fbpx
Zmeň svoj život
DesatoroVýklad PísmaZmena soboty na nedeľu

3. Vzkriesenie a pôvod nedele

OBSAH

Pre rýchlu orientáciu medzi článkami:

1. Úvod

2. Ježiš a pôvod nedele

3. Vzkriesenie a pôvod nedele

4. Jeruzalem a pôvod nedele

5. Rím a pôvod nedele

6. Uctievanie slnka a pôvod nedele

7. Záver

Běžný názor mezi neděli dodržujícími křesťany také je, že sobota byla změněna na neděli apoštolskou církví, aby připomínala Kristovo vzkříšení. Toto je opravdu běžné vysvětlení pro dodržování neděle. Papež sám apeluje na Ježíšovo vzkříšení a objasnění neděle tímto způsobem ve svém pastoračním listě Dies Domini, kde se zastává apoštolského původu neděle. Četní katoličtí a protestantští učenci psali na obranu stejného názoru.

Například ve své disertační práci Storia della Domenica (Minulost neděle), Corrado Mosna, jezuitský student na papežské Gregoriánské univerzitě, který psal pod vedením prof. Vincenzo Monachino, S. J., (což je stejný profesor, který vedl i mou disertaci) zakončuje: „proto můžeme s jistotou učinit závěr, že událost vzkříšení určila výběr neděle jako nového dne uctívání prvního křesťanského společenství.“

Podobným způsobem kardinál Jean Daniélou napsal: „den Páně je čistě křesťanská instituce; její původ nalezneme pouze ve faktu vzkříšení Krista den po sobotě.“

Navzdory popularitě postrádá toto tvrzení, totiž že Kristovo vzkříšení v první den týdne způsobilo změnu od soboty k uctívání neděle, biblickou a historickou oporu. Důkladné studium všech odkazů na vzkříšení ukazuje nesrovnatelnou důležitost události vzkříšení, ale přesto nepozorujeme jakékoliv znamení, že by to měl připomínat zvláštní den.

Nový zákon nepřipisuje žádný liturgický význam dnu Kristova vzkříšení, protože vzkříšení bylo viděno jako existenciální realita, zakoušená žitým vítězstvím v síle vzkříšeného Spasitele, a ne jako liturgická praxe spojená s uctíváním neděle.

Dovolte mi se stručně zmínit o sedmi hlavních důvodech, které zpochybní údajnou roli Kristova vzkříšení v přijetí zachovávání neděle.

(1) Žádný příkaz Krista nebo apoštolů

Nikde není uveden žádný příkaz Krista nebo apoštolů k týdennímu zachovávání neděle nebo k roční oslavě velikonoční neděle jako oslav Kristova nedělního vzkříšení.

V Novém zákoně máme příkazy ohledně křtu (Mat 28,19-20), večeře Páně (Mk 14,24-25; 1 Kor 11,23-26) a umývání nohou (J 13,14-15), ale nenajdeme tam žádné příkazy nebo ani jen náznaky připomínání Kristova vzkříšení každý týden v neděli nebo v neděli o Velikonocích.

(2) Ježíš neučinil žádný pokus vytvořit památník svého vzkříšení

Jestliže Ježíš chtěl, aby se den jeho vzkříšení stal pamětním dnem odpočinku a uctívání, měl by tento den ustanovit výslovným prohlášením takového památníku. Je důležité si všimnout, že u Božích institucí jako sobota, křest a večeře Páně, u všech najdeme jejich původ ve výslovném Božím aktu, který je založil. Ale ohledně dne svého vzkříšení Kristus neučinil žádný čin nebo prohlášení, kterými by zavedl památku vzkříšení.

Jestliže chtěl Ježíš ustanovit den svého vzkříšení, je pravděpodobné, že by řekl například ženám, aby sdělili učedníkům: „jděte a oslavujte moje vzkříšení“. Místo toho jim řekl „Jděte a oznamte mým bratřím, aby šli do Galileje“ (Mat 28,10) a učedníkům řekl „jděte… získávejte učedníky… křtěte je…“ (Mat 28,19).

Žádné ze slov vzkříšeného Spasitele neodhalují úmysl zavést památník jeho vzkříšení tím, že učiní neděli jako nový den odpočinku a uctívání. Důvodem je, že náš Spasitel chtěl, aby jeho následovníci pohlíželi na jeho vzkříšení jako bytostní realitu, zakoušenou v každodenním životě jako vítězství jeho moci a vzkříšení, spíše než liturgicko-náboženskou událost ve slavení v neděli.

Pavel vyjádřil naději v „jeho poznání a moci jeho vzkříšení“ (Fil 3,10), ale nikdy se nezmínil o své touze oslavovat Kristovo vzkříšení v neděli nebo o velikonoční neděli.

(3) Neděle nikdy není nazvána „den vzkříšení“

Neděli nikdy Nový zákon nenazývá „den vzkříšení.“ Označuje ji jako „první den v týdnu“ a odkazy na neděli jako den vzkříšení se objevují nejdříve v počátku čtvrtého století, konkrétně ve spisech Eusebia z Cesareje.

Od té doby se neděle spojovala se vzkříšením a následně na ní bylo odkazováno jako „den vzkříšení.“ Ale tento vývoj nastal až několik století po začátku křesťanství.

(4) Nedělní vzkříšení předpokládá práci, ne odpočinek a uctívání

Nedělní vzkříšení předpokládá práci spíše, než odpočinek a uctívání, protože neoznačuje dokončení Kristovy pozemské služby, která skončila v pátek odpoledne, když Spasitel zvolal: „dokonáno jest“ (J 19,30), a pak spočinul v hrobě podle přikázání. Místo toho, vzkříšení ohlašuje začátek Kristovy nové přímluvné služby (Sk 1,8; 2,33), která stejně jako první den stvoření, předpokládá práci spíš než odpočinek.

(5) Večeře Páně nebyla slavena v neděli jako uctění jeho vzkříšení

Ve své disertaci o neděli The History of the Day of Rest and Worship in the Earliest Centuries of the Christian Church (Minulost dne odpočinku a uctívání v raných stoletích křesťanské církve) Willy Rordorf argumentuje tím, že neděle se stala dnem Páně, protože to byl den ve kterém byla slavena večeře Páně. Tento pohled, přijímaný mnohými, však postrádá biblickou a historickou oporu.

Historicky víme, že křesťané nemohli pravidelně oslavovat večeři Páně o nedělních večerech, protože taková shromáždění byla zakázána tzv. římským právem hetariae – právem, které zakazovalo všechny druhy společenského jídla o večerech. Římská vláda se obávala, že taková večerní shromáždění by se mohla stát příležitostí k politickému spiknutí.

Aby se křesťané vyhnuli římské policii, měnil se pravidelně čas a místo večeře Páně. Nakonec přesunuli večeři Páně z večera na ráno. Toto také vysvětluje, proč Pavel velmi přesně uvádí způsob slavení večeře Páně, ale naopak se vyjadřuje nejasně, pokud jde o otázku doby jejího konání.

Všimněme si, že čtyřikrát opakuje stejnou frázi: „když se shromažďujete“ (1Kor 11,18.20.33.34). Fráze naznačuje nejasný čas. Nejpravděpodobněji proto, že nebyl stanoven žádný určitý den pro oslavu večeře Páně. Jestliže by, jak někteří učenci obhajují, byla večeře Páně slavena v neděli večer jako součást svěcení dne Páně, stěží by se Pavel nezmínil o posvátnosti času, ve kterém to bylo. Toto by totiž jistě posílilo jeho apel na ještě větší úctu během účasti na večeři Páně.

Neexistence Pavlových zmínek o neděli jako o době shromažďování nebo absence použití slova „Páně“ – „kyriake“ v charakteristice dne jako „dne Páně,“ (jak to dělal s odkazem na večeři Páně), ukazují, že apoštol nepřikládal žádný náboženský význam neděli.

(6) Večeře Páně připomíná Kristovu oběť, ne jeho vzkříšení

Mnoho křesťanů dnes pohlíží na večeři Páně jako na jádro nedělního uctívání Kristova vzkříšení. Ale v apoštolské církvi nejen že večeře Páně nebyla slavena v neděli, jak jsme viděli, ale nebyla ani spojena se vzkříšením. Je to například Pavel, který prohlašuje, že odevzdává to, co „přijal od Pána“ (1Kor 11,23) a výslovně říká, že obřad připomínal ne Kristovo vzkříšení, ale jeho oběť a druhý příchod: „zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde“ (1 Kor 11,26).

Podobně pesach (židovské Velikonoce), oslavovaný dnes mnoha křesťany na velikonoční neděli, byl slaven během apoštolských časů ne v neděli jako připomínka vzkříšení, ale podle biblického data 14. dne měsíce nisanu (tedy v jakýkoliv den týdne, na který 14. nisan připadal) a to primárně na paměť Kristova utrpení a smrti.

Tedy na rozdíl od toho, čemu dnes mnoho lidí věří, velikonoční neděle v apoštolské církvi nebyla známá. Ta byla zavedena a prosazována až církví v Římě v druhém století, aby bylo tehdy ukázáno oddělení se a rozdílnost od židovských Velikonoc – pesachu.

Výsledkem byl známý velikonoční spor, který nakonec vedl římského biskupa Viktora k exkomunikaci asijských křesťanů (kolem r. 191) pro odmítání přijetí velikonoční neděle. Tyto skutečnost ukazují, že Kristovo vzkříšení první den v týdnu neovlivnilo apoštolskou církev k přijetí týdenního slavení neděle a každoročního slavení velikonoční neděle, které by připomínaly tuto událost.

(7) Vzkříšení není dominantní argument pro zachovávání neděle v raných křesťanských dokumentech

Nejranější explicitní odkazy na zachovávání neděle se nalézají ve spisech Barnabáše (kolem r. 135) a Justina Martyra (kolem r. 150). Oba pisatelé se zmiňují o vzkříšení, ale uvádí ho pouze jako druhý ze dvou důvodů. Důležitý, ale nikoliv převládající. Barnabášovo první teologické zdůvodnění pro dodržování neděle je eschatologické, jmenovitě neděle jako „osmý den“ reprezentuje „začátek nového světa.“

Názor na neděli jako „osmém dni,“ byl později opuštěn, protože je nesmyslné mluvit o „osmém dni“ v sedmidenním týdnu. Justinův první důvod pro křesťanské shromažďování v  Dies Solis – Den Slunce, je začátek stvoření: „Neděle je první den, ve kterém Bůh proměnil tmu a stvořil svět.“ Tyto důvody byly nakonec později opuštěny ve prospěch vzkříšení, které se stalo primárním důvodem pro zachovávání neděle.

Sedm výše uvedených důvodů dostatečně zpochybňuje tvrzení, že Kristovo vzkříšení první den v týdnu způsobilo opuštění soboty a přijetí neděle. Pravda je taková, že zpočátku bylo vzkříšení slaveno existenciálně více než liturgicky, to jest vítězným způsobem života spíš než zvláštním dnem uctívání.

Súvisiace videá a dokumenty