Podporte nás

Šalamúnov chrám a jeho pád

Vypočítalo se, že tato věhlasná budova obsahovala 86 tun zlata a 126 tun stříbra. A technologická zručnost v tom použitá, byla důmyslná. První kniha Královská oznamuje, že „budovali jej z kamene opracovaného již v lomu. V domě nebylo při budování slyšet kladivo ani dláto, vůbec žádné železné nástroje“.

Dovedete si to představit? Některé z těch masivních kamenů byly tak dlouhé, jako autobus… od 3 do 12 metrů dlouhé a 1,8 metrů široké. Jeden z nich vážil přinejmenším 445 tun. Byly předem otesány, pak dopraveny z lomu a zasunuty na svá místa tak přesně, že by bylo těžké najít styčné plochy.

Nádhera Šalomounova chrámu se nedá pochopit. Nikdy na povrchu této planety žádná konstrukce takové velikosti a krásy nevzbudila v člověku tolik úcty a divu. Lidé z mnoha zemí cestovali ohromné vzdálenosti jen proto, aby mohli ten chrám spatřit, a nikdy žádný nebyl zklamán. Jeho paleta lesknoucích se kovů a drahokamů se blýskala až k neuvěření.

Tento ohromný chrám měl prkna z cedru a cypřiše – jehličnaté stromy ručně obrobené tak, aby vystavovaly svá elegantní vlákna. Celá konstrukce byla zevnitř vykládaná zlatem.14 Drahocené kameny onyxu a mramor bylo vidět v nadbytku.

V chrámu bylo použito také stříbra, mědi a železa. Vnější dvory a vnitřní komory byly okrášleny vysoko se tyčícími palmami a barevnými květinami. S pomocí současných přístrojů k určování přesného izotopického obsahu různých kovů se ukázalo, že olovo použité na okapy kolem Šalomounova chrámu pocházelo z Mendip Hills v Somerset, Británie.

Ve vchodu se výrazně tyčily dva sloupy odlité z mosaze. Podle staré tradice ty dva sloupy byly duté. Uvnitř byly uskladněny, podle téže tradice, „starodávné záznamy“ a „cenné písemnosti“, vztahující se k minulosti hebrejského lidu. Ty záznamy zahrnovaly informaci o tom, co bylo známo jako šamir.

Co byl ten záhadný šamir? Mojžíš dal svému lidu instrukce, aby při konstrukci svatých míst nepoužívali „žádný železný nástroj“. A rovněž tak Šalomoun nařídil, aby k lámání a obrábění kamenných bloků na stavbu chrámu nebylo použito kladiv, seker nebo dlát.

Podle židovských zdrojů, místo toho pracovníkům poskytl starodávný nástroj nazývaný šamir, který byl použit v mojžíšových dobách k vyrytí jmén kmenů Izraele na drahocených kamenech veleknězova náprsníku. Známý jako „kámen, který štípí kameny“, šamir byl schopen řezat ten netužší materiál bez tření nebo tepla. To zahrnovalo „pozoruhodnou schopnost na řezání toho nejtvrdšího diamantu“.

Na tom šamiru muselo být něco zvláštního, neboť bylo řečeno: Šamir nesmí být uložen do železné nádoby, ani do žádné kovové nádoby: taková nádoba by se roztřískla. Uskladňuje se zabalen do vlněné látky, a ten balík je pak uložen do olověného koše naplněného ječmenovými otruby… Šamir zmizel za zničení chrámu. Islámské tradice ohledně šamiru se vyrovnají těm židovským, s dodatečným výrokem, že byl docela tichý když se s ním pracovalo.

Postaven zvlášť pro schránu

Chrám byl nejprve naplánován Davidem jako „dům odpočinutí pro schránu“, ale byl postaven jeho synem Šalomounem. Pro jaký jiný účel byl tento po celém světě známý velkolepý chrám báječné ceny zvlášť vymyšlen a postaven, než na uchovávání schrány smlouvy! To byl důvod jeho existence! Vlastní místnost známá jako Velesvatyně, ve které byla schrána umístěna, byla perfektní krychle – a nesmírně pevná. Měřila jen 10,4 m krát 10,4 m krát 10,4 m. Její podlaha, stěny a strop byly vyloženy ryzím zlatem, které vážilo odhadovaných 20 400 kg, to jest trochu přes 20 tun!

A to vše bylo přinýtováno zlatými nýty. Všimli jsme si, že chrám byl postaven za prohlášeným účelem umístění schrány smlouvy. A vzpomínáme si, že samotná schrána byla zkonstruována na uchovávání dvou destiček zákona, Desatera napsaného Božím prstem. To je proč byla schrána nazvána schrána „smlouvy“.

Člověk zůstává v bázni a úžasu nad svatostí a důležitostí toho desaterového zákona – že biliony dolarů (na dnešní poměry) byly utraceny jen na jeho uskladnění!

JEZÁBEL, SVŮDNICE

A tak tomu bylo. Po slavném období Davida a Šalomouna, historie Izraele znovu upadla do jediného dlouhého sledu opakujících se událostí: odloučení od Boha, invaze, pokání a vysvobození; odloučení, invaze, pokání a vysvobození; a tak se to opakovalo…

Jejich další zapsaná historie je historie tvrdošíjného buřičství proti jejich Bohu. Historie ukazuje, že když se duchovní úpadek obzvlášť rozmohl, některým z okolních národů byla dovolena invaze. To byl sice přísný, ale jediný způsob, jak je přívést ke smyslům a často to fungovalo.

Hospodin poslal vzkazy po prorocích, aby lidu ujistil, že je stále ještě miluje, navzdory tomu, že byli příliš vlažní ohledně dohody, kterou s Ním uzavřeli. Po smrti Šalomouna v 931 př.n.l. jeho syn Rechabeám čelil vzpouře. Deset z kmenů se navždy odtrhlo. Udržovali si jméno Izrael. Zbývající dva jižní kmeny pokračovali jako judské království s hlavním městem Jeruzalémem.

Severní království, narozené ze vzpoury, rychle degenerovalo. Modlářství a krveprolití se rozbujelo. Za necelé životní období po smrti Týrského krále Chirama, velekněz Eth-baal zavraždil tehdejšího Týrského krále a zmocnil se trůnu Týra.

Eth-baal byl velekněz bohyně Astarte (Aštoreth), a během jeho vlády se modlářství rychle zakořenilo. Jeho dcera Jezábel se vdala za izraelského krále Achaba a přinesla si sebou do Samárie, izraelského hlavního města, družinu 400 knězů Baala, boha slunce, zrovna tak jak 400 knězů Astarte, „bohyně nebes“. Tato vemlouvavá mladá žena brzy přiměla svého manžela k tomu, aby postavil svatyni, ve které byla zavedena féničany adoptovaná babylonská božstva.

Historik popisuje obyčeje toho náboženství:

„…hlavní obětí byli děti. Tento odporný zvyk byl založen zčásti na myšlence, že děti jsou tím nejdražším vlastnictvím rodičů, a částečně na tom, že jako čisté a nevinné bytosti jsou obětmi, které s největší pravděpodobností usmíří nazlobená božstva… oběti byly zkonzumovány ohněm… a hlasy stížností byly utopeny v rámusu fléten a kotelů. V jarních oslavách, děti… byly vloženy do kožených kabel a shozeni z celé výšky chrámu na podlahu, s šokujícím tvrzením, že to byla telátka a ne děti. Vybičováni tímto činem a doprovázející hudbou do záchvatu vzrušení, chrámových kleštěnců a diváků se zmocnila touha způsobit si řezné rány a pak krvácejíce běžet městem.“

Druhá Královská kniha zaznamenává, že Izrael „opustili všechna přikázání Hospodina, svého Boha… a sloužili Baalovi. A prováděli své syny a dcery ohněm“. Děti byli obětovány bohu Molechovi. Tento kult slunce a ohně, toto tmavé náboženstí, zatáhlo Izrael do záhuby. Království, které nechtělo Boha, se nakonec zhroutilo naprostou porážkou a vyhlazením. Asyřané je překonali a odnesli obyvatele do vyhnanství. Od té doby se ztratili z historie.

Jižní království judské selhalo v tom, aby si vzali z osudu Izraele ponaučení. Duchovní obnovy, povzbuzené králi jako Chizkiáš a Jošiáš, judskou historii o trochu prodloužily. Potíž ale byla v tom, že se nechtěli lišit od ostatních národů. Míchali pohanské obřady do uctívání pravého Boha.

Jedli to, co jedli pohané; a trpěli stejnými nemocemi. Byli sebeuspokojiví. Přes to ale, jestliže ten slíbení Vysvoboditel, Mesiáš, měl vůbec kdy přijít, musel přijít skrze ně. Dovedete si představit, jak se musel Pán vesmíru cítit? Tento svět, který On stvořil, se vzbouřil. A nyní národ, který si On vybral, se courá a dokonce i běhá za jinými bohy!

Ustavičně povolával muže, proroky, aby lid přivolali zpátky k jejich účelu. Zlé mocnosti ale dělaly co jen bylo možné, aby se ty Boží vzkazy k lidu nedostaly. Nepřátelé byli vyburcováni k umlčení těch poslů. Posmívali se jim, bičovali a uvěznili je. Jiné ukamenovali, probodli mečem, nebo rozřezali na kousky. Zlé duchovní mocnosti se všemožně snažily odvrátit lidi od Boha a pošpinit Jeho charakter. Nepřítel pracoval skrze kněze a vládce, aby náboženství zkomplikovali; aby zatlačili Boha daleko; aby z Něho v lidských očích udělali tyrana.

Když se Jezábelina dcera Athaliah vdala za jednoho z Judských králů, zavedla ty stejné orgie, ty stejné odporné zvyky. Za branami Jeruzaléma bylo vykopáno mnoho hrobů obětovaných dětí. Během 150ti let po zničení severního izraelského království, judský lid všeobeceně následoval náboženské názory vládnoucího krále. Když obnovil pravé způsoby, následovali ho

. Když král sloužil modlám, vzdali se Boha a sloužili miodlám. Málo jich uctívalo z osobního přesvědčení. Sklidíme to, co zasejeme. Když si lidé úmyslně zvolí zlo, to zlo začne to účinkovat a nakonec je zničí. Dlouho před tím než se to stalo, Boží proroci národ varovali, že na ně padnou zlé věci, „jímž nebudou moci ujít“. „Budou ke mně úpět, ale já je nevyslyším“, varoval Bůh.

„Ať si judská města a obyvatelé Jeruzaléma jdou úpět ke svým bohům, jimž pálí kadidlo; nebudou s to je spasit“; „neboť teď musíš vyjít z města… a příjdeš až do Babylonu“.

Jaká to ironie! Měli být odvlečeni právě do toho hlavního střediska padělaného náboženského systému, který je zkazil. Hospodin zamýšlel, že se jim to tak zprotiví, až budou z modlářství vyléčeni. (A tak někteří byli!) Sám Mojžíš prorokoval, že budou odvedeni spolu s jejich králem! Proroctví, že budou mít krále je významné, neboť krále začali mít více než 400 letech po Mojžíšovi.

Proroctví přesně vyplněna

V 606 př.n.l. Nebúkadnesar, korunní princ Babylonu, vstoupil do Jeruzaléma, vydrancoval jeho chrám a odnesl některé z jeho mladých mužů, včetně Daniela. Během následujících let se babylonská armáda několikrát vrátila, až město a chrám byly prakticky zničeny. Tisíce občanů vyšších tříd bylo v řetězech odvlečeno do Babylonu. To zahrnovalo po sobě následující krále Jojakíma, Jojachína a Sedekijáše.

V Jeruzalémě byli v té době někteří bohabojní muži, odhodlaní umístit posvátnou schránu smlouvy, obsahující Desatero přikázání, mimo dosah bezohledných rukou. S nářkem a smutkem ukryli schránu v jeskyni. Od toho okamžiku se schrána ztratila z historie.

Viac o Arche zmluvy a jej znovuobjavení v článkoch Truhla zmluvy a objav pod Golgotou.

Súvisiace videá a dokumenty
( Hlbšie štúdium)

Zmensvojživot.cz - Zmeň svoj život / Život na ceste s Bohom

Ahoj! Vieš o tom, že stránku zmensvojzivot.cz navštívi ročne takmer 20 000 jedinečných používateľov? Takýto záujem nás motivuje k tomu, aby sme tento projekt nielen udržiavali, ale aj rozvíjali.

Na týchto stránkach Ti prinášame čítanie rôznych biblických článkov bez reklám, vrátane možnosti biblického samoštúdia, alebo štúdia online. Nájdeš tu apologetický výklad Písma, teologické výklady príbehov Biblie, či samotných základov kresťanského života, vrátane hermeneutiky, skúsenosti ľudí, či rád ohľadne zdravej životosprávy. Všetko v podobe vyše 393. článkov a 800 videí, doplnené o stovky obrázkov, grafov, pre lepšie pochopenie evanjelia.

Čo vďaka tvojej podpore dokážeme?

Aj Tvoja pomoc môže pomôcť v šírení Evanjelia do mnohých kútov Slovenska, Česka, zahraničných krajín v podobe nákupu kresťanských kníh a Biblií pre ľudí, ktorí si to nemôžu dovoliť a súťaže pre mladých na instagrame. Na stránke nezverejňujeme žiadne reklamy, ktoré by mohli priniesť finančné zdroje na podporu projektu. Celý projekt je preto neziskový a odkázaný na darcov. Aj Tvoja pomoc posilní ruky slabých a prinesie mnohé ovocie.

Číslo transparentného účtu:

SK14 8330 0000 0023 0188 5016 (pre Slovensko)

2301 885 016/2010 (pre Česko)

Staň sa súčasťou nášho tímu

Využi svoje dary a nadanie a zapoj sa do projektu Evanjelizácie. Staň sa členom tímu mladých ľudí, ktorí každý mesiac oslovia vyše 50 000 ľudí! Ak máš záľubu v jazykoch, tvorbe videí, prekladov titulkov, či programovaní stránok alebo máš nápad, ako rozšíriť toto dielo, napíš nám na zmensvojzivotcz@gmail.com, alebo cez InstagramFacebook.

Pridaj sa k nám v šírení Evanjelia na internete.

Aj vďaka Tvojej podpore, smieme rozdávať množstvo kníh zdarma študentom na internátoch.