Pravda o smrti a o duši
Na jednom náhrobnom kameni je vyrytý tento epitaf:
„Zastav sa, priateľu, čo kráčaš pomimo. Tam, kde si teraz ty, som raz bol ja. Tam, kde som teraz ja, budeš čoskoro ty. Takže sa priprav, budeš ma nasledovať.“
Študent, ktorý čítal tento nápis, pridal k týmto riadkom:
„S tým, že ťa mám následovať, nebudem súhlasiť dovtedy, kým nebudem vedieť, kam si išiel.“
Znamená smrt konec? Je smrt skutečně konečná, nebo představuje pouze přechod do jiné dimenze bytí? Otázky o nesmrtelnosti lidské duše jsou stále aktuální. Odchází duše po smrti ihned do nebe nebo pekla, nebo snad existuje reinkarnace, tedy koloběh znovuzrození? Je možné komunikovat se zemřelými, jak tvrdí některé okultní praktiky? A co druhá smrt – může člověk zemřít dvakrát?
Bible poskytuje jasné odpovědi na tyto otázky. Popisuje, co se děje po smrti, a odhaluje pravdu o stavu mrtvých. Podle Písma není smrt přechodem do nové dimenze, ale spíše stavem spánku, kdy člověk čeká na vzkříšení. Písmo neříká, že by mrtví mohli komunikovat se živými, ani nepodporuje víru v reinkarnaci.
Smrt … Co bude potom?
Smrt. Slovo, které vzbuzuje strach a nejistotu. Slovo skrývající tajemství, které volá po odpovědi. Co bude po smrti? Je to konec života, rozplynutí se v nicotě, nebo jen přechod do jiné formy bytí? Je smrt bránou k dalšímu životu? Rodíme se znovu a znovu? Odchází lidská duše po smrti do nebe, pekla, nebo očistce? Otázka posmrtného života fascinuje lidstvo už od nepaměti, a to i dnes. Někdo ztratil blízkého, jiný bojuje s vážnou nemocí, další hledá smysl existence. Smrt je univerzální realitou, které nikdo neunikne, a přesto se málokdo smíří s myšlenkou, že by smrtí vše končilo.
Různá náboženství a filozofické směry nabízejí odlišné pohledy na to, co se děje po smrti. Proč? Protože bez odpovědi na smrt nelze najít odpověď na život. Pokud hledáme smysl života, musíme zjistit, zda smrt představuje definitivní konec, nebo jen začátek něčeho nového. Zajímavé je, že ani křesťanské denominace se neshodují na tom, co se děje po smrti. Jak je možné, že vycházejí ze stejného zdroje – z Bible – a přitom dospívají k rozdílným závěrům? Co vlastně o stavu člověka po smrti říká Bible? Poskytuje jasnou odpověď, nebo spíše otevírá prostor pro spekulace?
Smrt přichází na scénu
Šestý den stvoření vytvořil Bůh člověka ke svému obrazu (Gn 1,27). V dokonalém prostředí, které pro něj s láskou a pečlivostí připravil, měl člověk zaujmout zvláštní místo. Bůh toužil po trvalém vztahu plném důvěry a lásky mezi sebou a člověkem. Tímto aktem stvoření ukázal nejen svou moc, ale i hluboký záměr a péči o své dílo.
I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem. (Gn 2,7)
Bůh dal člověku život s úmyslem, aby nikdy neskončil smrtí. Přesto stvořil člověka jako svobodnou bytost, schopnou volby. Láska, hlavní Boží charakterový rys, nenutí ani neomezuje. Člověk měl tedy možnost přijmout Boží lásku a žít ve vztahu s Ním, nebo tuto nabídku odmítnout a nést následky svého rozhodnutí. Svobodná vůle však vyžadovala možnost volby, a proto v rajské zahradě byly dva zvláštní stromy: strom života a strom poznání dobrého a zlého. O druhém stromě Bůh jasně řekl:
Z každého stromu rajského svobodně jísti budeš; Ale z stromu vědění dobrého a zlého nikoli nejez; nebo v který bys koli den z něho jedl, smrtí umřeš. (Gn 2,16-17 kral.)
Strom poznání dobrého a zlého nebyl v rajské zahradě umístěn z rozmaru, ale proto, aby měl člověk možnost svobodné volby. Mohl si vybrat, zda zůstane věrný svému Stvořiteli, nebo se přidá k vzpouře proti Němu. Právě v souvislosti s tímto stromem se v Bibli poprvé objevuje pojem smrt. Bůh jasně stanovil, že pokud člověk přestane Bohu důvěřovat a zvolí neposlušnost, důsledkem bude zánik.
Mzdou hříchu je smrt… (Řím 6,23)
Smrt není Boží msta, ale přirozený důsledek hříchu – oddělení od zdroje života. Stejně jako lampa zhasne, pokud ji odpojíme od energie, tak i život končí, pokud je oddělen od Boha. Nejde o žádný akt mstivosti, ale o přirozený výsledek volby, kterou člověk učinil. Bohužel si člověk ze dvou možností zvolil tu špatnou, a smrt se tak stala neoddělitelnou součástí lidských dějin.
Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili. (Řím 5,12)
Neposlušnost vůči Bohu, kterou Bible nazývá hříchem, způsobila, že se člověk stal bytostí odsouzenou k smrti. Právě tímto způsobem podle Bible pronikla smrt na naši modrou planetu. Jaký je ale odpověď na naši základní otázku? Co skutečně následuje po smrti?
Co se děje po smrti?
Podívejme se ještě jednou na biblický popis toho, jak se člověk stal živou bytostí:
I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země, a vdechl v chřípě jeho dchnutí života, i byl člověk v duši živou.(Gn 2,7 kral.)
Povšimněte si, že v tomto verši se nepíše o tom, že by měl člověk duši. Je tu uvedeno, že když Bůh vdechl do lidského těla dech života, STAL SE člověk „duší živou“.
Jak je psáno: `První člověk Adam se stal duší živou´… (1Kor 15,45)
Je to právě kombinace těla a „dchnutí života“, která tvoří „duši živou“. Jakmile se tato kombinace rozpadne, tělo se vrací do země, odkud bylo vzato, a dech života (duch) se navrací k Bohu, který ho dal. „Duše“, což znamená samotný člověk, přestává existovat. To je okamžik, kdy nastává smrt.
…odejmeš-li jejich ducha, hynou, v prach se navracejí. (Ž 104,29)
A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal. (Kaz 12,7)
Jedním z největších náboženských bludů, který se rozšířil nejen ve východních náboženstvích, ale i v mnoha křesťanských denominacích, je učení o nesmrtelnosti duše. Přestože se jedná o hojně přijímanou myšlenku, Bible nic takového nezná! Toto učení je ve skutečnosti ozvěnou nejstarší lži, kdy satan v ráji u stromu poznání tvrdil Evě: „Nikoli nezemřete smrtí!“ (Gn 3,4 kral.). Je až paradoxní, že většina křesťanských církví věří v nějakou formu posmrtného života založenou na nesmrtelnosti duše. Faktem však je, že Boží slovo nehovoří o nesmrtelné duši, ale o tom, že duše je smrtelná:
Zemře ta duše, která hřeší. (Ez 18,4)
…(Bůh) jejich duše neušetřil smrti… (Ž 78,50)
Nechci se zde pouštět do podrobného teologického rozboru pojmu duše v Bibli, ale faktem je, že hebrejská a řecká slova označující „duši“ a „ducha“ se v Písmu objevují více než 1600krát. Přesto ani v jednom případě není zmínka o nesmrtelnosti duše. Bible nikde nehovoří o nesmrtelnosti jako o vlastnosti, která by byla člověku nebo jeho duši vrozená. Pouze jeden je nesmrtelný – a tím je Bůh.
On jediný je nesmrtelný… (1Tim 6,16)
Na rozdíl od Boha jsou lidé smrtelní. Písmo přirovnává lidský život k páře, „která se na okamžik ukáže a potom zmizí“ (Jk 4,14). V Bibli stojí, že lidé „jsou jenom tělo, vítr, který zavane a už se nevrací“ (Ž 78,39) a člověk „jako květ vychází a podťat bývá, utíká jako stín a netrvá“ (Jób 14,2). Bůh a lidé se od sebe zásadně liší. Bůh je nekonečný, zatímco lidé jsou omezení. Bůh je nesmrtelný, ale lidé jsou smrtelní. Bůh je věčný, lidé však pomíjiví.
Mrtví nevědí zhola nic
Jak tedy Bible popisuje stav člověka po smrti? Boží slovo jasně učí, že mrtví nevědí zhola nic. Biblické verše promlouvají naprosto zřetelně:
Živí totiž vědí, že zemrou, mrtví nevědí zhola nic a nečeká je žádná odměna, jejich památka je zapomenuta. Jak jejich láska, tak jejich nenávist i jejich horlení dávno zanikly a nikdy se již nebudou podílet na ničem, co se pod sluncem děje.(Kaz 9,5-6)
Všechno, co máš vykonat, konej podle svých sil, neboť není díla ani myšlenky ani poznání ani moudrosti v říši mrtvých, kam odejdeš.(Kaz 9,10)
Potřebují tyto verše komentář? Mrtví nemají vědomí, nepodílejí se na žádné činnosti, nemyslí… Veršů ukazujících na skutečnost, že mrtví se nacházejí ve stavu naprostého bezvědomí, je samozřejmě mnohem více. Uvedu několik dalších příkladů:
Proto tě připojím ke tvým otcům, budeš uložen do svého hrobu v pokoji a tvé oči nespatří nic z toho zla, které uvedu na toto místo. (2Kr 22,20)
Nebo mrtví nevzpomínají na tebe, a v hrobě kdo tě bude oslavovati? (Ž 6,6 kral.)
Vychází duch jejich, navracují se do země své, v tentýž den mizejí myšlení jejich. (Ž 146,4 kral.)
Což pro mrtvé budeš konat svoje divy? Povstanou snad stíny a vzdají ti chválu? Což se o tvém milosrdenství vypráví v hrobě? O tvé věrnosti v říši zkázy? Což jsou známy v temnotě tvé divy, tvoje spravedlnost v zemi zapomnění? (Ž 88,11-13)
Mrtví nechválí už Hospodina, nikdo z těch, kdo sestupují v říši ticha. (Ž 115,17)
Mám pokračovat? Myslím, že biblický pohled na stav mrtvých je naprosto zřejmý. Mrtví nevidí události, které se dějí na zemi, mrtví nevzpomínají na Boha a neoslavují jej, v den smrti mizí jejich myšlení…
Smrt se podobá spánku
Boží slovo na mnoha místech přirovnává smrt k nevědomému spánku. Jób ve svém trápení říká:
Proč jsem nezemřel hned v lůně, nezahynul, sotvaže jsem vyšel ze života matky?… …Ležel bych teď v klidu, spal bych, došel odpočinku…(Jób 3,11.13)
V Žalmu můžeme číst:
Rozjasni mé oči, ať neusnu spánkem smrti… (Ž 13,4)
Další příklady:
´Usnou věčným spánkem a neprocitnou,´ je výrok Krále, jehož jméno je Hospodin zástupů. (Jer 51,57)
Člověk ulehne a nepovstane a dokud nebesa budou, neprocitne, ze spánku se neprobudí. (Jób 14,12)
Více než 50 krát je smrt v Bibli nazývána spánkem. I Ježíš Kristus ji takto označil:
To pověděl a dodal: „Náš přítel Lazar usnul. Ale jdu ho probudit.“ Učedníci mu řekli: „Pane, spí-li, uzdraví se.“ Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o pouhém spánku. Tehdy jim Ježíš řekl: „Lazar umřel.“ (J 11,11-14)
Dusledky přijetí nejstarší lži
Boží nepřítel satan stále sklízí úspěch se svou klamnou lží: „Nikoli nezemřete smrtí!“ (Gn 3,4). Lidé jsou často nakloněni věřit, že jsou ve své podstatě nesmrtelní. Tato víra v nesmrtelnou duši otevírá dveře k spiritismu, uctívání svatých, tedy lidí, které církev povýší do tohoto postavení, a také k modlitbám k nim. Písmo je však v tomto ohledu naprosto jasné a odmítá myšlenku, že by lidé byli nesmrtelní. Bible důrazně varuje před spiritismem a připomíná, že smrtelnost je lidskou podstatou:
Ať se u tebe nenajde… …vyvolávač duchů, vědma ani ten, kdo se doptává mrtvých. Každý, kdo páchá něco takového, je pro Hospodina ohavný! (Dt 18,10-12)
Protože jsou mrtví ve stavu bezvědomí, je zřejmé, že modlitby k nim nemají žádný smysl. Bible jasně učí, že uctívání kohokoliv jiného než Boha je modloslužba. Boží slovo však zachází ještě dále a přísně varuje před vyvoláváním mrtvých. Proč je toto jednání tak nebezpečné?
Řeknou vám: „Dotazujte se duchů zemřelých a jasnovidců, kteří sípají a mumlají.“ Což se lid nemá dotazovat svého Boha? Na živé se má ptát mrtvých? (Iz 8,19)
Ve snaze vyvolat mrtvou osobu dáváme padlým andělům příležitost vydávat se za ni, což nás vede k tomu, abychom uvěřili satanovým lžím. Tyto podvody mohou mít vážné důsledky a otevírají dveře duchovnímu klamu. Dalším důsledkem přijetí satanovy lži o lidské nesmrtelnosti je učení o věčném utrpení v pekle. Toto učení je nejen nebezpečné, ale také zcela scestné, protože vykresluje Boha jako bezcitného sadistu, který věčně mučí lidi v pekelném ohni. Mohli byste milovat takového Boha? Dokázali byste si užívat nebeských radostí, zatímco byste koutkem oka sledovali nekonečné utrpení svých blízkých, kterým zůstalo nebe uzavřeno?
Tomuto tématu se budu věnovat podrobněji v některém z budoucích článků, ale už teď vás mohu ujistit, že učení o věčných mukách v pekle neodpovídá Božímu charakteru ani pravdě zjevené v Bibli. Ano, zatracení zahynou v ohnivém jezeře, jak popisuje Zjevení 20. kapitola, ale po zničení hříchu oheň uhasne a „nezbude po nich ani žhavé uhlí pro ohřátí“ (Iz 47,14). Ti, kdo odmítnou Boží nabídku spasení, zmizí „jako by nikdy nebývali“ (Abd 1,16) a budou „jako popel pod chodidly vašich nohou“ (Mal 3,21). Dokonce i satan, původce veškerého zla, skončí „jako popel před očima všech“ (Ez 28,18).
Nejčastější biblické námitky
V Bibli najdeme několik míst a veršů týkajících se smrti a pekla, které mohou být na první pohled podivné a matoucí. Tyto nejasnosti vznikají z různých důvodů, například kvůli rozdělovacím znaménkům, jež v původním biblickém textu neexistují a byla přidána až před několika staletími. Dalším důvodem může být složitost při překladu, kdy není vždy možné přesně vystihnout význam původního jazyka.
Často se také stává, že lidé hledají v textu něco, co tam ve skutečnosti není. Problémem je vytržení verše ze souvislosti, nebo nedodržení základního pravidla výkladu: vysvětlovat Bibli Biblí. To je jediný spolehlivý způsob, jak pochopit biblické texty. Obtížné pasáže je třeba studovat pečlivě, s modlitbou a vědomím, že Boží slovo je konzistentní.
V učení Bible neexistuje rozpor. Bible nemůže zároveň přirovnávat smrt k nevědomému spánku a současně učit o nesmrtelnosti duše nebo okamžitém odchodu do nebe či pekla. Nejednoznačné texty je třeba vykládat na základě těch jednoznačných. Není fér ignorovat stovku jasných biblických pasáží o stavu mrtvých a místo toho stavět celé teologické učení na jednom dvojsmyslném textu. Podívejme se nyní na dvě nejčastější biblické námitky, které obhajují učení o nesmrtelnosti duše.
Dnes budeš se mnou v ráji
Nejprve se podívejme na jednu z nejčastějších námitek proti bezvědomému stavu mrtvých, které se přikládá značná váha, protože tato slova pochází přímo z úst Ježíše Krista. Podle ekumenického překladu Bible řekl při svém ukřižování jednomu ze zločinců, kteří byli ukřižováni spolu s ním:
„Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“ (Luk 23,43)
Tato Ježíšova slova jsou často považována za jasný důkaz, že ihned po smrti, tedy ještě téhož dne, oba dva odešli do nebe. Na první pohled se může zdát, že to dává smysl, ale je důležité si uvědomit, že původní biblický text neobsahoval interpunkci. Čárky a tečky byly do textu přidány překladateli, aby usnadnili čtení, a jejich umístění mohlo ovlivnit význam tohoto verše. Tento text můžeme tedy číst i takto:
„Amen, pravím ti dnes, budeš se mnou v ráji.“
Co dokáže posunutá čárka, že? Stačí drobná změna a význam věty se úplně obrátí. Ale která z těchto verzí je správná? Odpověď bychom mohli najít v Ježíšových slovech, která řekl Marii Magdalské po svém vzkříšení – tedy v neděli ráno. (Pamatujme, že Ježíš byl ukřižován v pátek.) Tato slova poskytují další vodítko k pochopení významu pasáže a jejího správného výkladu:
Ježíš jí řekl: „Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. (J 20,17)
Ježíš po svém vzkříšení jasně řekl, že ještě nevstoupil do nebe. Nemohl tam tedy vzít ani litujícího zločince, který byl ukřižován po jeho boku. Správná interpretace Ježíšova slibu musí tedy znít:
„Amen, pravím ti dnes, budeš se mnou v ráji.“
Jinak bychom tvrdili, že Ježíš svůj slib nesplnil, což je v rozporu s jeho charakterem a pravdivostí jeho slov. Tato interpretace odpovídá nejen Ježíšovu prohlášení k Marii Magdalské po jeho vzkříšení, ale i celkovému učení Bible. Podle Písma mrtví odpočívají v hrobě a očekávají svou odměnu, která jim bude udělena při vzkříšení v den Ježíšova návratu, nikoliv okamžitě po smrti. Důkazem je i král David, o kterém Bible mluví jako o muži podle Božího srdce. Ani on dosud nevstoupil do Boží přítomnosti, jak je zjevné z biblických textů:
Bratři, mohu vám směle říci o patriarchovi Davidovi, že zemřel a byl pochován a jeho hrob je u nás až do dnešního dne… …David přece nevystoupil do nebe… (Sk 2,29.34 NBK)
Před ukřižováním řekl Ježíš učedníkům:
Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já. (J 14,2-3)
Nyní, když víme, že mrtví neodcházejí do nebe, ale tiše odpočívají v hrobě, Ježíšova slova dostávají jasný smysl. Jak by mohl Ježíš Kristus přijít znovu pro své děti, jestliže by už byly v nebi od okamžiku své smrti? Tato otázka je klíčová pro pochopení biblické pravdy o smrti a vzkříšení. Podle Písma je Ježíšův návrat časem, kdy budou jeho věrní povoláni k životu, aby mohli být navždy s ním.
Podobenství o boháči a Lazarovi
Kristův příběh o bohatém muži a Lazarovi (Luk 16,19-31) bývá často používán jako důkaz o vědomí mrtvých, ale je třeba si uvědomit, že jde o podobenství. Smyslem tohoto podobenství nebylo objasnit, co se děje s člověkem po smrti, ale ukázat, že o jeho věčném údělu se rozhoduje už během jeho života. Po smrti už není žádná další šance něco změnit či napravit.
Boháč v tomto příběhu spoléhal na svůj vztah k Abrahamovi, ale Ježíš zdůrazňuje, že je třeba poslouchat Mojžíše a proroky, tedy Boží slovo. Ježíš zde použil prvky obyčejného židovského příběhu, v němž mrtví mezi sebou rozmlouvají, aby posluchače poučil, že správná rozhodnutí je nutné činit za života. Po smrti je osud člověka zpečetěn.
Proč však toto podobenství vykládáme jako důkaz vědomí mrtvých, když například podobenství o mluvících stromech (Sd 9,7-15) nepovažujeme za důkaz toho, že stromy mohou mluvit nebo volit krále? Rozumný člověk by měl být opatrný, aby Ježíšovým podobenstvím nepřipisoval význam, který by byl v rozporu s celkovým biblickým učením o stavu mrtvých. Nejasných či obtížných biblických textů o stavu mrtvých je více, ale výklad takových míst musí být vždy v souladu s celkovým Písmem. Nejasné texty jsou vždy vyjasněny v jiných částech Božího slova, kde jsou tato témata popsána jasněji. Pravidlo, že Bible se vykládá Biblí, je klíčovým vodítkem pro správné pochopení jakéhokoliv textu.
The request cannot be completed because you have exceeded your quota.Probuzení
Smrt je v Bibli přirovnávána ke spánku a se spánkem bývá spojeno i probuzení. Kdy a jak tedy tento spánek smrti končí?
…nastane vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých. (Sk 24,15)
Bible a učení o vzkříšení mrtvých je na mnoha místech naprosto jasná. Písmo učí, že vzkříšení z mrtvých nastane při druhém příchodu Ježíše Krista. Pokud by však duše ode dne své smrti již byly v nebi nebo pekle, pak by samotné vzkříšení postrádalo smysl. Proč by bylo třeba znovu vzkřísit někoho, kdo už údajně svůj věčný úděl prožívá? Boží slovo uvádí, že budou dvě vzkříšení:
- První vzkříšení: Týká se spravedlivých a nastane při Kristově druhém příchodu. Tito lidé obdrží věčný život a budou vzkříšeni k nesmrtelnosti.
- Druhé vzkříšení: Po tisíci letech od prvního. Toto vzkříšení se týká nespravedlivých, kteří budou čelit konečnému soudu.
Teď jen stručně:
Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou; ti, kdo činili dobré, vstanou k životu… (J 5,28-29)
Dobrá zpráva o vzkříšení z mrtvých je jasná: ze spánku smrti budou probuzeni všichni lidé. Ti, kteří byli Bohu věrní, vstanou k životu věčnému a při Ježíšově návratu získají nesmrtelnost.
Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost. A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno: `Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil! (1Kor 15,53-54)
(Spravedliví) Nyní povstali k životu a ujali se vlády s Kristem na tisíc let. Ostatní mrtví však nepovstanou k životu, dokud se těch tisíc let nedovrší. (Zj 20,4-5)
Špatná zpráva je, že existuje i druhá skupina lidí. Spravedliví získají věčný život, ale „ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení.“ (J 5,29) Nečeká je nesmrtelnost, ale tzv. druhá smrt, ze které již není žádné probuzení. Druhá smrt je naprosté odloučení od Boha, od zdroje života. Je to trvalý zánik…
To je druhá smrt: hořící jezero. A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen do hořícího jezera. (Zj 20,14-15)
Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení! Nad těmi druhá smrt nemá moci… (Zj 20,4-6)
Všichni jsme zhřešili a „mzdou hříchu je smrt…“ (Řím 6,23). Nemůžeme si své spasení nijak zasloužit. Máme však veliké štěstí, že máme nebeského Otce, který své vzbouřené děti nezavrhl, ale udělal vše pro naši záchranu. Spásu nám nabízí zdarma, stačí ji jen přijmout.
Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (J 3,16)
Ježíš Kristus za nás zemřel, abychom my mohli žít. Svou obětí na golgotském kříži pro nás znovu zajistil svobodu volby. Můžeme si vybrat, jestli jeho nabídku spásy přijmeme, nebo odmítneme…
Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu. (Řím 6,23)
Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo… (Dt 30,19)
Je pro nás připraven nádherný život na nové zemi, kde budeme žít s naším Pánem, kde „smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude“ (Zj 21,4). Věčný život plný radosti, štěstí a lásky je dostupný každému.
Přijmeš ho z Ježíšových rukou?
The request cannot be completed because you have exceeded your quota.Súvisiace videá a dokumenty( Hlbšie štúdium)
