fbpx
Zmeň svoj život
TeológiaVzťahy

Prečo sú ľudia tak nahnevaní na cirkev?

Pokud jde o nenávist lidí vůči náboženství a církvím zvláště, to už dávno zaměstnává moji mysl; už před mnoha roky jsem si říkal, co to asi způsobilo, že jsou lidé na církve tak rozezlení? Co jim provedly tak hrozného, třeba současným mladým lidem, že je tak nenávidí? Dnes mě na tuto otázku upozornil kamarád znovu. Cituji z jeho emailu:

“ Jinak nechápu, proč jsou tolik lidi nas..ný na křesťany, furt melou o nějakých křižácích a strašným krveprolití v Bibli, a že by všechna náboženství zrušili. Nemohu argumentovat tím, že bible nabádá k lásce a korán k nenávisti, to je rozpálí ještě více, ale navíc si myslím, že ateismus prolil krve ještě více.“

V současné době by se snad dala nenávist lidí k církvím zdůvodnit CÍRKEVNÍMI RESTITUCEMI. Lidé nemají peníze, jsou zadluženi, na krku spousta exekucí, a do toho „církevní darmojedi“ požadují od „chudého“ státu další majetky a peníze. Také mi to vadí. Ježíš učil: pokud ti někdo něco vezme, nežádej to zpět. I já jsem se proti tomuto jeho příkazu mnohokrát provinil. Materialisté samozřejmě považují za naprosto správné chtít zpět to, co jim někdo ukradne, ale u církví by udělali výjimku: nic jim nevracejte, volají. Je to naše. Nic si nezaslouží. Nic jim nepatří.

Jenže restituce nemohou být tím pravým důvodem. Přece lidé v této zemi už dávno před restitucemi masově nenáviděli faráře a církve a flanďáky a černokabátníky a svíčkové báby (jen peníze od turistů obdivujících to, co nám tu církve kdysi postavily, lidem nevadí). Podle průzkumu veřejného mínění, konaného před několika lety, se na prvních místech v prestižnosti povolání, tedy aktivit, kterých si průměrný MČČ (Malý Český Člověk) nejvíce váží, umístili vědci a lékaři, a na posledních místech se ocitli kněží, faráři, kazatelé a církevní hodnostáři.

To jsou „darmojedi a netáhla“. Co je zajímavé, že i mladá generace je naštvaná na církve. Copak asi církve tak hrozného současným teenagerům či dvaceti třicetiletým mladým lidem provedly? Ale i jejich rodiče a staří lidé jsou proti církvím a nenávidí je, mnoho bab a dědků na církev nadává.

Ptal jsem se na to historiků, jestli by mi dovedli vysvětlit, odkdy se česká mentalita tak změnila a proč, co byl ten zlomový bod, vždyť jsme kdysi byli národem věřících lidí, jedním z neaktivnějších křesťanských národů Evropy. Nebo se dnes už za Husa a Komenského, kteří by bez víry v Boha, bez Bible a příslušnosti k církvi nebyli nikdy těmi, kým byli, stydíme?

Byly to právě církve, které se začaly jako první starat o sirotky a vdovy (v Bibli je to přikázané už ve Starém zákoně), ujímaly se slabých, starých a nemocných, zřizovaly školy a špitály, pečovaly o umění i vědu. Dodnes řádové sestry vykonávají v nemocnicích práce, které jiní vykonávat nechtějí.

Kdybychom udělali průzkumy charitativními organizacemi současnosti, i těmi necírkevními, jistě bychom tam našli velké množství věřících lidí, sám jsem v jedné takové 22 let pracoval a i s jinými podobnými organizacemi se znám. Věřte, že to není práce pro peníze. Téměř všichni první průkopníci vědy byli věřící křesťané, často velmi aktivní křesťané i na svoji dobu, ve které víra byla běžný jev (viz některá jména níže).

Co se tedy stalo a kdy? Kdy tohle lidé v naší zemi začali popírat a tvrdit (mylně) pravý opak, že církev byla vždy brzdou pokroku, že učení Bible je jen o násilí a že existence církve je a byla vždy záporná? A proč se tak změnil postoj našeho národa k církvím?

Stejně jako za to nemohou nešťastné restituce, tak si ani nemyslím, že za to může čtyřicetileté období ateistického komunismu – ten tyto negativní postoje vůči církvi sice akceleroval a akcentoval, ale nevygeneroval. Kořeny odklonu od Boha jsou určitě někde už v Rakousku-Uhersku, tehdy začalo typické české švejkovství, tupá materialistická zpupnost a pokrytecké, typicky české dvojí smýšlení (na českou neupřímnost si dodnes stěžují lidé ze západu). A možná to vše začalo ještě dřív.

Proč nejsou lidé naštvaní na komunisty, kteří tu 40 let devastovali a drancovali naši zem, popravili řadu lidí a nyní si vesele kdákají v parlamentu za velké peníze a kapitalisticky podnikají? To nejsou zlí pokrytci? Proč nejsou naštvaní na homosexuály, kteří roznesli a stále ještě roznášejí AIDS a pomohli tak zabít milióny lidí? To jsou nevinní beránci? Proč nejsou naštvaní na skopčáky, tedy němčoury, kteří tu vyhladili celé vesnice lidí a mnoho našich spoluobčanů odvlekli do koncentráků? Vše odpuštěno?

To jsou téměř čerstvé události, a přece to mnoho lidí nechává v klidu, komunisty tolerují, homosexuálové a jejich trapné veřejné aktivity jsou brány pod ochranu, jakoby těm „chudákům malým“ někdo tady ubližoval, no a Německo je pro Čecháčka zemí zaslíbenou – co je nám po nacistech a nějaké okupaci a popravách, že?

Ale ta církev, ta je hrozná, tu MČČ nenávidí z hloubi duše víc než nacisty či bolševiky a jejich hromady mrtvol – a nenáviděl ji už dávno, před oněmi trapnými a pro církve skutečně ostudnými (vyjma Baptistů, kteří je odmítli) restitucemi! Že by jim opravdu v žaludku ležely ony křižácké války či inkvizice před více jak půl tisíciletím? Nebo potyčky mezi katolíky a evangelíky v Irsku, nebo pedofilní kněží? Asi by se toho našlo víc, ale každý člověk ví, že se nebojuje jen mezi katolíky a protestanty a že pedofilové nestudují houfně na žádné bohoslovecké fakultě. Toto vše nemůže vysvětlit tak masovou nenávist malého českého člověka k církvi.

Mám pro to svoje vlastní vysvětlení: lidé mají ŠPATNÉ SVĚDOMÍ! A špínu jejich životů jim dnes ukazuje a připomíná jen jediné zrcadlo, a tím je církev. Nenávist k zrcadlu je pak pro mnohé z nich řešením, úlevou.

Když má člověk špatné svědomí, když nežije moc dobrý život, jen tak si užívá, tu a tam si přikrádá, tu a tam zalže, tu a tam zahne, tu a tam si udělá radost půjčkou nad vlastní finanční síly a nesplácí – a ne tu a tam, ale pořád a veskrze žije naprosto prázdný, tupý život v otročení materialistickým bohům, s jedinou životní náplní „chléb a hry“ – když se neumí a hlavně ani nechce postavit čelem svým chybám, své duchovní bídě, přiznat vinu a napravit ji, nebo se o to aspoň pokusit, začne nenávidět vše, co mu nastavuje zrcadlo a co mu jeho duchovně ubohý život připomíná.

A to dnes není NIKDO JINÝ NEŽ UČENÍ BIBLE, desatero, Kristův překrásný život, jeho nádherná vznešená povaha, jeho obrovská láska k bližním, čistota, nezištnost až do morku kosti a krystalicky jasné učení – což je přirozeně spojeno s církví. Proto ta nenávist.

Ať už církve učí cokoli, dobré či špatné věci, ať už jsou to sekty se všelijakými excesy, ať už se návštěvníci kostelů či církevních shromáždění podle Kristova učení chovají či nechovají: lidé špatní, prázdní a zlí podvědomě (velmi správně) tuší, že pokud by eventuálně „nedejbože“ nějaký ten Bůh přece jen byl, tak jsou v pěkném PRŮŠVIHU, obrovském maléru – a proto ta nenávist ke všemu, co jen trochu zavání náboženstvím, církví, křesťanstvím, Bohem, Biblí, Ježíšem. Proto dnes vánoce nejsou oslavou Kristova narození, ale plných břich a materialistických radovánek.

Za tím vším církevním zmatkem a nectnostmi věřících lidé tuší něco silně čistého a neustále bušícího na jejich upadlé svědomí – svatého Boha. A ani pyšná výmluva „my jsme lepší než ti pokrytečtí církevníci“ moc nepomáhá. Svědomí neošálíš, nezbavíš se ho snadno, zvláště když na každém kroku existuje něco, co ti nastavuje zrcadlo a obviňuje tě ze sebeklamu.

Tím si také snadno můžeme vysvětlit onen už 150 let trvající boom a nadšené přijímání Darwinovy teorie, onu nekritickou, slepou a frenetickou lásku k evoluční teorii a všem těm darwinistickým slátaninám, byť by to byly očividně sebevětší pitomosti – a často lidé velmi správně tuší, kdesi v hloubi duše, že to pitomosti skutečně jsou! Jenže pořád lepší jakákoliv hloupost, která plaší výčitky svědomí z vlastního mizerného života, než (případný „nebezpečný“ a stále dotírající) Bůh – potažmo církev.

Jestli je Bůh, pak je to pro mnohé lidi skutečně obrovský malér, to oni dobře vědí a velmi silně tuší – a proto cokoli je uchlácholí, že Bůh neexistuje, milují, hodí se jim to a berou to plnými hrstmi. A nenávist ke všemu, co je nějak s existencí Boha spojeno, co nastavuje zrcadlo, je pro ně silný utišující prostředek.

Proto budou s tak velkou a vášnivou láskou vyznávat, že se určitě, ale dozajista určitě, naprosto vědecky jistě, kdysi jedna z kamenitých planet sama od sebe za dlouhý čas oživila, a vystavena sluníčku a meteoritickému bombardování, se samovolně (říká se tomuhle nesmyslu „přirozeně“) proměnila na planetu s modrou oblohou, lidmi a stromy, oceány vod, rybami a ptáky, tulipány, banány a okurkami – hlavně že k tomu není potřeba Bůh, stvořitel a případný SOUDCE.

Této šílené víře se kuriózně říká věda, něco přirozeného, reálného, ačkoli je to pravý opak: ideální námět pro pohádky nebo scifi, a s vědou to má jen to společné, že je to s ní v naprostém rozporu. Vždyť mnoho lidí dobře tuší, že Darwinova teorie je pitomost, nesmysl, báje, a ne věda. Proto to Darwinisti musí do lidí cpát pod tlakem. No jo, ale je to dobré placebo. Raději budou mnozí lidé zoufale věřit, jak ryby kdysi dávno vylezly na souš, odstrkovaly se ploutvemi a narostly jim nožičky, a jak si hmota sama naprogramovala genetický kód.

Jen pro své špatné svědomí si namluvili, že nějaká skupina opic se kdysi začala chovat jinak než ostatní opice, a dnes tyto opice komponují krásné hudební skladby, létají do vesmíru a říkají si „člověk rozumný“.

A pokud ne, pokud by byla evoluční teorie přece jen chybná, pak máme v záloze další možnosti: život přišel z kosmu od UFOnů, tam se kdesi daleko „tak nějak“ vyvinul do různých forem i civilizací, a tyto civilizace nás sem nasadily, nebo sem poslaly zárodky života – a vůbec, co my víme, všechno, všecičko, i ten nejbujnější mýtus BUDIŽ PRAVDOU, JEN NE BŮH. Toho nechceme, toho se bojíme.

Bereme UFOny, chceme cizí civilizace, bereme zárodky života poletující kosmem, nekonečnou spoustu vesmírů, velké třesky a třeba i jakékoliv plesky, nevadí nám výmysly scifi a potrhlých vědátorů, jen ne „proboha“ Bůh!

Proč? Protože máme nepříjemné mrazení v zádech. Kdyby totiž byl, tak jsme v pořádném PRŮŠVIHU! Proto nenávidíme církev, Bibli a všechno, co nám Boha a poslední soud připomíná, všechno, co je s tím spojené a co nám ukazuje na náš prázdný a zlý život a nastavuje zrcadlo. Chceme svoje zamilované utišující prostředky, Darwina, UFOny, pseudovědu a příjemnou nenávist k církvi. „Víme dobře, že po smrti nic není“…ale počkat, co kdyby to bylo jinak, co kdybychom se mýlili? Ne, ne a ne, ta zlá pokrytecká církev nemůže mít pravdu.

Aťu nám neleze do svědomí!

Súvisiace videá a dokumenty