Pôvod vody pri potope sveta
Častokrát se můžeme doslechnout, že charakter celosvětové potopy je nereálný, protože není možné, aby bylo na Zemi dostatek vody k zaplavení hor jako je Arrarat (5137 m.n.m.), natož nejvyšších vrcholů jako je Mount Everest (8848 m.n.m) – to by si vyžadovalo miliardy km³ vody. Žádné takové gigantické rezervoáry vody na Zemi však neexistují, a existovat ani nemohly. A pokud by Bůh přece nějakým zázrakem na Zem seslal tolik vody (stejně by tak zázračným způsobem zmizely), Noe spolu s rodinou a se zvířaty by se v takové výšce jednoduše udusili.
Záplava tohoto rozměru je dle skeptiků reálně, ale i matematicky vyloučena – z čehož plyne, že kniha Genesis nemá žádnou relevantní výpovědní hodnotu. Je to pouze mýtus a fiktivní představa hebrejských pastevců, kteří si po svém vykládali lokální záplavu v oblasti Černého moře jako „celosvětovou potopu.“ Ne tak docela.
Úvod
Stěžejní otázky: Jak mohly být zaplaveny ty nejvyšší vrcholy hor? A odkud se vzalo tolik vody? Mohla celosvětová potopa vůbec proběhnout? Na to se dnes pokusíme nalézt odpověď, tak, aby byla všem i nezasvěceným principiálně srozumitelná a jasná. Než se ale pustíme do bližšího rozboru problematiky, (jako autor výše uvedených myšlenek) doporučuji odložit je stranou, neboť vychází z chybného předpokladu.
Vrstva páry
Bleskové povodně z roku 1997 se nesmazatelně zapsaly do historie českých dějin. Navzdory tomu, že pršelo pouhých 3 dny, na mnohých místech byly odneseny tak obrovské bloky hornin a kusy balvanů, že lidský rozum zůstal v úžasu, jak v krátkodobém čase byla ničivá síla přírodního živlu.
Bible v knize Genesis 7,12 píše, že se na zem strhl lijavec, trvající 40 dní. Déšť takového rozsahu Země od svého počátku vzniku nikdy nepamatovala a pravděpodobně pamatovat již asi nebude. Jaké by potom musely být škody? Zřejmě nedozírné. Mohl ale tento déšť způsobit zaplavení celého zemského povrchu, včetně vysoce položených míst?
Naše znalosti z fyzikální-chemie jednoznačně praví, že nikoli. Schopnost vzduchu pojmout vodní páru vzrůstá s teplotou, která spolu s tlakem a s rostoucí nadmořskou výškou klesá. Kdyby se tato vodou saturovaná vzdušná vrstva, blížící se k bodu nasycené páry (tj. 100 % relativní vlhkost), naráz zkondenzovala, měli bychom vrstvu po celé zemi pouhých 28 cm vody. Na holinky ideální, na loď příliš nepraktické. Voda nezbytná ke globální potopě tedy musí pocházet z jiného zdroje.
Fotodisociace
Působením UV záření na sloučeninu vody vzniká disociací excitovaných molekul volný kyslík, můžeme to vidět na této redoxní rovnici:
2H₂O + hv (energie UV záření) = 2H₂ + O₂
(Pozn.: disociace = rozklad, štěpení molekul; excitace = vybuzení, tj. do vyšší energetické hladiny.)
Vodík patří mezi lehké plyny, proto přes svrchní vrstvy exosféry (10 000 km) postupně uniká do okolního vesmíru, zbylý kyslík, jakožto těžší plyn, zůstává v atmosféře a začne se vázat ve sloučeniny. Země by se tedy za mnoho let mohla podobat svému Rudému protějšku, bohatému na oxidy. Vědci z California Institute of Technology spočítali, že proces fotodisociace je schopen vytvořit až 32x více kyslíku, než se nachází v současné atmosféře, a minimálně 1/4 tohoto množství musela být na Zemi přítomna po více než 99 % trvání její existence.
Co to znamená? Kdyby se pro představu jen současné množství kyslíku (dceřiný prvek) v atmosféře sloučilo s původním vodíkem, který vlivem slabší gravitace Země unikl do okolního vesmíru, měli bychom množství čisté vody cca na 9,4 milionů km³ pro 1/4 disponujícího procesu.
Tato 1/4 – je-li teze pravdivá – musela být přítomna po více, než 99 % trvání existence Země, avšak proces fotodisociace by byl schopen „vytvořit“ až 4x větší množství, tj. rozložit 37,7 milionů km³ vody na vodík a kyslík, což je mimochodem větší množství vody, než se nachází ve formě ledovců (cca 24 mil. km³) [4].
Mnoho lidí si to příliš neuvědomuje, ale podstatné množství kyslíku v atmosféře pochází právě z tohoto chemického procesu, zároveň také získáváme odpověď na to, kam zmizela určitá část vody z období potopy. Ačkoli miliony km³ vody mohou představovat obrovský zdroj vody, stále nejsou dostatečné na zatopení celé planety, natož nejvyšších vrcholů hor.
Podzemní voda „zemské propasti“
Plocha souše činí asi 149 mil. km² [5]. Protože však v minulosti souše zahrnovaly daleko větší povrch (např. Beringův kaňon dnes již zasahuje 400 km dál pod hladinu moře), byla plocha souše daleko rozlehlejší a tedy i hlubinný podzemní rezervoár vody větší. Můžeme v hrubých odhadech zvážit, že plocha souše v předpotopní době, včetně dnes již potopených ostrovů, mohla dohromady činit min. 180 mil. km².
Jeden z nejhlubších dolů Tau-Tona v Johannesburgu, o hloubce 3,6 km, dosahuje teploty asi 60 °C. Jiný důl o hloubce 5 km dosahuje 70 °C [7]. Teplotní geotermální gradient se liší s typem horniny, proto se pohybuje v relativně velkém rozmezí od 10 až do 30 °C [8] s každým kilometrem směrem ke středu Země (záleží na typu horniny, tepelném proudění v daném místě apod.).
Pokud v předpotopním světě existovaly miliony podzemních rezervoárů vody, od hloubky 250–2200 m (hlouběji nad 3 km již zřejmě asi ne, poněvadž vlivem vyšší teploty by voda začala bouřlivě reagovat), hypoteticky by to znamenalo, že na nějakých 120 mil. km² (nelze zvažovat všech 180 mil. km²) souše by připadalo podzemního množství vody až na 264 mil. km³. To je srovnatelný objem vody s objemem Indického oceánu [9].
Mohly by se rezervoáry vody teoreticky nacházet v hloubkách až 2200 m? Na předloženou úvahu, např. RNDr. Mojžíš z České geologické služby odpověděl pozitivně: mohly. My bychom však – pokud možno – chtěli vědět, zda skutečně něco takového může existovat? Asi před 5 měsíci přišla zpráva z Keni (oblast Turkana) o nálezu obrovského podzemního rezervoáru vody, označovaného též jako „Lotikipi Basin Aquifer„, s objemem cca 207 miliard kubických metrů vody [10]! Skotské jezero Lochness by se do něj vešlo 25x [11].
Kromě toho, že má celý region na 70 let postaráno o vodu, pozoruhodná je geologická poloha: Kolektor Lotikipi se nachází cca 300 m pod povrchem a podle seismiky se báze nachází v hloubce až 3 km, jak je patrno z GM-SYS (gravitačního a magnetického modelování). Naše úvaha tedy není založena na fikci. Avšak několik stovek milionů km³ plně nestačí k zatopení celé planety, je třeba se proto posunout k další úvaze.
Předpotopní svět
Svět před globální potopou byl zcela odlišný od současného pozorovatelného světa, nejen co do rozmanitosti a velikosti forem života, ale především z geologického a hydrogeologického hlediska. Tehdy neexistovaly obrovské příkopy a propasti, jakým je Challengerova prohlubeň (11 km) v Tichém oceánu, stejně tak nebyly hory, které by dosahovaly značných výšek jako dnes. V biblickém katastrofickém modelu se předpokládá, že výška hor pravděpodobně nepřesahovala víc, jak 2650 m.
Na základě konvekčního evolučního nazírání, vycházejícího z principu aktualismu, kde procesy diageneze a elevace horstev probíhají v řádech miliony let, se taková úvaha zdá být nepřijatelná, ale uvažme, že kdyby proces elevace horstev, např. hory Mt. Everest, byl pouze 17x rychlejší než dnes, pak by za 5 tisíc let přesáhla 8 km, tj. v průměru 3 mm denně.
Ještě v nedávné době se uvádělo [12], že k jejímu nadzvedávání dochází v řádech několika mm/rok, podle novějších zpráv je hodnota ve skutečnosti daleko vyšší, cca 6,1 cm/rok [13] – to je asi 15x více oproti předešlým údajům. Mimo jiné na jejím úpatí nalézáme různé druhy amonitů, trilobitů, členovců, korýšů, mořské lastury apod., což je v souladu s modelem potopy.
Kde se vzalo tolik vody?
V Mexiku, 20. února r. 1943, ve vesničce zvané Paricutin, začal stoupat kouř z kukuřičného pole. V místě vulkanického epicentra následující den doslova „vyrostl“ kopec o výšce 40 m. Za týden měl již 100 m, a za 9 let, tj. v roce 1952, dosáhl 424 m ustálené výšky, která je uchována až do současnosti.
Podmořská sopka Monowai Cone u Nového Zélandu však drží rekord, ta za pouhých 5 dnů „vyrostla“ o celých 79 m [14]. Před 5 měsíci obletěla svět zpráva, která oslovila, jak laickou, tak odbornou veřejnost. V Tichém oceáně byla objevena největší sopka na Zemi: Tamu Massif, o rozloze 310 000 km² [15] – to je srovnatelná velikost rozlohy Velké Británie a Irska dohromady. Vědci si zpočátku mysleli, že se jedná o vulkanický komplex s několika magmatickými zdroji, novější výzkumy a údaje toto domnění však vyvrací. Ukázalo se, že se jedná o kolosální sopku, která vznikla během jediné erupce v raném období křídy, což je perioda, kterou – kromě evolučního počítání – jednoznačně zařazujeme k průběhu období potopy.
Nyní si položme základní otázku: Co se stane, když se ve vodě obdobná masa hornin začne nadzvedávat? Ano, zvýší se hladina oceánů. A teď si představme obdobných sopečných útvarů a množství hor [16] jen v Tichém oceáně. Ačkoli všechny sopky nebyly aktivní (některé vznikly později po potopě) a pokaždé primárně nemuselo docházet k obrovskému výlevu lávové lávy k bezprostřednímu styku s vodou (nepotřebujeme vařící oceán), většinou mohlo docházet k jakémusi „nabobtnání“ a tektonickému nadzvedávání dna.
V úterý 24. září minulého roku došlo v Pákistánu k významnému zemětřesení [17], druhý den, nedaleko města Gwadar, asi 380 km od epicentra zemětřesení, se na pobřeží Makran k překvapení všech objevil ostrov. Místní obyvatelé jej nazvali: „Zalzala Jazira“. Ostrov objevený v Pákistánu, který byl 152 m dlouhý, 182 m široký a dosahoval výšky 18-21 m, po měsících ztratil 3 metry a stále klesá [18]. (Viz video a další informace -> [19]).
Je důležité poznamenat, že tato geologická událost nebyla doprovázena žádnou vulkanickou aktivitou, a geologický útvar vyrostl takříkajíc jako „houby po dešti“. Kdyby diagenetické a tektonické procesy v období po potopě byly mnohem intenzivnější, jak tomu pravděpodobně bylo, nebylo by překvapením, že během relativně krátkého časového období vznikly rozsáhlé pohoří a geologické formace na neočekávané výšky.
Dostáváme se k hlavnímu konceptu, ve kterém zastánci biblické potopy nemusí složitě vysvětlovat původ obrovského množství vody. Odpověď je jednoduše Archimédův zákon. Během diskuse s několika hydrogeology mi jeden z nich řekl, že to vůbec není problém, klíčovým faktorem pro zvýšení hladiny světových oceánů je distribuce hmoty.
Pokud by se oceány rovnoměrně rozložily po celém zemském povrchu, vytvořily by vrstvu vysokou 2440 m, jak uvádí profesor RNDr. Bohumír Janský, CSc. [20]. Podle výpočtů na Wiki.gis.com [21], pokud by byla celá hydrosféra rovnoměrně rozprostřena, voda by po celé zemi dosahovala výšky přes 2700 m. To je dostatečné množství vody, aby zaplavilo celý předpotopní svět, včetně tehdejších nejvyšších vrcholů hor.
Tato globální katastrofa způsobila zvýšení teplot všech světových oceánů a vedla k vymření více než 99 % všech živočišných a rostlinných druhů na Zemi [22].
Hladina předpotopních oceánů
Objev fosilních korálů v Jižním oceánu na hloubce až 1400 m [23] a podobné nálezy v Tichém oceánu podpořily teorii, že předpotopní svět měl zcela jiné podmínky, než současný oceán. Jak ve své přednášce uvádí prof. Dr. Veith [24], mnohé fosilní útesy se nachází na dně oceánu, zatímco další fosilní korály byly nalezeny hluboko ve vnitrozemí. Například v Národním parku Windjana George v Austrálii se táhne devonský korálový bariérový útes o délce 3,5 km, který místy dosahuje výšky až 100 m.
Většina pradávných tropických korálových ekosystémů nemohla růst hluboko, maximální hloubka pro jejich rozvoj byla až 50 m [26]. Také nalezené křídové usazeniny stejného stáří po celém světě dokazují, že hladina oceánů musela být dříve výrazně nižší. Většina vápencových usazenin leží na stejném geologickém podkladu, tzv. glaukonistickém pískovci [27].
Ke vzniku křídových formací dochází v relativně mělkých a klidných vodách, což podporuje biblický model potopy, ve kterém hladina moří a oceánů měla významně nižší hladinu, než je tomu dnes. Akumulace křídy se obvykle vyskytuje v oblastech, kde je nižší hloubka než 50 m, protože skořepiny mořských živočichů z uhličitanu vápenatého se v hlubokých vodách rozpouští dříve, než se usadí na dně.
Sedimenty a záplavové vlny
Geologická skripta [29] uvádějí, že až 80 % zemského pevninského povrchu tvoří sedimenty, což je v souladu s teorií biblické potopy. Dále jsou v textu zmíněny podmořské kaňony a přemístění obrovského množství hornin na stovky až tisíce kilometrů, jako příklady ukazující na dramatické změny v geologické historii Země (např. Navajinský a Kokonský pískovec).
Vědci z St. Andrews [30] zjistili, že před 5500 lety př. n. l. došlo k zaplavení oblasti zvané Dodderland mezi Anglií a Dánskem, o velikosti Belgie. Tento jev není v rozporu s dalšími geologickými událostmi, jako bylo zaplavění Černého moře přibližně ve stejnou dobu [31]. Myšlenka o obřích záplavových vlnách se vyskytuje po celém světě, např. v Austrálii před údajnými 6000 lety, kdy vlna záplavy dosahovala výšky až 130 m [32].
Navíc celé Severozápadní pacifické pobřeží Severní Ameriky bylo přetvořeno missourskou potopou, která údajně probíhla v průběhu poslední doby ledové [33]. Záplavové vlny během této události naplnily i dnes už neexistující moře jako Kaspické moře a Aralské jezero.
Potopa a její tradice
Příběh o potopě se traduje již tisíce let napříč různými národy a kmeny světa, včetně Kurnaji v Austrálii, Čiriguany v Bolívii, mořskými Dajaky na Borneu, Kríji v Kanadě, původními obyvateli Kuby, Masaji ve východní Africe, Maory na Novém Zélandu, a dalších. Mezi těmito příběhy se objevují společné rysy, které lze spojit s biblickým příběhem o potopě z knihy Genesis. Mezi nimi jsou:
- zničení světa vodou
- božská příčina potopy
- varování předem
- záchrana pouze několika lidí
- záchrana zvířat
- plavidlo jako prostředek záchrany
Badatelé obvykle tvrdí, že tyto příběhy nejsou výsledkem kontaktu s misionáři, ale jsou založeny na skutečné historické události. Příklady ukazují na podobné legendy mezi domorodými národy, například v Súdánu, kde místní obyvatelé nazývají jedno jezero Bahar el Nuh (jezero Noach) a věří, že potopa zatopila celou zemi. Také u Hotentotů se vyskytují postavy prarodičů nazývané Noh a Hing-Noh, a domorodci v Grónsku vyprávějí o celosvětové potopě.
Další legendy pocházejí z Havaje, kde Nu-uh, stejně jako biblický Noe, postavil loď před přicházející celosvětovou potopou. Příběhy o potopě jsou běžné i v mnoha dalších kulturách, jako jsou Mongolové, Tatari, Bataky na Sumatře, Indiáni v Americe, Číňané, Skandinávci a další. Tyto příběhy, včetně známého babylónského eposu o Gilgamešovi, lze porovnávat s biblickou verzí potopy v knize Genesis.
Závěr
S nadcházejícími poznatky z geologie, archeologie, paleontologie a paleo-hydrauliky se o katastrofických hypotézách nediskutovalo nikdy tak živě, jako v poslední dekádě tohoto století. Ačkoli se vědecká majorita (zatím) brání myšlence o globálním charakteru biblické potopy, dnes již otevřeně uznává, že záplava (sic lokální, popř. vymezeně kontinentální) uspokojivě přináší odpovědi tam, kde si Lyellova teorie neví rady od samého začátku.
Víru není třeba vysvětlovat vědou vzhledem k její rozšířené představě neslučitelnosti, skutečná věda nestojí proti víře, nýbrž po boku, není nad ní, ale ruku v ruce s ní. Závěry vědy na cestě za poznáním, mohou být křivolaké, plné pádů, omylů a oprav. Avšak víra, inspirovaná Boží přesahující moudrostí, jde přímou a neporušenou cestou, je-li tomu tak, pak poté jednou spolu s vědou dojde ke stejnému cíli. Úvaha si nekladla za cíl tzv. vědeckou cestou dokázat pravdivost svědectví Bible či dokonce existenci Boha, ale poukázat na to, že zpráva z knihy Genesis má k mýtu a fiktivní představě hebrejských pastevců na hony daleko.
Odkazy, použitá literatura, výpočty a vysvětlivky
Skleníkový efekt může způsobit, že teplota vzduchu na Zemi odhadem vzroste na průměrných 25 °C, což odpovídá podmínkám, které byly přítomny v tropických deštných pralesech. Pro tento výpočet jsme zahrnuli relativní vlhkost vzduchu ϕ(r) = 100 %, což znamená, že vzduch je nasycený vodními páry stejně jako v tropických oblastech. V takových podmínkách je absolutní vlhkost vzduchu nasyceného vodními páry ϕ(n) = 23 [g/m³].
Tento vztah vyjadřuje množství vodní páry ve vzduchu podle objemu atmosféry Země. Pokud vezmeme v úvahu, že většina atmosférické hmoty se nachází do výšky 11 km, a za předpokladu, že vzduch není nasycen nad touto výškou, budeme předpokládat výšku atmosférického sloupce přibližně 8,2 km. Tento odhad vede k objemu atmosféry obsahujícímu vodní páry V(z) = 4,2 × 10^18 [kg/m³].
Na základě tohoto odhadu a výpočtu: m(g) = ϕ(n) × V = 0,023 × 4,2 × 10^18 = 9,66 × 10^16 kg vody v atmosféře.
Nyní stojíme před otázkou, jak silná vrstva vody by se vytvořila na pevninské ploše Země, pokud bychom tuto vodu odstranili z atmosféry a usadili ji na Zemi. Je však obtížné spočítat přesný objem pevninské masy a tvaru horských formací, které by tuto vodu změnily. Na základě obecné analogie, pokud by veškerá voda vázaná v ledovcích okamžitě roztála, hladina oceánů a moří by se zvedla o 70 m. Celkové množství vody vázané v ledovcích na Zemi je přibližně 24 × 10^6 km³, což představuje hmotnost 24 × 10^18 kg vody. Podle jednoduché trojčlenky zjistíme, že relativní výška hladiny oceánů po následné kondenzaci skleníkové vrstvy za doby Noemovy potopy by činila přibližně 0,281 m, tedy 28,1 cm.
Hypotéza fotodisociace: Vliv kyslíku a vodíku na tvorbu vody a hladiny oceánů na Zemi
Celková hmotnost atmosféry Zeme je 5 × 10¹⁸ kg, přičemž 21 % z této hmotnosti představuje kyslík, což činí 1,071 × 10¹⁸ kg. Kyslík v mořské vodě se nachází v koncentraci 0,857 kg/l a zbytek tvoří vodík, což udává poměr přibližně 8:1. Fotodisociace je proces, který může vytvořit až 32x více kyslíku, přičemž alespoň 1/4 tohoto kyslíku musela být přítomna na Zemi po celou dobu její existence. Hmotnost této ¼ kyslíku činí přibližně 8,4 × 10¹⁸ kg (85,7 % – kyslík) a zbývající vodík má hmotnost 1,4 × 10¹⁸ kg (14,3 % – vodík).
Pokud by se celé současné množství kyslíku v atmosféře sloučilo s původním vodíkem, který unikl do okolního vesmíru, výsledné množství H₂O by bylo přibližně 9,8 × 10¹⁸ kg, což je 9 801 633 605 km³ čisté vody (100 % H₂O). Po odečtení 3,5 % pro rozpuštěné minerály a látky v mořské vodě bychom dostali 9 446 133 941 km³ čisté H₂O.
Pokud by hypotéza o fotodisociaci byla pravdivá, proces by byl schopen produkovat až 37,784 mil. km³ vody, což je větší množství než to, které se nachází ve formě ledovců (cca 23 mil. km³). Tento výpočet naznačuje, že takový proces by mohl mít vliv na hladiny moří a být důvodem, proč část vody zmizela v dávné minulosti.
Kyslík vzniklý procesem fotodisociace nemůže pocházet z metabolismu živých organismů, protože na Venuši je přítomné podobné množství kyslíku, přičemž na této planetě neexistují živé organismy. Obrovské množství kyslíku je také obsaženo v zemské kůře a během fotolýzy vody (rozklad molekul vody) v procesu fotosyntézy vzniká přebytečné množství volného kyslíku, který se později váže do chemických sloučenin.
Biblická potopa a geologické změny: Vliv rychlé tvorby křídových formací a fytoplanktonu
V Bibli se píše, že „Bůh nechal nad zemí vát vítr a voda se utišila“ (Gn 8,1). Tento verš může souviset s geologickými změnami, které se pravděpodobně odehrály během doby biblické potopy. V této fázi docházelo k regresi výšky hladiny oceánů a moří, což vedlo k vytváření hlubokomořských údolí a příkopů, což se vnímá jako klíčové geologické události.
Evolucionisté, kteří zastávají názor založený na uniformitě (aktualismu), tvrdí, že vznik křídových formací vyžaduje miliony let, přičemž opomíjejí fakt, že koncentrace planktonu v mořské vodě může dosáhnout velmi vysokých hodnot. Například v oblasti Jamajky bylo během vegetace zjištěno značné zvýšení koncentrace mikroorganismů (jako jsou kokolitky a dírkonošci), a to až z 100 tisíc na 10 milionů na dm³ vody.
Během potopy, kdy teplota mořské vody byla podobná té, kterou najdeme v tropických oblastech, by koncentrace fytoplanktonu mohla být až 100x vyšší. S přihlédnutím k vysokému obsahu živin, vzniku odumřelých schránek živočichů, a vulkanické aktivitě, která produkuje miliony tun CO₂, spolu s záplavovými dešti a dalšími klimatickými vlivy, se procesy přeměny organického materiálu na uhličitan vápenatý mohou uskutečnit s vysokou rychlostí. Tento proces tak může nabývat reálného charakteru, čímž vznikají složeniny, které dnes tvoří křídové formace.
Súvisiace videá a dokumenty
-
John Bible projekt - Evanjelium podľa Matúša / Gospel of Matthew (trailer)
-
Evanjelium podľa Jána (movie) - Never Enough (Loren Allred)
-
Pozvanie od Johna k štúdiu Písma - Projekt Evanjelium podľa Matúša (Project Gospel of Matthew)
-
Evanjelium podľa Matúša - Veľkolepý príbeh Biblie (trailer)
-
Veľký spor vekov - Kniha o udalostiach nielen posledných dní (The Great Controversy)
-
Znamenia doby konca - Koniec je blízko
-
Len sa pozri mojimi očami (Phil Collins - Look Through My Eyes)
-
Jedine v Kristovi zostanem pevný (Owl City - In Christ alone I stand)