fbpx

Rytmus a harmónia

Bůh stvořil harmonii

Když Bůh plánoval podivuhodný vesmír, jež se měl stát domovem lidstva, toužil v něj uvést věčné štěstí, zájem, pokoj a harmonii. Od těch nejmenších částic k těm největším kolosálním a slavným tělesům, vše bylo stvořeno v souladu s Jeho zákonitostmi a zachovávalo Jím vtisknutou harmonii. Ani jeden zjevně bezvýznamný detail nebyl bez vlivu na okolí. Vše s úžasnou jednotou zapadalo do jedinečného celku.  Každý prvek Božího stvoření zde byl pro dobro jiného.

Nesobecký zákon dávání prolínal vším a vracel se zpět v nezměrném požehnání ke každému stvoření. Existovaly cykly uprostřed jiných cyklů a systémy uprostřed jiných složitějších systémů. To vše tvořilo Božskou atmosféru harmonického rytmu. Každá hmotná věc, zvuk, či obraz Byla stvořena Božím slovem. Slovo – zvuk – jistá frekvence – je ovšem úžasná energie. Zvuk je totiž tvořen ze synchronizovaných pulsací – jinými slovy rychlého vibrování molekul a atomů.

Kupodivu není to tak jen se zvukem či hudbou, ale s každým atomem tvořícím náš hmotný svět. I oni jsou pouhou energií. Židle na které dnes sedíme je pouhým rychlým kmitáním atomů a molekul, jejichž frekvenci těžko postřehneme okem. Lidské tělo, jeho funkce i orgány stojí taktéž na principech oné synchronizované pulzace a pravidelném rytmickém pohybu atomů a molekul.

V našem relativně malém světě nikdy nepřestáváme žasnout nad komplikovaností a citlivou rovnováhou našeho ekologického systému. Stejně tak se nepřestáváme obávat rizik jimiž ohrožujeme vlastní přežití v důsledku naší nedbalosti a lhostejnosti vůči této křehké harmonii. A jak je tomu s narušením Bohem stanoveného rytmického vzoru našich těl? Je možné, že jejich vychýlení se člověku nijak nevymstí?

Harmonie lidského těla je založena na rytmu

Tato stejná rovnováha, ten stejný vztah závislosti cyklů a rytmů je v lidském těle zvláště zjevný.

„My lidé jsme ve své podstatě RYTMICKÉ BYTOSTI. Vše od cyklů našich mozkových vln, po tlukot našeho srdce, náš cyklus trávení, či spánkový cyklus – vše pracuje v rytmech. Jsme vlastně hromada cyklů naskládaná na jiných cyklech, takže jsme uvnitř jasně organizovaní jak k vytváření, tak k reagování na rytmické projevy.“ (Carole Douglis, „Bušení pokračuje“, Psychologie dnes, Listopad 1987, str. 42)

Je tedy jasné, že narušení této citlivé harmonie rytmů lidského těla bude mít po jisté době naslouchání nepřirozených rytmů za následek porušení mnoha funkcí lidské bytosti. Změna činnosti mozku – paralyzování vůle, vydráždění pohlavní a nervové soustavy, ovlivnění emocí až agresivitě, nebo naopak jejich utlumení až k depresím, podvědomé nemorální jednání, hypnotické stavy vedoucí ke změně myšlení, to vše je následek využívání pro tělo nesouhlasných rytmů.

Jedním z takto protichůdných rytmů je právě rytmus Voodoo hudby, používané při afrických kultických rituálech, jež vedla k tranzům, odpojení myšlení či levitacím. Synkopický rytmus Voodoo písní se stal základem pro dnešní rockový rytmus.

„V posvátných obřadech a šamanských rituálech se hudba používala od pradávna. Nedávné výzkumy potvrdily, že zvuk je možné používat na ovlivnění a změnu mozkového vlnění. Změny těchto hodnot vytvářejí změny vědomí, což může vyvolávat různé MYSTICKÉ STAVY. 

Ti, kteří využívají zvuk pro duchovní či magické záměry si toho často nejsou vědomi. Zkoumání těchto praktik od hinduistického používání mantry po šamanskou  praxi monotónního prozpěvování a bubnování však ukazuje, že principy rezonance jsou běžně používané na NAVOZENÍ EXTÁZE, akustické působení změny osobnosti či naopak na léčení. 

Vztah mezi okultními vědami a zvukem může vypadat na první pohled velmi vzdáleně. Ale už ve starých tajemných školách Egypta, Říma, Řecka, Tibetu a Indie či jiných centrech vzdělání, bylo používáno zvuku vysoce propracovanou vědou – ZALOŽE-NOU NA POCHOPENÍ VIBRACE – primární síly ve vesmíru.“ (Jonatán Goldman „Healing sounds, The power of Harmonics“)

V křesťanství je tedy mnoho denominací, zvláště mezi charismatickými církvemi, které používají hudbu, jako hlavní prostředek na vytvoření uvolněné atmosféry pro vyjadřování pocitů. Takto použitá hudba slouží stejnému záměru, jako hudba při manipulování domorodých či mystických kultů.

Kdo stojí v pozadí za extatickými a hluboce emocionálními prožitky, pokud synkopický rytmus dokáže odpojit centrum vůle a úsudku (jediné místo skrze které komunikujeme s Bohem)? Kdo má eminentní zájem o získání nadvlády nad lidským myšlením a cítěním? Není nutné připomínat, že to, co Spasitel světa vykoupil svou drahocennou krví – svobodné rozhodnutí člověka, je hlavním cílem útoku Satana. Hudba je jeho jedním z nejmocnějších nástrojů, jak získat přímý přístup k ovlivnění našeho myšlení.

Mnozí populární zpěváci jsou si toho vědomi. Jimi Henrix, kytarový hrdina, který zkomponoval hit „Voodoo child“ představuje sílu hudby jako média na vytváření atmosféry a názorové naočkování myslí lidí:

„Naši hudbu děláme tak, jako elektrickou církevní hudbu – jako nový druh bible, ne Bible jakou najdete na stolcích v hotelech, ale bible, kterou nosíte ve svych srdcích, která Vás naplňuje pocity. Snažíme se vytvářet naši hudbu tak volnou a působící tvrdě, aby zasáhla DUŠI, aby ji OTEVŘELA. Je to jako šoková terapie nebo jako otvírák na konzervy… Chceme, aby si uvědomili, že naše hudba je duchovní, stejně jako chození do kostela“ (David Henderson, „Scuse me while I kiss the sky“ Bantam Books, 1978, s. 9-10).

Jaký je tedy rytmus přijatelný pro naše tělo? Přirozené rytmy jsou u hudby s 2/4 nebo 4/4 taktem. Důraz na první dobu je pro nás vlastní jak při systole u srdečního úderu tak při nádechu či soustředění mozku. Synkopický rockový rytmus ovšem klade důraz na 2. či 4. dobu a tím vyvolává pro tělo nepřirozený rytmus. I když má každý člověk sobě přirozený rytmus – někteří jsou pomalejší, jiní zase přirozeně rychlí či hyperaktivní, tělo reaguje na hudbu přizpůsobením se jejímu rytmu. Jak to poznáme?

Často se nám bez našeho vědomí začne hýbat noha a pohupovat tělo v cizím rytmu. Rockoví bubeníci navíc často neprodukují jen 1 rytmus. Obratní zvládnou dokonce rytmy 4 (každou rukou a nohou zvlášť). Směsice těchto cizorodých rytmů doslova tělo vyšine do zmatku. Tělo tápe na který rytmus reagovat a člověk je vyprovokován k hyperaktivitě či agresivitě nebo odvlečen k nespokojenosti, útlumu a depresi. Rychlým rytmem pak dochází k zakrnění intelektu, vůle a úsudku, což jsou hlavní bariéry ochrany člověka před zlem.

Mozek se pak stává nechráněnou zahradou, na níž může kdokoli vyset semena plevele svých poselství. Bez našeho vědomého souhlasu pak proudí do podvědomí poselství anarchie, vzpoury, sexuální nevázanosti, pohrdání autoritami i samotným Bohem. Ať chceme či nechceme jsou tam vyryty a jejich hořké ovoce pak působí nejednomu křesťanu velké boje.

Může tedy hudba ovlivňovat morální úroveň společnosti? Má také vliv na funkce lidského těla a myšlení? Mnozí si tento fakt nechtějí přiznat a dávají přednost volbě oblíbených stylů podle vlastní chuti. Není to však velmi nebezpečné experimentování?

Základní prvky hudby

Hudbu tvoří kombinace a rovnováha mezi 5 základními prvky. Je to MELODIE – tóny sestavené tak, aby vytvořily nápěv, BARVA TÓNU – vlastnost zvuku vyprodukovaná nástroji či hlasem, HARMONIE – naskládání tónů tak, aby tvořily akordy, RYTMUS – specifický příděl času daný pro notu či sylabu ve verši, nebo časová míra skládání hudby a TEMPO – jak rychle či pomalu bude rytmus hrán či zpíván.

I když se nám to může zdát nepochopitelné, všechny tyto prvky hudby jsou složeny z rytmických vibrací či rytmických cyklů. Tóny jsou tvořeny specifickými vibracemi, jejichž množství určuje  čistotu a intonaci každého z nich. Všechny zvuky jsou vibrace. Například mezinárodní hodnota tónu A je 440 vibrací za minutu. Také barva tónu je dána vibracemi přídechu a také přítomností povrchových zvuků, vhodných vibrací a hlasových či mechanických zvuků. Také harmonie spadá do kategorie vibrací.

Pokud vibrace těchto intervalů či akordů tvoří „čistý“ zvuk, nazýváme to shodou – konsonancí. Např. stupnice – nejdokonalejší harmonie, protože jde jen o 2 tóny nikoli o druhořadé frekvence. I netrénované ucho rozezná harmonický a disharmonický akord. Harmonická hudba vyvolává stabilitu a poklid a disharmonická naopak napětí a odhodlání vedoucí k vyřešení opět v harmonickém zvuku.

Zvláště pak element Rytmu hudby je předně přirozeně cyklický a vytváří jakýsi časoví měřič. Existují 2 základní aranžmá, na nichž byly založeny dřívější časovače. Jedná se o 2/4 rytmus (včetně 4/4 cyklu a ¾ rytmus, zvlášť zdůrazňovaný jako počítání 1 a důraz na 2., opět 3 – počítání – jako příprava pro důraz na 1. atd.

Ve většině případů se onen důraz na 2. většinou nepostřehne. Právě z těchto nepozorovatelných důrazů vyplývá negativní vliv na člověka. Styl „Swing“ začal jednoduše  přestěhováním důrazu do nepřirozených pozic 2 a 4. doby – u 4/4 taktu. To začalo vést k synkopám, polysynkopám a k polyrytmům, ke kterým ještě dojdeme.

Protože je možné tyto prvky hudby použít kladně i zneužít, velmi by napomohl jasný odstup od takových rytmů. Proto uvádíme tabulku s příklady harmonického a disharmonického použití.

Viac sa dočítate na stránke Tajemství hudby.

Súvisiace videá a dokumenty
( Hlbšie štúdium)