Ľudské telo (človek) a hudba

Zmínili jsme zázračný vztah mezi rytmy a cykly v přírodě. Sledovali jsme, jak lidské tělo může optimálně fungovat, pokud různé rytmické cykly operují v dokonalé rovnováze a harmonii. Rozpoznali jsme, že také hudba je složena z rytmických vibrací a cyklů, jejichž uspořádání vyvolává buď konsonanci (harmonii), nebo disonanci (disharmonii). Nyní nás čeká úkol rozpoznat harmonický vztah mezi rytmy hudby a rytmy lidského těla a pochopit, proč je tato harmonie nezbytná.

Budeme sledovat:

• Vliv harmonické hudby a disharmonické hudby na funkce těla
• Účinek hudby na lidské chování
• Dopad hudby na strukturu a vývoj lidské mysli a těla

„V tomto ohledu definujeme každý vliv a jeho účinek jako harmonický (H) – pokud experimentální důkazy potvrzují, že vyvolává posílení, pozitivní povzbuzení, podporu správné funkce organismu a jakýkoli konstruktivní vliv pro vhodný vývin a funkci tělesných orgánů. Disharmonické podněty (D) pak experimentálně vyvolávají potlačení správné činnosti organismu, jejich omezení, zakrnění a jakkoli destruktivní vlivy pro organismus či jeho různé části.“ Schreckenberg and Bird, op. cit., str. 77

Jak je možné, že hudba ovlivňuje člověka a přetváří svá poselství v lidském těle? Tento fascinující proces začíná v uších. Zvukové vlny, tedy vibrace, se dotýkají ušního bubínku, kde se přeměňují na nervové a chemické impulsy. Tyto impulsy jsou následně registrovány v mozku, který je interpretuje jako různé druhy zvuků, tónů či hlasů. Vliv hudby na mozek a tělo je komplexní – spojuje fyzické vnímání s emocionálními reakcemi, což z ní dělá jedinečný nástroj komunikace a umění.

Co ale většina neví, je že „kořeny auditoriích (sluchových) nervů jsou daleko obsáhleji distribuované a mají více rozsáhlých spojení, než nervy ostatních smyslových orgánů…. (Díky tomuto rozsáhlému pokrytí) je sotva nějaká funkce těla, jež by nebyla ovlivněna pulsacemi a harmonickými kombinacemi hudebních tónů.“ Edward Podolsky, MUSIC FOR YOUR HEALTH, (New York: Bernard Ackerman,Inc., 1945) str. 26-27

To znamená, že „hudba přímo útočí na nervový systém“. Hudba, která pro své proniknutí do organismu není závislá na mozku a jeho centru úsudku, může prostřednictvím thalamu, který je vysílačem všech emocí, vyvolat dojmy, pocity, vzrušení a různé vjemy. Jakmile stimul dosáhne thalamu, automaticky dochází k invazi do mozku.

Důležitost těchto zákonitostí nelze podcenit. Hudba obchází centra úsudku a ovlivňuje především centra emocionálních reakcí, a to díky podráždění thalamu. Někteří vědci zdůrazňují, že „vliv hudby díky podráždění auditorních nervů“ působí zejména na autonomní nervový systém.

Autonomní nervy, také nazývané vegetativní, fungují nezávisle na vědomí. Tyto nervy mohou způsobit podráždění (sympatikus) nebo naopak zpomalení (parasympatikus) činnosti srdce, cév, průdušek, pohlavních orgánů, jater, zornic, pocení, tělesné teploty, metabolismu a dalších procesů. Auditorní (zvukové) stimuly tak přímo ovlivňují nervový systém a prostřednictvím něj celý organismus.

Funkční změny orgánů

V jakých oblastech můžeme očekávat funkční změny? Mezi nejvýznamnější patří:

• A) NERVY celého organismu
• B) EMOCE změněné díky podráždění thalamu

Tyto změny ovlivňují tlukot srdce, dýchání, krevní tlak, trávení, hormonální rovnováhu, elektrolytovou stabilitu, stejně jako emoce, nálady a postoje. Viz Obr. Autonomní nervový systém. Vystavení harmonické hudbě podporuje rytmické cykly těla, vyvažuje procesy, synchronizuje nervová poselství a vnáší nálady a emoce do stavu homeostáze (tělesné rovnováhy). Navíc posiluje koordinaci těla a psychickou stabilitu.

Naopak disharmonická hudba, ať už způsobená disonancí, „hlukem“ nebo nevhodnými rytmickými důrazy, synkopami, polyrytmy či nepřirozeným tempem, může vést k výrazným tělesným změnám. Patří sem například:

• Změna srdečního rytmu a krevního tlaku,
• Nadměrná stimulace hormonů (zejména opiátů a endorfinů),
• Změna stavu vědomí, od veselí až po ztrátu vědomí,
• Problémy s trávením.

„Neurologové se snažili potlačit toto rytmické vnímání mozku, ovšem byli neúspěšní, až na stav celkového znecitlivění mozku. Jakékoli užívání drog působí na jednu či druhou mozkovou hemisféru, či na mnoho mozkových oblastí, přesto však nezbavuje pacienta schopnosti počítat si nebo poťukávat do rytmu.“

V dávných i moderních civilizacích hrála hudba klíčovou roli při synchronizaci pohybů lidí. Příkladem jsou lidové písně při práci, pochodování vojáků nebo tanec. Experimenty na pracovištích ukázaly, že hudební rytmus výrazně ovlivňuje preciznost a přesnost práce. Speciálně vybraná hudba dokáže zvýšit pracovní schopnost svalů, přičemž tempo pohybů pracovníka se přizpůsobuje tempu hudby.

Na druhou stranu, pokud je rytmus hudby odlišný od rytmu například psaní na stroji, dochází ke snížení přesnosti a koordinace. Podobný efekt nastává při kombinaci různých rytmických stimulů, například když blikající světlo nemá synchronizovaný rytmus s hudbou. V takových podmínkách se lidské pohyby stávají nevyzpytatelné a nepravidelně trhavé. Pozadí těchto jevů spočívá v tom, že:

„Zvukové vlny ovlivňují nervový systém a skrze něj dávají v rytmických sekvencích šoky svalům a způsobují jejich kontrakce. Tím působí trhavé pohyby rukou či nohou. Zabránit této reakci může pro některé znamenat doslova vědomé zkrocení svalů.“

Je zřejmé, že tělo reaguje na podněty bez vědomého použití úsudku, což znamená, že jeho reakce závisí na tom, zda je přicházející rytmus v souladu s rytmem těla. Příkladem této synchronizace rytmu je pochod vojáků. Ačkoli má každý člověk své vlastní tempo kroků, díky počítání a vnějšímu rytmu se vojáci sjednotí. Podobný efekt lze pozorovat při tanci. Rytmus písně sjednocuje pohyby tanečníka a tanečnice, kteří se díky němu harmonicky sladí. Bez tohoto rytmu by každý tancoval podle tempa svých vlastních „vnitřních hodin“.

Kdy se zachází příliš daleko?

Dosud jsme objasnili, že tělo je hluboce rytmický celek a každý jednotlivec má své vlastní tikání rytmů, které napomáhají dosažení homeostáze (rovnováhy). Tyto individuální rytmy mohou být dobrovolně podřízeny nebo převáženy vnějšími rytmickými stimuly. Pokud však zaměníme přirozené tělesné rytmické cykly vystavením těla vnějším stimulům, které mají rozdílné tempo a rytmus, vyvstává otázka: Do jaké míry je toto přeprogramování bezpečné?

V jednom článku o tom bylo napsáno:

„Člověk je ve své podstatě rytmická bytost… Dýchání, tlukot srdce, řeč, chůze – v tom všem máme vlastní rytmus. Také mozkové hemisféry jsou v neustálém rytmu houpání dnem i nocí. Abychom zachovali stav vyrovnaného zdraví a pocit dobré pohody, je nezbytné, aby se člověk nevystavoval často jakémukoli rytmu, jež není v souladu s jeho vlastním přirozeným tělesným rytmem.“

Většina výzkumů se zaměřuje na kompatibilitu mezi tělesným rytmem a externím rytmem hudby. Zdůrazňuje se, že právě tato kompatibilita je nejvlivnějším prvkem hudby, který může buď bořit, nebo posilovat harmonickou integritu (celistvost) člověka. Pokud je tempo hudby rychlejší než přirozené tělesné tempo, výsledkem bývá všeobecné zrychlení funkcí, které může vést až k jejich předráždění. Naopak u hudby s velmi pomalým tempem dochází ke zpomalení tělesných funkcí.

Tyto výsledky vedly mnoho odborníků k závěru, že:

„tempo je tím nejdůležitějším faktorem pro činnost srdce i mozku. Naše srdce bijí průměrně 70-80 krát za minutu. Většina tradiční západní hudby splňuje právě toto tempo.“

Kdy vlastně můžeme zacházet příliš daleko? Jakékoli vydráždění či útlum, které nutí tělo bojovat o svou rovnováhu, je příkladem překročení této hranice. Dopad na tělo – ať už okamžitý nebo dlouhodobý – závisí na několika faktorech:

• Délce vystavení nepřirozenému rytmu,
• Míře odchýlení od správné normy,
• Osobní odolnosti organismu vůči cizím vlivům.

Tento princip platí nejen pro každý druh v živočišné říši, ale i ve světě techniky. Například, pokud je do zařízení dodáno příliš málo elektrického proudu, nebude fungovat. Naopak příliš vysoké množství proudu „usmaží“ pojistky a znehodnotí celý přístroj.

Vliv na chování

Při zdravém stavu mentální, fyzické i emocionální rovnováhy můžeme očekávat, že náš úsudek a rozhodovací schopnosti budou vyrovnané, klidné a pod kontrolou. Tento stav nazýváme správnou funkcí. Malé traumatické situace takový stav nevychýlí a z vnějšího pohledu působíme vyváženě. Tyto vlastnosti jsou klíčové zejména pro vedoucí osobnosti, kde stabilita a pocit bezpečí hrají zásadní roli. Harmonická hudba tento stav rovnováhy posiluje.

Na opačné straně však stojí velmi odlišný obraz. Disharmonická hudba může způsobit vyloučení nadměrného množství opiátů a dalších hormonů, což vede k přehnaně nabitému emocionálnímu stavu. Některé emoce rozeznáme okamžitě, například strach z nehody nebo ohrožení. V takových situacích slyšíme bušení srdce, cítíme studený pot a musíme se doslova přemáhat, abychom zůstali klidní. Když však ztratíme kontrolu a tělo není schopno vrátit se do stavu homeostáze (rovnováhy), může to vést k nerozumnému jednání, šoku nebo dokonce k bezvědomí.

Jiné emocionální vrcholy však přicházejí nenápadně, například jako vyvrcholení sentimentální, nerealistické romantické lásky. Tento stav je zjevný všem kolem, ale pro ty, kteří v něm uvízli, působí neškodně. V takové situaci může člověk ignorovat logické důvody, důkazy, dokonce i úplatky, ponižování či výprask. Ve většině případů to pokračuje, dokud emocionální vrchol nevyhoří. Úsudek je narušen, důležitá rozhodnutí jsou otřesena a výsledkem je nevhodné jednání. Nejzřetelnějším důkazem emocionálního rozrušení je právě toto nevhodné jednání.

Proces, kdy se tělo snaží udržet homeostázi emocí, nazýváme inhibitorní (potlačující) a excitatorní (vzrušující) proces. Jednoduše řečeno, inhibitor funguje jako brzda u auta a vzruch jako plyn. Pokud však používáme brzdu a plyn současně, nemůže se auto plynule pohybovat vpřed. Tento emocionální stav nazýváme neuróza.

Neuróza se projevuje odchýleným jednáním, jako je extrémní introverze, sklíčenost, deprese, nervozita, nepředvídatelné chování nebo agresivita. Tento stav může také vyvolávat:

• Hyperaktivitu,
• Zvýšenou davovou psychózu,
• Abnormální strach,
• Špatné postoje,
• Otupělost, apatii, lenost,
• Snížení paměti a schopnosti učení.

Tyto účinky zaujaly zejména učitele a vychovatele. Bylo zjištěno, že rocková hudba je často disharmonická vůči tělesným rytmům, což způsobuje poruchy chování, včetně problémů s učením a pamětí. Logickou radou tedy je: Nestudujte při poslechu rockové hudby!

Mnozí upozorňují, že jelikož rock je často jediný druh hudby, který mnoho lidí poslouchá, bylo by rozumné jej kvůli lepšímu učení zcela vynechat. Poruchy způsobené disharmonickou hudbou mohou zahrnovat:

• Horečnaté vzrušení,
• Záchvaty,
• Sklon k sebevraždám,
• Divokou agresivitu.

Ať už je schopnost mysli vyrovnávat tyto výkyvy velká nebo malá, faktem zůstává, že ve stavu emocionální nerovnováhy nemůžeme důvěřovat svému úsudku. Naše chování se tím odchyluje od normálu. Oslabený úsudek a narušené chování si často neuvědomují ti, kteří jsou hudbou ovlivněni, ale spíše jejich okolí. Narušená rovnováha a vnitřní harmonie se často projevují nejen ve vztazích k okolní společnosti, ale také ve vztahu k Bohu.

Účinky hudby – shrnutí

1. Hudba ovlivňuje společnost. Buď ji povznáší nebo degraduje.
2. Celé Boží stvoření je harmonické a rytmické.
3. Člověk je ve své podstatě rytmická bytost.
4. Každý prvek hudby vytváří rytmus.
5. Hudba přímo ovlivňuje rytmické procesy člověka prostřednictvím nervového systému a OBCHÁZÍ VYŠŠÍ CENTRA ROZUMU A ÚSUDKU díky bohatému pokrytí auditorními nervy.
6. Hudba přímo ovlivňuje autonomní nervový systém a má tak potenciál ovlivnit všechny jeho součásti.
7. Člověk má v těle systém vyrovnávání extrémů do normálu (homeostáze), což se děje v průběhu procesu vzruchu a jeho potlačení (inhibitor – excitator), který je ovlivněn stresovými podněty zahrnujícími rytmické či cyklické rušení disharmonických zvuků.
8. Když dojde k narušení homeostáze a tělo nemůže dostatečně rychle napravit nějaký extrémní podnět, dostaví se poruchy jednání jako např. hyperaktivita, agresivita, oslabený úsudek, zvýšená davová psychóza, zhoršení paměti a procesů učení, podlomení zdraví, abnormální strach, špatné postoje a letargické – otupělé, lhostejné jednání.
9. Tyto vlivy působí na každou lidskou bytost nehledě na etnický původ či kulturní pozadí. Protože hudba obchází vyšší centra rozumu a úsudku, jsou tyto účinky všeobecné pro každého savce.
10. Vědomým zapojením vyšších rozhodovacích center může člověk do určité míry omezit tyto účinky a to pouze tehdy, poslouchá-li hudbu s kriticky zkoumavým postojem.“

Zhroucení mozkových struktur

V roce 1988 provedli vědci z Princeton University, neurolog Dr. Schereckenberg a fyzik Dr. Bird, průlomovou studii o účincích disharmonických rytmů na nervové buňky pokusných zvířat. Do té doby neexistovaly žádné testy, které by prokazovaly, jaký druh hudby je harmonický nebo disharmonický ve vztahu k tělesnému rytmu. Proto viděli jako nezbytné provést tuto úvodní laboratorní studii.

Studie odhalila fascinující závěr:

• Klasická hudba obsahuje všechny složky hudby synchronizované do rytmických vzorců, čímž vytváří atmosféru harmonických zvuků.
• Naopak, hudba, kde jednotlivé prvky nejsou synchronizovány, jako například polyrytmy afrických stylů nebo synkopický západní Rock’n Roll, vytváří atmosféru disharmonických zvuků.

Studie

Ve studii zahrnující 36 pokusných myší byly myšky po narození rozděleny do tří kategorií:

1. Kontrolní skupina – vystavená pouze běžným zvukům bez vlivu hudby.
2. Harmonická skupina – vystavená rytmům odpovídajícím přirozenému tělesnému rytmu.
3. Disharmonická skupina – vystavená hudbě s odlišným rytmem, než je rytmus těla.

Po dobu 2 měsíců byly myšky vystaveny dnem i nocí hudbě specifické pro jejich skupinu. Intenzita zvuku byla u harmonické a disharmonické skupiny nastavena na 80–85 decibelů, zatímco kontrolní skupina měla klidné prostředí s běžným zvukem o hladině 75 decibelů. Podmínky jako klece, krmení a osvětlení byly ve všech třech skupinách identické. Po této době:

• 4 myšky z každé skupiny byly usmrceny, jejich mozky vypreparovány a uchovány pro porovnání.
• Zbylých 24 myší prošlo tréninkem v bludišti po dobu 3 týdnů, následovalo 3 týdny odpočinku a poté dalších 3 týdny tréninku.

Během druhé tréninkové fáze byly pečlivě sledovány změny v chování a konflikty mezi myšmi. Na konci experimentu byly mozky všech myší vypreparovány a podrobeny analýze.

Výsledky studie

Kontrolní skupina a Harmonická skupina byly velmi podobné, nebyly mezi nimi podstatné rozdíly. Jejich dendrity i neurity byly bohatě rozvětvené, dlouhé a vytvářející mnohočetné synaptické spoje. U Disharmonické skupiny byly zřetelné následné změny:

1. Abnormální větvení neuronových dendritů – zkrácené a nerozvětvené spoje
2. Významné zvýšení messengerRNK kyseliny
3. Významné snížení uchování naučeného, zhoršená paměť
4. Hyperaktivita
5. Agresivita (během 3 měsíců úvodních testů se některé myši uchýlily ke kanibalismu)
6. Otupělost, netečnost, nepozornost

Tyto výsledky se dají shrnout dvěma výroky: Hudba nesouladná s rytmem lidského těla způsobuje poškození mozkových nervů a degradaci chování. Jelikož tedy tělo dělá jen to, co mu přikáže mozek, reagují tělesné orgány na hudbu prostřednictvím centra, jež přijímá stimuly emocí, vzrušení a citů – thalamu. Hudba obchází mozková centra rozumu, inteligence a úsudku. Dr. Schulian a Schopen to vysvětlují takto:

„Jakmile se stimul dokáže dostat k talamu, je automaticky  ZASAŽENO ŘÍDÍCÍ CENTRUM MOZKU a pokud stimul určitou dobu trvá, je takto navázán bližší kontakt s řídícím centrem mozku a reálným světem.“ Hudba a medicína str. 27

Časopis Time dodává:

„Hypnotický rytmus vytváří jakési podivné kouzlo. Řada tanečníků přestává vnímat lidi kolem sebe. Odpojují se od svých partnerů, ztrácejí zábrany, mají sklený zrak a najednou jakoby plavali v moři zvuku.“

Van de Wall shrnuje vliv hudby na tělo:

„Velká část toho z hudby, čemu říkáme, že je neodolatelná je  to, že reagujeme na sensorickoůmotorické úrovni. Nervy přenášejí poselství hudby do různých částí těla. Zvukové vibrace, které působí na nervovou soustavu a přes ni dál, dávají v rytmickém sledu „rány“ svalům, což způsobuje, že se svaly stahují a uvádějí naše ruce a nohy do pohybu. Automatické svalové reakce způsobujík, že mnoho lidí při poslouchání hudby dělá nějaké pohyby, jinak by museli své svalové reakce úmyslěn potlačovat.“ Z knihy Hudba v nemocnicích.

Hudba tedy přes telegrafní síť nervů zasahuje každou část těla a dokáže předávat příslušné příkazy k chování podle emocionálních stimulů v ní zapsaných. Alice English Monsarratová v článku Hudba – uklidňující prostředek, sedativum nebo divoká bestie napsala:

„Disharmonické vysoké tóny hrané pravou rukou na klávesovém nástroji s postupně se zvyšující rychlostí přes neodbytně pravidelný takt udávaný levou rukou dovádí téměř k šílenství. Tyto tóny mohou mít stejně rozkladný a téměř hysterizjící účinek na organismus, jako kdyby se člověk snažil celý bez sebe vyrazit současně dvěma směry najednou. Každý psychiatr ví, že právě tato vzájemně protichůdná nutkání vyvolávaná emocemi a ženoucí člověka dvěma různými směry najednou pomáhá plnit naše psychiatrické léčebny lidskými ruinami.“

Závěr

Rytmus je řídící stimul, jemuž se naše tělo podřizuje. Jedinou naší volbou je to, jakému rytmu se vystavíme – zda tomu, jenž produkuje harmonii, nebo tomu, jenž harmonii ničí. Na rozdíl od toho, čemu jsme v minulosti věřili – V HUDBĚ SKUTEČNĚ NEEXISTUJE STŘEDNÍ CESTA.

Buď totiž posiluje Stvořitelův záměr spolu se snahou těla vyrovnávat optimální harmonii a rovnováhu, nebo narušuje rovnováhu tak nezbytnou pro naše mentální, emocionální i duchovní zdraví. Je buď povznášející, nebo degradující.

Svou prastarou metodou postupně sílícího působení se satanu podařilo zničit jemnou rozlišovací schopnost věřících a vetřít se s těmito smyslnými hudebními tóny i do některých sborů ASD. Jaký triumf pro ďábla, když dokáže podkopávat vznešené zásady církve posledních dnů!

Jakékoli směšování duchovního a tělesného přináší hanbu lidem, kteří jsou vyvoleni pro hlásání posledního varovného poselství Boha. Kéž si zvolíme navěky spolupracovat s naším Stvořitelem, aby se mohla naplnit Jeho touha pro náš život: Abychom se rozvíjeli podle Jeho Podoby a přitom měli život a prožívali ho v hojnosti.

Viac sa dočítate na stránke Tajemství hudby.

Súvisiace videá a dokumenty

( Biblické lekcie k dispozícii – STIAHNUŤ )