Zmeň svoj život
Stvorenie vs evolúciaStvoriteľ vs DarwinistiTeológia

Argumenty pre a proti evolučnej teórii

Kreacionismus vs. Evoluce: Porovnání přístupů k původu života a vědeckým důkazům

Obě teorie stvoření a evoluce postulují události, které se odehrály v dávné minulosti. Dle teorie evoluce se už před dávnou dobou vyvinula ptákům funkční křídla evolučními procesy. Dle teorie stvoření byla funkční křídla už před dávnou dobou ptákům vytvořena inteligentním konstruktérem. Ani jedno (vývoj křídla evolucí) ani druhé (zhotovování křídla stvořitelem) dnes nelze pozorovat, je to neopakovatelný jev, který nejde zkoumat experimentální vědou – v tom není žádný spor, v tom jsou si obě teorie podobné: věří na řadu ukončených procesů v dávné minulosti. Spor je v tom, které příčiny mohly k takovým minulým událostem vést (nejen ke vzniku křídel, ale i dalších orgánů, celých živých organizmů, samotného života i vesmíru).

A zde je teorie o stvoření (kreacionismus) mnohem blíže faktům, lidské zkušenosti, zjištěným poznatkům, nálezům i experimentální vědě než teorie evoluce. Je to proto, že se teorie o stvoření opírá o takové příčiny, které ještě i dnes pozorovatelně (observable facts) vedou k podobným událostem a důsledkům, ze kterých kdysi v minulosti vznikl náš svět. Kreacionista se odvolává na současnou pozorovatelnou realitu s pozorovatelnými výsledky – tím se evolucionista pochlubit nemůže. Příklady:

Kreacionista může ukázat, jak erudovaný biochemik vytvoří v laboratoři třeba složitý protein. Evolucionista ale neukáže, jak ten samý protein vznikne evolučně bez chemika, bez inteligence. Není ani schopen připravit takové podmínky (ve které věří, že kdysi byly), ze kterých by protein vznikl bez dalšího chemikova zasahování. Kreacionista tedy ukázal pozorovatelný proces, který vedl ke vzniku jedné ze součástí organických těl, demonstroval, jak inteligence dokáže vytvořit složitou soustavu prvků a jak tomu tedy mohlo být i v minulosti, při vzniku prvních organizmů a jejich proteinů.

Evolucionista nic takového nedokáže a svoji neschopnost ukázat evoluci před očima nahradí rétorikou, příběhem, vysvětlováním, proč to nejde. Evolucionista hmatatelné důkazy nahrazuje hbitým jazykem. Kdyby evolucionisté a kreacionisté nemohli ani mluvit ani psát, kreacionista by přesto stále ještě měl bohaté možnosti a prostředky ukázat, jak asi vznikal kdysi dávno náš svět. Evolucionista by ale byl úplně namydlený. Bezradně by vedle kreacionisty stál beze slov. Evoluční teorie stojí a padá s rétorikou.

Kreacionista snadno ukáže, jak tvůrčí úsilí inteligence umožňuje dnes lidem létat. Evolucionista však vznik křídla pomocí evoluce neukáže, místo toho bude řečnit.

Kreacionista snadno ukáže, jak živé vzniká ze živého a gen z genu. Evolucionista ale neukáže, jak se život vyvine z mrtvého sterilního roztoku, nebo gen z něčeho, co genem nebylo. Určitě však tuto svoji neschopnost nahradí důmyslným vysvětlováním.

Kreacionista snadno ukáže, že znalosti a informace jsou při vzniku složitých soustav prvků podmínkou nutnou. Evolucionista nedokáže předvést to, čemu sám věří: že znalosti a inteligence při vzniku složité soustavy potřebné nejsou.

Síla kreacionismu je v argumentech z pozorování a v demonstraci příčin, jevů, procesů, zákonitostí a faktorů, které ještě i dnes vedou k podobným událostem, jaké kdysi dávno nastaly při vzniku přírody a světa. Evolucionista toto demonstrovat neumí a jediné, čím to nahradí, je rétorika – vyrobí příběh a jazykem mrštným zdůvodní, proč neumí to, co umí kreacionista, a proč přesto máme věřit spíše na evoluci než ve stvoření. To také vysvětluje velké rozšíření evoluční teorie už během Darwinova života a po něm.

Darwin a jeho stoupenci (Huxley, Haeckel a další) neměli po ruce přesvědčivá fakta, ale byli zuřivými propagátory evoluční teorie. Darwin si za 50 let vyměnil s 1800 osobami přes 14000 dopisů se snahou obrátit druhé na svoji víru (Jerry Bergman). Jak jsem napsal, síla evoluční teorie byla a stále je hlavně v rétorice a vymýšlení příběhů a umění propagace. Na pozorování je evoluce velmi chudá.

Důkazní síla kreacionismu vs. evoluční teorie

Důkazní síla kreacionismu a jeho argumenty o vzniku našeho světa se opírá o příčiny, jevy, zákonitosti, procesy a faktory, které dnes máme k dispozici a které pozorujeme kolem nás a lze je zkoumat experimentální vědou (např. vliv informace nebo inteligence při vzniku složitých soustav prvků).

Kreacionisté se ve svých tvrzeních opírají o viditelné procesy, které disponují reálnou schopností a dostatečnou pravděpodobností vytvořit živou i neživou soustavu prvků ještě dnes, případně ji v průběhu času udržovat, znásobit, pozměnit, pokazit nebo zničit. To jsou všechno pozorovatelné jevy u biologických soustav živých organizmů, zemských geologických formací, ve vesmíru a světě kolem nás.

Většina procesů, kterým evolucionista přisuzuje tvůrčí účinky, má dnes krajně vysokou nepravděpodobnost hraničící s nemožností, z hlediska schopnosti vytvořit něco složitého (mnohem méně než 1:1080), nebo jde o procesy neutrální, bez evolučního efektu.

A tak jsme se dostali do kuriózní situace: studentům ve školách a veřejnosti se tvrdí, že evoluční teorie je střízlivě vědecká, zatímco teorie o stvoření vyžaduje zázraky a procesy, které nelze vědecky ověřit; a přitom je tomu právě naopak. Teorie evoluce vyžaduje neuvěřitelné zázraky a dnes neexistující fyzikálně-chemické procesy v minulosti, zatímco víra ve stvoření je realistická, protože mnoho způsobů tvoření a procesů, které se dle kreační teorie odehrály v minulosti, můžeme stále pozorovat na vlastní oči, probíhají denně kolem nás.

Teorie o stvoření nepožaduje žádné absurdní, v celé historii nikdy nepozorované jevy, jaké požaduje evoluční teorie, např. aby se mrtvá hmota sama oživila, slepé začalo vidět, hluché slyšet, ryby začaly žít bez vody na souši a narostly jim nožičky a suchozemská zvířata začala žít pod vodou a narostly jim ploutve, aby nelétající organizmy začaly létat a nemyslící myslet. Tyto události se vyskytují jen v evoluci a pohádkách pro děti.

Teorie o stvoření vychází z pozorovatelné reality a nepotřebuje žádný zázrak: procesy tvoření nejen všude kolem nás pozorujeme, ale navíc tyto procesy nikdy nenazýváme zázračnými nebo nevědeckými, a dokonce tak nečiní ani náboženství (třeba Bible), když mluví o vzniku světa stvořením. Stvoření nebyl žádný zázrak, žádný metafyzický jev, nic proti chemii či fyzičce (jako je tomu právě u teorie evoluce, která od chemie, fyziky a pravděpodobnosti žádá nemožné).

Inteligence i informace přece umí tvořit zcela běžně (projektovat, konstruovat a syntetizovat složité soustavy) bez zázraků, jen v důsledku svých znalostí (know-how) a vlastností, to je prostá současná realita. Dokonce je každému jasné, že živého tvůrce (autora, projektanta, stavitele) nemusíme vůbec ani vidět, potkat či jen tušit, kdo jím byl, a přece bez váhání víme, když si prohlédneme složitý výrobek, že tento tvůrce musel existovat (např. u starých staveb, dávných chemických sloučenin, rukopisů, textů, obrazů, maleb atd.).

Například se běžně věří i ve vědeckých kruzích, že egyptské pyramidy byly vytvořeny dávnými inteligentními staviteli, a přestože tyto tvůrce pyramid dnes už nevidíme a dokonce si ani nedokážeme představit způsob, jak pyramidy stavěli, nikdo jejich existenci nezpochybňuje ani se posměšně neptá, „a kdo tedy vytvořil je?“. Nikoho ani nenapadne vysvětlovat pyramidy bez inteligence, jen horotvornými procesy, a nazývat to „přirozeným vysvětlením“ a pravou vědou. Proč by tomu mělo být jinak u velblouda, který stojí vedle pyramidy?

Přitom je z podobných neživých prvků jako ta pyramida a podle evoluční teorie jeho prapůvod je též v neživé hmotě. Rozdíl mezi velbloudem a pyramidou je jen ve stupni složitosti informace potřebné k jejich vzniku. Je zcela nesmyslné věřit, že jednodušší uspořádanost neživých prvků v pyramidě by sama od sebe za dlouhý čas nevznikla (pyramida by se sama nepostavila), ale mnohem složitější uspořádání těch samých neživých prvků, tvořících tělo velblouda, se uspořádalo samo za milióny let. Zcela absurdní víra.

Inteligence dokáže tvořit věci, které předtím vůbec neexistovaly a navozovat procesy, které za běžných podmínek neprobíhají. To není nic zázračného, nemožného a hlavně neprokazatelného. Neprokazatelná (z hlediska experimentální vědy a pozorování) je evoluce. Evoluce funguje výborně a přesvědčivě v myslích svých vyznavačů, funguje na jejich počítačích, mnoho důkazů evoluce vyslechneme z přednášek a najdeme v evolučních knihách a článcích – podstatně slabší je to volné přírodě, v laboratoři a světě kolem nás. Teorie evoluce je na důkazy evoluce bohatá, příroda už méně.

Degenerace vs. Evoluce: Vědecký Pohled na Složitost, Informace a Genetický Kód

Organizovaná soustava prvků vzniká, když se opakují stejné příkazy, například když se několik stránek papíru zapíše opakujícím se slovem (například „začni začni začni začni začni …“). Tento jev představuje periodickou organizovanost, která se podobá jednoduchým chemickým soustavám nebo umělým hmotám. Tato organizace však není složitá. K tomu, aby něco složitého vzniklo, je nutné neperiodické informace, které nelze generovat samovolně, například ukládáním vrstev sedimentu na břehu moře nebo růstem krystalu.

V živých soustavách může takový jednoduchý příkaz (například „začni“) pouze zahájit procesy jako translaci nebo syntézu, ale nic víc. Pro vytvoření složitých struktur je potřeba mnohem více informací, které jsou neperiodické a nesamovolně vznikající. Syntéza inzulínu například vyžaduje složitý proces, který není možné jednoduše mechanicky nebo chemicky generovat bez přítomnosti inteligentních informací. Příkaz „Začni syntetizovat inzulín“ je příkladem složitého biochemického procesu, který vyžaduje řadu dalších pokynů.

Složitost nelze generovat samovolně z jednoduchých soustav prvků, protože v přírodě složitost neustále klesá, a nikoli roste. Tento princip je základem pro pochopení, proč je teorie o evoluci problematická, protože evoluční procesy neukazují, jak by složité biologické struktury mohly vznikat samovolně z neživých soustav bez přítomnosti inteligence.

Pozorované samovolné procesy v současnosti ukazují, že složité informace a složité soustavy prvků nevznikají, ale naopak dochází k jejich degeneraci, nárůstu chyb, degradaci a úbytku informace, vzrůstu entropie, morfolýze nebo autolýze (samovolný rozpad struktury). Tato pozorování zahrnují i stárnutí, vyhoření energií, vymírání druhů, nárůst nemocí a deformací. Náhodné změny se dlouhodobě v soustavách nehromadí tak, aby vykazovaly stále vyšší složitost v čase, jak by to bylo vyžadováno podle evoluční teorie. Kumulativní evoluce, tedy vícestupňová evoluce, není pozorovatelný jev.

Místo evoluce pozorujeme pravý opak, devoluci, což znamená ztrátu složitosti a úpadek systémů. Proto genetický kód, který je složen ze čtyř chemických (neživých) písmen a obsahuje složité informační kódy pro stavbu každého živého organismu, nemohl vzniknout evolucí. Jak tedy vznikly miliardy složitých programů v přírodě, podle kterých se denně staví těla všech živých organismů?

Teorie stvoření versus evoluční teorie tedy není střetem víry a vědy, jak často tvrdí zastánci evoluční teorie, ale vědeckým zápasem o realistický a krajně nereálný pohled na svět a jeho minulost. Tento zápas se soustředí na pozorování degenerace a na neprokazatelnost evoluce, zatímco stvoření je realistické vzhledem k dnešním vědeckým poznatkům o vzniku složitých biologických soustav.

Biogenetický Zákon vs. Evoluční Teorie: Pozorování Potvrzují Pravdu o Stvoření

Biogenetický zákon říká, že živé pochází ze živého, buňka z buňky a gen z genu. Tento zákon dosud nebyl popřen žádným pozorováním (ani krátkodobým, ani dlouhodobým), a přesto je popírán pouze evolucionisty, kterým se tento zákon nelíbí, protože bourá jejich spekulace o dávném sebeoživení mrtvé hmoty. Avšak pozorování nám ukazují, že mrtvá hmota zůstává mrtvá – z bakterií či prvoků vznikají opět jen bakterie a prvoci, hmyz se množí po miliónech jen jako hmyz a z vyšších organizmů generace po generaci vzniká zase jen ten samý typ vyšších organizmů.

Tato pozorování potvrzují platnost biogenetického zákona a ukazují, že evoluční teorie zůstává fantazií mimo tuto realitu. Pravdu měl Pasteur, vynikající chemik a mikrobiolog, a Mendel, pečlivý badatel a matematik, nikoli Darwin, který vytvořil podivná vyprávění o minulosti. Jak zjistil Mendel, změny mezi generacemi nejsou evolucí, ale variabilitou umožněnou stvořenými genomy (například změny ve velikostech, tvarech, barvách atd.). A protože živé pochází jen ze živého (Pasteur), musel být na počátku všeho život, ne neživá hmota – a to se samozřejmě evolucionistům ani trochu nelíbí.

Pokud by před hmotným vesmírem nebyl život, nebyl by život ani nyní, protože neživá hmota, jak pozorujeme, ho neumí vytvořit. O tom je věda, to ostatní jsou evoluční fantazie, donekonečna se měnící hypotézy, evoluční mýty a magie. Tisíce let lidé pravdivost vědy o stvoření potvrzují svým pozorováním: neživá hmota zůstává stále neživou hmotou, ryby zůstávají rybami, ptáci ptáky, opice opicemi a lidé lidmi.

Velkou ranou pro evoluční víru je fakt, že ani rychle se množící organizmy (jako hmyz, bakterie nebo hlodavci), u kterých není potřeba miliónů let pro pozorování evoluce, se ani v laboratoři, ani v terénu nikam nevyvíjejí. Místo toho se mění pouze v rámci svých genomů, jak ukázal Mendel. Například muška octomilka zůstává i po sto letech pokusů a mutací stále banánovou muškou, a E. coli zůstává i po 40 tisících generací stále střevní bakterií.

Tato pozorování ukazují, že evoluce neprobíhá, jak by podle teorie měla. Pozorování tak jednoznačně podporují víru ve stvoření a ukazují, že změny mezi generacemi se neprojevují ve smyslu evolučního vývoje, jak tvrdí teorie evoluce.

Důkaz pro Stvoření z Teorie Informace

Velmi silný a pozorovatelný důkaz pro stvoření a proti evoluci přichází dnes z oboru teorie informace (Prof. Werner Gitt). Informace má duchovní povahu; je to sdělení nesené na hmotném nosiči. Můžeme obrazně říci, že v genetické informaci se duchovní svět prolíná s hmotným, což odpovídá myšlence, že život pochází z informace (řecky logos, slovo, živý Bůh), jak ukazuje současná biologie. Tato biologie je experimentální, nikoliv evoluční.

Evolucionista si neví rady, jak vysvětlit vznik informace z jejího nosiče, jak vysvětlit původ miliard informací a programů v živé přírodě, když se informace nevyvíjejí ze svých nosičů, ale pouze pasivně kopírují. Tak, jako nelze text odvodit z papíru a tužky nebo písničku z povrchu CD, nelze ani informaci tvořenou smysluplným pořadím čtyř chemických písmen v genech odvodit z chemického uspořádání chromozomů.

Informace, nesoucí návod pro stavbu organismu, má svůj původ prokazatelně pouze ve vysoké inteligenci. Jiný vědecký základ pro její vznik v pozorování není k dispozici. Vznik života z neživé hmoty a vznik informace z jejího nosiče nejsou vědecké koncepty, ale spíše magií a pohádkou, jak když se žába promění na krásného prince, což je víra evolučních ideologů.

Evoluční teorie a podobnosti mezi organizmy

Když je evoluční teorie v rozporu s pozorováním, evolucionisté se často uchylují k podobnostem. Spekulují, že pokud jsou dva organizmy podobné, mohou pocházet jeden z druhého, jak naznačoval už Darwin, a tuto myšlenku dnes mnozí darwinisté stále opakují. Tato spekulace je však neprokazatelná a často pozorovatelně nesmyslná, protože podobné věci nemusí být příbuzné. Evoluční teorie sama přiznává, že podobnosti mohou být výsledkem homoplazie (podobnosti vzniklé nezávislým vývojem), nikoliv homologie (společného předka).

Například sekvence nukleotidů se mohou podobat u velmi nepříbuzných organizmů, což není důkazem jejich příbuznosti. Stejně tak morfologie (tvary) a funkce mohou vykazovat podobnosti, aniž by to znamenalo přímou příbuznost. Člověk40 % genetické informace podobné rybám a 25 % podobné pampeliškám, což neznamená, že jsme „poloviční ryby“ nebo „čtvrtinoví pampelišky“. Evoluční logika, která tvrdí, že by to mělo vést k přímé příbuznosti, je nesprávná a zjednodušená, jak to demonstruje například tvrzení o šimpanzích.

Vzhledem k tomu, že všichni organizmy žijí na stejné planetě, podléhají podobným fyzikálním a chemickým zákonům a mají podobné podmínky pro život (např. vzduch, potrava, gravitace), je přirozené, že naše těla a genetické informace mohou vykazovat určitou podobnost. To však neznamená, že jsme příbuzní na úrovni evolučního vývoje. Tento fakt spíše naznačuje, že všichni máme společného Stvořitele, který do nás vložil svůj rukopis.

Zkameněliny jako důkaz proti evoluci

Zkameněliny jsou jedním z nejsilnějších důkazů proti evoluční teorii, protože se velmi podobají současným živým organizmům a nenesou žádné známky evoluce, tedy žádné postupné změny od jednoduchých k složitým formám života. Zkameněliny ukazují stejné skupiny organizmů, jaké dnes žijí na zemi, což je v přímém rozporu s očekáváním evoluce, která by měla ukazovat postupné transformace mezi různými skupinami.

Evolucionisté se již více než 150 let snaží najít přechodné formy mezi různými skupinami organizmů, například mezi rybami, obojživelníky, plazy, ptáky a savci, ale stále je nenacházejí. Ačkoliv by podle evoluční teorie mělo existovat miliardy přechodných forem, které by postupně vedly od jedné skupiny k jiné, zkameněliny ukazují pouze konečné formy organizmů, které tvoří striktně oddělené skupiny. Například mezi rybami, obojživelníky, plazy, ptáky, savci a lidi neexistují žádné přechodné mezičlánky.

Důvod, proč mezičlánky podle evolucionistů nemohly být zachovány, je ten, že měly být právě zdatnější než konečné formy, což by mělo vést k jejich častější přítomnosti v zkamenělinách. Nicméně situace je právě opačná. Darwin již v minulosti narazil na problém s zkamenělinami, protože se mu nedařilo potvrdit svou evoluční teorii, a současní evolucionisté se stále potýkají s tímto nedostatkem důkazů.

Evoluční propagandisté se často uchylují k tvrzení, že existují dostatečné množství mezičlánků, ale jakmile se objeví kreacionista, změna postoje je okamžitá. Tehdy se nedostatek mezičlánků stane „tajemstvím“ evoluční teorie a vyjádření o jejich absenci jsou ignorována.

Klamání o evoluci a mezičláncích lze snadno prokázat pozorováním. Evolucionisté oslavují každý nález, který se zdá být mezičlánkem, přičemž tyto objevy jsou publikovány s palcovými titulky v médiích, jako je televize, rádio a internet. Po nálezu takzvaného mezičlánku se o něm bzučí celý den, což přitahuje velkou mediální pozornost.

Je to opravdu revoluční nález? Kdyby bylo mezičlánků dostatek, objev nového mezičlánku by neměl být takovou senzací, kterou média prezentují s takovým nadšením. Co se ale stane, když se ukáže, že „mezičlánek“ je ve skutečnosti omyl? Později se zjistí, že oslavovaná nová zkamenělina byla omyl. Tento objev, který měl být mezníkem v evoluci, se nepotvrdil a ticho se o něm mlčí, už bez palcových titulků. Případy jako Archaeoraptor, Ida, Pakicetus, Tiktaalik a další se staly příklady omylů, které se ukázaly být nepravdivé.

Kdyby evoluční teorie nebyla takovou tragédií, stala by se z ní zábava. Evoluční teorie a jejich neustále neověřené nálezy jsou často kritizovány, což vyvolává otázky o vědecké důvěryhodnosti těchto tvrzení.

Důkazy o nízkém věku vesmíru a Země

Pozorování ukazují na velmi nízký věk vesmíru, sluneční soustavy i geologických vrstev. Skutečnost, že ve všech vzorcích měřeného uhlí v celém geologickém sloupci je významné a téměř stejné množství 14C (radioaktivního uhlíku s poločasem rozpadu pouhých 5730 let), je silným důkazem toho, že toto uhlí nemůže být miliony let staré. Tato zjištění vyvracejí tradiční datování založené na evoluční teorii a podporují myšlenku, že věk naší planety je mnohem mladší.

Podobná situace nastává u všech dalších nálezů organického původu, jako jsou dinosauří kosti, diamanty, ztrouchnivělé staré dřeviny a další fosilie. Tyto nálezy, které by měly být podle tradičního datování miliardy let staré, vykazují znaky, které jsou v rozporu s tímto vysokým věkem. Existuje více než 100 pozorovatelných procesů, které naznačují, že věk našeho světa nemůže být miliardy let, ale pouze několik tisíc. Tento soubor důkazů je dalším argumentem proti evoluční teorii, která se stále snaží vysvětlit původ života na Zemi pomocí milionů let.

Evoluční teorie je v přímém rozporu s pozorovatelnou realitou, protože stále neexistují jasné důkazy, které by podporovaly její základní principy.

Důkazy o celosvětové potopě a formování Země

Existuje mnoho důkazů, že povrch naší Země byl před několika tisíci lety zformován velkou vodní katastrofou, známou také jako celosvětová potopa, jak ji popisuje většina národů světa ve svých starověkých zápiscích, včetně Bible. Obrovské nánosy sedimentů, jako jsou jíly, pískovce, vápence (často velmi čisté) a další typy sedimentů, ukazují na katastrofický proces. Polystrátové stromy (kmeny jdoucí vertikálně skrz několik vrstev sedimentu), nulová eroze mezi vrstvami starými údajně miliony let, paleoproudy, absence meteoritů, kráterů, tektitů nebo stop po činnosti červů, stejně jako absence pravých půd mezi sedimentárními vrstvami – to vše odporuje dlouhodobým geologickým procesům a naznačuje obrovskou vodní katastrofu, která ve velmi krátkém čase zformovala povrch naší Země.

Uhlí, ropa a zemní plyn nemohly vzniknout jinak než katastroficky a za velmi krátkou dobu. Žádné prouhelňování dřevin nebo vznik ropy, ani tvorba velkého množství zkamenělin, jak to předpokládají evolucionisté, dnes nepozorujeme. Současné procesy nelze obhájit v rámci evoluční geologie a paleontologie. Pozorování a důkazy jsou v přímém rozporu s evoluční vírou a jejími dlouhodobými procesy.

Archeologické důkazy o krátkém pobytu člověka na Zemi

Archeologické nálezy vyspělých civilizací, doklady o znalostech matematiky, astronomie, písma, stavitelství, zemědělství a mnoha dalších civilizačních dovedností, to vše ukazuje na šokující krátkost pobytu člověka na Zemi. Tyto nálezy svědčí o tom, že lidé, kteří přežili potopu, si přinesli předpotopní vědomosti a začali rychle budovat nové, velké říše. Nic nenasvědčuje evolučním spekulacím, že člověk rozumný je na Zemi již stovky tisíc let.

Archeologie potvrzuje, že neexistují žádné vyspělé kultury podobné těm v Egyptě, Babylónské říši, či Asyrské říši, které by byly staré třeba 100 tisíc let, 400 tisíc let, nebo více. Tento fakt silně podporuje chronologii Bible a její historický popis světa po potopě. Tato skutečnost je v jasném rozporu s evolučním pohledem na vývoj lidské civilizace, který předpokládá postupný přechod od zvířecích forem až k Homo sapiens.

Pokud pozorujeme a propočítáme nárůst počtu obyvatel na Zemi a rychlost, s jakou je člověk schopen uplatňovat své vědomosti, například ve stavebnictví, a porovnáme tato data s evolučním tvrzením, že člověk rozumný je na Zemi už více než půl milionu let, ukazuje se, že evoluční víra je v přímém rozporu s pozorováním.

Evoluční teorie: Nepřirozený pohled na původ světa

Evoluční teorie je nepřirozený, pozorování odporující pohled na původ našeho světa. Je to zoufalý pokus zbavit se za každou cenu Boha a vysvětlit existenci přírody a vesmíru bez něj. Tento pokus je však marný, protože každý milimetr světa svědčí o stvořiteli. A je to i velmi směšný názor na původ světa, když uvážíme, že evoluční teorie je vlastně primitivní vírou, že kamení, láva a voda kdysi dávno ležely na povrchu jedné z planet dost dlouho, až z nich vznikli lidé, zvířata, rostliny a celá příroda. Každý trochu soudný člověk uzná, že je to zcela směšné. A především to je v naprostém rozporu s naší zkušeností a pozorováním.

Prof. Joseph Mastropaolo, fyziolog pracující na Kalifornské státní univerzitě, navrhl 11. října 2006 v Evropském parlamentu, aby se ve školách místo evoluce vyučovala devoluce (degenerace). Existence devoluce je prokazatelná experimentálně a pozorovatelná, na rozdíl od evoluce. Svět vyhořívá vydáváním energie. Informační zdroje v biosféře klesají. Vyhynutí druhů je snadno pozorovatelný fakt. Narůstá genetická zátěž, což se projevuje nárůstem počtu genetických vad v populaci živých organismů.

Profesor Mastropaolo prezentoval odstrašující údaje o geometrickém nárůstu genetických chorob u lidí, které jsou příčinou ohrožení naší existence. To je důkazem procesu v opačném směru než evoluce. Pro evoluci neexistují žádné vědecké důkazy, uvedl.

Súvisiace videá a dokumenty