Pravda o smrti a o duši

Na jednom náhrobnom kameni je vyrytý tento epitaf:

„Zastav sa, priateľu, čo kráčaš pomimo. Tam, kde si teraz ty, som raz bol ja. Tam, kde som teraz ja, budeš čoskoro ty. Takže sa priprav, budeš ma nasledovať.“

Študent, ktorý čítal tento nápis, pridal k týmto riadkom:

„S tým, že ťa mám následovať, nebudem súhlasiť dovtedy, kým nebudem vedieť, kam si išiel.“

Znamená smrt definitivní konec? Nebo je to jen přechod do jiné dimenze bytí? Je lidská duše nesmrtelná? Odchází ihned po smrti do nebe nebo do pekla? Nebo snad funguje koloběh znovuzrození – reinkarnace? Je možné komunikovat se zemřelými? Může člověk zemřít dvakrát? Co říká o stavu mrtvých Bible?

Smrt … Co bude potom?

Smrt. Nepříjemné slovo. Slovo, ze kterého mrazí. Ale zároveň slovo skrývající tajemství, které volá po odpovědi. Smrt… Co bude potom? Znamená smrt naprostý konec života? Rozplynutí se v nicotě? Nebo je to jen jakýsi přechod do jiné formy bytí? Je smrt bránou k dalšímu životu? Rodíme se znovu a znovu? Odchází lidská duše po smrti do nebe? Do pekla? Nebo snad do očistce?

I v dnešní době zajímá otázka posmrtného života většinu lidí. Někdo snad ztratil svého blízkého, někdo je vážně nemocný, někdo je prostě jen zvědavý. Skutečností zůstává, že smrt se týká nás všech a jen málokdo se chce smířit s tím, že smrtí vše končí.

Snad každé náboženství či filozofický směr přichází se svým pohledem na to, co se děje po smrti. Není divu – bez odpovědi na smrt totiž neexistuje odpověď na život. Pokud hledáme smysl života, je velice důležité zjistit, jestli smrt znamená definitivní konec…

Víte, co je zajímavé? Naprosto rozdílné názory na to, co se děje po smrti, najdeme i v učení jednotlivých křesťanských denominací. Jak je to možné, když by jejich věrouka měla vycházet ze stejného pramene? Co o stavu člověka po smrti říká Bible, jediný spolehlivý zdroj pravdy? Dává jasnou odpověď, nebo otevírá prostor spekulacím?

Smrt přichází na scénu

Šestý den stvořitelského týdne učinil Bůh člověka ke svému obrazu (Gn 1,27). Stvořil ho v dokonalém prostředí, které pro něj s pečlivostí vybudoval a toužil po tom, mít s ním trvalý vztah důvěry a lásky.

I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem. (Gn 2,7)

Bůh dal člověku život a nebylo jeho úmyslem, aby tento život skončil smrtí. Bůh však člověka stvořil jako svobodnou bytost, jako bytost schopnou volby. Hlavním Božím charakterovým rysem je totiž láska a láska nenutí a neznásilňuje. Člověk se tedy mohl rozhodnout, zda Boží lásku přijme a bude žít ve vztahu s ním, nebo tuto nabídku odmítne a ponese důsledky. (Před úplně stejnou volbou stojí člověk i dnes.)

Bůh tedy musel dát člověku možnost říci ANO, ale také možnost říci NE. To je důvodem, proč se uprostřed rajské zahrady nacházely dva zvláštní stromy – strom života a strom poznání dobrého a zlého. O tom druhém stromě Bůh člověku řekl:

Z každého stromu rajského svobodně jísti budeš; Ale z stromu vědění dobrého a zlého nikoli nejez; nebo v který bys koli den z něho jedl, smrtí umřeš. (Gn 2,16-17 kral.)

Tento strom nedal Bůh do rajské zahrady z nějakého rozmaru, ale proto, aby si člověk mohl svobodně vybrat, zda zůstane věrný svému Stvořiteli, nebo jestli se přidá ke vzpouře proti němu (více o tomto tématu v článku Bitevní pole – planeta Země). V tomto verši se poprvé v Bibli objevuje pojem smrt. Pokud člověk přestane Bohu důvěřovat a zvolí neposlušnost, čeká jej zánik.

Mzdou hříchu je smrt… (Řím 6,23)

Smrt není nějaká Boží msta vůči neposlušnému stvoření. Je to přirozený důsledek hříchu – oddělení se od zdroje života. Pokud oddělíte lampu od zdroje energie, zhasne. Je to přirozený důsledek, ne nějaká msta energetické společnosti. Žel, člověk si ze dvou možností zvolil tu špatnou, a tak se smrt stala součástí lidských dějin.

Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili. (Řím 5,12)

Neposlušností vůči Bohu – tedy hříchem – se stal člověk bytostí odsouzenou k smrti… Takto tedy podle Bible pronikla smrt na naši modrou planetu. Pojďme ale k naší základní otázce:

Co se děje po smrti?

Podívejme se ještě jednou na biblický popis toho, jak se člověk stal živou bytostí:

I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země, a vdechl v chřípě jeho dchnutí života, i byl člověk v duši živou.(Gn 2,7 kral.)

Povšimněte si, že v tomto verši se nepíše o tom, že by měl člověk duši. Je tu uvedeno, že když Bůh vdechl do lidského těla dech života, STAL SE člověk „duší živou“.

Jak je psáno: `První člověk Adam se stal duší živou´… (1Kor 15,45)

Je to tedy kombinace těla a „dchnutí života“, co tvoří „duši živou“. Pokud se tato kombinace rozpadne, tělo se vrací do země, z níž bylo vzato, dech života (duch) se vrací k Bohu, který ho dal a „duše“ – tedy člověk – přestává existovat. Nastává smrt.

…odejmeš-li jejich ducha, hynou, v prach se navracejí. (Ž 104,29)

A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal. (Kaz 12,7)

Jedním z největších náboženských bludů (a zdaleka se to netýká jen východních náboženství) je učení o nesmrtelnosti duše. Bible nic takového nezná! Učení o nesmrtelnosti duše je ozvěnou nejstarší lži, kdy satan přesvědčoval Adamovu ženu u stromu poznání „Nikoli nezemřete smrtí!“ (Gn 3,4 kral.)

Je zvláštní, že většina křesťanských církví věří v nějakou formu posmrtného života. Faktem však je, že Boží slovo nemluví o nějaké nesmrtelné duši, ale o duši, která je smrtelná:

Zemře ta duše, která hřeší. (Ez 18,4)

…(Bůh) jejich duše neušetřil smrti… (Ž 78,50)

Nechci se tu pouštět do nějakých teologických rozborů slova duše v Bibli, ale faktem je, že hebrejská a řecká slova označující „duši“ a „ducha“ se v Písmu nacházejí více než 1600 krát a ani v jediném případě zde není řeč o nesmrtelnosti. Nikde v Bibli se o nesmrtelnosti nehovoří jako o vlastnosti, která by byla člověku nebo jeho duši vrozená. Jen jediný je nesmrtelný – Bůh.

On jediný je nesmrtelný… (1Tim 6,16)

Na rozdíl od Boha jsou tedy lidé smrtelní. Písmo srovnává lidský život s párou, „která se na okamžik ukáže a potom zmizí“ (Jk 4,14). Lidé „jsou jenom tělo, vítr, který zavane a už se nevrací“ (Ž 78,39). Člověk „jako květ vychází a podťat bývá, utíká jako stín a netrvá“ (Jób 14,2).

Bůh a lidé se od sebe výrazně liší. Bůh je nekonečný, lidé jsou omezení. Bůh je nesmrtelný, lidé však smrtelní. Bůh je věčný, lidé pomíjiví.

Mrtví nevědí zhola nic

Jak tedy Bible popisuje stav člověka po smrti? Boží slovo jasně učí, že mrtví nevědí zhola nic. Biblické verše promlouvají naprosto zřetelně:

Živí totiž vědí, že zemrou, mrtví nevědí zhola nic a nečeká je žádná odměna, jejich památka je zapomenuta. Jak jejich láska, tak jejich nenávist i jejich horlení dávno zanikly a nikdy se již nebudou podílet na ničem, co se pod sluncem děje.(Kaz 9,5-6)

Všechno, co máš vykonat, konej podle svých sil, neboť není díla ani myšlenky ani poznání ani moudrosti v říši mrtvých, kam odejdeš.(Kaz 9,10)

Potřebují tyto verše komentář? Mrtví nemají vědomí, nepodílejí se na žádné činnosti, nemyslí… Veršů ukazujících na skutečnost, že mrtví se nacházejí ve stavu naprostého bezvědomí, je samozřejmě mnohem více. Uvedu několik dalších příkladů:

Proto tě připojím ke tvým otcům, budeš uložen do svého hrobu v pokoji a tvé oči nespatří nic z toho zla, které uvedu na toto místo. (2Kr 22,20)

Nebo mrtví nevzpomínají na tebe, a v hrobě kdo tě bude oslavovati? (Ž 6,6 kral.)

Vychází duch jejich, navracují se do země své, v tentýž den mizejí myšlení jejich. (Ž 146,4 kral.)

Což pro mrtvé budeš konat svoje divy? Povstanou snad stíny a vzdají ti chválu? Což se o tvém milosrdenství vypráví v hrobě? O tvé věrnosti v říši zkázy? Což jsou známy v temnotě tvé divy, tvoje spravedlnost v zemi zapomnění? (Ž 88,11-13)

Mrtví nechválí už Hospodina, nikdo z těch, kdo sestupují v říši ticha. (Ž 115,17)

Mám pokračovat? Myslím, že biblický pohled na stav mrtvých je naprosto zřejmý. Mrtví nevidí události, které se dějí na zemi, mrtví nevzpomínají na Boha a neoslavují jej, v den smrti mizí jejich myšlení…

Smrt se podobá spánku

Boží slovo na mnoha místech přirovnává smrt k nevědomému spánku. Jób ve svém trápení říká:

Proč jsem nezemřel hned v lůně, nezahynul, sotvaže jsem vyšel ze života matky?… …Ležel bych teď v klidu, spal bych, došel odpočinku…(Jób 3,11.13)

V Žalmu můžeme číst:

Rozjasni mé oči, ať neusnu spánkem smrti… (Ž 13,4)

Další příklady:

´Usnou věčným spánkem a neprocitnou,´ je výrok Krále, jehož jméno je Hospodin zástupů. (Jer 51,57)

Člověk ulehne a nepovstane a dokud nebesa budou, neprocitne, ze spánku se neprobudí. (Jób 14,12)

Více než 50 krát je smrt v Bibli nazývána spánkem. I Ježíš Kristus ji takto označil:

To pověděl a dodal: „Náš přítel Lazar usnul. Ale jdu ho probudit.“ Učedníci mu řekli: „Pane, spí-li, uzdraví se.“ Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o pouhém spánku. Tehdy jim Ježíš řekl: „Lazar umřel.“ (J 11,11-14)

Dusledky přijetí nejstarší lži

Boží nepřítel satan sklízí se svou líbivou lží „Nikoli nezemřete smrtí!“ stále úspěch. Lidé jsou stále naklonění věřit tomu, že jsou ve své podstatě nesmrtelní. Víra v nesmrtelnou duši vede k rozmachu spiritismu, k uctívání „svatých“ (tedy lidí, které církev do tohoto stavu povýší) a k modlitbám k nim… I v tomto ohledu je však Boží slovo naprosto jasné:

Ať se u tebe nenajde… …vyvolávač duchů, vědma ani ten, kdo se doptává mrtvých. Každý, kdo páchá něco takového, je pro Hospodina ohavný! (Dt 18,10-12)

Protože jsou mrtví ve stavu bezvědomí, je zřejmé, že modlitby k nim vyzní naprázdno. Uctívání kohokoliv jiného než Boha je navíc modloslužba! Bůh však jde ještě dále a přísně ve svém slově varuje před vyvoláváním mrtvých. Proč je to tak nebezpečné?

Řeknou vám: „Dotazujte se duchů zemřelých a jasnovidců, kteří sípají a mumlají.“ Což se lid nemá dotazovat svého Boha? Na živé se má ptát mrtvých? (Iz 8,19)

Ve snaze vyvolat mrtvou osobu dáváme padlým andělům příležitost vydávat se za ni a tak nás podvést, abychom uvěřili satanovým lžím.

K dalším důsledkům přijetí satanovy lži o lidské nesmrtelnosti patří například učení o věčném utrpení v pekle. Toto učení o věčných mukách je velmi nebezpečné a naprosto scestné. Vykresluje totiž Boha jako bezcitného sadistu, který chce lidi věčně mučit v pekelném ohni. Mohli byste milovat takového boha? Mohli byste si užívat nebeských radovánek a koutkem oka přitom sledovat nelidské a nekonečné utrpení svých blízkých, kterým zůstalo nebe uzavřeno?

Tomuto tématu se chci věnovat v některém z příštích článků, ale už teď vás chci ujistit, že se zatracení nebudou navěky smažit v pekelných mukách. Je pravda, že zahynou v ohnivém jezeře, jak o tom píše Zjevení 20. kapitola, ale po zničení hříchu oheň uhasne a „nezbude po nich ani žhavé uhlí pro ohřátí“ (Iz 47,14).

Ti, kteří nepřijmou Boží nabídku spasení „zmizí, jako by nikdy nebývali“ (Abd 1,16) a „budou jako popel pod chodidly vašich nohou“. (Mal 3,21). Dokonce i satan bude „jako popel před očima všech“. (Ez 28,18)

Nejčastější biblické námitky

Je pravda, že v Bibli je několik míst a veršů týkajících se smrti a pekla, které mohou být na první pohled podivné a matoucí. Tyto těžkosti vznikají z několika důvodů, například kvůli rozdělovacím znaménkům, která se v originálním textu nenacházejí a byla dodatečně zavedena až před několika staletími, nebo proto, že je někdy obtížné v překladu přesně vyjádřit myšlenku původního jazyka.

V některých případech zase lidé hledají v textu něco, co tam vůbec není. Problém spočívá v tom, že některý verš vytrhnou ze souvislosti textu, kterého je součástí, nebo v tom, že nevysvětlují Bibli Biblí. To je jediný spolehlivý způsob výkladu biblických textů. Obtížné texty je třeba studovat pečlivě a s modlitbou, a mít na paměti, že v učení Bible neexistuje rozpor. Není příliš rozumné zavrhnout biblickou pravdu, která je naprosto zřejmá z mnoha částí Božího slova pro několik nejasných veršů.

Znovu opakuji, že v biblických pravdách není rozpor. Bible nemůže zároveň přirovnávat smrt k nevědomému spánku a zároveň učit o nesmrtelnosti duše, okamžitém odchodu duše do nebe či do pekla a podobně. Nejednoznačné texty by měly být vykládány ve světle textů jednoznačných. Není příliš fér přehlédnout sto jasných textů o stavu mrtvých a vyzvednout jeden dvojsmyslný a v jeho světle překroutit všechny ostatní.

Podívejme se tedy ve stručnosti alespoň na dvě nejčastější biblické námitky obhájců učení o nesmrtelnosti duše:

Dnes budeš se mnou v ráji

Nejprve se podívejme za klasickou námitku proti bezvědomému stavu mrtvých, které se přikládá velká váha, protože tato slova pochází z úst samotného Ježíše. Podle ekumenického překladu Bible řekl při svém ukřižování jednomu ze zločinců, kteří byli ukřižovaní spolu s ním:

„Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“ (Luk 23,43)

Tato Ježíšova slova se berou jako jasný důkaz toho, že ihned poté co zemřeli, tedy ještě toho dne oba dva odešli do nebe. Na první pohled to vypadá jednoznačně, jenže je třeba vzít v úvahu, že původní text neměl žádnou interpunkci. Překladatel si sám zvolil, kam umístit čárky a tečky, aby usnadnil čtení. Tento text můžeme tedy číst i takto:

„Amen, pravím ti dnes, budeš se mnou v ráji.“

Co udělá posunutá čárka, že? Která z těchto verzí je ale správná? Myslím, že by nám mohla pomoci Ježíšova slova, která řekl Marii Magdalské po svém vzkříšení – tedy v neděli ráno (pamatujme, že byl ukřižován v pátek):

Ježíš jí řekl: „Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. (J 20,17)

Ježíš po svém vzkříšení řekl, že ještě nevstoupil do nebe. Nemohl tam s sebou tedy vzít ani litujícího zločince. Správná verze Ježíšova slibu musí tedy znít „Amen, pravím ti dnes, budeš se mnou v ráji.“ Nebo chcete snad říci, že Ježíš svůj slib nesplnil? Tato verze je v souladu s Ježíšovým prohlášením k Marii a také s celkovým učením Bible, podle kterého mrtví odpočívají v hrobě a očekávají svou odměnu, která jim bude dána při vzkříšení v den Ježíšova návratu a ne okamžitě po smrti. Ježíš nebyl nějaká výjimka. Ani král David dosud nevstoupil do Boží přítomnosti:

Bratři, mohu vám směle říci o patriarchovi Davidovi, že zemřel a byl pochován a jeho hrob je u nás až do dnešního dne… …David přece nevystoupil do nebe… (Sk 2,29.34 NBK)

Před ukřižováním řekl Ježíš učedníkům:

Jdu, abych vám připravil místo.  A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já. (J 14,2-3)

Nyní, když víme, že mrtví neodcházejí do nebe, ale odpočívají tiše v hrobě, dávají nám Ježíšova slova smysl. Jak by mohl přijít znovu pro své děti, jestliže by byly v nebi již ode dne své smrti?

Podobenství o boháči a Lazarovi

Kristův příběh o bohatém muži a Lazarovi (Luk 16,19-31) se také používá jako důkaz o vědomí mrtvých. Je ale potřeba si uvědomit, že se jedná o podobenství. Záměrem každého podobenství bylo přinést určité ponaučení.

Smyslem tohoto podobenství nebylo poučit posluchače, co se děje s člověkem po smrti, ale ukázat, že o věčném údělu člověka se rozhoduje už během jeho života a že později už nebude žádná druhá možnost něco změnit nebo napravit. Boháč spoléhal na svůj vztah k Abrahamovi, ale Ježíš ukazuje na to, že je třeba poslouchat Mojžíše a proroky, tedy Boží slovo.

Ježíš použil prvky obyčejného židovského příběhu, ve kterém spolu rozmlouvají mrtví, aby ukázal, že je třeba se správně rozhodnout, dokud člověk žije. Po smrti už šance na změnu není. V Bibli nacházíme mimo jiné i podobenství, ve kterém stromy mluví (Sd 9,7-15). Proč nikdo toto podobenství nepoužívá jako důkaz toho, že stromy mohou chodit, mluvit, že mezi sebou volí krále…?

Rozumný člověk by se měl vyhnout tomu, aby Ježíšovu podobenství dával význam, který je v rozporu s biblickým a Kristovým učením o stavu mrtvých. Samozřejmě, že nejasných biblických veršů týkajících se stavu člověka po smrti by se dalo najít více. Nechci příliš natahovat tento článek a proto jsem vybral jen tyto dva příklady.

Při výkladu nejasných, obtížných nebo nesrozumitelných biblických textů prostě vždycky platí pravidlo, že Bible se vykládá Biblí, že jejich výklad musí být v souladu se zbytkem Písma. Nejasná místa jsou v jiných částech Božího slova vyjádřena jasněji.

Probuzení

Smrt je v Bibli přirovnávána ke spánku a se spánkem bývá spojeno i probuzení. Kdy a jak tedy tento spánek smrti končí?

…nastane vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých. (Sk 24,15)

Bible na mnoha místech učí o vzkříšení z mrtvých při druhém Ježíšově příchodu. Mimochodem moc nerozumím tomu, proč by mělo být nějaké vzkříšení z mrtvých, pokud by už duše ode dne své smrti byly v nebi nebo v pekle. Podle Božího slova mají být dvě vzkříšení. To první se týká spravedlivých a nastane při druhém příchodu Ježíše Krista a to druhé, které nastane po tisíci letech se týká nespravedlivých. Blíže se tomuto tématu budu věnovat v některém z následujících článků. Teď jen stručně:

Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou; ti, kdo činili dobré, vstanou k životu… (J 5,28-29)

Dobrá zpráva je, že ze spánku smrti budou všichni lidé probuzeni. Ti, kdo byli Bohu věrní vstanou k životu věčnému, při Ježíšově návratu získají nesmrtelnost…

Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost.  A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno: `Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil! (1Kor 15,53-54)

(Spravedliví) Nyní povstali k životu a ujali se vlády s Kristem na tisíc let. Ostatní mrtví však nepovstanou k životu, dokud se těch tisíc let nedovrší.   (Zj 20,4-5)

Špatná zpráva je, že existuje i druhá skupina lidí. Spravedliví získají věčný život, ale „ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení.“ (J 5,29) Nečeká je nesmrtelnost, ale tzv. druhá smrt, ze které již není žádné probuzení. Druhá smrt je naprosté odloučení od Boha, od zdroje života. Je to trvalý zánik…

To je druhá smrt: hořící jezero.  A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen do hořícího jezera. (Zj 20,14-15)

Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení! Nad těmi druhá smrt nemá moci… (Zj 20,4-6)

Všichni jsme zhřešili a „mzdou hříchu je smrt…“ (Řím 6,23). Nemůžeme si své spasení nijak zasloužit. Máme však veliké štěstí, že máme nebeského Otce, který své vzbouřené děti nezavrhl, ale udělal vše pro naši záchranu. Spásu nám nabízí zdarma, stačí ji jen přijmout.

Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (J 3,16)

Ježíš Kristus za nás zemřel, abychom my mohli žít. Svou obětí na golgotském kříži pro nás znovu zajistil svobodu volby. Můžeme si vybrat, jestli jeho nabídku spásy přijmeme, nebo odmítneme…

Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu. (Řím 6,23)

Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo… (Dt 30,19)

Je pro nás připraven nádherný život na nové zemi, kde budeme žít s naším Pánem, kde „smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude“ (Zj 21,4). Věčný život plný radosti, štěstí a lásky je dostupný každému.

Přijmeš ho z Ježíšových rukou?

Zdroj: Neuveritelnaodhaleni.cz

Pohľad na smrť od Ellen White

Hroby se otvíraly a ti, kteří zesnuli ve víře vyšli ze svých prachových lůžek oslaveni, aby uslyšeli smlouvu pokoje, kterou Bůh učiní s těmi, kdož zachovávali Jeho Zákon. Ti, kteří spí v Ježíši, budou vyvoláni ze svého vězení … k slavné nesmrtelnosti. … On byl vzkříšen, drazí přátelé, a při své sklíčenosti můžete vědět, … že Ježíš je vedle vás, aby vám dal pokoj.

Vím o čem hovořím. Zažila jsem čas, kdy jsem si myslela, že mně vlny pohltí. Tehdy jsem pocítila, jak je mi můj Spasitel předrahý. Když mi byl odňat můj nejstarší syn, cítila jsem, že můj žal je nesmírně velký. Ale Ježíš ke mně přišel a já pocítila ve své duši Jeho pokoj. K mým rtům byl přiložen kalich útěchy.

A potom mi byl vzat ten, … jenž stál po mém boku po třicet šest let. Pracovali jsme společně bok po boku ve službě, ale museli jsme složit ruce tohoto bojovníka a uložit jej k odpočinku do tichého hrobu. Znovu se zdálo, že mé hoře je nesmírně velké, ale nakonec přišel kalich útěchy. Ježíš je mi předrahý. Kráčel po mém boku … a bude kráčet po vašem. Jak jsou nám drazí naši blízcí, když odcházejí do hrobu. Může to být náš otec či matka, které jsme pochovali. Až vyjdou, ony všechny vrásky budou pryč, ale bude tu jejich podoba a my je poznáme. …

Musíme být připraveni, abychom se setkali s těmito drahými blízkými, když vyjdou v jitře vzkříšení. … Chopíme se pevně naděje, která je nám představena v evangeliu, abychom byli Jemu podobnými, „neboť ho uvidíme tak, jak je?“

Súvisiace videá a dokumenty

( Hlbšie štúdium)