fbpx
Zmeň svoj život
BibliaBiblické štúdium 31-41

31. Zdravie človeka

Náčrt

1. Holistický pohled na člověka – Gn 2,7; 1 Te 5,23
2. Jezte a pijte k Boží slávě – 1 K 10,31; 1 K 6,19.20;
3. Komplexní životní styl – 3 J 2; Ř 12,1.2

Bůh je naším Stvořitelem. Proto nejlépe ví, co je pro nás dobré a co nám prospívá. Přeje si, aby se nám dobře dařilo, abychom byli zdraví, a tak mohli být užiteční pro druhé. Stará se nejen o naše duchovní potřeby, ale pečuje i o naše tělesné zdraví. Tak jako výrobce automobilů dává majiteli nového vozu návod, aby věděl, jak auto užívat k co největší spokojenosti, tak podobně i Bůh nám říká, co máme dělat v oblasti jídla, pití a dalších životních potřeb, abychom mohli žít co nejkrásnější a nejhodnotnější život.

1. Holistický pohled na člověka – Gn 2,7; 1 Te 5,23

Na začátku Bible čteme zprávu o stvoření člověka. Bůh vytvořil lidské tělo z prvků Země a stvořenou hmotu oživil principem života – duchem. Tak se člověk stal jedním celkem, jak říká doslova Písmo, stal se živou duší, tedy živou bytostí. To znamená, že podle Bible člověk nemá duši, ale je duší. Člověk se neskládá z těla, ducha a duše, ale byl vytvořen jako celistvá kompaktní jednotka z těla a ducha. Teprve spojením těla s duchem vznikla duše neboli člověk.

Živého člověka nelze rozkouskovat nebo rozpitvat a tvrdit, že jedna část je tělo a jiná duch. Je třeba ho vždy brát jako jeden nedílný celek. Tato bytost se však projevuje trojím způsobem: tělesně, duchovně a duševně (1 Te 5,23) a také společensky (sociálně, vztahově). Tělesný, duchovní a duševní život od sebe nelze oddělit. Člověk vždy jedná jako celek, přestože v popředí může být v různých situacích více zdůrazněn tělesný, duchovní nebo duševní život.

Tělesným projevem máme na mysli tělesné funkce člověka, jako je pohyb, fyzická práce, trávení atd. Za duševní život označujeme citový život člověka a někdy i jeho intelektuální rozumovou činnost. Duchovní činností myslíme myšlenkovou práci (jako je například meditace, rozjímání) a zvláště vztah k Bohu. Jednotlivé typy činností od sebe nemůžeme striktně oddělit, protože se v praxi vždy projevují v součinnosti.

Když například ryjeme na zahradě (což je jasně tělesná práce), nemůžeme tuto činnost provádět, aniž bychom k ní zaujali nějaký vztah (je tedy zapojena i oblast našeho citu čili duševní oblast), a zároveň u toho musíme i přemýšlet, abychom věděli, co a jak máme dělat (což je oblast duchovní). Podobně když se modlíme k Bohu (což je duchovní záležitost), není možné to dělat bez zaujetí určitého vztahu (duševní oblast) a celý proces se odehrává v našem mozku (tedy v tělesné oblasti).

S člověkem je to podobné jako s vodou, která se skládá ze dvou prvků: z kyslíku a vodíku. Ve chvíli, kdy molekulu vody rozložíme na molekulu kyslíku a dvě molekuly vodíku, už to není voda, ale pouze dva plyny – kyslík a vodík, které mají naprosto odlišnou charakteristiku než voda. Spojí-li se však ve správném poměru kyslík a vodík, dostáváme zcela novou substanci – vodu.

Když Pán Bůh stvořil člověka, prohlásil, že jeho dílo je velmi dobré (Gn 1,31). To znamená, že Bůh přitakává i tělesné oblasti člověka. Stvořil různé tělesné funkce a chce, aby dobře prospívaly. Bůh nepohrdá tělem. Právě naopak. Přeje si, abychom ho oslavovali nejen svým duchem, ale i svým tělem (1 K 6,20). Člověk má úžasnou hodnotu. Tím, že ho Pán Bůh stvořil a vykoupil, ukazuje, jak si ho váží. Jedině ten, kdo si uvědomuje, jak ho Bůh miluje a jakou hodnotu má v jeho očích, si začne opravdu vážit sám sebe, pěstovat k sobě správný vztah a nebude ničit své tělo, které je chrámem Ducha svatého (1 K 6,19).

2. Jezte a pijte k Boží slávě – 1 K 10,31; 1 K 6,19.20

Bůh nás prostřednictvím apoštola Pavla vyzývá, abychom všechno, co děláme, dělali k jeho slávě (1 K 10,31). Dokonce i tak běžné činnosti, jakými jsou jídlo a pití, máme dělat k jeho slávě. Nemáme tedy jíst a pít jen kvůli svému zdraví, ale svým životním stylem máme oslavovat svého Tvůrce a Stvořitele. Bůh se hned na samém začátku při stvoření člověka postaral o jeho stravu. Považoval tuto oblast života za tak důležitou, že člověku výslovně řekl, co má jíst.

Dal našim prarodičům vegetariánskou stravu (Gn 1,29). Jejich jídelníček se skládal z ovoce, obilí, luštěnin a ořechů a po pádu do hříchu k tomu byla přidána ještě zelenina (Gn 3,18). Jejich potrava obsahovala všechny pro život podstatné a nezbytné prvky a byla tou nejhodnotnější stravou pro člověka. Teprve po potopě dovolil Bůh člověku jíst maso. A jak se v Bibli později vysvětluje, smělo se jíst jen maso tzv. čistých zvířat (Lv 11; Dt 14,2-21).

Přestože Bůh dovolil člověku jíst maso, musíme zvláště v dnešní době dobře zvažovat, co je pro náš organismus nejvhodnější. Faktem totiž zůstává, že příroda je dnes již velmi narušena civilizací, zvířata degenerují a celá naše planeta se nachází v hluboké ekologické krizi. Za této situace to nejhodnotnější, co můžeme svému tělu dopřát v oblasti výživy, je, jak potvrzují vědci, vegetariánská (ne jenom bezmasá!) strava.

3. Komplexní životní styl – 3 J 2; Ř 12,1.2

Boží zájem o člověka, o jeho zdraví a dobrý, harmonický, kvalitní tělesný život (3 J 2; 1 K 10,31) lze dobře shrnout do programu, jehož anglický název zní NEW START (nový začátek). Každé písmeno tohoto názvu je počátečním písmenem určitého hesla, které vyjadřuje, na které podstatné věci v životě člověk nemá zapomenout. NEW START obsahuje osm písmen, a tedy osm zásad zdravého životního stylu:

N (nutrition) – výživa
E (exercise) – cvičení
W (water) – voda
S (sunshine) – sluneční svit
T (temperance) – střídmost
A (air) – vzduch
R (rest) – odpočinek
T (trust in God) – důvěra v Boha

a) Výživa. To, co jíme, velmi ovlivňuje zdraví a funkce našeho organismu. Výživa má rozhodující vliv na naše zdraví. Podle toho, jaký druh paliva dáváme do svého organismu, tak funguje. Měli bychom dbát na to, aby naše strava byla co nejkvalitnější, aby obsahovala dostatek ovoce, zeleniny, celozrnných produktů, luštěnin a ořechů. Tato strava, vhodně doplněná mléčnými výrobky, je plně vyhovující. Naším ideálem by měla být strava s co nejnižším obsahem cholesterolu (cholesterol se nachází pouze v živočišných produktech!).

b) Cvičení. Kardiovaskulární onemocnění jsou hlavní příčinou úmrtí lidí v civilizovaných zemích. Svižný pohyb a vhodné cvičení jsou účinnou prevencí proti infarktu myokardu. Každý, kdo má sedavé nebo jednostranné zaměstnání, by měl denně věnovat půl hodiny rychlé chůzi, běhu, jízdě na kole nebo plavání. Velice prospěšná je také taková práce na zahradě, při níž je člověk po dobu asi 20 minut v neustálém pohybu.

c) Voda. Voda je nejzdravějším nápojem. Člověk by měl denně za normálních okolností vypít asi 1,5 litru vody, aby svému organismu zajistil dostatečný přísun tekutin. Vodu používáme v době zdraví i nemoci také zevně ve formě sprchování, koupelí a vodoléčby.

d) Sluneční svit. Přestože si musíme dávat pozor na ultrafialové paprsky, protože se ztenčuje ochranná ozonová vrstva, ke zdravému životu nezbytně potřebujeme životodárné sluneční paprsky. Nemusíme za nimi jezdit k moři, neměli bychom se jim vystavovat za pravého poledne či po příliš dlouhou dobu (což může být dokonce nebezpečné!), ale neměli bychom se slunce bát a skrývat se před ním. Nejzdravější opalování je zrána nebo v pozdním odpoledni. Ne nadarmo se říká: „Kam nechodí slunce, chodí lékař“.

e) Střídmost. Střídmost znamená užívat v rozumné míře to, co je zdravé, a vystříhat se všeho, co je nezdravé. Nejzdravější je jíst dvakrát až třikrát denně, a to tak, že si dáme vydatnou snídani a lehkou večeři. Mezi jídly nic nejíme, pouze pijeme. Křesťan si uvědomuje, za jakou cenu byl vykoupen.

Zná svou hodnotu a chce, aby jeho tělo bylo chrámem Ducha svatého. Proto se varuje všeho, co by negativně ovlivňovalo jeho zdraví a snižovalo jeho schopnost sloužit druhým. Z toho důvodu by věřící člověk neměl kouřit a pít alkohol, který otupuje jeho mysl a soudnost. Rovněž se varuje užívání drog a pití zrnkové kávy a černého čaje, které působí návykově.

f) Vzduch. Dostatek kyslíku je potřebný pro správnou činnost mozku a celého lidského organismu. Správným dýcháním si člověk může zlepšit svoje zdraví. Měli bychom denně cvičit na čerstvém vzduchu nebo chodit na procházky a zhluboka dýchat. Je-li to možné, měli bychom si dopřát čistý vzduch i v noci a spát při otevřeném okně, nebo alespoň před spaním dobře vyvětrat ložnici.

g) Odpočinek. Člověk potřebuje denně odpočívat. Neobejde se bez dostatečného spánku, který by měl trvat 7 – 8 hodin denně. Neměl by se přepracovávat a neměl by žít jen pro svou práci. Kromě každodenního odpočinku potřebuje člověk i týdenní odpočinek. K tomuto účelu mu Bůh dal sobotu. Pán Bůh zná naše potřeby, proto tento základní prvek zakotvil dokonce i do Desatera. Potřebujeme však i roční odpočinek. K němu slouží naše dovolená.

Odpočinek neznamená nutně nečinnost, ale spíše vhodnou formu odpočinkové činnosti, kterou musíme volit podle svých individuálních potřeb a zálib. Pro někoho to může být četba pěkné knihy nebo poslech kvalitní hudby, pro jiného zase sport či práce na zahrádce. Jde o to, aby náš život byl vyvážený, aby se v něm střídaly chvíle klidu s chvílemi činnosti, a to jak v oblasti tělesné, tak v oblasti duševní a duchovní.

h) Důvěra v Boha. To nejpodstatnější v našem životě je důvěra v Boha. Z ní všechno vychází. Důvěra nám dává optimistický pohled na život, učí nás pozitivně myslet a dodává nám chuť do života a odvahu žít a potýkat se s problémy. Duch vděčnosti a radosti, opravdový pokoj v srdci a úsměv na tváři, který je výsledkem harmonického života s Bohem, lidmi a se sebou samým, jsou těmi nejlepšími léky. Jak myslíme, takoví jsme (Ř 12,1.2). Pán Bůh si přeje, abychom byli zdraví a cítili se dobře.

Proto bychom si z těchto zásad neměli vybírat jen něco, ale měli bychom se snažit o co nejspořádanější život a pěstovat takový životní styl, který je odrazem biblických principů. Nejde přece jen o to, abychom žili dlouho, ale abychom žili kvalitně. Nežijeme proto, abychom jedli a měli se dobře, ale abychom oslavovali Boha a byli užiteční pro druhé. Zásady, které nám Pán Bůh zjevuje, nejsou dány proto, aby nás omezovaly, ale aby nás učily sebeovládání a připravily nás co nejlépe k službě.

II. Vysvětlující poznámky

1. Jídlo a pití nejsou podstatou náboženství. Na základě toho, že něco jíme nebo nejíme, se nedostaneme do nebe. Jedinou cestou spásy je Kristus a ten nás učí zdravému životnímu stylu. Apoštol Pavel v Ř 14,17 jasně prohlašuje, že jádro křesťanství je „ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého“ a nespočívá v tom, co jíme. Člověk, který uvěřil Bohu, se však ptá: „Bože, co chceš, abych dělal?“ A pak se řídí Boží vůlí, kterou poznal.

Varujme se, abychom neupadli do extrému v jednom nebo v druhém směru, abychom otázku zdraví ani nepřeceňovali a neviděli v ní cestu ke spasení, ale na druhé straně ji ani nepodceňovali, protože čím jsme zdravější, tím můžeme být užitečnější.

2. Jako věřící lidé odmítáme dualismus, to znamená učení, které je ovlivněno řeckou filozofií, že dobrý je duch a vše, co je duchovní, a špatné je tělo a vše, co je s ním spojeno. Nepohrdáme tělem, protože je Božím stvořením. Nechceme je ani zbožštit, protože je pouze chrámem Božího Ducha. Nechceme ani pěstovat kult těla. Boží výrok o tom, že jeho dílo stvoření je velmi dobré, nás vede k tomu, abychom si uvědomili, že jsme Božím výtvorem a že máme pečovat o celého člověka, tedy i o tělo. Proto bereme vážně Pavlovu výzvu, abychom i svým tělem oslavovali Boha.

3. Nepopíráme, že se v biblických dobách pil alkohol (tyto nápoje však obsahovaly mnohem menší procento alkoholu než dnešní alkoholické nápoje) a že docházelo k jeho zneužití. Proto jsou mnohé biblické výroky namířeny proti alkoholismu (1 K 5,11; 6,10; Ga 5,21; 1 Pt 4,3; Mt 24,49; Tt 2,3; Ef 5,18). Je třeba také zdůraznit, že v Písmu je proud textů, které vedou k totální abstinenci (např. Př 20,1; 23,29-32; 31,4.5; 1 Tm 3,2). Králům a kněžím činným ve službě bylo zakázáno pít alkohol.

Tím, že jsme uvěřili Kristu, jsme se stali královským kněžstvem. Jsme stále ve službě Pána Ježíše. Jsme jeho svědky. Proto bychom měli být vždy střízliví, bdělí a připravení svědčit o své naději, kterou máme v Ježíši Kristu, našem Pánu.

4. Bůh učí svůj lid sebeovládání. Když lidem dovolil jíst maso, vysvětlil jim, že ne každý živočich je vhodný k jídlu (Lv 11,1-47; Dt 14,2-21). Ze zvířat jim dovoluje jíst ty druhy, které mají tuto charakteristiku: přežvykují a mají rozdělená kopyta. To pro naše podmínky znamená, že se smí jíst jehněčí, skopové, telecí, hovězí a srnčí maso, zatímco je explicitně zakázáno například maso vepřové a králičí. Také maso šelem není dovoleno jíst.

Jedlé ryby mají rovněž dvojí charakteristiku: musí mít ploutve a šupiny. To znamená, že Bůh dovoluje jíst například kapra, pstruha, tuňáka a sardinky, ale zakazuje požívat úhoře, raky, kraby a jiné vodní živočichy. Z ptáků Pán Bůh zakazuje jíst všechny dravce, jako například orla, káně, jestřába, sovu a podobně. Povolena je drůbež a z divoce žijících ptáků např. bažant.

5. V otázce jídla dnes často stojíme před dilematem volby většího a menšího zla, protože celá příroda je narušena hříchem. V říši zvířat vládnou mnohé nemoci. Máme-li být důslední v aplikaci Božích zdravotních zásad, je třeba se aktuálně ptát, co je v naší době a v našem prostředí tím nejzdravějším pokrmem. Nestačí se jenom držet litery Písma, ale musíme chápat jejího ducha a záměr.

Proto bezcholesterolová vegetariánská strava je mnohem lepší alternativou výživy než strohé aplikování zdravotních principů vyjádřených dělením na čisté a nečisté živočichy. I když mohou v životě nastat situace, v nichž je těžko dosažitelná ideálnější strava, měli bychom vždy respektovat Bohem dané rozdělení na tzv. čisté a nečisté živočichy.

III. Praktický důsledek

1. Bůh ukazuje, že spasení je záležitostí celého člověka. Přeje si, aby Kristova oběť na kříži ovlivnila celý náš život – náš přístup k tělu, výživě, jídelníčku, práci atd. Bůh nabízí vyvážený harmonický život. Vede nás k tomu, abychom se postavili proti každému extrému a fanatismu v těchto oblastech.

2. Takový přístup k životu nás vede k praktické službě druhým. Pomáháme lidem, aby se odnaučili kouřit, aby se uměli vyrovnat se stresem, zbavili se závislosti na alkoholu a drogách. Pomáháme těm, kdo mají AIDS. Provádíme názorné ukázky zdravé výživy a kurzy vaření, vyučujeme lidi, co dělat s nadváhou a jakou prevenci provádět, aby se vyvarovali zbytečných zdravotních komplikací.

3. Bůh nám radí, abychom se vzdali všeho, co nás olupuje o prožívání pravého štěstí a radosti. Nebere nám nic, co je k našemu dobru. Hodnotný život se dá budovat jen na základě principů, které vyplývají z poctivého a čestného studia Písma svatého. Rady, které nám dává náš Stvořitel, který nám nejlépe rozumí a má o naše blaho opravdový zájem, je třeba vzít vážně.

4. Změna životního stylu vždy vyžaduje velké úsilí a soustředění. Bez správné motivace toho nelze dosáhnout. Každá trvalá změna je velice náročná. Bůh nám však chce pomoci. Bere naši nesvobodu, závislost a špatné návyky a dává nám sílu k novému životu, k zdravému životnímu stylu. Abychom mohli pěstovat zdravý křesťanský životní styl a přitom se těšit z plné svobody v Kristu, je k tomu třeba čerpat sílu od Krista.

Hřích každého z nás svazuje a činí z nás otroky různých zlozvyků a závislostí. V Kristu je však cesta k vítězství, síla k novému životu (J 15,5; Žd 4,15.16). Budeme-li se stále držet Krista, můžeme s Pavlem radostně vyznávat: „Všechno mohu v Kristu, který mi dává sílu.“ (Fp 4,13)

Súvisiace videá a dokumenty