Zmeň svoj život
Problematika teórieStvorenie vs evolúciaTeológia

Mäkké tkanivá T-Rexa

Objev Měkkých Tkání ve Fosíliích Dinosaurů: Průlom v Paleontologii od Mary Higby Schweitzerové

Mary Higby Schweitzerová, docentka paleontologie na univerzitě v Severní Karolíně, se na kostře, která náleží tamějšímu Muzeu přírodních věd, podařilo získat pravěkou tkáň ze stehenní kosti dinosaura. Výzkumný tým ze Státní univerzity v Severní Karolíně a Výzkumného střediska v Palo Alto (PARC; stát Kalifornie) podpořil původní zprávu o uchování proteinů ve zkamenělých kostech neptačích dinosaurů. Součástí výzkumu bylo také zjištění reaktivity určitých protilátek, zaměřených na specifické proteiny, které se běžně vyskytují v kostních buňkách obratlovců.

Výsledky výzkumu rovněž oslabují častou námitku skeptiků, která se týká možnosti kontaminace recentním materiálem, a pomáhají upevnit teoretické důkazy pro zachování buněčného materiálu a možná i částí DNA v těchto pradávných fosilních pozůstatcích.

Doktorka Mary Higby Schweitzerová, profesorka přírodních věd na zmíněné univerzitě, spojila s těmito kontroverzními objevy téměř celou svoji kariéru. Tzv. měkké tkáně ve fosíliích tyranosaura objevila již počátkem 90. let, ale její závěry tehdy ještě nezískaly širší veřejnou pozornost. Zásadní objev přišel v roce 2005, kdy odhalila měkké tkáně a další jemné biologické struktury, včetně proteinů typu kolagenu, ve zkamenělinách svrchnokřídového teropoda druhu Tyrannosaurus rex.

O tomto 67 milionů let starém jedinci, známém také jako „B-rex“, je zmínka například zde. Další výzkum Schweitzerové odhalil podobné struktury i ve starších zkamenělinách (asi 80 milionů let), konkrétně u hadrosaurida druhu Brachylophosaurus canadensis. V letech 2007 a 2009 Schweitzerová a její tým publikovali další studie, které pomocí chemické a molekulární analýzy potvrdily kolagenní povahu vláknitého materiálu z dinosauřích fosílií.

Brzy se začali vyjadřovat oponenti. Již od roku 2007 je nejčastější námitkou proti závěrům Schweitzerové poukazování na možnou kontaminaci recentním (geologicky současným) biologickým materiálem (například mikrobiálním povlakem na zkamenělinách, tedy „biofilmem“). Právě na tuto kritiku se tým zaměřil a pokusil se falzifikovat své předpoklady a prokázat pravdu svých oponentů.

Nové důkazy o přítomnosti DNA v dinosaurích fosíliích

Konečným kýženým cílem je však samozřejmě opak – dokázat, že kritika není oprávněná a že biologický materiál ve zkamenělinách dinosaurů skutečně pochází z období druhohor. Novým výzkumem se snažili zjistit, zda hvězdovitě tvarované struktury ve vláknité tkáni jsou kostní buňky osteocyty. S použitím techniky mikroskopického pozorování, histochemie a hmotnostní spektrometrie. Na preparátu je dokonce patrno, jak si zbytky tkáně uchovaly pružnost a vrací se po natažení zpět do původního tvaru – dogma, že měkké tkáně se nemohou uchovat déle než 100 000 let, padlo.

Schweitzerová dokázala, že tyto buněčné struktury reagují na specifické protilátky, z nichž za zmínku stojí zejména jeden protein. Je jím tzv. PHEX, bílkovina vyskytující se v osteocytech dnešních ptáků. Protilátky na PHEX navíc rozeznají a přilnou pouze k jednomu specifickému místu na dospělé kostní buňce ptáků a na proteiny jiných typů buněk se nenavazují.

Některé z dalších protilátek použitých v pokusu reagovaly s bílkovinami z jiných buněk obratlovců, žádná se však nenavazovala na biologický materiál pocházející z mikrobů. Příbuzenství ptáků a neptačích dinosaurů je dnes podporováno mnoha vědeckými důkazy, a proto lze nově zjištěná fakta považovat za pádný důkaz pro dinosauří původ zmíněných buněk.

Mary Higby Schweitzerová se rozhodla také prověřit přítomnost stop po původní DNA dinosaurů. Opět využila protilátky, tentokrát specificky navazující pouze na páteřní strukturu molekuly DNA. Pokus se uskutečnil s malým množstvím materiálu z původních „buňkáchmasožravého tyranosaura a býložravého brachylofosaura.

Použitá protilátka se váže na histonové proteiny, které jsou úzce spjaty s DNA všech organismů, s výjimkou prokaryontních mikrobů. Tento test opět vyšel ve prospěch dinosaurů. Fluorescenční barvičkou opatřené histochemické značky na mikrofotografii dokládají jejich navázání na molekuly DNA. I když všechny provedené testy vyzněly ve prospěch původní dinosauří DNA, bez dostatečně průkazných sekvenčních dat jejich původ určit nelze. Tyto výsledky Schweitzerová prezentovala na americkém mítinku paleontologůSVP“ (Society of Vertebrate Paleontology). Zaujala zejména poslední částí své prezentace, zaměřenou na výsledky pokusů, které její závěry vyvracejí nebo alespoň zpochybňují. Dotyčný slide byl ale výmluvně prázdný…

Rekapitulace – Výzkum Mary Higby Schweitzerové

Dějství první

Maruška Schweitzerová našla pred niekoľkými rokmi v dinosauřích kostiach T. rex mäkké tkanivá a rôzne biologické molekuly, ktoré už tam dávno nemali byť, keby tá kosť bola taká stará, ako tvrdia evolucionisti, teda desiatky miliónov rokov. (Vedľa toho ďalší vedci našli rôzne mäkké časti v rade ďalších dinosaurov i nedinosaurovevolučne starých“ fosílií, napríklad kostnú dreň a iné.)

Je totiž dobre známe, aká je rýchlosť rozpadu jednotlivých organických molekúl – všeobecne je to len niekoľko málo tisíc rokov. O miliónoch rokov si môžu evolucionisti nechať len snívať vo svojich najdivokejších darwinistických snoch a pivných fantazmagóriách. Ako teda obvykle, evolučná hypotéza sa dostala do sporu s faktami a overenou realitou – to je opakujúci sa jav už po 150 rokov (len si spomeňme napríklad na evolučnú nenávisť voči Mendelovým zákonom alebo voči Pasteurovmu zákonu biogenézy).

Dějství druhé

Ako sa dalo čakať, netrvalo dlho a naša evolucionistická holka mala veľké problémy, aj so svojím vlastným šéfom, pretože jej zistenie nabúralo evolučnú teóriu, tú milenku všetkých evolučných podvodníkov. Ona je však presvedčená evolucionistka, tým je to však ešte kurióznejšie: že má problémy kreacionista, ktorý niečo jasné tvrdí proti evolúcii, to už sme si zvykli, ale presvedčená evolucionistka? Áno, aj evolucionista má problémy (to sa nestalo po prvýkrát), ak sa drží pravdy, ktorá rozbíja Darwinovu fantáziu. A nech radšej mlčí a robí mŕtveho brouka, radí evolučná komunita.

Dějství třetí

Horda evolučných zuřivých psů (rozumej tým evolučných vedcov, ktorí hlboko milujú exaktnú vedeckú pravdu) sa na Marušku Schweitzerovú vrhla a tvrdili, že sa o žiadne mäkké štruktúry nejedná, že je to len biofilm, pozostatok baktérií, že všetko je nezmysel (pretože predsa tak dlho by sa to zachovať nemohlo, ako dobre vieme – he!) a Maruška Schweitzerová je proste len mizerná laborantka, ktorá odviedla mizernú prácu a urobila mizerné závery a kreacionistom dáva zbytočne klacek do ruky. Vyřízeno, jedeme dál, ať žije velký Darwin a jeho veľká teória evolúcie.

Dějství čtvrté

Ale Maruška, holka naša evolučná, sa nedala a povedala si: „Tak to teda nie, chlapci. Ja, že som špatná laborantka?! Takto ma jednoducho nezdoláte! Som pečlivá a urobím ďalšie rozbory, neurobila som žiadne chyby a nezamieňala pôvodné mäkké tkanivá za niečo, čo vzniklo dodatočne. Tak z toho sa obviniť nedám, nie som kreacionistka, a tak ma nemáte právo osočovať.“ A pustila sa do toho. No, aj medzi evolucionistami sa občas nájdu slušnejší ľudia, ktorým ide o pravdu a fakta viac ako o kariéru, tipujem tak jeden na tisíc kusov.

Dějství páté
Maruška znovu prověřila dostupné biologické materiály z T. rex, urobila ďalšie rozbory a zostala trvať na svojom: sú to pôvodné mäkké tkanivá dinosaura a basta, žiadny biofilm, odvedla som dobrú prácu, žiadnu chybu som neurobila, nič nie je kontaminované a vy ma nemáte čo osočovať.

Dějství šesté

Smečka evolučných zuřivých psů (rozumej tým evolučných vedcov, ktorí hlboko milujú exaktnú vedeckú pravdu) sa zarazila: „Aha, asi to bude všetko inak,“ povedali si, zaradili späť a prekabátili sa:

„Jasné, sú to teda pôvodné tkanivá, no a prečo nie, a o čo ako ide? My s tým nemáme žiadne problémy. Proste len drobátko (v rade tisíc) poopravíme názor na to, ako sa tieto materiály môžu uchovať dlho: nie pár desiatok tisíc rokov, ale pár desiatok miliónov rokov. O čo ide, veď je to drobnosť, nie?“

Sice je jasne doložený fakt, že za pár tisíc rokov sa tieto štruktúry rozpadnú na prach, my ale teraz miestopřísežne vyhlasujeme nový evolučný vedecký poznatok, že to vydrží kľudne aj 80 miliónov rokov a viac. A v čom je problém? To len zase tí kreacionisti robia vlny, pre nás je to vyriadená záležitosť.

Poučení z krizového vývoje

Poučka číslo 1 –  Evolučná teória je neporaziteľná a je hlboko pravdivá, vždy bude pravdivá, za všetkých okolností bude pravdivá, až do konca sveta zostane pravdivá. Vždy zo všetkých sporov vyjde víťazne, ako sme opäť videli na kauze mäkkých tkanív dinosaurov.

Poučka číslo 2 –  Keby vás niekedy, drahí kamaráti v evolučnom boji, a ty diabol, prosíme, nedovoľ to, napríklad pri pohľade na prírodu, fakta, zkameneliny či laboratórne výskumy, zastihli pochybnosti o pravdivosti evolučnej teórie, tej našej spoločnej milenky a bohyne, z ktorej svoju živnosť máme, okamžite pre svoju záchranu použite poučku číslo 1.

Súvisiace videá a dokumenty