Pravá hora Sinaj a Refidím
Prezentáciu objavu (bez videí) na túto tému si môžete zdarma stiahnuť!
Krátká a jednoduchá odpověď na otázku, zda izraelský lid došel k hoře Sinaj, zní: Ano, došel. Podle biblických textů dosáhl izraelský lid prvního cíle své cesty, hory Sinaj, na které měl uctívat Hospodina, po osmi týdnech ode dne, kdy vyšel z Egypta. Lid vyšel z Egypta patnáctého dne prvního měsíce a Boží hory dosáhl patnáctého dne třetího měsíce.
„Měsíce třetího po vyjití synů Izraelských z země Egyptské, v ten den přišli na poušť Sinai. Nebo hnuvše se z Rafidim, přišli až na poušť Sinai a položili se na té poušti; a tu rozbili Izraelští stany naproti hoře. Mojžíš pak vstoupil k Bohu. A mluvil hlasem k němu Hospodin s té hory, řka: Takto díš domu Jákobovu, a oznámíš synům Izraelským.“ (Ex. 19:1-3)
„Nejprv z Ramesses jdouce prvního měsíce, v patnáctý den téhož prvního měsíce, nazejtří po slavnosti Fáze vyšli synové Izraelští v ruce silné před očima všech Egyptských.“ (Nu. 33:3)
Pokud jde o trvání cesty, můžeme si všimnout, že cesta ze země Rameses až na místo přechodu v Nuweibě trvala pravděpodobně pouze asi jeden týden. Zbytek doby cesty, asi sedm týdnů, lid strávil na různých místech severozápadní Saúdské Arábie nebo putováním mezi těmito místy. Během této doby, po přechodu přes Rudé moře, byl izraelský lid Hospodinem různými způsoby zkoušen. Jejich důvěra Hospodinu byla zkoušena prostřednictvím hladu, žízně a velké bitvy, když byli nepřipraveni a napadeni velkými válečníky. Přesně po osmi týdnech od vyjití z Egypta dosáhli hory Oréb.
V Egyptě Mojžíš požadoval od faraona povolení odejít do pouště uctívat Hospodina. Faraon to však izraelskému lidu zamítl povolit, a proto musel Egypt utrpět všechny popisované katastrofy. Nyní, když izraelský lid dosáhl hory Sinaj, je čas uctívání. Přesto se však bude toto uctívání velmi lišit od toho, co izraelský lid očekával. Nicméně, dříve než se začneme věnovat tomuto uctívání, musíme se trochu blíže podívat na to, zda tato hora Sinaj v severní Saúdské Arábii souhlasí s popisem, který nám poskytuje Bible a Josefus Flavius, stejně tak jako i s tím, co říkají archeologické nálezy a lidové tradice.
Hora Oréb v Bibli: Jména a popis hory
V Bibli má hora Oréb tři jména: „hora Boží“, „hora Oréb“ a „hora Sinaj“. Kromě biblického označení je moderní jméno této hory Jabal Al Lawz. Pro účely tohoto textu budeme používat označení hora Oréb, které je krátké, jasné a nevede k záměně s tradiční horou Sinaj na Sinajském poloostrově. Slovo Oréb je hebrejského původu a znamená „suchý“ nebo „pustý“, což dokonale odpovídá popisu této biblické hory. Biblické texty nabízejí mnoho popisů hory Oréb. Některé popisy jsou přímé, jiné odrážejí podmínky, které musí hora splňovat.
Kromě biblických textů se o hoře Oréb zmiňuje i Josef Flavius, lidové tradice a dokonce Korán. Je zajímavé, že tradiční místo hory Oréb na Sinajském poloostrově nesplňuje žádné z klíčových kritérií, která jsou uvedena v těchto popisech. Podle Exodu 19:2 a Jozue 3:5:1 měl celý izraelský lid postavit své stany před horou Oréb. Aby se celý národ, který čítal několik milionů lidí i jejich dobytek, mohl utábořit, byla potřeba dostatečně velká plocha. V údolích rozkládajících se vpravo, vlevo a přímo před horou se nachází dostatek prostoru pro stavbu stanů a ustájení dobytka.
Izraelský lid se nachází na východním pobřeží Akabského zálivu, naproti Nuweibě. Podle Bible zažívají období pozdvižení a procházejí časem, kdy se projevuje Hospodinovo vedení a ochrana. Tento národ je nyní odvážný, dobře vyzbrojený a organizovaný. Oblast, kde táboří, zabírá nejméně 40 km², přičemž pokud započteme i okolní údolí, je její rozloha ještě větší. V místě tábořiště byl nalezen mlýnský kámen, konkrétně jeho část, přičemž tento kámen spolu s kusem polena (mortel a palička) sloužil k mletí obilí. Je pravděpodobné, že byly použity k přípravě manny na pečení chleba. Tento typ mlýnských kamenů je typický pro egyptský původ.
Podél cesty, kterou izraelský lid putoval, byly nalezeny kamenné kruhy, například v Negevské poušti a dalších oblastech dnešního Izraele. Na hoře Oréb se nachází velký počet těchto kamenných kruhů, přičemž se nacházejí na západní straně hory, která je považována za „zadní“ stranu. Tato místa se nacházejí pravděpodobně v okolí oblasti, která byla s největší pravděpodobností místem Rafidim. Existují teorie, že tyto kamenné kruhy mohly sloužit jako rámce pro stany, přičemž kámen uprostřed kruhu mohl držet látku stanu, která byla napnuta a připevněna k dalším kamenům na okraji. Kamenné kruhy byly možná používány i k podpoře sloupů stanu, které zvedaly jeho střechu.
Biblické texty a Josefus Flavius naznačují, že lid žili ve stanech. Kamenné kruhy mohly také pomáhat udržet dobytek mimo stany, které nemusely mít vždy uzavřené boční stěny. Je možné, že tyto kruhy sloužily k ustájení zvířat na západní straně hory, zatímco izraelský tábor byl na východní straně, před horou Oréb.
Dohady o účelu kamenných kruhů u hory a význam místa v biblickém příběhu
O přesném účelu kamenných kruhů kolem hory Oréb můžeme pouze spekulovat, ale není pochyb o tom, že jejich stavba byla pro velkou skupinu lidí velmi důležitá. Tato oblast, která je jinak neobydlenou pouští, nabízí dostatek prostoru pro tábořiště. Většina kartografů tradičně umisťovala horu Sinaj na Sinajský poloostrov, kde se každoročně scházejí poutníci. Avšak nález místa přechodu Rudého moře v Akabském zálivu ukázal, že hora Sinaj musí ležet v Saúdské Arábii. To je potvrzeno i samotnou Biblí, která v Galatským 4:25 uvádí, že „hora Sinai leží v Arábii“.
Podle Bible je cílem putování izraelského lidu Hora Oréb, kde mají uctívat Hospodina. Poté se mají vydat na cestu do země Kanán, kterou Hospodin zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. Izraelský lid však neví, co jej čeká – jaké těžkosti, utrpení a dramatické zásahy Božího vedení. I když Mojžíš ví, kam směřují, není mu dovoleno zvolit nejkratší a nejrychlejší cestu.
Bible ukazuje, že Hospodin má tuto část cesty plně pod svou kontrolou. Po přechodu Rudého moře putuje izraelský lid tři dny Etamskou pouští (nebo také pouští Sur). Je zajímavé, že biblické texty uvádějí obě názvy této pouště (Ex. 15:22; Nu. 33:8). Cesta byla náročná, zvláště pro národ a dobytek, kteří museli čelit omezením, jako byla zásoba vody.
Josefus Flavius zmiňuje, že lid měl s sebou vodu na cestu po Sinajském poloostrově (JA 3/1:1). Pravděpodobně používali vodní měchy vyrobené z ovčích kůží, ale tyto zásoby došly. Po třech dnech bez vody je situace vážná. Průzkumníci byli vysláni, ale žádnou dobrou vodu nenašli, takže lid byl nucen zůstat na místě, kde byla alespoň hořká voda.
Vyčerpaný a zoufalý národ, který neměl dostatek vody pro sebe i svůj dobytek, čelil kritické situaci. Bible vysvětluje, že Hospodin svůj lid zkouší, a Mojžíš se v modlitbě obrací k Bohu:
„I volal k Hospodinu, a ukázal mu Hospodin dřevo, kteréž jakž uvrhl do vod, učiněny jsou sladké vody. Tu vydal jemu práva a soudy, a tu ho zkusil.“ (Ex. 15:25)
Podle Josefa Flavia a biblických textů izraelský lid zvítězil nad Amalechity a získal jejich cennosti a vybavení. Tento výjimečný moment v historii Izraele je zdokumentován v Kniha Exodus 17:15, kde Mojžíš staví oltář Hospodinu poblíž hory Oréb a nazývá ho „Hospodin, korouhev má!“ Tento kamenný oltář je nedaleko od roviny, která je známá jako místo bitvy.
Význam této bitvy a uctívání Hospodina ukazuje, že oltáře byly stavěny při mimořádných příležitostech. Mojžíš, jak uvádí Josefus Flavius, stál na kopci poblíž skály Oréb a vedl izraelské bojovníky během boje. V okolí Rafidim byla shromážděna i ženy a děti, které chránila část bojovníků. Tento kopcovitý terén a přilehlé roviny poskytovaly ideální místo pro vedení bitvy a pro postavení oltáře.
Kamenný oltář nalezený poblíž skály Oréb, který je asi metr vysoký, se nachází velmi blízko této významné biblické lokace. Geografické a archeologické nálezy potvrzují, že místo Rafidim, které je popsáno v biblických textech, skutečně odpovídá oblasti hory Oréb. Oblast, která je rovinatá a snadno přístupná z okolních údolí, poskytuje dostatek prostoru pro táboření i pro bitvu.
Všechny archeologické nálezy a biblické popisy souhlasí s tím, že místo bitvy a oltáře je skutečně Rafidim, jak uvádí jak biblický text, tak Josefus Flavius.
Podle biblických textů Mojžíš udeřil do skály Horebu na Hospodinův příkaz, což vedlo k vytrysknutí vody, která zásobovala izraelský lid a jejich stáda po dobu dvou let, kdy tábořili v této oblasti. Voda vytryskla z skály Oréb, a lidé vyhloubili koryta, kterými voda odtékala dolů na rovinu, kde Hebrejci tábořili.
Rafidim, poslední tábořiště před horou Sinaj (také nazývanou hora Oréb), leží na západní straně hory, zatímco tábořiště u hory Oréb se nacházelo na východě. Izraelský lid dorazil k hoře Sinaj (také označované jako Jabal Al Lawz) po osmi týdnech od vyjití z Egypta, jak je uvedeno v Exodusu 19:1-3 a Numeri 33:3.
Existují silné argumenty pro to, že dnešní Jabal Al Lawz je biblická hora Sinaj. Na této lokalitě byla objevena oáza s dvanácti studnami, která odpovídá popisu Elimu. V okolí hory Oréb byly nalezeny starověký oltář a rozpukaná skála s výraznou vodní erozí, což podporuje hypotézu o správnosti této biblické lokace. V oblasti byly také nalezeny mlýnské kameny, což naznačuje, že zde lidé připravovali manna a jinou potravu.
Místní obyvatelé považují tuto horu za svatou, a po nalezení těchto archeologických nálezů byla oblast oplocena a chráněna saúdsko-arabskými hlídkami. Tento historický a archeologický nález je označován jako důležitá archeologická lokalita a je chráněn před nepovoleným přístupem. Nalezené předměty a lokace jsou zdokumentovány na fotografiích a satelitních snímkách, které ukazují, jak dobře tato lokalita odpovídá biblickému popisu hory Sinaj.
- – Nejvyšší hora v oblasti;
- – Ohromné bloky na úbočí hory;
- – Jeskyně;
- – Rozsedlina;
- – Rovina;
- – Oltář na úpatí;
- – Oltář pro uctívání egyptského Apise (kult býka);
- – Dno řeky;
- – Zbytky studní;
- – Kamenné kruhy;
- – Vztyčené sloupy;
- – Ohromný prostor pro tábořiště;
- – Orientace na východ;
- – Možné místo Rafidim s puklou skálou a oltářem;
- – V zemi madianské;
- – Velmi blízko místa, kde s největší pravděpodobností žil Jetro;
- – Přechod přes Rudé moře proto, aby lid došel k hoře;
- – Hranice kolem hory;
- – Souvislost se jménem (Hurab/Oréb);
- – Místní tradice.
Súvisiace videá a dokumenty
-
Zakázané zábery odhalené - vládami utajované biblické nálezy (Archeologické objavy)
-
Archa zmluvy objavená - Desatoro, znamenie šelmy a Ježišova krv (Archeologické objavy)
-
Ron Wyatt svedčí o náleze krvi Ježiša Krista, Arche zmluvy a Desatore (Archeologické objavy)
-
Noemova archa objavená pod vrchom Ararat - Zábery z dronu na nálezisko (Archeologické objavy)
-
Pravá hora Sinaj (Mojžišov vrch) - Refidím, skala Chóreb, Eliášová jaskyňa (Archeologické objavy)
-
Exodus - Hľadanie pravdy o výjdení Izraelitov z Egypta (dokument)
-
Posledný rozhovor s Ronom Wyattom - "Videl som Archu zmluvy a Desatoro" (Archeologické objavy)
-
Od Jozefa k Mojžišovi - Hatšepsut a Imhotep, 7 rokov hladu, Exodus Izraelitov (Archeologické objavy)
-
Utajované objavy tisícročia - Refidím, Chóreb, Jebel el Law, Eliášová jaskyňa (Archeologické objavy)
-
Sodoma a Gomora (síra a popol) - dobrodružná cesta za dôkazmi (Archeologické objavy)
-
Božia hora Sinaj (Mojžišov vrch) - Dôkazy o exode v Saudskej Arábii (Archeologické objavy)
-
Realita Nóachovej archy - Jej stavba, objem a veľkosť v porovnaní s dneškom (Archeologické objavy)
-
Realita Nóachovej archy - Zvieratá, ich počet a druhy na lodi (Archeologické objavy)
-
Hora Sinaj, Refidím, skala Chóreb, Eliášová jaskyňa - zábery z dronu (Archeologické objavy)
-
Cesta na Sinaj - Exodus a pátranie po mieste prechodu Izraelitov cez more (Archeologické objavy)