Gospel, rock a „cudzí oheň“

Zvláštní a tajemný projev charismatického katolicismu se začal projevovat masovým mluvením v nesrozumitelných jazycích.  Mnoho protestantských skupin následovalo toto hnutí. Teorie tajemného vychvácení nejprve uvedená Jezuitským knězem Riberou ze Salamanca ve Španělsku  roku 1585 zahájila nové velké protestantské probuzení. Začaly se rozšiřovat citová setkávání za povzbuzování doteků, tance a naslouchání folku, rocku, jazzu, stejně jako mše pro homosexuály. Když toto nové probuzení zaklepalo také na dveře naší církve, byli mnozí zdrženliví, ovšem jiní tolerantní, abychom mohli zachránit lidi z onoho druhého tábora.

Historie manifestací „Ducha“ a jejich odraz v hudbě

Bible říká v 1.Sam 15:23, že Vzdor je jako hříšné věštění a svéhlavost jako kouzla. Satan byl první původce vzdoru a vzpoury. Jeho systém uctívání – modloslužba – byl vždy plný čarodějnictví, orgií, stavů mimo vědomí a hudby jež doprovázela a posilovala  dojem z nejrůznějších rituálů.

Když se moderní historikové snažili najít kořeny dnešní v mnohém podobné bohoslužby a hudby, nalezli stopy až ve starověkém Egyptě. Odtud se rozšířila do západní Afriky – Dahomey (sídla oblasti Voodoo) a do Konga. Díky nešťastnému otrokářskému řádu se tyto formy uctívání dostaly do západní Indie, Jižní, střední i severní Ameriky.

„Mnoho afrických, karibských a rodilých amerických kmenů používalo BUBNY JAKO POSVÁTNÉ NÁSTROJE , nezbytné pro jejich rituály a ceremonie. Jejich primitivní bubeníci se učili jak vyvolat fyziologické stavy, jako jsou extáze, halucinace, záchvaty a ztráta vědomí.“ Pro křesťany byl tento druh pohanské hudby s  polyrytmy bubnů a s tanci příliš hrubý a vulgární, než aby jej tolerovali. Ovšem při jejich snaze obrátit černošské sousedy se pokusili zkloubit obě kultury a tak vznikly spirituály a gospely.

Další nový styl, jež ovlivnil svými rytmickými důrazy byl Jazz. Tento styl opět nerespektoval mnohé zákonitosti hudby. Během 50 let to byla dominantní forma černošské hudby. Podobné principy přebral také Blues, jež vyšel ze spirituálů a gospelů. Brzy i ostatní hudebníci přebrali hudební prvky těchto stylů a stávali se stále více populárnějšími. Bili mezi nimi Elvis Presley, Jerry Lee Lewis, Gene Vincent, Buddy Holly, Bill Haley a jiní. Jejich hudba se postupně přestala nazývat rytmus nebo blues ale byla známá od jménem Rocn and roll.“

Byla to převážně taneční hudba. Byla přijata jako spojnice pro dospívající, jako příležitost pro agresivitu a všeobecný moderní standart. Její neústupný  rytmus a vlečící se blues … si nárokovaly fyziologické reakce. „Takže hrubá přímá synkopace rock and rollu se fyzicky projevila ve snaze uvolnit se, pošlapat staré formy a skutečně projevit pocity. Sami hudebníci se u hraní pohybovali a tančili, žebrajíce po posluchačích aby i oni odhodili své zábrany.“

Od 60. let se rock stává více než hudebním stylem – ale spíše sociálním a politickým médiem a životním stylem pro mladé muže a ženy. Zahrnuje všechny kultury a šíří se do všech koutů společnosti. Je mocným činitelem černošské hudby i jejich zkušenosti. Díky němu se také rozšířil černošský taneční styl a jejich pocity.

Ve své podstatě je to nástroj vzpoury a revoluce, soustředící se na problém utlačenosti a nespokojenosti civilizace. Ovšem s novým pocitem sebeosvobození přinesl tento styl také nové problémy – zoufalství, drogy, nevěru a odcizení stabilním, tradičním hodnotám.“

Jak to bylo v pohanství, tak to je dnes v křesťanství

Můžeme si tedy povšimnout, že pohanské rituály s jejich fyzickými účinky na přihlížející se dnes stávají světovým trendem prostřednictvím rocku, který vyvolává tytéž prožitky až do bodu záchvatů, nevědomosti a extází.

Ještě včera to byla součást modloslužby – posvátných obětí bohům. A  dnes? Tato hudba si našla cestu do většiny protestantských i katolických kostelů. Používá se, aby se člověk dostal do duchovního prožitku a odilšného emocionálního stavu. Je tedy nějaký rozdíl? Jeden a dost podstatný. Dříve tato hudba byla používána k oslavování pohanských bůžků a dnes slouží jako základ křesťanských rituálů.

VELKÁ OTÁZKA

Do adventismu se dostává rocková hudba pomaleji než do ostatních církví. Přesto však ve snaze zachránit ostatní pro Ježíše, začíná i naše církev hovořit stejnou hudební řečí.

Otázkou ovšem je zda můžeme očistit rockovou hudbu s jejími vbudovanými prostředky pro vzpouru, pošlapávání standardů, morálky a úsudku, jen tím, že k ní dáme náboženská slova? Nebo je to spojování svatého s nesvatým a nerozlišování čistého od nečistého? (Ez 22, 26-28) Pokud je tato hudba ve své podstatě nečistá, nejedná se o to, čemu Bible říká Babylon? Je možné, že příjmáme Babylon přímo do církve, která káže „Babylon padl, vyjděte z něj.“

Druhá otázka  je zda církev do jistého stupně prožila změny chování a postojů, které jsou charakteristické u jiných světských skupin? Je nárust rozvodů a opětných sňatků, snížení úrovně zbožnosti a morálky, duch neochoty podřídit se autoritám v církvi i mimo ni a k autoritě Boha a Jeho proroků, tříštění učení církve falešnými naukami, jsou toto  jasné důkazy, že prožíváme zřetelný sestupný trend?

Jedovatá směsice

Kdykoli byla tato nebezpečná hudba spojena s uctíváním Boha ať už uvnitř naší církve nebo mimo ni, bylo to vždy doprovázeno falešnými naukami. Například v onom silném Letničním hnutí – s jejich zvláštní hudbou, spirituální vírou a různými extatickými projevy.

K Adventistům se tato hudba dostala na stanovém shromáždění v Indianě. Psal se rok 1900. Poslechněte si některé z výpovědí o tomto setkání.

„Mají velký buben a 2 tamburíny, velkou basu, 2 housle, flétnu, organ a několik hlasů. Mají zahradu pálivých koření místo svého zpěvníku (mimochodem to je zpěvník Letničních církví) a hrají taneční hudbu se svatými slovy. Nikdy nepoužívali naše vlastní sborové zpěvníky, pouze když mluvil starší Breče nebo Haskell. Křičí Ámen, Chvála Pánu, Sláva Bohu – tak jako služba Armády spásy. To doslova vyvádí z rovnováhy. Učení mají správné. Ovšem nešťastné duše jsou opravdu zmateny.“ (Hetty H. Haskel, Letter to Miss Sara McInterfer , September 17,1900).

„Minulou sobotu si vzali dopolední setkání a také kázání v 11 hodin a zavolali je do předu ke kazatelně. Nešťastné duše se tam stádovitě shromáždili až jich byly 3 řady. Kazatelé nepřestali své pokřiky, spíše bych měla říci ječení. Pozvali staršího Breeda a Haskella, aby jim přišli pomoci ke kazatelně. Bratr Breed se snažil s některými mluvit, ale cítil se tak cize, že vstal a podíval se kolem. Starší Haskell opustil stan a šel do stanu našeho. Nakonec si udělali zvláštní chvíli pro modlitbu. Po ní se postavili a radostně volali Chvála Pánu, Sláva! Padli si do náručí, políbili se a potřásli si rukama. Nechali pak svou hudbu pokračovat i s tím rámusem, dokud většina z nich nevypadala jako blázni.“ Haskel, letter to E.G.W., 22.9.1990

Bude se to opět opakovat

Během rozvoje tohoto divného hnutí byla EGW v Austrálii. Vrátila se do Ameriky stejný měsíc, kdy probíhalo stanové shromáždění – 13.  23. 9.1900. Když dorazila domů, našla dopisy, jež na ni čekaly, ohledně divné hudby na shromáždění. 10. 9. napsala odpověť. Některé myšlenky z této odpovědi jsou velmi zajímavé:

2 SM 2, 36-38 „To co jsi mi popisoval, že se dělo v Indianě, mi ukázal Pán, že se bude dít zase těsně před koncem doby milosti. Budou projevy nejrůznějších nečistých způsobů. Bude se křičet s bubny, hudbou a tancem. Smysly myslících lidí budou tak zmateny, že jim nebude možné důvěřovat, že udělají správná rozhodnutí a říkají tomu  „Působení ducha savtého.“

Zmatek hluku, šokující smysly a kazící ty kteří se chovají správně. Jak by to mohlo být požehnáním? Síly satanských bytostí se smíchají s rámusem a hlukem, aby vytvořili karneval, jež někteří nazývají mocné působení Ducha svatého.

Když setkání skončí, tak to dobré, co se má vykonat a co mělo být vykonáno představením posvátných  pravd nebude moci být naplněno. Ti, kteří se účastní na údajném probuzení získávají dojmy, které vedou k nestabilnímu unášení se do extrémů. Už nemohou říci to, co dříve věřili ohledně biblických principů.

TAKOVÉMU DRUHU BOHOSLUŽBY BY NEMĚLO BÝT DÁNO ŽÁDNÉ POVZBUZENÍ. SATAN TAM PŮSOBÍ HŘMOT A ZMATEK, PŘITOM SE JEDNÁ O HUDBU, KTERÁ KDYBY BYLA ZAHRÁNA SPRÁVNĚ, MOHLA BY BÝT CHVÁLOU A OSLAVOU BOHA.

 Ale satan působí její účinky jako jedovaté bodnutí hada. Tyto věci, které se vyskytovaly v minulosti, ze zopakují i v budoucnosti. Satan udělá hudbu pastí v tom jak je vedena a produkována. Bůh volá na svůj lid, který má před sebou světlo v Božím Slově a ve Svědectvích, aby četli, zvažovali a dbali Jeho pokynů. Bylo nám dáno jasné naučení, aby tomu každý mohl rozumět.

Ale v nepřekonatelné touze přinést něco nového vznikají nová, cizí učení a podstatně ničí vliv těch, kteří by byli silou pro dobro, pokud by se drželi pevně své víry, tak jak ji získali na počátku a důvěřovali v pravdu, jež jim Pán dal.“ EGW, Selected Messages, Vol. 2, str. 36-38

V jiném komentáři k této zkušenosti Ellen White napsala: „Byli uneseni spiritistickým klamem. … Pokud bychom uskutečnily plány, které by někteří chtěli, abychom uskutečnili, byly by zformovány skupiny, jež by přinesly spiritistické projevy a popletli by víru mnohých.“ EGW, Evangelizace 595

Povšimněte si scénáře – Hudba byla používána aby zmátla mysl jinak racionálních lidí. V takových případech nejsou důvěryhodní pro vyřčení správných rozhodnutí. „Získali dojmy, jež je odvádějí pryč a už nemohou říci to, čemu věřili dříve ohledně principů Bible.“

1 T 506 „Satan nemá námitky proti hudbě, pokud z něj můe učinit prostředek kterým si získá přístup do myslí mladých lidí.  1 T 497 -On ví, které orgány má vzrušit, aby podnítil, ovládl a okouzlil mysl. Rady k rodičům, učitelům a studentům str 235 – Přirozená mysl má sklony k požitkářství a sebeuspokojování., str. 27 – Jak se to hodí satanovu záměru, vytváří u lidí okouzlující pocity. 1T 510

Ten kdo ve svém nitru prožívá stálou přítomnost Spasitele, nebude Ho před ostatními zneuctívat produkováním tónů, které odvracejí mysl od Boha a nebe k lehkovážným a ničemným věcem. Hudba má tedy vliv na navození atmosféry a některé z lehkovážných populárních písní nebudou to nejvhodnější pro Boží děti. 1T 497 Hudba lehkého žánru a populární hudba namísto podněcování ke svatosti a duchovnosti je prostředkem odvádění mysli od pravdy.

EGW popisuje vliv hudby v 1T506 – působí příjemné pobláznění, 4T 653 zničení představivosti, obsahuje přebytek nadšení a jistý druh vnější inspirace. Připravuje posluchače na nesvaté myšlenky a činy. CPTS 339.

„Cítím velké obavy, když vidím bezuzdnost mladých lidí, kteří vyznávají, že věří. Bůh není v jejich myslích. Jejich mysl je naplněna nesmysly. Jejich konverzace je prázdná. Mají dychtivé uši pro hudbu a satan ví, které orgány hudbou vzrušit, aby okouzlil mysl, tak aby netoužila po Kristu.“ Hlas, hudba a řeč, EGW

Nejvíce rozrušující část tohoto poselství je náznak, že my se nebudeme chtít naučit se tuto lekci. Že v oblasti volby správné hudby zopakujeme chyby, jichž jsme se dopustili v minulosti. „Bude slyšet křik s bubny, hudbou a tancem těsně před koncem doby milosti.“ Je zajímavé že starý Izrael měl ten stejný problém těsně před tím, než vešel do zaslíbené země. Byli zlákáni hudbou a potom svedeni k imorálnostem a pohanské modloslužbě – 2 Moj 32. Bible nám říká, že to vše bylo napsáno pro naše poučení. Necháme se těmito prorockými napomenutími poučit v dnešní církvi?

Slyšíme dnes ve sborech taneční nápěvy s posvátnými slovy? Slyšíme tam křičení? Slyšíme rytmus bubnů? Možná to nevidíme, protože Satan pracuje velmi obezřetně. On zná dar proroctví, proto mnohdy skrývá bubny v malých dávkách – zvláště u komerčně vytvořených doprovodů a instrumentálních skladeb.

Myslíte si, že jsme blízko době milosti? Sami posuďte. Ovšem pro vaše dobro a pro spásu vašeho sboru a pro Boží věc, prosím pečlivě zvažte tuto záležitost. Hledejte Boží vůli na modlitbách a rozhodněte se stát mezi těmi, jež uslyší slova: „Vítejte doma děti, vy jež jste byli i v malém věrní, učiním vás vládci nad mnohým. Vejděte do radosti svého Pána.“ (Mat 25,21).

Generální konference vydala pravidla pro používání hudby v ASD sborech. Bylo by moudré seznámit se s jejím posvátným posláním nepřehnaným hlukem a vystříhání se nezdravých rytmů – viz. Guidelines Toward a Seventh-day Adventist Philosophy of  Music.

David a jeho tanec – viz.150 žalm – tyto projevy (tleskání, tanec, cimbály a bubny) se používaly během oslav na ulicích a nikoli ve svatyni. To, co bylo přijatelné během festivalů, nebylo přijatelné v chrámu – viz. Rozdíl mezi festivalem a Dnem smíření.

I v písmu je velký rozdíl mezi oslavou a Bohoslužbou. Jedno bylo mimo chrám a jedno v něm. Jedno bylo radostné a hravé, druhé posvátné a zjevující úctu. Když Izrael uctíval zlaté tele, zněla Mojžíšovi ta hudba jako zvuk festivalů. Ex 33,18. Slovo tanec má v SZ více významů. Často to znamená refrén či sbor a někdy také poskakování radosti. Ne vždy je jasné který význam se myslí.

Reakce na knihu Notes on Music:

 „Hudba je jedna z mála všcí, která dokáže strhnout emoce a chování člověka. Může jak uklidnit pocuchané nervy a zvednout myšlenky k Bohu, tak také vyburcovat smrtelné vášně. Satan je profesionál v psychologii a používá hudbu, aby získal vstup do myslí lidí, hypnotizuje své oběti a uvězňuje je v hříchu. Koncept prezentovaný v této knize ohledně hudby a její ovládající moci nad myslí i duší by měl být velmi pečlivě zvážen každým, kdo bere vážně své spasení.“ Georgie E. Rice, Ph.D., Associate Direktor, E.G. White Estate

Viac sa dočítate na stránke Tajemství hudby.

Súvisiace videá a dokumenty

( Biblické lekcie k dispozícii – STIAHNUŤ )