Zmeň svoj život
Hnutie vieryRozbor učenia

Falošný Ježiš a Božia vôľa

Tento falošný duch a falošný Ježiš, ktorý potešuje telo, získal povolenie vstúpiť do môjho života. Ak by som mala dostatočné poznanie Pánovej povahy a základov Biblie, ľahko by som rozpoznala tohto falošného ducha podľa toho, ako som sa správala v jeho prítomnosti. Skutočný a pravdivý Svätý Duch prichádza s ovocím ako je pokoj, láska, radosť, vľúdnosť, zhovievavosť, zdržanlivosť, skromnosť, trpezlivosť, láskavosť, vernosť a dobrota.

Ak by som urobila jednoduchý test, všimla by som si, že mi chýba vľúdnosť, zdržanlivosť, trpezlivosť, pokoj a skutočná láska. Tento falošný duch sa dá ľahko rozpoznať, keď si uvedomíme, že nespĺňa tieto hodnoty. To, čo som si vpustila do života, spôsobilo netrpezlivosť, hnev, hrubosť, neschopnosť ovládať sa, chaos, telesné šialenstvo, sebecké ambície a túžby.

Falošný Duch

Ďalším spôsobom, ako identifikovať falošného ducha, je urobiť rýchle porovnanie povahy Boha Biblie s duchom, ktorému ste sa otvorili. Zodpovedá to tomu, čo hovorí Božie slovo?

– kto je Boh (Boh poriadku a pokoja -1 Kor 14:33)

– poriadok bohoslužby [žiadny chaos, žiadne jazyky bez výkladu, nie viac ako dvaja či traja, ktorí hovoria v jazykoch, a to po sebe (nie jeden cez druhého)]

– tieto prejavy sú podobné, ak nie totožné s neposvätným ohňom, ktorý obetovali Áronovi synovia v knihe Exodus

– vodcovstvo v cirkvi (malo by sa vyznačovať Božou povahou: pokojní ľudia, ktorí majú zdržanlivosť, pokoj, vľúdnosť, miernosť a pokoru)

– dôraz na Božie učenie (človek je vedený k tomu, aby sa úplne spoliehal na Ježiša Krista a nie na seba alebo na človeka či zbor)

– ľudia pod Pánovou mocou (prejavujú okolo seba pokoj, miernosť, tichosť a vľúdnosť)

– zomieranie sebe a zomieranie telu.

Celé hnutie falošného ducha sa vyznačuje uspokojovaním tela a telesnou povahou. Namiesto pokorenia sa pred Pánom ide o túžbu získať čo najviac pre seba, „pomazanie“ a „prejavy“, aby ste videli znamenia a zázraky. Toto je úplný opak života Ježiša Krista, života sebaobetovania, ktorý je modelom života pre kresťanov. Kresťania sú povolaní krotiť svoje telo a podrobiť si ho (1 Kor 9:27).

Skutočné evanjelium Pána je často neobľúbené. Uvedomila som si, že v miestach, kde sa zhromažďujú obrovské davy a nie je prítomné skutočné pokánie (ktoré vedie k reálnym zmenám v živote človeka), je potrebné postupovať mimoriadne opatrne! Pánova cesta je úzka, nie obľúbená. Musíme byť ostražití a pozorní k falošným učiteľom a falošným prorokom v týchto posledných časoch. Je nepochybné, že žijeme v posledných časoch, tak prečo by sme mali prestať rozpoznať falošné učenie len preto, že sa bojíme byť neprávom nazývaní farizejmi?

Čo sa týka uzdravení

– Pán Ježiš NIKDY neinformoval verejnosť o svojich uzdraveniach, ani nemal službu uzdravovania.

– Nepoužíval uzdravovanie ani ako zámienku na získanie peňazí. V skutočnosti niekedy povedal tým, ktorých uzdravil, aby to nikomu nehovorili. (Matúš 8:1-4, 9:27-31)

– Pán Ježiš uzdravoval každý neduh. (Matúš 9:35)

– Pán Ježiš nemal konkrétne dni na liečenie konkrétnych chorôb, ani konkrétne hodiny, počas ktorých uzdravoval.

– Pán Ježiš NIKDY neuzdravil nikoho čiastočne. Ľudia boli „úplne uzdravení“ v ten deň.

– Pán Ježiš NIKDY nepovedal nikomu, že sa uzdraví až po určitom čase. (Matúš 15:29-31; Mark 7:31-37)

– Pán Ježiš NIKDY nemal neúspech pri uzdravovaní. Nikdy nemusel podávať trápne vysvetlenia.

Bůh touží po nevěstě, která se mu oddává z lásky

(Lukáš 17:11-19) A stalo se, když byl na cestě do Jeruzaléma, že procházel Samařskem a Galileou. Když vcházel do jedné vesnice, setkalo se s ním deset malomocných mužů, kteří zůstali stát opodál a hlasitě zvolali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“ Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím.“ A stalo se, když odcházeli, že byli očištěni. Jeden z nich, když uviděl, že je uzdraven, se vrátil a velikým hlasem oslavoval Boha; padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. A byl to Samařan. Ježíš na to řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal chválu Bohu, kromě tohoto cizince?“ A řekl mu: „Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.“ 

Zde máme příběh deseti mužů, z nichž devět přišlo za Kristem pouze pro zázraky. I když se modlili a volali k Ježíši, přesto nebyli jeho skutečnými učedníky. Vybrali si svou vlastní cestu, domnívali se, že následují Boží vůli. Tito muži netoužili po vztahu s Kristem. Kdyby toužili, vrátili by se, poděkovali by mu a vzdali by chválu Bohu.

Místo toho si řekli, že čím dříve je kněz uvidí, tím lépe pro ně. Usilovali pouze o požehnání v tělesné, hmotné oblasti, ale nic více. A nič více také nedostali. I když byli uzdraveni, Ježíš jim nemoc nevrátil, ale nebyli Kristem požehnáni. Prožili zázrak a domnívali se, že byli poslušni Písmu, přesto zůstali Kristem nepoznáni.

Mnozí křesťané dnes tvrdí, že Kristovo požehnání spočívá v tělesné oblasti, v velkých zázracích, v uspokojování potřeb, v zdraví, v bohatství. Ale to není pravda. Ježíš odmítá být pouze zdrojem neosobní síly, automatem, kde na jedné straně vložíme víru a na druhé straně vypadne zázrak. Ježíš touží po vztahu s námi. Chudoba, nemoc a křivdy, při kterých procházíme s Ježíšem Kristem bok po boku, jsou víc než bohatství bez Ježíše Krista. Mnozí křesťané vlastně volají k Bohu:

Plať nám, ať poznáme tvojí lásku. Zaplať nám a my se ti oddáme.“

Je to jako církev Jobových přátel:

„Jdi za Kristem, vyděláš na tom.“

Ale jak Bůh dokazuje svou lásku?

(Malachiáš 1:4) Zamiloval jsem si vás, praví Hospodin. Vy však se ptáte: ‚Kde je důkaz , že sis nás zamiloval?‘ Což nebyl Ezau Jákobův bratr? je výrok Hospodinův. Jákoba jsem si zamiloval, Ezaua jsem však odmítnul.

Kde je důkaz, že jsme si skutečně zamilovali naše manželky, než v tom, že si je vyvolíme za manželku, milenku, v dobrých i zlých časech, v nemoci, ve zdraví, v mládí i ve staří, v bohatství i v chudobě, a ostatní ženy pro tento účel odmítneme? Je to láska, když si k manželce vezmeme pět milenek? Pokud po pěti, deseti nebo třiceti letech s manželkou řekneme:

Sorry, našel jsem si mladší?“

Když řekneme:

„Ano, jsi moje žena, milenka, ale jenom tehdy, když jsi mladá, krásná, svěží, neokoukaná, bohatá a splňuješ mé představy?“

Stejně tak i Boží láska se projevuje v tom, že si nás vyvolil, aby s námi měl osobní vztah. On si vyvolil Církev, aby byla Jeho nevěstou, jedinou nevěstou. Aby On byl naším jediným Bohem. V tom spočívá Boží láska. Vše ostatní je navíc, jako třešnička na dortu, která dort nevytváří a dort ji nepotřebuje. Střezme se prázdného, pragmatického, vypočítavého křesťanství. Bůh totiž nestojí o prostitutku, nevěstku, které musí platit, aby se mu oddaly. Touží po nevěstě, která se mu oddává z lásky.

(Římanům 5:8) Bůh ale dokazuje svou lásku k nám: Kristus zemřel za nás, když jsme ještě byli hříšníci.

(Jan 3:16) Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život.

(Marek 11:24) Ježíš jim odpověděl: „Mějte víru v Boha! Amen, pravím vám, že kdo řekne této hoře: ‚Zdvihni se a vrhni se do moře‘ – a nebude pochybovat, ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít. Proto vám pravím: Věřte, že všecko, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno, a budete to mít.

Krásné zaslíbení. Mnohé církve na tomto místě postavily svou teologii.

Chceš mít milion na účtě, krásnou vilu, pevné zdraví? Pak věř a ono to funguje!“

Ale čím více čtu Bibli a čím déle jsem křesťanem, tím větší bázeň se mě zmocňuje z těchto slov.

„Vše, oč v modlitbách prosíte.“

No jo, ale je to opravdu to, za co v modlitbách prosím, pro mě dobré? Nekazí to Boží plán? Jak já, ze svého omezeného pohledu, mohu vědět, co je pro mě dobré? Za co vlastně mám prosit? Je to opravdu jen zaslíbení, nebo to může být i varování? Když prosíte o tělesnost, tělesnost dostanete. Když prosíte svévolně, svévole se vám dostane. Vážení bratři a sestry, hrozím se toho. Hrozím se modliteb vyslyšených na základě mé tělesnosti. Máme v písmu příklady takovýchto modliteb? A jejda, že jich tam je.

(Matouš 9:27-31) Když šel Ježíš odtamtud dál, šli za ním dva slepci a křičeli: „Smiluj se nad námi, Synu Davidův!“ A když vešel do domu, přistoupili ti slepci k němu. Ježíš jim řekl: „Věříte, že to mohu učinit?“ Odpověděli mu: „Ano, Pane.“ Tu se dotkl jejich očí a řekl: „Podle vaší víry se vám staň.“ A otevřely se jim oči. Ježíš jim pohrozil: „Ne aby se to někdo dověděl!“ Oni však šli a rozhlásili ho po celé té krajině. 

Tento příběh zní až neuvěřitelně. Vypráví o dvou mužích, které Kristus zázračně uzdravil a svěřil jim poslání a úkol. A oni? Oni svůj úkol pět minut po té porušili. Kde se ztratila jejich víra v Ježíše? Jejich důvěra v Krista jako Svého Pána? Byla tam vůbec od počátku? Důvěřovali oni slepci Ježíši Kristu jako Svému Pánu, nebo jenom věřili, že Kristus má moc je uzdravit?

Podle vaší víry se vám staň, řekl Ježíš slepcům. Krásně zaslíbení. Ale jaká byla jejich víra? Nebyla to víra sobectví a tělesnosti? Opravdu to byla víra služebníků? Toužili tito dva po důvěrném vztahu s Kristem? Sloužit Mu? Znali Ho vůbec? Anebo o Něm pouze slyšeli? Jestliže Ho znali, jaktože hned, pět minut po té, porušili Jeho jasný příkaz? Kde je bázeň před Kristovým slovem, které jim vrátilo zrak? Není ono zaslíbení, které Bůh řekl slepcům, nakonec varováním?

Podle vaší víry, důvěry a věrnosti se vám staň. Jaká byla jejich víra? Víra služebníků? Důvěra v Pána? Věrnost Pánovu slovu? Anebo víra svévolná, která si myslí, že sama dobře ví, co je pro jejich život nejlepší? Víra, které je jedno, jaké má Bůh plány či záměry? Možná si vzpomenete na příběh o Pánu Ježíši, když potkal deset mužů, kteří byli malomocní.

(Lukáš 17:11-19) A stalo se, když byl na cestě do Jeruzaléma, že procházel Samařskem a Galileou. Když vcházel do jedné vesnice, setkalo se s ním deset malomocných mužů, kteří zůstali stát opodál a hlasitě zvolali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“ Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím.“ A stalo se, když odcházeli, že byli očištěni. Jeden z nich, když uviděl, že je uzdraven, se vrátil a velikým hlasem oslavoval Boha; padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. A byl to Samařan. Ježíš na to řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal chválu Bohu, kromě tohoto cizince?“ A řekl mu: „Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.“

Pán Ježíš uzdravil všech deset, ale pouze jeden z nich byl spasen. Uzdravení není zárukou spasení. Co tedy budeme mít? Svoji tělesnost, svoji svévoli? Anebo Boží požehnání, oddání se Boží vůli? Chceme spoléhat na svůj rozum, anebo na vedení Boží? Bojím se modliteb vyslyšených z tělesné víry, z „tescové“ víry. Víra malých dětí, které křičí uprostřed velkoobchodu žadonící o čokoládku, bonbónek nebo o nanuček. Víra malých dětí, kteří nevědí, co je a co není pro ně dobré, ale křičí na celé kolo a vztekají se, když rodiče pamlsek nechtějí koupit.

Buď svou vůli odevzdáme Bohu do rukou a budeme se ptát po spravedlnosti Království Nebeského, nebo si svou vůli necháme, budeme si sami určovat, co je pro nás dobré a co špatné. A podle naší víry pak dostaneme ovoce toho, co jsme sami zasévali. Tělesná víra není dostatečná pro křesťana. Nestačí ke spáse. Jestliže člověk hledá naplnění svých tělesných potřeb pouze pro tento tělesný svět, pak tato tělesná víra mu plně vyhovuje. Ale hledá-li člověk více, opravdový vztah s Ježíšem Kristem, a ne pouze s Jeho mocí, pak potřebuje více.

Potřebuje na prvním místě hledět na Boží Království a Jeho spravedlnost, a vše ostatní mu bude přidáno. Křesťan potřebuje důvěrný vztah s Ježíšem Kristem, poznávat Jej a být Jím poznáván po každý okamžik života. Křesťan by měl toužit po důvěrném vztahu s Bohem, učit se důvěřovat Ježíši Kristu za všech okolností. Nejenom ve chvílích, kdy se vše daří, ve chvílích moci, mládí a síly, ale i ve chvílích, kdy nejde nic podle našich představ, v době nemoci, slabosti a stáří.

Sloužit Bohu tam a v takovém stavu, v jakém si jej žádá Bůh, jaký má On plán. Takováto víra, důvěra a věrnost Kristu jako Pánu a Spasiteli přináší spásu. Odevzdávat svou vůli a svůj rozum jako věci nedostatečné do Božích rukou a přijímat vůli Boží. Vždyť tak se koneckonců modlil i sám Pán Ježíš Kristus v olivetské zahradě:

„Ať se neděje vůle má, Otče, ale vůle Tvá.”

R. McConnell, který napsal knihu Jiné evangelium, obviňuje učitele hnutí víry z toho, že zkreslují biblický názor na víru tím, že ji představují jako určitou manipulaci neosobními zákony, které působí nezávisle na suverénním Bohu. Moc k dosažení výsledků spočívá v samotné víře, která vznikla díky dodržení jednoduché formule v určitém magickém výroku. Jeden bývalý stoupenec pozitivního vyznávání napsal po přečtení knihy Dave HuntaSvod křesťanství:

„Není divu, že mé pozitivní vyznávání selhalo. Tolik let svého křesťanského života jsem strávil tím, že jsem se soběcky snažil získat víru, která hory přenáší, a po celou tu dobu jsem potřeboval víru v Boha, který hory přenáší.“

(Jakub 4:3) Prosíte, ale nedostáváte, protože prosíte zle, abyste uspokojili své vlastní choutky.

(Matouš 6:10) Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi.

Súvisiace videá a dokumenty