Znepokojujúce tajné vatikánske archívy

16/01/2020 MrCastiel

Bývalý jezuitský agent Dr. Rivera vypovídá…

Rozšíření islámu a pronásledování křesťanů v pohanském Římě

Pohanský Řím, šíření křesťanství, islámu a židů v něm. Zde je mimo jiné výklad, proč právě islám se rozšířil do celého světa tak závratnou rychlostí, která neměla dosud ve světě obdoby. (Dr. Rivera – bývalý jezuitský agent).

Dr. Rivera podává zde dosud přísně utajovanou interpretaci, proč se islám rozšířil do světa tak závratnou rychlostí a též proč židé jsou vždy v centru „zájmu“ Vatikánu: Pohanský Řím popravil Krista ukřižováním z politických a mocenských důvodů, a ze stejných důvodů pronásledoval i jeho učedníky. Věřící prvotní křesťané se tedy rozutekli se svým poselstvím dokonce až do Afriky, kde zakládali malé sbory. I tam se však setkávali s tvrdým odporem. Řím proti nim štval domorodé obyvatelstvo a sám je pomocí svého vojska dále hubil.

Křesťané se pochopitelně nesetkali s pochopením ani v samotném Římě. Židovská římská vláda pronásledovala tyto první věřící v Krista ve snaze zastavit Boží hnutí. Proti pohanství Říma se křesťané stavěli nekompromisně, což nepřátelství Říma jenom zvětšovalo. Nakonec za císaře Vespasiana (zakladatel dynastie Flaviovců) římská vojska pod vedením generála Tita (Titus syn Vespasiana, pozdější římský císař) dobyla roku 70 n.l. Jeruzalém a zničila veliký židovský chrám, který byl centrem židovské bohoslužby. … (Na místě, kde kdysi stál židovský chrám, stojí dnes skalní mešita, druhé největší místo islámu na světě).

Dobytí Jeruzaléma bylo strašlivé krveprolití. Někteří Židé byli vzati do otroctví, někteří byli zabiti ukřižováním, někteří padli. Ale mnohým se podařilo utéct. Židovští utečenci se usadili a přežili jako kočovníci. Žili ve stanech i v severní Africe. Římští agenti je však sledovali a pozorovali jejich rostoucí osady a postupně se formující hnutí.

Vytváření falešného křesťanství: Jak pohanský Řím přetvořil náboženství

Mezitím se v Římě děly převratné věci. Pohanští cézarové se považovali za Bohy (Divus Augustus) a žádali krev křesťanů. Kromě toho potřebovali, aby je křesťané uznali jako Bohy. To se nestalo a strašlivé pronásledování prvokřesťanů jen dokazuje, jak byli Kristovi učedníci věrní svému pravému Bohu. Křesťanské hnutí nebylo možné žádným násilím zlikvidovat.

Bylo proto nutné změnit taktiku. Jediným způsobem, jak zničit vliv křesťanského hnutí, bylo vytvořit falešné křesťanské náboženství. Řešení bylo v Římě. Římské pohanské náboženství vycházelo ze starověkého Babylonu. Jediné, co potřebovalo, bylo dostat křesťanskou fasádu a pak se veřejně zjevit světu. K tomu však nedošlo během jedné noci. Klíčení začalo ve spisech tak zvaných prvotních církevních otců. Nastala etapa vytváření falešných spisů a rukopisů biblických textů. Začalo vytváření náboženského monstra.

Sochy Jupitera byly přejmenovány na svatého Petra, sochy Venuše na Pannu Marii a další sochy na další svaté. Bylo nutno vymyslet a tak doplnit chybějící řadu církevních autorit počínaje sv. Petrem jako prvním papežem. Řím je město na sedmi pahorcích. Jeden ze sedmi pahorků zvaný Vaticanus byl zvolen jako stanoviště nového náboženství. Na tomto místě kdysi stál satanův chrám zvaný Janův (Jupiterův?), jako místo duchů.

Nový náboženský systém byl pojmenován na římské, obecné, běžné náboženství v čele s římskou, obecnou církví (všeobecný, obecný = lat. catholicus). Vznikl římský evangelizační blok, aby zabíjel pravé křesťany, zaváděl falešné náboženství, strojil války tam, kde se křesťané nechtěli Římu podvolit, nespouštěl Židy z očí a nutil všechny národy přestoupit na římské státní, okultní učení.

Souběžně s tím se ale Římská říše rozpadávala a nemohla již vydržovat velmi početný aparát římských špionů. Nová církev proto financování vzala na sebe. Státní policisté organizovaní Římskou říší měli pokračovat ve špehování Židů a v pronásledování skutečných křesťanů pod hlavičkou římské, obecné církve. S její pomocí měli římscí agenti Židy a křesťany úplně vyhubit podle přesných plánů. Falešná, náboženská církev s falešným křesťanstvím převzala úkol zničit pravou křesťanskou církev odkazující se i na židovské učení Starého Zákona.

V roce 313 n.l. vydává císař Konstantin svůj toleranční patent, tzv. Edikt milánský, kterým křesťanské náboženství legalizuje a uznává za celosvětové hnutí. Tím mnoho pravých křesťanů vyšlo z ilegality a nechalo se pohltit všeobecnou, římskou církví. Římskokatolická církev dostala legální křesťanský nádech, »náhle« vyšla najevo celá řada »původních« církevních otců – papežů. Ale ve skutečnosti sám Konstantin byl první hlavou tohoto nového římskokatolicko-křesťanského monstra.

Sjednotil Baálův kult uctívání slunce a dalších bohů s učením Ježíše Krista. Z tohoto podivného konglomerátu vznikl římsko-křesťanský systém bludů, pověr, mysticismu a okultismu. Když Konstantin odcházel na odpočinek, dal římskému biskupu titul Summus Maximus Pontifex a ustanovil jej po sobě „papežem“. Roku 330 n.l. odchází Konstantin do tureckého města Byzantium, které po všech stránkách pozvedl a nazval jej Konstantinopolisem. I nadále však zůstal věrný římskokatolickému systému, sedícímu na sedmi pahorcích Říma.

Islám a jeho propojení s římskokatolickou církví: Tajemství a plán Vatikánu

Dr. Rivera pokračuje v odhalování tajných operací Vatikánu, které se podle něj týkaly vytvoření plánu pro rozvoj islámu. Tento plán byl údajně zrealizován prostřednictvím Augustina, který podle Rivera pochopil, co se od něj očekává, a připravil půdu pro římský projekt s Araby. Augustin, který byl velmi vlivný v římské církvi, napsal dvě klíčové knihy – „O Božím městě“ a „Vyznání“. Tyto knihy byly, jak tvrdí Rivera, inspirací a ovlivnily osudy mnoha lidí, včetně Arabů.

V „O Božím městě“ Augustin vysvětluje, že papež je vládcem světa a že mu byl dán božský úkol, podobný tomu, jaký měl Ježíš Kristus. Tento papež měl tajně ovládat obyvatele skrze výchovu, politiku, ekonomiku a vojenskou moc. Píše, že papež je nejen „Sluncem“, ale i „Měsícem“, a vládne vesmíru. Papež by měl mít absolutní autoritu nad veškerými národy. Tento výrok byl podle Rivera odstraněn z novějších překladů, ale v původních textech je stále přítomen.

Augustin také intenzivně pracoval na obrácení Arabů na římskokatolickou víru, a to zahrnovalo uctívání Panny Marie a křížů. Většina arabských kmenů podle Rivera přistoupila, ale dvě velké arabské skupiny se odmítly podrobit. Augustin je detailně popsal, včetně jejich zvyků a rodů. Podle Rivera následně Řím vyslal agenty mezi Nomády (Araby), kteří šířili zprávu, že se objeví velký vůdce, který sjednotí všechny Araby. Tento vůdce měl konat divy a zázraky a měl být prorokem. Tento plán pokračoval i po Augustinově smrti a byl realizován jeho učedníky, kteří byli pověřeni šířit tuto zprávu a pracovat na vytvoření ideálního vůdce pro tento projekt.

Dle Dr. Rivery, více než 200 let po Augustinově smrti, se kolem roku 570 n.l. v Mecce narodil Mohamed, který se podle Rivera ukázal být tímto požadovaným vůdcem, jenž přesně vyhovoval římským plánům.

V tomto pokračování dramatického příběhu se objevuje postava Khadíje, bohaté arabské dámy, která byla věrnou následovnicí papeže a rozhodla se darovat veškerý svůj majetek „Matce církvi“ a vstoupit do kláštera. Po čase byla pověřena úkolem, který zahrnoval návrat do světa, aby našla muže, který měl být podle plánu Říma použit k vytvoření nového náboženství, které by nenávidělo Židy a stalo se pro Izmaele novým Mesiášem.

Khadíja našla Mohameda, o kterém Dr. Rivera tvrdí, že byl vybrán pro tento účel. Mohamed a Khadíja se vzali a usídlili se blízko jejího bratrance, Waraguaha, který byl stejně jako ona věrným katolíkem. Waraguah byl údajně poslán jako Mohamedův rádce a měl velký vliv na jeho životní směr. Řím údajně zainvestoval do Mohamedova vzdělání a věnoval mu značné bohatství. Kromě toho mu byly posláni vynikající katoličtí učitelé a jeho vzdělávání probíhalo podle Augustinových knih, což mělo vést k tomu, že se stal věrným následovníkem Augustinových myšlenek.

Podle Dr. Rivery byl Mohamed vyučován, že jeho hlavními nepřáteli jsou Židé a že římskokatolíci jsou jediní praví křesťané. Tento základní princip se prý stal klíčovým pro odpor muslimské veřejnosti vůči Židům a také proti snahám o přijetí Krista v muslimských národech.

Když Mohamed obdržel božská zjevení v jeskyně na hoře Hira na okraji Meccy, římskokatolický bratranec jeho ženy, Waraguah, začal tato zjevení vysvětlovat, což vedlo k vytvoření Koránu — islámské knihy, která obsahuje mnoho Mohamedových spisů. Korán také umožnil Muslimům získání římskokatolické ochrany, protože obsahuje Mohamedovo zjevení týkající se přímo Panny Marie. Zde se ukázalo, jak důležité bylo misijní působení Augustina, který seznamoval Araby s Pannou Marií. Proč asi?

I přesto, že Korán obsahuje mnoho Mohamedových rad a vidění, nejsou dodnes všechny Mohamedovy duchovní projevy, zapsané do písemností, zveřejněny úplně. Stále ještě schází mnohá nepublikovaná Mohamedova díla, která jsou dodnes v rukou nejvyššího svatého muže islámské víry, Ajatolláha. Když nás kardinál Bea ve Vatikánu zasvěcoval do této problematiky, řekl:

»Tyto spisy se bedlivě střeží, protože obsahují informace o tom, jak Vatikán vytvořil islám. Obě strany mají o sobě tolik informací, že kdyby pronikly na veřejnost, vznikl by skandál, který by znamenal ostudu a záhubu pro obě náboženství.«

Jedním z Mohamedových zapsaných výroků je tento:

»Satan se dotýká každého Adamova syna v den, kdy ho matka porodí, kromě Marie a jejího syna.«

Proč by Mohamed (podle arabské oficiální tradice neznalý římského katolicismu) zasahoval do římskokatolického učení? Není to podivné? Navíc v Kabaa v Mecce byla již za dnů Mohamedova děda a otce ikona Panny Marie s děťátkem.

Mohamed se nazval poslem Allahovým a stal se zakladatelem velikého islámského náboženství. To bylo kolem roku 600 n.l.. Roku 630 dobyl se svým deseti tisícovým vojskem Meccu, odkud politicky a nábožensky vládl. Zemřel r. 632 n.l. Měl celkem 9 žen a jedna z jeho dcer se jmenovala Fatima. Za necelých 20 let po jeho smrti zničila jeho vojska byzantskou a perskou říši a o něco později jeho vojska zaplavila Evropu, neboť se jeho náboženství rychle šířilo.

Korán uznává Ježíše jako jednoho z proroků a jestliže je papež jeho představitelem na zemi, tak také musí být jeho prorokem. Ovšem ve skutečnosti neví, že to způsobil právě sám římský papež, že se mu mohamedáni koří a uctívají ho jako dalšího svatého muže. Dodnes nebyl tento veliký podvod papežství prohlédnut.

Dobývání Severní Afriky a Islámská expanze: Jeruzalém, Vatikán a Křižácké války

Když papež viděl, jak se mohamedáni vojensky vzmáhají, urychlil svá jednání. Vydal buly, které povzbuzovaly arabské generály, aby okupovali severní Afriku a další krajiny, kam se již arabové dostali a kde se usídlili. Vatikán pomáhal financovat vytvoření islámských armád výměnou za tři speciální, „zanedbatelné laskavosti“.

Vyhlazení Židů a pravověrných křesťanů, které nazývali bezvěrci
Ochrana augustiánských mnichů a římských katolíků
Dobytí Jeruzaléma pro »jeho svatost« proroka papeže ve Vatikánu.

A tak začalo dobývání severní Afriky a dalších arabských území. Během doby se síla islámského vojska ještě více rozrostla. Vojsko krutě pobíjelo Židy a pravověrné křesťany, a Jeruzalém padl do jeho rukou. Nikdy však nezaútočilo na římskokatolíky ani na jejich kláštery. Nastal čas účtování. Papež žádal vydání Jeruzaléma, ale arabští generálové se náhle začali bránit a papežovy plány, které byly tak dlouho a pracně naplňovány, se začaly rychle bortit.

Pod Waraguahovým vedením totiž Mohamed zaznamenal do Koránu jednu velikou lež, podle níž Abraham obětoval Izmaele namísto biblického Izáka. Mohamed zaměnil jména a měl i několik vidění, která tuto lež údajně potvrzovala. Výsledkem této lži a Mohamedových vidění postavili Arabové v Jeruzalémě mešitu na počest Izmaela na místě, kde dříve stál Jeruzalémský chrám, zničený roku 70 n.l. A tím se stal Jeruzalém druhým největším místem islámské víry.

Jak mohli nyní arabští generálové přenechat tak svaté místo a navíc tak těžce vydobyté bez vzpoury? Když papež zjistil, že Izmaelovi mají pro něj stejnou úctu, rozčílil se, protože stavba byla postavena za jeho zády. Vatikán se cítil uražen a když navíc arabští generálové přišli do Vatikánu a žádali od papeže buly, kterými by povolil vpád mohamedových vojáků do Evropy, papež poznal, že válka je nevyhnutelná.

Povolení nevydal a okamžitě postavil křižáckou armádu. Boje s mohamedány trvaly celá další staletí, ale Jeruzalém se nikdy nedostal do rukou Vatikánu. Padlo Turecko, islámská vojska napadla Španělsko a Portugalsko. V Portugalsku pojmenovali jednu horskou vesnici Fatima na počest Mohamedovy dcery. V té době nikdo netušil, že se jednoho dne stane světově proslulou. Muslimská armáda obsadila Sardinie a Korsiku a chystala se na vpád do Itálie.

Islámská expanze a tajné smlouvy: Papež, Vatikán a vztahy s muslimy

V té době islámští generálové zjistili, že již nejsou schopni pokračovat v další expanzi, a že přišel čas na mírové rozhovory. Jedním z vyjednavačů byl František z Assisi. Výsledkem bylo podepsání smlouvy, podle níž muslimové směli obsadit v „křesťanském světě” Turecko a katolíci směli obsadit v arabském světě Libanon. Dále bylo dohodnuto, že muslimové mohou svobodně stavět v katolických zemích své mešity, pokud bude římskokatolické vyznání v arabských zemích prosperovat.

Kardinál Bea nám dále sdělil, pokračoval Rivera, že muslimové se s papeženci dohodli na ničení společného nepřítele – nekatolických křesťanských misionářů hlásajících biblické učení. Prostřednictvím těchto smluv bylo tedy dohodnuto duchovní zničení a zotročení dětí Izmaele. Byla postavena opoziční hráz proti Božímu Slovu mezi prostým arabským obyvatelstvem. Po podepsání těchto smluv zahájil nejvyšší muslimský duchovní Ajatolláh prostřednictvím kněží, mnichů a jeptišek přísnou a tvrdou kontrolu muslimů.

Vatikán i nadále podněcoval nenávist mezi Židy a muslimskými Araby. Celé islámské společenství proto dodnes pohlíží na biblické misionáře jako na ztělesněného ďábla, který přináší jed ku zničení Allahových dětí. Jsou dokonce státy, kde vlastnictví Bible svaté se trestá okamžitou smrtí. Obětaví misionáři, kteří působí mezi arabským obyvatelstvem, nic neví o tajných smlouvách mezi Vatikánem a Meccou, které jejich usilovnou misijní práci důsledně ničí.

Zjevení Panny Marie – Fatimy

V roce 1910 se Portugalsko stalo socialistickou zemí. Všude zavládly rudé vlajky a římskokatolická církev čelila vážnému problému. Všude znělo: „Pryč s církví“. Bylo nejvyšší čas, aby se stal nějaký církevní zázrak. Jezuitské špičky domluvily s temným duchovním podsvětím zjevení Panny Marie. Takový zázrak měl mít mnohem větší dopad než jen návrat Portugalska do železného područí Vatikánu. Bylo dohodnuto, že k tomu dojde ve Fatimě. Jezuité chtěli, aby se do toho zapletlo také Rusko, a navíc výběr místa zjevení ve Fatimě měl sehrát důležitou roli v zatažení islámu pod „Matku církvi“.

V roce 1917 tedy došlo ke zjevení Panny Marie ve Fatimě. Vystoupení „Matky Boží“ sklidilo veliký úspěch, jehož výsledkem byla porážka portugalských socialistů. Katolíci v celém světě se začali modlit za obrat v Rusku a jezuité k této příležitosti zavedli zvláštní devítidenní období, tzv. Novenas Fatimy, které probíhalo po celé severní Africe pro úpravu vztahů s islámskými zeměmi.

Chudí Arabové pochopitelně považovali tyto svátky za uctívání Mohamedovy dcery, což jezuité chtěli docílit. Arabové měli za to, že došlo ke zjevení Fatimy. Ihned po fatimském zjevení nařídil Papež Pius XII. své nacistické armádě jezuitů obsadit Rusko a další země pravoslavného náboženství a obrátit Rusko na římskokatolickou víru.

O několik let později papež Pius XII., poté, co prohrál druhou světovou válku, ohromil svět falešnou zprávou v novinách o tančícím slunci v rukou Fatimy. Byla to velká náboženská podívaná, kterou svět opět zbaštil. Nepřekvapuje to však, protože Pius XII. byl totiž jediný, kdo toto zjevení viděl. Jezuité plánovali další čtyři až pět zjevení, a to v Číně, několikrát v Rusku a několik zjevení i v USA. A lidé to opět zbaštili. Jaký vliv měla tato zjevení na islám? Hovoří jezuitský biskup Sheen, ředitel Kongregace pro propagaci víry. Jeho slova mají pro římskokatolický svět autoritativní váhu.

»Naše zjevení Panny Marie ve Fatimě znamenalo, co se týče obrácení na křesťanství, zvrat v životě 347 milionů muslimů, tedy zvrat v nejproblematičtějším ze všech náboženství. Muslimové po celá staletí okupovali Portugalsko a zanechali tam svůj vliv. Po smrti dcery Fatimy napsal totiž o ní Mohamed, že je ‘druhou nejsvatější ženou v ráji po Marii.«

Biskup Sheen věří, že Panna Marie si přála, aby byla známá také pod jménem Fatima na znamení a příslib muslimům, kteří věří, že Kristus se narodil z Panny, aby uvěřili v Kristovo Božství. Zdůraznil nám, vypráví dále Rivera, že pohanské sošky fatimské panny přijali s velikým nadšením muslimové v Africe, Indii a také jinde a že díky nim začínají muslimové navštěvovat i chrámy římskokatolické církve.