektonických desek?⁶

Maorská legenda přičítá též velkou část viny za potopu geologické aktivitě a vzedmutí podzemních vod, a popisuje zemi po potopě jako „na několika místech popraskanou a s trhlinami“ (str. 253-254). Legenda Tahiťanů (str. 260-261) zahrnuje velké padání kamení, což může souviset s bombardováním meteority, ke kterému podle mnoha kreacionistů došlo v raném stadiu Potopy⁷.

Babylonská věž a zmatení jazyků

Stejně jako v případě legend o Potopě, existuje záplava svědectví z celého světa, týkajících se stavby velké věže a následného zmatení jazyků v Babelu. Mezi těmi staršími zprávami jmenujme sumerský epos Enmerkar a pán Aratty, který zřejmě vznikl v 21. století př. Kr. Týká se uctívání nejvyššího boha známého jako „Enlil“ a líčí dobu, kdy „celý vesmír…chválil Enlila jediným jazykem“ (str. 71). Další pradávná zpráva se nalézá na tabulce objevené a přeložené křesťanským asyriologem Georgem Smithem (obrázek 2) roku 1875.

Opis staršího dokumentu pocházející ze sedmého století př. Kr. popisuje hřích těch, kdo postavili věž a to, jak je „otec všech bohů“ odsoudil, aby neměli ze své práce nic a zmátl jim jazyk (str. 72-73). Podobné zprávy se zachovaly i od Řeků a Římanů včetně té, kterou vypráví Hestiaeus z Perinthu , Platonův žák (str. 70).

Mexičtí Toltékové si vyprávějí, jak po zmatení jazyků po vybudování velké věže žili jejich předkové po vystěhování do Ameriky v jeskyních (str. 294). Mohlo snad jít o některé z „jeskynních lidí doby kamenné“, které evolucionisté považují za představitele primitivního lidského života?^{8, 9, 10}

Rodopis národů

Rodopis národů (Genesis kapitoly 10 a 11) dokumentuje velmi podrobně Noemovy potomky. Nese všechny znaky seriózního a přesného výčtu nově vzniklých popotopních národů tak, jak se objevovaly. Cooper dosvědčuje:

„Strávil jsem 25 let zevrubným zkoumáním rodopisu národů a hledal jsem sebemenší chybu, nesprávný údaj či historickou nepřesnost. Nenašel jsem ani jednu“ (str. 75)¹¹.

Netřeba snad ani zdůrazňovat, že modernisté chápou rodopis jako pouhý produkt fantazie. Běžným názorem na něj je, že byl opsán z pohanských zdrojů zhruba v pátém století př. Kr., během „perského období“. To se však jeví jako velmi nepravděpodobné.

„Perským obdobím“ se rozumí doba, kdy Izraelitům vládli Peršané. Ovšem spíše než doba, kdy bylo Židům ubližováno, to byla doba, kdy jim byla prokázána velká laskavost. Za krále Ahašveróše (Artaxerxese) požívali zvláštní ochrany před svými nepřáteli (Ester 8); v prvním roce své vlády jim král Kýros zaručil svobodný návrat do Jeruzaléma i možnost znovu si postavit chrám, dokonce jim Kýros vrátil poklad, který jim král Nabukadnezar uloupil z původního chrámu (Ezdráš 1 a 6).

Židé byli Peršanům nesmírně zavázáni. Proč ale potom, byl-li rodopis národů zkompilován během tohoto období, neobsahuje ani zmínku o Peršanech? Odpověď jistě zní, že rodopis národů byl sestaven stovky let předtím, než byla Persie známa jako národ, tj. že pochází z dřívější doby než Perská říše. Dalším potvrzením autenticity rodopisu je fakt, že neobsahuje jména jiných národů známých z perského období, a naopak obsahuje národy, jejichž sláva pohasla dávno před 5. stoletím př. Kr. (str. 76).

V Genesis 14 čteme o čtyřech králích, Amráfelovi, Arjókovi, Kedorlaómerovi a Tideálovi , kteří unesli Abramova synovce Lota a ukradli jeho majetek. O všech čtyřech je zmínka ve starých mezopotamských tabulkách nyní chovaných v Britském muzeu.

Závěr

Podle světských, evolučních dějin lidstva, se lidé rozšířili do světa z Afriky před zhruba 60 až 100 tisíci lety. Kdyby to byla pravda, nebylo by možné, aby se u kmenů rozptýlených po celém světě dochovaly tytéž legendy po tak dlouhou dobu. A přece nalézáme zkomolené formy zprávy Genesis o stvoření a raných dějinách lidstva v četných kulturách na všech světadílech, a dokonce i u lidí, žijících na osamělých ostrovech, obklopených tisíci kilometrů oceánu.

Tato fakta vlastně velmi dobře odpovídají biblické historické zprávě. Pokud se lidé rozptýlili ze Středního východu před něco málo přes 4 000 lety, jak říká Bible, očekávali bychom, že potomci těchto lidí budou sdílet stejné legendy.

Cooper strávil většinu života studiem raných dějin lidstva. Svou práci završil velmi cennou knihou – zdrojem poznání. V The Authenticity of the Book of Genesis vrší fakt na fakt a argument na argument a potvrzuje, že Bible opravdu zaznamenává pravdivou historii lidstva. Už nikdy nebudu číst Genesis stejně jako dřív.

 

Odkazy a poznámky

1.Cooper, W. (Ed.), The Wycliffe New Testament 1388: An Edition in Modern Spelling with an Introduction, the Original Prologues and the Epistle to the Laodiceans, British Library Publishing Division, London, 2002.
2. Cooper, W., After the Flood, New Wine Press, West Sussex, 1995.
3. Hong, S.W. et al., Safety investigation of Noah’s Ark in a seaway, J. Creation 8(1):26–36, 1994; creation.com/arksafety.
4. Sarfati, J., Noah’s Flood and the Gilgamesh Epic, Creation 28(4):12–17, 2006; creation.com/gilgamesh.
5. Osanai, N., A comparative study of the flood accounts in the Gilgamesh Epic and Genesis, M.A. Thesis, Wesley Biblical Seminary, Jackson, MS, 2004; creation.com/gilg.
6. Batten, D. (Ed.), The Creation Answers Book, 3rd edn, Creation Book Publishers, pp. 165–169, 2009.
7. Oard, M.J., How many impact craters should there be on the earth? J. Creation 23(3):61–69, 2009.
8. Catchpoole, D., Cave men—in the Bible, Creation 31(3):52–53, June 2009; creation.com/bible-cave-men.
9. Sarfati, J., Refuting Evolution 2, Creation Book Publishers, p. 200, 2011.
10. Garner, P., The New Creationism, Evangelical Press, Darlington, Durham, p. 231, 2009. Return to text.
11. Ref. 2.
12. British Museum shelf mark numbers Sp. II. 987; Sp. III. 2; Sp. 158 and Sp. II. 962.

Súvisiace videá a dokumenty

( Biblické lekcie k dispozícii – STIAHNUŤ )