fbpx

I.časť

Záměrem této práce je ukázat na základní rozdíly mezi Koránem a Biblí. Jde o křesťanský pohled na svatou knihu muslimů Korán. Práce vznikla proto, že v poslední době nebyla na trhu jednoduchá kniha, která ba se tomuto tématu věnovala. Proto jsem pro větší srozumitelnost  a jasnost upustil od obvyklých filosofických nánosů a úvah, které problém jen komplikují a omezil se jen na dva prameny: Korán a Bibli. Mé komentáře jsou omezeny na minimum a jsou v textu striktně odděleny závorkami.

Pro jasnost a snadnou ověřitelnost textů v Koránu uvádím nejen číslo súry a její verš, ale i číslo strany, na které lze v Koránu tyto texty nalézt. Tím dávám čtenáři šanci odhalit moje event. nedostatky nebo chyby a vytvářet si postupně svůj vlastní názor a pohled na problém.  Súry v Koránu uvádím v kanonickém (nikoli tedy chronologickém) pořadí. Posouzení výběru mých argumentů (tedy textů obou níže uvedených pramenů) ponechávám výhradně na čtenáři.

Práce si nedělá nárok na úplnost, rád bych nastartoval čtenáře k další práci v této oblasti. Pouze pasivní automatické přejímání názorů autorit hlásaných v nejrůznějších médiích může mít i svá úskalí. Jedním z nich se může stát např. skutečnost, že názory autorit hlásané veřejně se nutně nemusí krýt s jejich názorem soukromým.

Koneckonců, každý je sám zodpovědný za své osobní !!! spasení – a na Božím soudu se nebudeme moci odvolávat na někoho druhého (Fp. 2:12). To ovšem neznamená, že nemáme působit k záchraně jiných! Jediným!!! Prostředníkem mezi Bohem a člověkem je jen Boží Syn, nikoli nějaká odvozená duchovní autorita (1.Tm. 2:5). Tím činí Bůh člověka svéprávného, zodpovědného za své vlastní spasení.

Prameny:

Korán – z arabského originálu Al Qur´án podle různých vydání přeložil, předmluvou a komentářem opatřil Ivan Hrbek. Vydala Academia, nakladatelství Akademie věd ČR jako reprint 1. vydání tohoto překladu (Odeon, Praha 1972). Ediční číslo 0692, ISBN 80-200-0246-4.

Bible – Písmo Svaté Starého a Nového Zákona, Ekumenický překlad, vydalo Biblické dílo ERC v ČSR v Ústředním církevním nakladatelství v Praze, r. 1979.

1) Ztotožnění Boha muslimů s Bohem Židů a křesťanů

(A) Bůh křesťanů

Korán
(1) 29:45/46 „Nepři se s vlastníky Písma…A rcete: Uvěřili jsme v to, co bylo sesláno nám, i v to, co bylo sesláno vám, a náš Bůh a váš Bůh jedno jsou; a my do vůle Jeho jsme odevzdáni.“ (str. 364).
(2) 112:1-4 „Rci: On Bůh je jedinečný, Bůh sám o sobě věčný. Neplodil a nebyl zplozen a není nikoho, kdo je mu roven.“ (str. 160).   

Bible
(1) Ž. 2:7 „…On mi řekl : Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.“
(2) Luk. 3:22 „…z nebe se ozval hlas : Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“
(3) J.3:16 „Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“

((Bůh křesťanů má Syna – Bůh muslimů nikoliv – tedy nemohou být totožní)).

(B) Bůh židů

Bible
(1) 2M. 3:6 „A pokračoval: „Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. Mojžíš si zakryl tvář, neboť se bál na Boha pohledět.“
(2) 2M. 20:1,2 „Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.“

((Pán Bůh vyvedl z Egypta potomky Jákoba, neboli Izraele  (rody Josef, Rúben, Šimeón, Léví, Juda, Isachar, Zabulón, Benjamín, Dan, Neftalí, Gád, Ašer, viz 2M. 1) a  nikoli Izmaele –  tedy ani Bůh Židů nemůže být s Bohem muslimů totožný)).

2) Popírání existence Božího Syna

Korán
(1) 19:36/35 „Není Boha důstojno, aby si bral syna nějakého.“ (str. 206).

Poznámky str. 677  Verše 35-41 : jsou dodatkem z doby, kdy Muhammad již bojoval proti křesťanskému dogmatu o Ježíši jako Synu Božím. Bůh je zde nazýván Alláh, zatímco v ostatních částech súry je zván ar – Rahmán – Milosrdný.

(2) 72:3 „A věru On – povznesena nechť je důstojnost Pána našeho – si nevzal družku ani syna žádného.“(str. 227).
(3) 23:93/91 „Bůh si nevzal žádné dítě a není vedle Něho božstva jiného,…“ (str. 237).
(4) 27:111 „Rci: „Chvála Bohu, jenž nevzal si pro sebe dítě žádné, jenž nemá společníka ve vládě a nepotřebuje před ponížením ochránce!“ (str. 262).
(5) 4:169/171 „Vlastníci Písma! Nepřehánějte v náboženstvím svém a mluvte o Bohu jedině pravdu ! Vskutku Mesiáš Ježíš, syn Mariin, je pouze poslem Božím a slovem Jeho, které vložil do Marie, a duchem z Něho vycházejícím. A věřte v Boha a posly jeho a neříkejte : Trojice! Přestaňte, a bude to pro vás lepší. Bůh  vskutku  je jediným Bohem, On povznesen je nad to, aby měl dítě, vždyť náleží Mu vše, co na nebesích je i na zemi; a Bůh dostatečným je ochráncem.“ (str. 541).

Poznámky str. 757 verše obsahují kritiku křesťanského učení a jsou velmi významné pro pochopení muslimského postoje vůči křesťanství. – Trojice, doslova tři; podle Koránu ovšem tvoří trojici Bůh, Ježíš a Marie; srv. 5:116. (str. 615 + poznámky na str. 780 ).

(6) 19:36/35 „Není Boha důstojno, aby si vzal syna nějakého.“ (str. 206)
(7) 19:93/92 „A nehodí se přece, aby si Milosrdný děti bral,…“ (str. 209)
(8) 43:81 „Kdyby měl Milosrdný syna, já uctíval bych jej jako první.“ (str. 226)
(9) 72:3 „ A věru On – povznesena je důstojnost Pána našeho – si nevzal družku ani syna žádného.“  (str. 227)
(10) 23:93/91  „Bůh  nevzal si žádné dítě a není vedle Něho božstva jiného, “ (str. 237)
(11) 17:23/22 „A nepřidávej k Bohu božstva jiného, abys nezůstal zahanben a opuštěn.“  (str. 254).
(12) 17:41/39 „…A nedávej vedle Boha božstvo jiné, bys nebyl do pekla uvržen, potupen a zatracen!“ (str. 256)
(13) 16:53/51 „Neberte si božstva dvě, vždyť jen Božstvo jediné je – Já, a Mne se obávejte!“ (str. 295)
(14) 39:88 „Nevzývej spolu s Bohem žádné božstvo jiné, vždyť není božstva kromě Něho!“ (str. 352).

Bible
(1) Ž. 2:7 „On mi řekl „ Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.“
(2) L. 3:22 „..a z  nebe se ozval hlas : „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“
(3) J. 3:16 „Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“
(4) J. 10:29, 30 „Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky. Já a Otec jsme jedno.“
(5) J. 14:9 „…Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: ukaž nám Otce? “
(6) J. 10:36 „jak můžete obviňovat mne, kterého Otec posvětil a poslal do světa, že se rouhám, protože jsem řekl: Jsem Boží Syn?“
(7) Luk. 22:70, 71 „Tu řekli všichni : „Jsi tedy Syn Boží?“ On jim odpověděl: „Vy sami říkáte, že já jsem.“ Oni řekli: „Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to slyšeli z jeho úst.“
(8) J. 5:23 „…Kdo nemá v úctě Syna, nemá v úctě ani Otce, který ho poslal.“

((Muslimové odmítají Pána Ježíše Krista jako Božího Syna, přestože se za něj veřejně prohlásil. Vzdor tomu Ho akceptují jako proroka jménem Ísá a přirovnávají Ho k novému Adamovi (3:52/59 str. 501; str. 98))).  

3) Prorok Muhammad větší než Pán Ježíš Kristus

Korán
(1) 61:6 „A vzpomeň si, jak pravil Ježíš, syn Mariin : „Dítka Izraele, já jsem vskutku poslem Božím k vám, potvrzujícím pravdivost toho, co bylo přede mnou sesláno z Tóry, a oznamujícím vám radostnou zvěst o poslu, jenž přijde po mně a jehož jméno Ahmad bude.“ (str. 516).

Poznámky str. 750  „zvěst o poslu, jenž přijde po mně a jehož jméno Ahmad bude“: je zřetelně ohlasem Ježíšových slov, obsažených u Jana 14:16 a 16:7; na obou místech je použito řeckého slova paraklétos, přímluvce, těšitel. V evropské vědě se ustálil názor, že zde došlo při překladu biblického textu do arabštiny k záměně za slovo periklýtos, slavený, chválený, oslavovaný, arabsky Muhammad, nebo Ahmad; obě slova jsou odvozena od kořene h – m – d, značícího slavení, chválení.

Možný je též překlad : „jehož jméno je (bude) slaveno, chváleno“. Jak text Janova evangelia, tak i muslimská interpretace koránského verše mají značný význam pro islámskou teologii, neboť je z nich odvozen názor, že příchod Muhammada ( = Ahmada) jako proroka byl oznámen Ježíšem.

Ubajj má velmi zajímavou variantu: „jsem vskutku poslem Božím k vám a oznamuji vám zvěst radostnou o prorokovi, jehož obec bude obcí poslední a jejž Bůh učiní pečetí proroků a poslů.“ ((dle 33: 40 na str. 551 + poznámek na str.761 je Muhammad  „pečetí proroků“ tj. prorokem, po němž již další nepřijde. – viz kap. 13 a 17)).

(2) 7:156/157 „a těm, kdož následují posla, proroka neučeného, jehož naleznou oznámeného jim v Tóře a v Evangeliu a který jim přikazuje vhodné a zakazuje zavrženíhodné……(str. 411)

Poznámky na str. 723 : verše 7:156/157 jsou rovněž medínského původu, nebo v Medíně přepracovány. Srv. termín „prorok neučený“ a jiné, které jsou typicky medínské…….Poprvé je zde narážka na to, že Muhammad je předpověděn ve Starém i Novém Zákoně. Muslimská exegeze se snažila najít příslušná biblická místa a uvádí jich skoro 20.

Bible
(1) J. 14:26 „Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.“
(2) J. 16:7 „Říkám vám však pravdu; Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám.“

((Z Písma sv. je zřejmé, že po odchodu Spasitelově již nepřijde další prorok, ale neviditelně dokonce Bůh v osobě Ducha svatého)).

4) Popření smrti Božího Syna na kříži

Korán
(1) 4:156/157 „a za slova jejich:  „Věru jsme zabili Mesiáše Ježíše, syna Mariina, posla Božího!“ Však nikoliv, oni jej nezabili ani neukřižovali, ale jen se jim tak zdálo. A věru ti, kdož jsou o něm rozdílného mínění, jsou vskutku na pochybách o něm. A nemají o něm vědomosti žádné a sledují jen dohady; a nezabili jej určitě. (str. 540).

Poznámky str. 756,757: verš 156/157 je velmi důležitý pro koránskou a muslimskou christologii, neboť obsahuje názor, že Židé nezabili Ježíše a že tento nebyl ukřižován, nýbrž přímo vzat do nebe Bohem, aniž zemřel. Toto učení není však původně islámské, neboť některé staré křesťanské gnostické sekty (např. dokéti) hlásaly, že místo Ježíše byl usmrcen Šimon z Kyrény.

Slova „ale jen se jim tak zdálo“ jsou vágní a mohou být interpretována i jako „byl jim napodoben pro ně“; atd.… O interpretaci těchto slov existuje rozsáhlá literatura (evropská i muslimská), ale k jednotnému názoru se nedospělo.

(2) 4:157/159 „A věru není mezi vlastníky Písma, kdo by v něj neuvěřil předtím, než zemře – a v den zmrtvýchvstání bude pak proti nim svědkem.“ (str. 540).

Pozn. k 4:157/159, str. 757: podobná nejistota vládne i ve výkladu slov „není nikdo…kdo by v něj neuvěřil předtím, než zemře,“ kde není jasné, zda je míněno úmrtí Ježíše, nebo každého vlastníka Písma…Muhammad pokládal zakladatele křesťanství za stále ještě živého, jak plyne z  5: 19/17.(str. 603).
Poznámky k 5: 19/17, str. 778: z textu se zdá vyplývat, že Ježíš a Marie nezemřeli, ale jsou nadále živi v nebi. Srv. k tomu výklad 4: 157/159.

5) Otázka spasení v Koránu a Bibli

(A) Nejistota spasení

Korán
(1) 2:55/58 „A hle, pravili jsme: Vejděte do města tohoto a pojídejte tam, kdekoliv se vám zachce, až dosyta. Vejděte do bran, skloňte se a rcete: „Odpuštění!“ A my odpustíme vám hříchy vaše a rozmnožíme dobrodiní těm, kdož dobré konali.“ (str. 450).

Poznámky, str. 731 : Verš 55/58: „toto město“ je Jeruzalém. „Odpuštění“ (hittatun): slovo činilo komentátorům potíže a ani dnes není s konečnou platností vysvětleno.

(2) 5:92/90 „Vy kteří věříte! Víno, hra majsir, obětní kameny a vrhání losů šípy jsou věci hnusné z díla satanova. Vystříhejte se toho – a možná že budete blažení.“ (str. 612).
(3) 5:100 „…Bojte se Boha, lidé obdaření rozmyslem – snad budete blažení !“ (str. 613).
(4) 7:61/63 „Jste snad překvapeni, že se vám dostalo připomenutí od Pána vašeho prostřednictvím muže z vás, aby vás varoval a abyste byli bohabojní – snad se nad vámi smiluje -?“ (str. 402).

V poznámkách na str. 720 -723 není dvojverš komentován.

(5) 7:67/69 „Vzpomeňte dobrodiní Božího – snad budete blažení!“ (str. 402)
(6) 24:55/56 „Dodržujte modlitbu, dávejte almužnu a poslouchejte posla – snad se vám dostane slitování! “ (str. 562)
(7) 46:203/204 „A když je přednášen Korán, naslouchejte mu a zmlkněte, snad se vám dostane slitování.“ (str. 416).
(8) 66:8 „Vy, kteří věříte ! Obraťte se k Bohu s upřímným pokáním! Snad Pán váš vám vymaže špatné skutky vaše a uvede vás do zahrad, pod nimiž řeky tekou,…“  (str. 579).

(B) Jistota spasení

Korán
(1a) 3:151/157  „A vskutku, kdybyste byli zabiti na cestě Boží nebo zemřeli, je odpuštění Boží i milost Jeho lepší než to, co shromažďujete.“ (str. 511).
(1b) 3:152/158 „A věru, ať již zemřete, nebo budete zabiti, u Boha shromážděni budete!“

V poznámkách na str. 749 nejsou verše komentovány. (str. 511).

(2a) 9:89/88  „Avšak posel a ti, kdož s ním uvěřili, přesto bojovali majetky i osobami svými a pro ně jsou připraveny nejlepší věci a oni budou blažení. „(str. 595).
(2b) 9:90/89 „Bůh pro ně připravil zahrady, pod nimiž řeky tekou; v nich budou nesmrtelní, a to úspěch je nesmírný.“ (str. 595). (viz též kap. 16).

V poznámkách na str. 775 nejsou verše komentovány.

(C) Pojetí problému spasení v Koránu a SZ

Bible
(1) Ž. 93:5
„Tvá svědectví jsou naprosto věrná. A tvému domu přísluší svatost do nejdelších časů, Hospodine !“
(2) 1M. 17:2 „Mezi sebe a tebe kladu svou smlouvu; převelice tě rozmnožím.“
(3) 1M.17:9 „Bůh dále Abrahamovi řekl: „Ty i tvoje potomstvo budete mou smlouvu zachovávat ve všech pokoleních.“
(4) 2M. 24:12 „…Dám ti kamenné desky – zákon a přikázání, které jsem napsal, abys jim vyučoval.“
(5) 5M. 27:26 „Buď proklet, kdo nebude plnit slova tohoto zákona a dodržovat je.“ A všechen lid řekne: „Amen.“   

((V Koránu i SZ je podmínkou spasení dodržování určitých nařízení. Zatímco v Koránu je spasení nejisté pro ty, kteří z nějakých příčin nebojovali, v SZ je spása jistá pro všechny, kdo dodržovali Zákon)).

(D) Pojetí problému spasení v  Koránu a NZ

Bible
(1) J. 3:3 „Ježíš mu odpověděl: Amen, amen pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“
(2) J. 3:36 „Kdož věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává.“
(3) Mar. 16:16 „Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen.“
(4) J. 3:16 „…aby žádný kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný.“
(5) 1Tim. 2:4 „aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu.“
(6) 1Tim. 6:12Bojuj dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života k němuž jsi byl povolán…..“
(7) 2Tim. 4:7 „Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval.“
(8) 2Tim. 2:5 „A kdo závodí, nedostane cenu, nezávodí-li podle pravidel.“
(9) Ef. 6:12„Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.“

((V Koránu i NZ je spasení jisté pro ty, kdo bojovali; v NZ je navíc předpokladem boje kromě víry též znovuzrození a křest. Boj v NZ se odehrává na rozdíl od Koránu v duchovní rovině a proto nemůže být veden fyzickým mečem)).
Blíže viz kap. 13.

6) Různost náhledu na počet manželek

Korán
(1) 4:3 „Bojíte-li se, že nebudete spravedliví k sirotkům…berte si za manželky ženy takové, které jsou vám příjemné, dvě, tři a čtyři; avšak bojíte-li se, že nebudete spravedliví, tedy si vezměte jen jednu, nebo ty, jimiž vládnou pravice vaše. A tak se nejlépe vyhnete odchýlení.“ (str. 521).

Poznámky, str. 752, 753: verš 3: „…druhá část verše dovoluje  muslimovi mít 4 legální manželky současně; –  „jimiž vládne pravice vaše „, tj. otrokyně“.

Bible
(1) 1M. 1:27 „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, muže a ženu je stvořil.“
(2) 1M. 2:24 „Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.“
(3) Mat. 19:5, 6 „A řekl: ,Proto opustí muž otce i matku  a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo‘; takže již nejsou dva, ale jeden.“
(4) Mar. 10:7, 8 „ proto opustí muž svého otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo; takže již nejsou dva, ale jeden.“

7) Různost náhledu na rozvod manželů

Korán
(1) 2:232 „Když se rozvedete se svými ženami a přijde lhůta jejich, nebraňte jim vstoupit v manželství s jejich novými manžely, jestliže se dohodli podle zvyklosti. A to je napomenutí tomu z vás, kdo v Boha i v den soudný uvěřil; a toto je pro vás jednání nejctnostnější a nejčistší. Bůh ví, avšak vy nevíte. (str. 471).
(2) 4:129/130 „Jestliže se oba manželé rozvedou, Bůh je oba obohatí ze své hojnosti a Bůh je pln hojnosti, moudrý.“ (str. 537).
(3) 2:226-227 „Těm, kteří přísahají, že se rozvedou se svými ženami, těm je určena lhůta čekací čtyř měsíců. Jestliže však odvolají přísahu svou, vždyť Bůh je odpouštějící, slitovný. Jestliže se však rozhodnou pro rozvod, vždyť Bůh je věru slyšící, vševědoucí. (str. 470).

Bible
(1) Mat. 5:32 „Já však vám pravím, že každý, kdo propouští svou manželku, mimo případ smilstva, uvádí ji do cizoložství; a kdo by se s propuštěnou oženil, cizoloží. „
(2) Mat. 19:9 „Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží.“

8) Výroky v Koránu, konstatující rovnost všech monoteistických náboženství

(doplňující informace)

(1) 2:257/256 „Nebudiž žádného donucování v náboženství !“ (str. 475).

Poznámky, str. 738verš 257/256: velmi důležitý verš, na něm je založena tolerance islámu vůči jiným monoteistickým náboženstvím.

(2) 10:94 „Jsi – li na pochybách o tom, co jsme ti seslali, dotaž se těch, kdož Písmo před tebou seslané přednášejí.“ (str. 384).

Poznámky, str. 717  verš 94: působil muslimským exegetům mnohé potíže tím, že odkazoval Muhammada k autoritě Židů, případně křesťanů. Byl proto interpretován tak, že Muhammadovi je kladena otázka, zda pochybuje, a on odpovídá Ne, nepochybuji,…“

(3) 2:59/62 „Věru ti, kdož uvěřili, a ti, kdož jsou Židy, křesťany a sabejci, ti, kdož uvěřili v Boha a v den soudný a konali dobré skutky – ti naleznou odměnu u Pána svého…“ (str. 450).

Poznámky, str. 732  verš 59/62 : ti, kdož uvěřili, tj. muslimové; tento verš obsahuje myšlenku rovnosti všech čtyř jmenovaných náboženských systémů a sloužil ke zdůvodnění zvláštního postavení příslušníků těchto náboženství v islámském světě;…