7 dní alebo milióny rokov?

Jaký význam má slovo „den“ v 1. kapitole knihy Genesis?

Slovo den může mít více významů, což je důležité pro správné pochopení textu v 1. kapitole knihy Genesis. Slova mohou mít více než jeden význam, a to platí i o slově den. Tento termín může označovat kalendářní den (24hodinové období), světlou část dne (tedy období, které není zastíněné nocí), ale i časové období neurčité délky (například „za dnů krále Davida“, „v den soužení“ a podobně). Tento jev není pouze specifický pro češtinu a slovenštinu, ale vztahuje se i na hebrejštinu, jazyk, ve kterém byly napsány starozákonní spisy Bible.

Dny v Genesis 1

Pro den používá hebrejština slovo jom. Slovo jom [den] je v 1. kapitole Genesis použito následovně:

* Fráze „a byl večer a bylo ráno“ v souvislosti s dnem. Upřesnění událostí večera a rána jednoznačně definuje obyčejný den z perspektivy člověka přebývajícího na zemi, tedy tak, jak den známe i dnes. Tato specifikace je dostatečná k definování toho, že den stvoření je běžný 24hodinový den. Fráze „večer a ráno“ v této souvislosti vylučuje význam dne ve smyslu dlouhého časového období.

* Střídání dne (část dne, kdy je světlo) a noci (část dne, kdy je tma) během dne (Genesis 1,5), jednoznačně definuje obyčejný kalendářní den z perspektivy člověka žijícího na zemi. Tato specifikace je dostatečná na definování toho, že den stvoření je běžný 24hodinový den. Střídání části dne, kdy je světlo, s částí dne, kdy je tma, v této souvislosti vylučuje význam dne ve smyslu dlouhého časového období.

* Použití číslovky ve spojení s dnem: „den první“, „den druhý“ atd., definuje jednoznačně běžný kalendářní den a vylučuje význam dlouhého časového období.

Definice dní stvoření v Genesis 1 ako bežných kalendárnych [24hodinových] dnů je podporená kombináciou všetkých troch špecifikácií dňa, pričom na presné určenie bežného dňa by stačila aj jediná z nich. Tento aspekt sa často spomína v teologických a biblických štúdiách, ktoré sa zaoberajú otázkou trvania dní stvorenia.

Boží definice týdne

Bůh sám definuje týden v Exodus 20,8-10 a 31,13-17 ako vzor fungovania človeka na zemi. Tento biblický zákon príkazuje človeku pracovať šesť dní a sedmý deň odpočívať. Je zaujímavé, že pre obdobie ako rok a mesiac existujú astronomické úkazy (rok podľa obehy Zeme okolo Slnka a mesiac podľa obehy Mesiaca okolo Zeme), ktoré určujú ich dĺžku. Na druhej strane, pre týden neexistuje žiadny astronomický jav, ktorý by určoval jeho dĺžku.

Týden pro člověka definuje priamo sám Hospodin, a to ako sedem bežných 24hodinových dní. Tento fakt je zaujímavý najmä v kontexte božího stvoření a jeho trvania. Bůh stvořil nebesa a Zemi v priebehu jedného týždňa, pričom šesť dní tvoril a siedmy deň odpočíval (Exodus 20,11). Tento princíp sedemdňového týždňa bol zavedený ako základný pracovný a životný rytmus pre človeka.

Šest pracovních dnů týdne jsou běžné dny – nejsou to dlouhé věky, jinak by pracovní týden stanovený pro člověka v Božím zákoně (Exodus 20,8-10; 31,13-17) nedával smysl. Z toho vyplývá, že dny stvořitelského týdne jsou svou délkou běžné kalendářní dny, jinak by nemohlo mít Boží vysvětlení pro definování pracovního týdne žádný smysl.

V biblické hebrejštině existují slova jako olam nebo kedem, které se dobře hodí k popisu dlouhých časových úseků nebo neomezených časových období, ale v Genesis 1 není použito ani jedno z těchto slov. Nemáme žádný biblický důvod uvažovat o stvořitelských dnech jako o dlouhých časových obdobích. Důvod, proč dnes lidé často uvažují o těchto dnech jako o dlouhých obdobích, je tlak moderní vědy a evolučního myšlení. Tento pohled ale není biblický, nepochází z Božího zjevení. Pokud bychom připustili, že dny v Genesis 1 jsou časová období, vyšlo by nám z toho mnoho absurdních důsledků, které by byly v rozporu s jasným učením Bible o stvoření a časových obdobích.

* Pokud den stvořitelského týdne je dlouhé časové období, pak rostliny strávily během třetího dne polovinu tohoto věku ve světle a druhou polovinu tohoto věku v tmě. Vzniká i vážné dilema: Pokud stvořitelský den je dlouhé časové období, jak určíme, co je den. tedy světlá část dne, a co je noc? A co znamená večer a co znamená ráno?

* Pokud den stvořitelského týdne je dlouhé časové období, pak se Adam nedožil ani konce šestého stvořitelského dne. Z uvedeného vidíme, že i nestudovaný nebo lidově řečeno prostý, jednoduchý člověk může snadno porozumět, že stvořitelské dny jsou skutečně běžné dny, jak je známe i ze své lidské zkušenosti, ze života. Avšak ti, kteří si osvojili evoluční smýšlení, se nás snaží přesvědčit, že doslovný výklad Genesis 1 je nesprávný.

Říkají, že Genesis 1 je třeba chápat pouze obrazně a ne doslovně, ale pozoruhodné je, že odborníci na hebrejský jazyk, dokonce i ti, kteří jsou nevěřící, tvrdí, že Genesis 1 nelze vykládat obrazně. Z jazykových důvodů se musí vykládat doslovně. Dr. James Barr, profesor hebrejštiny na Oxfordské univerzitě, který sám nevěří, že Genesis pravdivě zachycuje historii, přesto v případě jazyka použitého v Genesis přiznává:

„Pokud vím, nikde na univerzitách světového jména nenajdete žádného profesora hebrejštiny či Staré smlouvy, který by pochyboval o tom, že autor (či autoři) prvních 11 kapitol knihy Genesis měl v úmyslu zprostředkovat čtenářům tyto myšlenky.“

1. Stvoření proběhlo během šesti za sebou jdoucích dnech shodujících se s 24hodinovými dny, jaké známe ze zkušenosti i my dnes.
2. Čísla, která se vyskytují v rodopisech knihy Genesis, nám svým prostým sečtením poskytují chronologii od počátku světa až po pozdní etapy biblických příběhů.
3. Noemova potopa se měla chápat jako celosvětová a měla vyhubit veškerý lidský a živočišný život, kromě těch, kdo byli uvnitř v arše.

Nejčastější námitky a odpovědi na ně

Námitka č. 1: Podle 1. kapitoly Genesis bylo slunce stvořeno až čtvrtý den. Jak mohly existovat den a noc (běžné dny), když v prvních třech dnech ještě neexistovalo slunce?

Odpověď: Slunce, Měsíc a hvězdy byly stvořeny ve čtvrtém dni stvořitelského týdne. Nicméně, popis stvořitelských dnů zůstává stejný před existencí Slunce i po stvoření Slunce. Střídání dne a noci (večer a ráno) není závislé na Slunci, ale na světle a rotující Zemi. Světlo máme přítomné (stvořené) od prvního stvořitelského dne. Až do stvoření Slunce a zbytku vesmíru ve 4. dni nevychází světlo z nosičů světla. Až když jsou nosiče světla stvořeny ve 4. dni, je jim dána úloha nosičů světla.

Fyzika nezná světlo bez zdroje světla, ale Boží slovo ano, protože sám Bůh je zdrojem světla (Zj 21,23).

Námitka č. 2: Verš v 2. Petrově 3,8 uvádí, že „jeden den je u Pána jako tisíc let“, proto mohly stvořitelské dny trvat dlouhou časovou periodu.

Odpověď: Tento verš zároveň uvádí, že „tisíc let je u Pána jako jeden den.“ Tento přirovnání platí oběma směry. Nemůžeme si z toho vybrat jen to, co se nám hodí. Co tento verš vlastně učí? Učí, že u Boha čas neplyne stejně jako u člověka a nehraje takovou roli jako u nás. Když si všimneme kontextu tohoto verše, pochopíme, že se zde řeší otázka, proč druhý příchod Pána nepřichází a nepřichází, jako kdyby se Pán opozdil. Boží slovo dává odpověď a vede křesťany k trpělivému čekání v naději, navzdory protivenstvím a soužením.

Ujišťuje je, že příchod Pána je jistý a že Hospodin svůj příchod neodkládá. Je třeba tomu rozumět tak, že očekávání naplnění zaslíbení může být u Pána časově měřeno úplně jinak než u nás. Z tohoto verše nemůžeme aplikovat natažení stvořitelských dnů na tisíce nebo miliardy let. Taková možnost se tam nenachází. Nakonec, kdybychom to přece jen zkusili, jaký by byl výsledek? Jonáš by byl v břiše velké ryby tři tisíce let, Pán Ježíš v hrobě tři tisíce let?

Musíme si uvědomit, že tento verš neříká, že „jeden den je u Pána tisíc let“ (což by znamenalo rovnost), ale říká, že „jeden den je u Pána jako tisíc let.“ A v tom „jako“ je zásadní rozdíl.

Námitka č. 3: Gn 2,4 uvádí: „v den, kdy činil Hospodin Bůh zemi i nebesa“. Jelikož jde o narážku na šest stvořitelských dnů, ukazuje se, že slovo den zde neznamená běžný den.

Odpověď: Hebrejské slovo jom, jak je zde použito, není blíže určeno číslovkou, spojením večer a ráno nebo střídáním světla a tmy. V tomto kontextu verš skutečně znamená: „v době, kdy Bůh činil“ (s odvoláním na stvořitelský týden) nebo „když Bůh činil.“

Nejčastěji kompromisy s dlouhými věky

Pro chápání dnů stvoření jako dlouhých časových období neexistují biblické důvody; tyto představy vycházejí pouze z evolučního myšlení. Spojování evoluční teorie s biblickým zjevením jsou nebiblické kompromisy, které jsou nakonec v přímém rozporu se samotným evangeliem. Takové kompromisy zneplatní biblické zjevení v otázce původu smrti a původu prvního člověka.

Mezi nejčastější kompromisy s dlouhými věky patří:

1. Teorie mezery: Přesvědčení, že mezi prvními dvěma verši 1. kapitoly knihy Genesis existuje časová mezera (období) neurčité délky.
2. Teistická evoluce: Teorie, podle níž Bůh údajně řídil evoluční procesy v délce milionů let, nebo je jednoduše nastartoval a nechal běžet podle přírodních zákonů.
3. Progresivní stvoření: Teorie, podle níž Bůh údajně zasahoval do procesu smrti a utrpení, aby stvořil miliony druhů živočichů v různých obdobích v rozmezí milionů let.

Všechny tyto kompromisní scénáře, které vkládají obrovské časové období do stvoření nebo před něj, podkopávají evangelium, protože před pádem a hříchem kladou smrt, krveprolití, nemoci, ostny a utrpení, které se však objevily až po pádu člověka do hříchu.

Je zde však i jiný vážný problém. Není jedno, jak přistupujeme k výkladu biblických textů. Když neumožníme slovům, aby k nám promlouvala v textových souvislostech, ale místo toho se budeme snažit, aby se text přizpůsobil mimobiblickým (nebiblickým) představám, pak skutečně význam jakéhokoliv slova v jakékoli části Bible závisí na lidské interpretaci, která se může měnit podle toho, které nebiblické představy nám právě vyhovují. Pokud dovolíme evoluci a materialismu, které jsou nesprávně ztotožňovány s vědou, aby určovaly naše chápání Písma, snadno můžeme sklouznout k nevěře i v ostatních otázkách biblického zjevení. Pokud například věda prohlásí, že člověk nemůže vstát z mrtvých, budeme pak chápat Kristovo vzkříšení jen jako obrazné?

Závěr

Bůh je vševědoucí a má veškerou moc. Pro Něj není nic nemožné; tvoří věci svým slovem z ničeho a svým slovem je uvádí v platnost (Lk 1,37). Pokud by byl chtěl, mohl vše stvořit za mnohem kratší dobu, ale i během dlouhého období. On nám však zjevil, jak všechno stvořil a jak dlouho Mu to trvalo. My to přijímáme vírou. Víra je přesvědčením o věcech, které jsou neviditelné. Vírou také rozumíme, že svět je stvořen slovem Božím, a že z neviditelných věcí povstalo to, co vidíme.

* Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného. (Žd 11,1.3)

Snahy vykládat stvořitelský týden jako časová období pocházejí z evolučního smýšlení. Jakékoli kompromisy snažící se o zakomponování evolučního vývoje do Božího stvoření jsou v příkrém rozporu se samotným evangeliem, protože podkopávají biblické učení o původu člověka, smrti jako důsledku hříchu a o zahlazení smrti, čili spasení a vzkříšení z mrtvých, a podkopávají identitu Spasitele jako druhého a posledního Adama (Ř 5; 1 K 15).

Súvisiace videá a dokumenty

( Biblické lekcie k dispozícii – STIAHNUŤ )