fbpx
Zmeň svoj život
Hudba

Ľudské telo (človek) a hudba

Zmínili jsme zázračný vztah mezi různými rytmy a cykly v přírodě. Sledovali jsme jak také lidské tělo může optimálně fungovat pokud různé rytmické cykly operují v dokonalé rovnováze a harmonii. Rozpoznali jsme, že také hudba je složena z rytmických vibrací a cyklů a jejich uspořádání vyvolává buď konsonanci (souzvuk-harmonii) nebo disonanci (disharmonii). Nyní nás čeká úkol rozpoznat harmonický vztah mezi rytmy hudby a rytmy lidského těla a také porozumění proč je nutná tato harmonie.

Budeme sledovat:

  • Vliv harmonické a disharmonické hudby na funkce těla
  • Účinek harmonické a disharmonické hudby na lidské chování
  • Jejich vliv na strukturu a vývoj lidské mysli a těla

„V tomto ohledu definujeme každý vliv a jeho účinek jako harmonický (H) – pokud experimentální důkazy potvrzují, že vyvolává posílení, pozitivní povzbuzení, podporu správné funkce organismu a jakýkoli konstruktivní vliv pro vhodný vývin a funkci tělesných orgánů. Disharmonické podněty (D) pak experimentálně vyvolávají potlačení správné činnosti organismu, jejich omezení, zakrnění a jakkoli destruktivní vlivy pro organismus či jeho různé části.“ Schreckenberg and Bird, op. cit., str. 77

Schopnost hudby proniknout

Jak je možné, že hudba vchází a přetváří svá poselství v lidském těle? Každý většinou rozumí základnímu procesu, který probíhá v uchu, kdy se zvukové vlny – vibrace dotýkají ušního bubínku a pak mění na nervové a chemické impulsy, jež jsou registrovány v mysli jako rozdílné druhy zvuků a tónů či hlasů.

Co ale většina neví, je že „kořeny auditoriích (sluchových) nervů jsou daleko obsáhleji distribuované a mají více rozsáhlých spojení, než nervy ostatních smyslových orgánů…. (Díky tomuto rozsáhlému pokrytí) je sotva nějaká funkce těla, jež by nebyla ovlivněna pulsacemi a harmonickými kombinacemi hudebních tónů.“ Edward Podolsky, MUSIC FOR YOUR HEALTH, (New York: Bernard Ackerman,Inc., 1945) str. 26-27

To znamená, že „HUDBA PŘÍMO ÚTOČÍ NA NERVOVÝ SYSTÉM…“ Navíc, hudba, která pro své vniknutí do organizmu není závislá na mozku a jeho centru úsudku, může prostřednictvím thalamu – vysílači všech emocí – vyprodukovat dojmy, pocity, vzrušení, zdání a jisté vjemy. Jakmile stimul dosáhne thalamu, automaticky dochází k invazi do mozku.“

Důležitost těchto zákonitostí není možné podcenit. Hudba totiž obchází centra úsudku a ovlivňuje především centra emocionálních reakcí, díky podráždění thalamu. Jiní vědci zdůrazňují, že „vliv hudby díky podráždění auditorních (ušních) nervů – ovlivňuje především autonomní nervový systém.

(tj. Vegetativní nervy – fungující nezávisle na vědomí. Způsobují podráždění (sympatikus) nebo zpomalení (parasympatikus) činnosti srdce, cév, průdušek, pohlavních orgánů, jater, zornic, pocení, teploty, metabolismu apod.)“ Auditorní (zvukové) stimuly tedy přímo ovlivňují nervový systém a skrze něj celý organismus.

Funkční změny orgánů

V kterých oblastech můžeme očekávat funkční změny? Těmi nejhlavnějšími jsou A) NERVY celého organismu a  B) EMOCE změněné díky podráždění THALAMU. Tím je následně ovlivněn tlukot srdce, dýchání, krevní tlak, trávení, rovnováha hormonů, elektrolytu, stejně jako emoce, nálady a postoje.“ Viz. Obr. Autonomní nervový systém.

Vystavení se Harmonické hudbě zesiluje rytmické cykly těla, vyvažuje procesy, synchronizuje nervové poselství, vnáší nálady a emoce do zbytkového stavu homeostáze (tělesné rovnováhy) a posiluje koordinaci.

Naopak Disharmonická hudba, ať už díky napětí způsobenému disonancí, „hlukem“ nebo nepřirozenými zhoupnutími špatně položených rytmických důrazů, synkopami, polyrytmy nebo nevhodným tempem může vyústit v mnoho tělesných změn včetně změny srdečního rytmu s jeho doprovodnou změnu srdečního tlaku, v přehnanou stimulaci hormonů (především opiátů a endorfínů), jež způsobují změnu stavu vědomí od pouhého veselí až po ztrátu vědomí či nesprávné trávení.

„Neurologové se snažili potlačit toto rytmické vnímání mozku, ovšem byli neúspěšní, až na stav celkového znecitlivění mozku. Jakékoli užívání drog působí na jednu či druhou mozkovou hemisféru, či na mnoho mozkových oblastí, přesto však nezbavuje pacienta schopnosti počítat si nebo poťukávat do rytmu.“

V dávných i v moderních civilizacích pomáhala hudba synchronizovat pohyby lidí. (Lidové písně při práci, pochodování vojáků, tanec…). Experimenty na pracovištích ukázaly, že hudební rytmus má vliv na preciznost a přesnost práce. Specielně vybraná hudba zvyšuje pracovní schopnost svalů. Zároveň také tempo pohybů pracovníka se mění se změnou tempa hudby.

Ale např. pokud je rytmus rozdílný od rytmu psaní na stroji, snižuje se přesnost. Stejné ztráty koordinace se dosahuje mícháním rytmických stimulů jako např. blikajícího světla, je-li rytmus pulsace nejednotný s rytmem hudby. V takových podmínkách se lidské pohyby stávají nevyzpytatelné a nepravidelně trhavé. Pozadí těchto zjevných manipulací je v tom, že:

„Zvukové vlny ovlivňují nervový systém a skrze něj dávají v rytmických sekvencích šoky svalům a způsobují jejich kontrakce. Tím působí trhavé pohyby rukou či nohou. Zabránit této reakci může pro některé znamenat doslova vědomé zkrocení svalů.“

Je zjevné, že tělo odpovídá na podněty bez vědomého použití úsudku a můžeme tedy očekávat účinek na něj podle toho, jestli je přicházející rytmus v souladu s rytmem těla. Ukázka podřízení se vnějšímu rytmu je např. při pochodu vojáků. I když má každý člověk své vlastní tempo kroků, díky počítání se vojáci sjednotí. Totéž se děje díky rytmu v písni při tanci – takže tanečník i tanečnice se podle něj sjednotí. Bez něj by totiž každý tancoval tempem svých „vnitřních“ tikajících hodin.

Kdy se zachází příliš daleko?

Dosud jsme objasnili, že tělo je hluboce rytmický celek a každý jednotlivec má své vlastní tikot rytmů pro dosažení své homeostáze (rovnováhy). Tyto individuální rytmy mohou být dobrovolně podřízeny nebo převáženy venkovními rytmickými stimuly. Pokud zaměníme přirozené tělesné rytmické cykly tím, že je jednoduše vystavíme venkovním stimulům, jež jsou navíc každý rozdílného tempa a rytmu, měli bychom se ptát: Do jaké míry je toto přeprogramování bezpečné?

V jednom článku o tom bylo napsáno:

„Člověk je ve své podstatě rytmická bytost… Dýchání, tlukot srdce, řeč, chůze – v tom všem máme vlastní rytmus. Také mozkové hemisféry jsou v neustálém rytmu houpání dnem i nocí. Abychom zachovali stav vyrovnaného zdraví a pocit dobré pohody, je nezbytné, aby se člověk nevystavoval často jakémukoli rytmu, jež není v souladu s jeho vlastním přirozeným tělesným rytmem.“

Většina výzkumů se zaměřuje právě na tuto kompatibilitu mezi tělesným rytmem a externím rytmem hudby a zdůrazňuje, že právě toto je nejvlivnější prvek hudby, bořící či posilující harmonickou integritu (celistvost) člověka. Pokud je tempo hudby rychlejší, než tělesné tempo, výsledkem bude všeobecné zrychlení funkcí až k jejich předráždění. Pro hudbu s velmi pomalým tempem zase platí opak.

Tyto výsledky vedly mnohé k závěru, že „tempo je tím nejdůležitějším faktorem pro činnost srdce i mozku. Naše srdce bijí průměrně 70-80 krát za minutu. Většina tradiční západní hudby splňuje právě toto tempo.“

Takže kdy vlastně můžeme zacházet příliš daleko? Jakákoli vydráždění či útlum, jež nutí tělo bojovat o svou rovnováhu, je zacházením příliš daleko. Přirozeně dopad na tělo – ať okamžitý nebo trvající, závisí na délce vystavení se nepřirozenému rytmu, na míře odchýlení od správné normy i na osobní síle či hranici pro odolání cizím stavům organismu.

To platí o každém druhu v živočišné říši a neméně známé je to také ve světě techniky – příliš málo elektrického proudu pro vstup do nějakého zařízení prostě nefunguje, zároveň ale příliš mnoho proudu „usmaží“ pojistky a znehodnotí celý přístroj.

Vliv na chování

Při zdravém stavu mentální, fyzické i emocionální rovnováhy můžeme očekávat, že také náš úsudek a naše rozhodovací schopnosti budou vyrovnané, klidné a pod kontrolou. Říkáme, že mají správnou funkci. Malé traumatické situace je velmi nevychýlí. Z vnějšího pohledu se zdají být vyvážené. Tyto vlastnosti jsou velmi důležité zvláště pro vedoucí osobnosti, protože u nich je nesmírně důležitá stabilita a pocit bezpečí. Harmonická hudba posiluje tento stav rovnováhy.

Opačnou stranou této zákonitosti je ovšem velmi rozdílný obraz. Jedna z funkčních změn u disharmonické hudby je vyloučení příliš velkého množství opiátů a jiných hormonů. To vytváří přehnaně nabitý emocionální stav. Některé emoce k nám přicházejí tak, že je jednoduše rozeznáme – např. strach z nehody nebo z blízkosti ohně či jiného ohrožení. Slyšíme jak nám bije srdce, cítíme studený pot a doslova se sebou bojujeme, abychom zůstali klidní.

Kdybychom ztratili kontrolu, kdyby nás tělo nebylo schopno přivézt spět do stádia homeostáze (rovnováhy), mohli bychom udělat spoustu nerozumných věcí, nebo bychom mohli upadnout do bezvědomí či šoku.

Ale jiné emocionální „vrcholy“ se k nám přikrádají velmi nepozorovaně. Jako například emocionální vyvrcholení sentimentální nerealistické romantické lásky – stavu tak zjevnému všem kolem a přitom tak zdánlivě neškodnému pro ty v ní zabředlé. V tomto stavu může člověk dostat jeden logický důvod za druhým, jasné důkazy, dokonce úplatky, ponížení či výprask – ale v 9 případech z 10 to bude pokračovat, dokud onen emocionální vrchol nevyhoří.

Úsudek je narušen, důležitá rozhodnutí jsou otřesena, a následuje nevhodné jednání. Ve skutečnosti nejzjevnější důkaz emocionálního rozrušení je nevhodné jednání.

Proces, kdy se tělo snaží udržet homeostázi emocí nazýváme inhibitorní (potlačující) a excitatorní (vzrušující) proces. Jednoduše inhibitor je jako brzda u auta a vzruch je jako plyn. Pokud používáme jak brzdy, tak plyn dohromady, tak se auto nemůže plynule pohybovat vpřed. Takovému emocionálnímu stavu říkáme NEURÓZA.

To je stav odchýleného jednání jako např. extrémní zahleděnost do nitra (introverze), sklíčenost, deprese, nervozita, divoké nepředpokládatelné jednání či agresivita. Tento stav může také způsobovat hyperaktivitu, zvýšenou davovou psychózu, abnormální strach, špatné postoje, otupělost, apatii, lenost, snížení paměti a učících procesů.

Ten poslední fakt zvláště ohromil učitele a vychovatele. „Bylo zjištěno, že rocková hudba je disharmonická vůči tělesným rytmům a že způsobuje poruchy chování včetně problémů s učením a pamětí. Proto se rozšířila velmi logická rada – Nestudujte při poslechu rockové hudby!“

Mnozí si také „povšimli, že jelikož rock je často jediný druh hudby, který většina poslouchá, bylo by moudré pro lepší učení vůbec jej neposlouchat.“ Tyto poruchy způsobené disharmonickou hudbou mohou sahat od horečnatého vzrušení až k záchvatům, od sklonům k sebevraždám až k divoké agresivitě.

Ať je schopnost mysli vyrovnávat tyto výkyvy velká nebo malá, ať je úsudek narušen málo nebo hodně a chování narušeno krátce či dlouhodobě, faktem je, že pokud jsme ve stavu emocionální nerovnováhy, NEMŮŽEME DŮVĚŘOVAT SVÉMU ÚSUDKU. Naše chování se tím odchyluje od normálu.

Ovšem oslabený úsudek a narušené jednání si často neuvědomují ti, kteří jsou hudbou ovlivněni, jako spíše ti kolem nich. Jejich rovnováha a vnitřní harmonie je natolik narušena, že nejsou často schopni zdravého úsudku. Naneštěstí se tato nerovnováha  projevuje nejen ve vztazích ke společnosti, ale také k Bohu.

Účinky hudby – shrnutí
  1. Hudba ovlivňuje společnost. Buď ji povznáší nebo degraduje.
  2. Celé Boží stvoření je harmonické a rytmické.
  3. Člověk je ve své podstatě rytmická bytost.
  4. Každý prvek hudby vytváří rytmus.
  5. Hudba přímo ovlivňuje rytmické procesy člověka prostřednictvím nervového systému a OBCHÁZÍ VYŠŠÍ CENTRA ROZUMU A ÚSUDKU díky bohatému pokrytí auditorními nervy.
  6. Hudba přímo ovlivňuje autonomní nervový systém a má tak potenciál ovlivnit všechny jeho součásti.
  7. Člověk má v těle systém vyrovnávání extrémů do normálu (homeostáze), což se děje v průběhu procesu vzruchu a jeho potlačení (inhibitor – excitator), který je ovlivněn stresovými podněty zahrnujícími rytmické či cyklické rušení disharmonických zvuků.
  8. Když dojde k narušení homeostáze a tělo nemůže dostatečně rychle napravit nějaký extrémní podnět, dostaví se poruchy jednání jako např. hyperaktivita, agresivita, oslabený úsudek, zvýšená davová psychóza, zhoršení paměti a procesů učení, podlomení zdraví, abnormální strach, špatné postoje a letargické – otupělé, lhostejné jednání.
  9. Tyto vlivy působí na každou lidskou bytost nehledě na etnický původ či kulturní pozadí. Protože hudba obchází vyšší centra rozumu a úsudku, jsou tyto účinky všeobecné pro každého savce.
  10. Vědomým zapojením vyšších rozhodovacích center může člověk do určité míry omezit tyto účinky a to pouze tehdy, poslouchá-li hudbu s kriticky zkoumavým postojem.“
Zhroucení mozkových struktur

V roce 1988 konali vědci Priensted University – neurolog, Dr. Schereckenberg a fyzik, Dr. Bird studii o účincích disharmonických rytmů na nervové buňky pokusných zvířat. Protože se v tomto ohledu do té doby neuskutečnily žádné testy, které by prokazovaly jaký druh hudby je harmonický či disharmonický vůči tělesnému rytmu, viděli jako nezbytné, aby provedli úvodní studii. Tato laboratorní studie potvrdila zajímavý fakt – a to, že klasická hudba obsahuje všechny komponenty hudby synchronizované do rytmických vzorců a vytváří tak atmosféru harmonických zvuků.

Naopak, že hudba, kde všechny prvky nebyly synchronizovány, vytvářela rytmus typický pro polyrytmy Afrických stylů či pro dnešní synkopický západní Rock´n roll vytvářela atmosféru disharmonických zvuků.

Studie

36 pokusných myšek bylo brzy po narození rozděleno do 3 kategorií. 1. skupina byla Kontrolní – byly to myšky, které byly vystaveny pouze běžným zvukům a žádné hudbě. 2. skupina – Harmonická, byla skupina myší vystavených rytmům s přirozeným tělesným rytmem a 3. skupina – Disharmonická,  byla vystavena hudbě s odlišným rytmem, než je rytmus těla.

2 měsíce byly tyto myšky vystaveny dnem i nocí hudbě typické pro danou skupinu. Intenzita zvuku byla zachována na 80-85 decibelech. Kontrolní skupina měla relativně klidný pokoj s běžným zvukem v hodnotě 75 decibelů. Podmínky klecí, krmení, světlo apod. byly identické ve všech 3 případech.

Po těchto 2 měsících vystavení se zvukům se 4 myškám z každé kategorie vypreparovaly mozky a pečlivě uschovali v mrazáku pro porovnání s ostatními staršími myškami.

Ostatních 24 myší bylo vystaveno 3 týdennímu tréninku v bludišti. Pak dostaly opět 3 týdny odpočinku, během kterých nemusely k jídlu procházet bludištěm. Potom následovalo období dalších 3 týdnů, kdy byly myšky znovu trénovány, aby si zapamatovaly, co se naučily. V této době se pečlivě sledovaly změny či konflikty mezi myškami. Na konci byly také mozky těchto myšek vypreparovány a studovány spolu s předchozími.

Výsledky studie

Kontrolní a Harmonická skupina byly velmi podobné, nebyly mezi nimi podstatné rozdíly. Jejich dendrity i neurity byly bohatě rozvětvené, dlouhé a vytvářející mnohočetné spoje. U Disharmonické skupiny byly zřetelné následné změny:

  1. Abnormální větvení neuronových dendritů – zkrácené a nerozvětvené spoje
  2. Významné zvýšení messengerRNK kyseliny
  3. Významné snížení uchování naučeného, zhoršená paměť
  4. Hyperaktivita
  5. Agresivita (během 3 měsíců úvodních testů se některé myši uchýlily ke kanibalismu)
  6. Otupělost, netečnost, nepozornost

Tyto výsledky se dají shrnout 2 výroky: Hudba nesouladná s rytmem lidského těla způsobuje poškození mozkových nervů a degradaci chování. Jelikož tedy tělo dělá jen to, co mu přikáže mozek, reagují tělesné orgány na hudbu prostřednictvím centra, jež příjmá stimuly emocí, vzrušení a citů – thalamu. Hudba obchází mozková centra rozumu, inteligence a úsudku. Dr. Schulian a Schopen to vysvětlují takto:

„Jakmile se stimul dokáže dostat k talamu, je automaticky  ZASAŽENO ŘÍDÍCÍ CENTRUM MOZKU a pokud stimul určitou dobu trvá, je takto navázán bližší kontakt s řídícím centrem mozku a reálným světem.“ Hudba a medicína str. 27

Časopis Time dodává:

„Hypnotický rytmus vytváří jakési podivné kouzlo. Řada tanečníků přestává vnímat lidi kolem sebe. Odpojují se od svých partnerů, ztrácejí zábrany, mají sklený zrak a najednou jakoby plavali v moři zvuku.“

Van de Wall shrnuje vliv hudby na tělo:

„Velká část toho z hudby, čemu říkáme, že je neodolatelná je  to, že reagujeme na sensorickoůmotorické úrovni. Nervy přenášejí poselství hudby do různých částí těla. Zvukové vibrace, které působí na nervovou soustavu a přes ni dál, dávají v rytmickém sledu „rány“ svalům, což způsobuje, že se svaly stahují a uvádějí naše ruce a nohy do pohybu. Automatické svalové reakce způsobujík, že mnoho lidí při poslouchání hudby dělá nějaké pohyby, jinak by museli své svalové reakce úmyslěn potlačovat.“ Z knihy Hudba v nemocnicích.

Hudba tedy přes telegrafní síť nervů zasahuje každou část těla a dokáže předávat příslušné příkazy k chování podle emocionálních stimulů v ní zapsaných. Alice English Monsarratová v článku Hudba – uklidňující prostředek, sedativum nebo divoká bestie napsala:

„Disharmonické vysoké tóny hrané pravou rukou na klávesovém nástroji s postupně se zvyšující rychlostí přes neodbytně pravidelný takt udávaný levou rukou dovádí téměř k šílenství. Tyto tóny mohou mít stejně rozkladný a téměř hysterizjící účinek na organismus, jako kdyby se člověk snažil celý bez sebe vyrazit současně dvěma směry najednou. Každý psychiatr ví, že právě tato vzájemně protichůdná nutkání vyvolávaná emocemi a ženoucí člověka dvěma různými směry najednou pomáhá plnit naše psychiatrické léčebny lidskými ruinami.“

Závěr

Rytmus je řídící stimul, jemuž se naše tělo podřizuje.  Jedinou naší volbou je to, jakému rytmu se vystavíme – zda tomu, jenž produkuje harmonii nebo tomu jež harmonii ničí. Na rozdíl od toho, čemu jsme v minulosti věřili, V HUDBĚ SKUTEČNĚ NEEXISTUJE STŘEDNÍ CESTA.

Buď totiž posiluje Stvořitelův záměr spolu se snahou těla vyrovnávat optimální harmonii a rovnováhu, nebo narušuje rovnováhu tak nezbytnou pro naše mentální, emocionální i duchovní zdraví. Je buď povznášející nebo degradující.

Svou prastarou metodou postupně sílícího působení se satanu podařilo zničit jemnou rozlišovací schopnost věřících a vetřít se s těmito smyslnými hudebními tóny i do některých sborů ASD. Jaký triumf pro ďábla, když dokáže podkopávat vznešené zásady církve posledních dnů!

 Jakékoli směšování duchovního a tělesného přináší hanbu lidem kteří jsou vyvoleni pro hlásání posledního varovného poselství Boha. Kéž si zvolíme navěky spolupracovat s naším Stvořitelem, aby se mohla naplnit Jeho touha pro náš život: Abychom se rozvíjeli podle Jeho Podoby a přitom měli život a prožívali ho v hojnosti.

Viac sa dočítate na stránke Tajemství hudby.

Súvisiace videá a dokumenty