Potopa sveta – kde sa vzalo toľko vody?
Častokrát se můžeme doslechnout, že charakter celosvětové potopy je nereálný, protože není možné, aby bylo na Zemi dostatek vody k zaplavení hor jako je Arrarat (5137 m.n.m.), natož nejvyšších vrcholů jako je Mount Everest (8848 m.n.m) – to by si vyžadovalo miliardy km3 vody. Žádné takové gigantické rezervoáry vody na Zemi však neexistují a existovat ani nemohly. A pokud by Bůh přece nějakým zázrakem na Zem seslal tolik vody (stejně by tak zázračným způsobem zmizely), Noe spolu s rodinou a se zvířaty by se v takové výšce jednoduše udusili.
Záplava tohoto rozměru je dle skeptiků reálně, ale i matematicky vyloučena – z čehož plyne, že kniha Genesis nemá žádnou relevantní výpovědní hodnotu. Je to pouze mýtus a fiktivní představa hebrejských pastevců, kteří si po svém vykládali lokální záplavu v oblasti Černého moře jako „celosvětovou potopu“.
Ne tak docela.
Úvod
Stěžejní otázky: Jak mohly být zaplaveny ty nejvyšší vrcholy hor? A odkud se vzalo tolik vody? Mohla celosvětová potopa vůbec proběhnout? Na to se dnes pokusíme nalézt odpověď, tak, aby byla všem i nezasvěceným principiálně srozumitelná a jasná. Než se ale pustíme do bližšího rozboru problematiky, (jako autor výše uvedených myšlenek) doporučuji odložit je stranou, neboť vychází z chybného předpokladu.
Vrstva páry
Bleskové povodně z roku 1997 se nesmazatelně zapsaly do historie českých dějin. Navzdory tomu, že pršelo pouhých 3 dny, na mnohých místech byly odneseny tak obrovské bloky hornin a kusy balvanů, že lidský rozum zůstal v úžasu, jak v krátkodobém čase byla ničivá síla přírodního živlu.
Bible v knize Genesis 7,12 píše, že se na zem strhl lijavec, trvající 40 dní. Déšť takového rozsahu Země od svého počátku vzniku nikdy nepamatovala a pravděpodobně pamatovat již asi nebude. Jaké by potom musely být škody? Zřejmě nedozírné. Mohl ale tento déšť způsobit zaplavení celého zemského povrchu, včetně vysoce položených míst?
Naše znalosti z fyzikální-chemie jednoznačně praví, že nikoli. Schopnost vzduchu pojmout vodní páru vzrůstá s teplotou, která spolu s tlakem a s rostoucí nadmořskou výškou klesá. Kdyby se tato vodou saturovaná vzdušná vrstva, blížící se k bodu nasycené páry (tj. 100 % relativní vlhkost), naráz zkondenzovala, měli bychom vrstvu po celé zemi pouhých 28 cm vody [1]. Na holinky ideální, na loď příliš nepraktické. Voda nezbytná ke globální potopě tedy musí pocházet z jiného zdroje.
Fotodisociace
Působením UV záření na sloučeninu vody vzniká disociací excitovaných molekul volný kyslík, můžeme to vidět na této redoxní rovnici:
2H2O + hv (energie UV záření) = 2H2 + O2
(Pozn.: disociace = rozklad, štěpení molekul; excitace = vybuzení, tj. do vyšší energetické hladiny.)
Vodík patří mezi lehké plyny, proto přes svrchní vrstvy exosféry (10 000 km) postupně uniká do okolního vesmíru: http://static.comicvine.com/uploads/original/10/101779/3508104-429811367… a http://arizonaenergy.org/AirEnergy/Exosphere.jpg.
zbylý kyslík, jakožto těžší plyn zůstává v atmosféře a začne se vázat ve sloučeniny. Země by se tedy za mnoho let mohla podobat svému Rudému protějšku, bohatému na oxidy. Vědci z California Institute of Technology spočítali, že proces fotodisociace je schopen vytvořit až 32x více kyslíku, než se nachází v současné atmosféře, a minimálně 1/4 tohoto množství musela být na Zemi přítomna po více než 99 % trvání její existence [2].
Co to znamená? Kdyby se pro představu jen současné množství kyslíku (dceřiný prvek) v atmosféře sloučilo s původním vodíkem, který vlivem slabší gravitace Země unikl do okolního vesmíru, měli bychom množství čisté vody cca na 9,4 milionů km3 pro 1/4 disponujícího procesu [3].
Tato 1/4 – je-li teze pravdivá – musela být přítomna po více, než 99 % trvání existence země, avšak proces fotodisociace by byl schopen „vytvořit“ až 4x větší množství, tj. rozložit 37,7 milionů km3 vody na vodík a kyslík, což je mimochodem větší množství vody, než se nachází ve formě ledovců (cca 24 mil. km3) [4].
Mnoho lidí si to příliš neuvědomuje, ale podstatné množství kyslíku v atmosféře pochází právě z tohoto chemického procesu, zároveň také získáváme odpověď na to, kam zmizela určitá část vody z období potopy. Ačkoli miliony km3 vody mohou představovat obrovský zdroj vody, stále nejsou dostatečné na zatopení celé planety, natož nejvyšších vrcholů hor.
Podzemní voda „zemské propasti“
Plocha souše činí asi 149 mil. km2 [5] Protože však v minulosti souše zahrnovaly daleko větší povrch (např. Beringův kaňon dnes již zasahuje 400 km dál pod hladinu moře [6]) viz. digitální model reliéfu a batymetrie pobřeží Kalifornie:http://geologie.vsb.cz/geomorfologie/Prednasky/7_obrazky/7_5_Offshore.jpg byla plocha souše daleko rozlehlejší a tedy i hlubinný podzemní rezervoár vody větší. Můžeme v hrubých odhadech zvážit, že plocha souše v předpotopní době, včetně dnes již potopených ostrovů, mohla dohromady činit min. 180 mil. km2.
Jeden z nejhlubších dolů Tau-Tona v Johannesburgu, o hloubce 3,6 km dosahuje teploty asi 60 °C. Jiný důl o hloubce 5 km dosahuje 70 °C [7]. Teplotní geotermální gradient se liší s typem horniny, proto se pohybuje v relativně velkém rozmezí od 10 až do 30 °C [8] s každým kilometrem směrem ke středu Země (záleží na typu horniny, tepelném proudění v daném místě apod.).
Pokud v předpotopním světě existovaly miliony podzemních rezervoárů vody, od hloubky 250-2200 m (hlouběji nad 3 km již zřejmě asi ne, poněvadž vlivem vyšší teploty by voda začala bouřlivě reagovat), hypoteticky by to znamenalo, že na nějakých 120 mil. km2 (nelze zvažovat všech 180 mil. km2) souše by připadalo podzemního množství vody až na 264 mil. km3. To je srovnatelný objem vody s objemem Indického oceánu [9].
Mohly by se rezervoáry vody teoreticky nacházet v hloubkách až 2200 m? Na předloženou úvahu, např. RNDr. Mojžíš z České geologické služby odpověděl pozitivně: mohly. My bychom však – pokud možno – chtěli vědět, zda skutečně něco takové může existovat?
Asi před 5 měsíci přišla zpráva z Keni (oblast Turkana) o nálezu obrovského podzemního rezervoáru vody, označovaném též jako „Lotikipi Basin Aquifer“, s objemem cca 207 miliard kubických metrů vody [10]! Skotské jezero Lochness by se do něj vešlo 25x [11].
Kromě toho, že má celý region na 70 let postaráno o vodu, pozoruhodná je geologická poloha: Kolektor Lotikipi se nachází cca 300 m pod povrchem a podle seismiky se báze nachází v hloubce až 3 km, jak je patrno z GM-SYS (gravitačního a magnetického modelování):http://www.earthexplorer.com/2011-08/images/3-GMSYS-model-starting-in-ti…
Naše úvaha tedy není založena na fikci. Avšak několik stovek milionů km3 plně nestačí k zatopení celé planety, je třeba se proto posunout k další úvaze.
Předpotopní svět
Svět před globální potopou byl zcela odlišný od současného pozorovatelného světa, nejen co do rozmanitosti a velikosti forem života, ale především z geologického a hydrogeologického hlediska. Tehdy neexistovaly obrovské příkopy a propasti jakým je Challengerova prohlubeň (11 km) v Tichém oceánu, stejně tak nebyly hory, které by dosahovaly značných výšek jako dnes. V biblickém katastrofickém modelu se předpokládá, že výška hor pravděpodobně nepřesahovala víc, jak 2650 m.
Na základě konvekčního evolučního nazírání, vycházejícího z principu aktualismu, kde procesy diageneze a elevace horstev probíhají v řádech miliony let, se taková úvaha zdá být nepřijatelná, ale uvažme, že kdyby proces elevace horstev, např. hory Mt. Everest byl pouze 17x rychlejší, než dnes, pak by za 5 tisíc let přesáhla 8 km, tj. v průměru 3 mm denně.
Ještě v nedávné době se uvádělo [12], že k jejímu nadzvedávání dochází v řádech několika mm/rok, podle novějších zpráv je hodnota ve skutečnost daleko vyšší, cca 6,1 cm/rok [13] – to je asi 15x více oproti předešlým údajům. Mimo jiné na jejím úpatí nalézáme různé druhy amonitů, trilobitů, členovců, korýšů, mořské lastury apod., což je v souladu s modelem potopy.
Kde se vzalo tolik vody?
V Mexiku 20. února r. 1943 vesničce zvané Paricutin začal stoupat kouř z kukuřičného pole. Tohoto zvláštního přírodního úkazu byli svědky tamní obyvatelé, kteří pořídili několik fotografií:
http://pacomayofotografo.mex.tl/pg-files/0/8/6/b/b/6/d/086bb6ddea69c166d…
V místě vulkanického epicentra následující den doslova „vyrostl“ kopec o výšce 40 m, za týden měl již 100 m, a za 9 let, tj. v roce 1952, 424 m ustálené výšky, uchované až do současnosti:
http://farm2.staticflickr.com/1284/1206226431_f664b14afb_b.jpg
Podmořská sopka Monowai Cone u Nového Zélandu však drží rekord, ta za během pouhých 5 dnů „vyrostla“ o celých 79 m [14]. Před 5 měsíci obletěla svět zpráva, která oslovila, jak laickou, tak odbornou veřejnost. V Tichém oceáně byla objevena největší sopka na Zemi: Tamu Massif, o rozloze 310 000 km2 [15] – to je srovnatelná velikost rozlohy Velké Británie a Irska dohromady.
Vědci si zpočátku mysleli, že se jedná o vulkanický komplex s několika magmatickými zdroji, novější výzkumy i údaje toto domnění však vyvrací. Ukázalo se, že se jedná o kolosální sopku, která vznikla během jediné erupce v raném období křídy, což je perioda, kterou – kromě evolučního počítání – jednoznačně zařazujeme k průběhu období potopy.
Nyní si položme základní otázku: Co se stane, když se ve vodě obdobná masa hornin začne nadzvedávat? Ano, zvýší se hladina oceánů. A teď si představme obdobných sopečných útvarů a množství hor [16] jen v Tichém oceáně.
Ačkoli všechny sopky nebyly aktivní (některé vznikly později po potopě) a pokaždé primárně nemuselo docházet k obrovskému výlevu lávy k bezprostřednímu styku s vodou (nepotřebujeme vařící oceán), většinou mohlo docházet k jakémusi „nabobtnání“ a tektonickému „nadzvedávání“ dna.
V úterý 24. září minulého roku došlo v Pákistánu k významnému zemětřesení [17], druhý den, nedaleko města Gwadar, asi 380 km od epicentra zemětřesení se na pobřeží Makran k překvapení všech objevil ostrov. Místní obyvatelé jej nazvali: „Zalzala Jazira“, obr:http://news.bbcimg.co.uk/media/images/70115000/jpg/_70115209_89dfb451-8e…
Ostrov byl: 152 m dlouhý a 182 široký, s výškou 18-21 m. Za měsíc klesl o 3 m a v klesání pokračuje [18]. (Viz: video a další informace -> [19])
Satelitní snímky: http://earthobservatory.nasa.gov/NaturalHazards/view.php?id=82146
Nutno podotknou, tato geologická událost nebyla doprovázena žádnou vulkanickou aktivitou, geologický útvar vyrostl takříkajíc jako „houby po dešti“. Pokud diagenetické a tektonické procesy nedlouho po potopě byly nesčetněkrát větší, což být musely, nebylo by zdaleka udivující, že se během velmi relativně krátkém časovém období vyvrásnilo celé pohoří a vznikly různé geologické formace do neočekávaných výšek.
Dostáváme se tak k hlavnímu a klíčovému konceptu, ve kterém zastánci biblické potopy nepotřebují řešit, kde se na Zemi vzalo tolik vody, když tuto – pro mnohé odpůrce neprůstřelnou otázku – zodpovídá jednoduchý Archimédův zákon. Když jsem se na toto téma bavil s několika hydrogeology, jeden z nich mi na rovinu řekl, že to vůbec není problém, klíčové a rozhodující ke zvýšení hladiny světových oceánů je prý distribuce hmoty.
Takže, kdyby se oceány rovnoměrně rozložily po celém zemském povrchu, vytvořily by vrstvu vysokou 2440 m, jak např. poznamenává [20] hydrogeolog Prof. RNDr. Bohumír Janský, CSc. Podle výpočtů „Wiki.gis.com“ [21] pokud by veškerá hydrosféra byla rovnoměrně rozprostřena, dosahovala by výška vody po celé zemi v průměru víc, jak 2700 m. To je dostatečné množství vody na to, aby byl zatopen veškerý předpotopní svět, včetně námi předpokládaných tehdy nejvyšších vrcholů.
Globální katastrofická událost způsobila zvýšení teplot všech světových oceánů a měla za následek vymření, víc jak 99 % [22] všech živočišných a rostlinných druhů na Zemi.
Hladina předpotopních oceánů
V Jižním oceáně byly nalezeny obrovské pole mrtvých fosilních korálů do hloubky 1400 m [23]. Stejně tak mnoho fosilních útesů se nachází na dně Tichého oceánu, jak ve své přednášce poznamenává [24] prof. Dr. Veith. Naopak existují zase fosilní korály nacházející se hluboko ve vnitrozemí. Např. v Národním parku Windjana George (Austrálie) se táhne devonský korálový bariérový útes, o délce 3,5 km a místy dosahuje výšky 100 m: http://bungakubu.kokushikan.ac.jp/chiri/EarthWacht/July2004/windjana.jpg (více: [25])
Většina pradávných tropických korálových ekosystémů nemohla růst, než do hloubky 50 m [26]. Obdobně přítomnost křídových usazenin (téhož stáří) po celém světě také svědčí o tom, že hladina světových oceánů byla relativně nízká. Téměř všechny vápencové usazeniny spočívají na stejném geologickém podkladu, tzv. glaukonistickém pískovci [27].
K akumulaci křídy v podobě nahromaděných odumřelých schránek mořských živočichů (planktonu) nedochází ve velkých hloubkách, protože skořepina, jenž je složená z uhličitanu vápenatého, se rozpustí dříve, než se usadí na dně moří. Ke vzniku křídových formací proto dochází v relativně mělkých a klidných vodách, což tomuto pojetí model potopy vyhovuje [28].
Sedimenty a záplavové vlny
Geologická skripta uvádí [29], že až 80 % zemského pevninského povrchu tvoří sedimenty – tedy opět v souladu se základní tezí potopy. Podmořské kaňony [viz 6] ale i přemístění obrovského množství hornin na stovky, ne-li tisíce kilometrů (např. Navajinský a Kokonský pískovec), viz obr.: http://legacy-cdn-assets.answersingenesis.org/assets/images/articles/am/…
Není to vlastně ani tak dlouho, co vědci ze St. Adrews přišli se závěrem, že před zhruba 5500 lety př. n. l. byla na severu Evropy, mezi Anglií a Dánskem zaplavena pevnina zvaná Dodderland, o velikosti Belgie [30]. To není v rozporu se zjištěním, že přibližně v tu stejnou dobu došlo shodou okolností k zaplavení rozsáhlé oblasti Černého moře [31]. Též myšlenku o obřích záplavových vlnách nalezneme prakticky po celém světě, např. v Austrálii před údajnými 6000 lety došlo k záplavové vlně vysoké až 130 m [32].
Podobně celé Severozápadní pacifické pobřeží Severní Ameriky bylo během několika hodin zcela přetvořeno missourskou potopou, k níž údajně došlo v rámci poslední doby ledové [33]. Záplavové vlny naplnily několik dnes už neexistujících moří: Kaspické moře a Aralské jezero [tamtéž].
Potopa a její tradice
Příběh o potopě se nezávisle traduje již tisíce let v mnoha národech a kmenech světa. Např. mezi Kurnaji v Austrálii, Čiriguany v Bolívii, mořskými Dajaky na Borneu, Kríji v Kanadě, původními obyvateli Kuby, Masaji ve východní Africe, Maory na Novém Zélandu, také na Fidži, ve Francouzské Polynésii, na Islandu, v Mexiku, v Rusku, ve Vietnamu, v Peru, na Aljašce… Všechny tyto příběhy se vyznačují několika společnými rysy [34]:
– zničení světa vodou
– božská příčina
– varování předem
– záchrana jen několika lidí
– záchrana zvířat
– k záchraně použito plavidlo
Badatelé obvykle soudí, že není možné, aby tyto pověsti pocházely z kontaktu s misionáři a musí být tedy založeny na skutečné události. „Domorodci v Súdánu nazývají jedno tamní jezero Bahar el Nuh (jezero Noach) a věří, že potopa zatopila celou zemi a začala u tohoto jezera. Hotentoti nazývají prarodiče svého plemene Noh a Hing-Noh. Domorodci Grónska vypravují, že na této zemi byla desátá generace lidí od počátku, když přišla celosvětová potopa a země byla zaplavena.
Havajští domorodci vypravují, že dlouho po smrti prvního člověka Kumu-Honus (“muž ze země”, tedy stejný význam jako hebrejské „Adam“) upadli jeho potomci do mravní zkaženosti. Jen jeden muž zůstal spravedlivý, a to byl Nu-uh, který začal stavět velkou loď a pak přišla celosvětová potopa. Přes mongolské Tatary, Bataky na Sumatře, Indiány v severní a jižní Americe, Číňany, Skandinávce, Afričany a další národy, s jejich literárními doklady o celosvětové potopě, by se dalo pokračovat dál.
Známá je též babylónská verze potopy z Ninive, epos o Gilgamešovi, kterou můžeme tak, jako všechny ostatní, porovnávat s biblickým podáním v knize Genesis.“ – [35]
Závěr
S nadcházejícími poznatky z geologie, archeologie, paleontologie a paleo-hydrauliky se o katastrofických hypotézách nediskutovalo nikdy tak živě, jako v poslední dekádě tohoto století. Ačkoli se vědecká majorita (zatím) brání myšlence o globálním charakteru biblické potopy, dnes již otevřeně uznává, že záplava (sic lokální, popř. vymezeně kontinentální) uspokojivě přináší odpovědi tam, kde si Lyellova teorie neví rady od samého začátku.
Víru není třeba vysvětlovat vědou vzhledem k její rozšířené představě neslučitelnosti, skutečná věda nestojí proti víře, nýbrž po boku, není nad ní, ale ruku v ruce s ní. Závěry vědy na cestě za poznáním, mohou být křivolaké, plné pádů, omylů a oprav. Avšak víra, inspirovaná Boží přesahující moudrostí, jde přímou a neporušenou cestou, je-li tomu tak, pak poté jednou spolu s vědou dojde ke stejnému cíli.
Úvaha si nekladla za cíl tzv. vědeckou cestou dokázat pravdivost svědectví Bible či dokonce „existenci Boha“, ale poukázat na to, že zpráva z knihy Genesis má k mýtu a fiktivní představě hebrejských pastevců na hony daleko.
Odkazy, použitá literatura, výpočty a vysvětlivky
[1] – Výpočet:
V důsledku skleníkového efektu teplota vzduchu na Zemi mohla odhadem činit v průměru 25 °C, pro výpočet zahrnujeme relativní vlhkost vzduchu ϕ(r) = 100 % (tj. ekvivalent vlhkosti vzduchu v tropickém deštném pralese). Absolutní vlhkost vzduchu nasyceného vodními párami je tedy: ϕ(n) = 23 [g/m3](1)
ϕ(n) obecně též vyjadřujeme jako ϕ(n) = m(g) / V(z), kde m(g) je hmotnost vodní páry v závislosti na objemu atmosféry Země V(z). My si ale musíme uvědomit, že většina hmotnosti atmosféry země je přibližně do 11 km. Vzhledem k nízké teplotě a tlaku budeme raději předpokládat atmosferický sloupec o velikosti zhruba 8,2 km, střízlivým odhadem potom objem množství vodních par, obsažených v atmosféře Země V(z) bude činit asi 4,2.10^18 [kg/m3].
Ze vztahu plyne, že: m(g) = ϕ(n) . V = 0,023 . 4,2.10^18 = 9,66.10^16 kg (vody)
Nyní stojíme před nesnadnou matematickou úlohou: Jak silná vrstva se z tohoto množství vody utvoří na Zemi? Nelze spočítat objem všech pevnin, hor, formací, jejich úhel stoupání apod., které na základě klasického Archimédova zákona mohou výšku stoupání hladiny světových oceánů a moří do značné míry zkreslit. Intuitivně tušíme, že mocnost této vodní vrstvy nebude znatelná, proto korelační závislost zanedbáme, a přejdeme k jednoduché analogii:
Podle vědců, kdyby se veškerá vodní masa vázaná ve formě ledovců naráz rozpustila, hladina světových oceánů a moří by se zvedla o 70 m (2). Voda vázaná do všech ledovců na Zemi činí asi 24.10^6 km3, tj. 24.10^18 kg vody. Vstříc výsledku na základě jednoduché trojčlenky tak zjišťujeme, že relativní výška hladiny oceánů po následné kondenzaci veškeré „skleníkové“ vrstvy v době Noeho činí asi: 0,281 m, tedy 28,1 cm.
(Výsledek je pouze ilustrační.)
(1) – Termovize: „Výpočet vlhkosti vzduchu a teploty rosného bodu“ (2013): http://www.termovize.com/vypocet-vlhkosti
(2) – USGS – science for a changing world: „The Water Cycle“ – (5 Nov 2013): http://ga.water.usgs.gov/edu/watercycleczech.html
Penguins world: „Antarktida – ledový kontinent“ – (12.2. 2014): http://www.penguinsworld.cz/clanky/antarktida.html
(sekundární odkazy)
http://cs.wikipedia.org/wiki/Vlhkost_vzduchu#Absolutn.C3.AD_vlhkost_vzduchu
http://www.termovize.com/vypocet-vlhkosti
http://artemis.osu.cz/Student/OVSE_tex.pdf
http://www.vascak.cz/?p=1343&r=3665&c=10&n=2&u=1#kotva216
http://www.med.muni.cz/biofyz/doc/Bakalari/vlhkost.pdf
http://www.tzb-info.cz/3137-vlhkost-vzduchu-a-jeji-mereni
http://www.meteocentrum.cz/encyklopedie/vlhkost-vzduchu.php
http://www.zemepis.com/zasoby.php
http://cs.wikipedia.org/wiki/Tropick%C3%BD_de%C5%A1tn%C3%BD_les
[2] BRINKMAN, R. T.: Dissociation of Water and Evolution of Oxygen in the Terrestrial Atmosphere. In Journal of Geoúhysical Research. 1969, sv. 74, s. 5355-5368
Geoscience Research Institute: „Oxygen and Evolution“: http://www.grisda.org/origins/02059.htm
(Upozornění: 99 % trvání existence 1/4 množství kyslíku po dobu evolučního (předpokládaného) stáří, nutno podotknout, jiní autoři uvádí (1), že za 4,5 mld. let bylo zase disociováno jen 20 g.cm-2 vody.)
(1) RUDA, A.: „Fyzická Geografie – Klimatologie a hydrogeologie pro učitele“, Brno 2013: http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/pedf/js13/fyz_geogr/web/skripta/klima…
[3] – Výpočet:
Celková hmotnost atmosféry je 5.10e(18) kg, 21 % představuje kyslík, což odpovídá hmotnosti 1,071.10e(18) kg. Koncentrace kyslíku v mořské vodě je 0,857 kg/l, zbytek 0,143 kg tvoří vodík, to by odpovídalo poměru cca 8:1. Pokud předpokládáme, že proces fotodisociace je schopen vytvořit až 32x kyslíku a min. 1/4 musela být přítomna na Zemi po celou dobu trvání její existence, pak hmotnost ¼ kyslíku činí 8,4 x 10^18 kg (85,7 % – O) a zbylá hmotnost vodíku musela činit 1,4.10e(18) kg (14,3 % – vodík)
Kdyby se tedy pro představu jen současné množství kyslíku v atmosféře sloučilo s původním vodíkem, který unikl do okolního vesmíru, měli bychom množství vody o hmotnosti asi 9,8.10e(18) kg (100 % – H2O), tj. 9 801 633, 605 km3 vody, pro 1/4. My jsme však počítali s mořskou vodou, zahrnující předpoklad 100% obsahu čisté vody, proto musíme odečíst 3,5 % (minerály aj. ve vodě rozpuštěné látky)(1).
Dostáváme se tak ke konečnému číslu: 9 446 133, 941 km3 (čisté H2O), která by byla na Zemi tímto procesem rozložena. Je-li hypotéza pravdivá, pak by byl tento proces schopen rozložit až 37,784 mil. km3 vody, to je větší množství vody, než se nachází ve formě ledovců (cca 23 mil. km3). Na základě výpočtu jednoduché trojčlenky by zvažované množství vody disponovalo dalšími 115 m. To je ten jeden ze zázraků kam mohla zmizet část vody.
(Pozn.: Vzniklý kyslík při procesu fotodisociace určitě nemůže pocházet z metabolismu organismů, poněvadž na Venuši je relativně stejné množství kyslíku, a žádné živé organismy, produkující kyslík tam nežijí. V každém případě, obrovské množství kyslíku je také zastoupeno v zemské kůře, a také při procesu fotosyntézy v živých organismech vzniká během fotolýzy (rozklad molekul vody) přebytečné množství volného kyslíku, který se poté váže ve sloučeniny.)
(1) Stérimar: „O mořské vodě“: http://www.sterimar.cz/zajimavosti/o-morske-vode/
[4] USGS – science for a changing world: „Ice, Snow, and Glaciers: The Water Cycle“ – (14 Aug, 2013): http://ga.water.usgs.gov/edu/watercycleice.html
[5] ELERT, G. and CHEN, D.: „Area of Earth´s Land Surface“ – (2001): http://hypertextbook.com/facts/2001/DanielChen.shtml
[6] Encyclopadia Britannica – „Bering Canyon“: http://www.britannica.com/EBchecked/topic/61930/Bering-Canyon
[7] ELERT, G. and CAVALIER, Y.: „Depth of the Deepest Mine“ – (2003): http://hypertextbook.com/facts/2003/YefimCavalier.shtml
[8] Department of Geocience – University of Wiscoinsin-Madison: Lecture 3: http://geoscience.wisc.edu/~chuck/Classes/Mtn_and_Plates/rock_deformatio…
[9] NOAA – National Geophysical Data Center: „Volumes of the World’s Oceans from ETOPO1“: http://www.ngdc.noaa.gov/mgg/global/etopo1_ocean_volumes.html
[10] NASA – Landsat Science: „Vast Water Reserves Found in Drought-Prone Northern Kenya“ – (Feb 18, 2014): http://landsat.gsfc.nasa.gov/?p=6404
Water Career: „Kenya bores down to water wealth“ – (13 Sep 2013):http://www.watercareer.com.au/archived-news/kenya-bores-down-to-water-wealth
SABAHI: „Water discovery in Kenya to spark development, improve security“ – (02 Oct, 2013): http://sabahionline.com/en_GB/articles/hoa/articles/features/2013/10/02/…
IATP – Institute for Agriculture and Trade Policy: „Kenya’s challenge: How best to manage its new-found water wealth?“ – (19 Sep 2013): http://www.iatp.org/blog/201309/kenya%E2%80%99s-challenge-how-best-to-ma…
[11] ITV: „Exclusive: Huge water reserve discovered in Kenya“ – (11 Sep 2013): http://www.itv.com/news/2013-09-10/kenya-water-aquifer-found-in-lotikipi/
Earth Explorer: „Exploring the East African Rift System“: http://www.earthexplorer.com/2011-08/Exploring_the_East_African_Rift_Sys…
BBC – News Africa: „Kenya aquifers discovered in dry Turkana region“ – (11 Sep 2013): http://www.bbc.co.uk/news/science-environment-24049800
[12] Science Learning – Sparking Fresh Thinking: „How high is Mount Everest?“ – (15 Aug 2011): http://www.sciencelearn.org.nz/News-Events/Latest-News/News-Archive/2011…
STEIMAN, S.: Natural History Wanderings: „Mt. Everest May Be Changing Its Elevation“ – (22 Ju 2011): http://naturalhistorywanderings.com/2011/07/22/mt-everest-may-be-changin…
IQ: „Mount Everest – It’s not mountains that we conquer, but ourselves.“http://qi.com/infocloud/mount-everest
[13] Extreme Science: „Highest Elevation: Mount Everest“: http://www.extremescience.com/everest.htm
[14] Asian Scientist – News and information from the asian sceintific community: „Fastest Growing Volcano Spotted In New Zealand“ – (17 May, 2012): http://www.asianscientist.com/in-the-lab/fastest-growing-volcano-monowai…
Nature Geoscience: „Rapid rates of growth and collapse of Monowai submarine volcano in the Kermadec Arc“ – (13 May, 2012): http://www.nature.com/ngeo/journal/v5/n7/images/ngeo1473-f2.jpg
[15] BBC – News Science & Enviroment: „‚World’s largest volcano discovered beneath Pacific“- (8 Sep, 2013): http://www.bbc.co.uk/news/science-environment-24007339
Sci-News: „Tamu Massif: Largest Volcano on Earth Discovered Beneath Pacific Ocean“ – (9 Sep, 2013): http://www.sci-news.com/othersciences/geophysics/science-tamu-massif-lar…
[16] Volcano World: „Submarine Volcanoes“: http://volcano.oregonstate.edu/book/export/html/138
[17] Terra: „Aparece nueva isla luego de fuerte terremoto en Pakistán“ – (24 Sep, 2013): http://noticias.terra.cl/mundo/aparece-nueva-isla-luego-de-fuerte-terrem…
[18] VOA – Voice of America: „New Pakistan Island Disappearing“ – (23 Nov, 2013): http://www.voanews.com/content/new-pakistan-island-disappearing/1796233….
[19] Rafique Jabran: „Zalzala Jazira (Earthquake Island) Gwadar, Balochistan, Pakistan“ – (27 Sep, 2013)http://www.youtube.com/watch?v=Dk7NofzO2zc
RT: „NASA releases images of Pakistan’s ‚Earthquake Island'“ – (30 Sep, 2013): http://rt.com/news/island-earthquake-space-pictures-518/
NBC News: „Satellites reveal new views of Pakistan’s ‚Earthquake Island‘ “ – (2 Oct, 2013): http://www.nbcnews.com/science/satellites-reveal-new-views-pakistans-ear…
BBC – News Asia: „Pakistan quake island off Gwadar ‚emits flammable gas'“ – (27 Sep, 2013): http://www.bbc.co.uk/news/world-asia-24272552
[20] JÁNSKÝ, B.: „Hydrogeologie“: http://is.cuni.cz/studium/predmety/index.php?do=download&did=35428&kod=M…
[21] Wiki.Gis: „Eart“ – (11 Dec, 2012): http://wiki.gis.com/wiki/index.php/Earth#cite_note-45
Podle tohoto zdroje rozložení vody by mělo činit asi 2620 m: Sobotka, J.: „Voda ve světě. Globální problémy hospodaření s vodou“ – (2004 2005):
http://etext.czu.cz/php/skripta/kapitola.php?titul_key=64&idkapitola=154
[22] Wikipedia: „Extincion“ – (28 Ja, 2014): http://en.wikipedia.org/wiki/Extinction
Natural History Museum: „Mass extinctions“: http://www.nhm.ac.uk/nature-online/life/dinosaurs-other-extinct-creature…
(Pozn.: Ačkoli autoři nevidí zánik mnohých živočišných a rostlinných druhů v důsledku biblické potopy, převážnou procentuální část tvořilo poslední křídové období (pro neevoluční uvažující: biblické katastrofické období)
[23] SMH – The Survey Morning Herald: „Bizarre beasts and death in the deep“ – (19 Ja, 2009): http://www.smh.com.au/news/environment/conservation/bizarre-beasts-and-d…
[24] VEITH, W.: „Celosvetová Potopa – veda; stvorenie, evolúcia“ – (31 Dec, 2013): http://www.3an.sk/pg_detail.php?id=70209
[25] Department of Geograpfhy & Environmental Studies (2004): (Pozn.: Předem se omlouvám, odkaz je v Japonštině) http://bungakubu.kokushikan.ac.jp/chiri/EarthWacht/July2004/RSgazou.htm
[26] NOAA – Coral Reef Conservation Program: „About Deep-Sea Corals“: http://coralreef.noaa.gov/deepseacorals/about/
Australian Government – Department of the Environment: „Ocean Action Bulletin“ – (1 Aug, 2008): http://www.environment.gov.au/archive/coasts/publications/oceans-action/…
Natural History Museum: „Life on the reef“: http://www.nhm.ac.uk/nature-online/life/reptiles-amphibians-fish/reef-li…
(Další výchozí informace)
http://www.sciencedaily.com/releases/2008/02/080201090826.htm
http://world.edu/reefs-great-barrier-reef-twilight-zone/
HOVLAND, M.: „Deep-water Coral Reefs – Unique Biodiversity Hot-Spoots“, Springer Dodrdrecht Berling Heidelberg New York, 2008, p. 143-177, ISBN 978-1-4020-8461-4 (též k dispozici na internetu)
[27] Překlad: Petr Činčala: VEITH, W. J.: „Genesis konflikt.“ Amazing Discoveries, 2002, Maranatha o.s., Praha 2008, s. 131, ISBN 978-80-87265-03-1
[28] Vysvětlení: V Bibli se píše, že „Bůh nechal nad zemí vát vítr a voda se utišila“ – (Gn 8,1) Mezitím docházelo k regresi výšky hladiny dna všech moří i oceánů a k postupnému vytvoření hlubokomořských údolí a příkopů. Evolucionisté na základě principu uniformity (viz aktualismus) tvrdí, že ke vzniku křídy jsou nezbytné miliony let, ovšem opomíjejí, že koncentrace planktonu v mořské vodě může být značná, např. během vegetačního období poblíž mořské oblasti Jamajky bylo hlášeno zvýšení koncentrace mikroorganismů (Kokolitky a Dírkonošci) ze 100 tisíc na 10 milionů na dm3 vody (1).
Avšak během potopy, kdy teplota vody byla srovnatelná s tropickou oblastí, stejně tak koncentrace fytoplanktonu, toto číslo odhadem může být až 100x vyšší. Vezmeme-li v úvahu obsah živin a dodání obrovského množství odumřelých schránek živočichů, včetně vulkanické aktivity produkující miliony tun CO2, záplavové deště apod., pak vznik takových křídových lůžek (formací), kde je rychlost přeměny organického materiálu na uhličitan vápenatý rychlá, nabývá reálného charakteru.
(1) – Seliger, H.H., Carpenter, J.H., Loftus, M. and McElroy, W.D., 1970. Mechanisms for the accumulation or high concentrations of dinoflagellates in a bioluminescent bay. Limnology and Oceanography 15:234–245.: http://creation.com/can-flood-geology-explain-thick-chalk-beds
[29] Pokorny: II. „Základy Geologie“: fzp.ujep.cz/~Pokornyr/01_Materialy/GEO_Geologie_nova_skripta.doc
[30] University of St. Andrews: „Discovering drowned Doggerland“ – (3 Ju, 2012): http://www.st-andrews.ac.uk/news/archive/2012/title,88471,en.php
(U nás např. na: http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/272464-mezi-skotskem-a-danskem-b…)
[31] Knihy-A: „Velké potopy světa: Proč se o nich mluví v legendách všech kultur?“ – (06.05/2012): http://www.knihy-a.cz/18356/velke-potopy-sveta-proc-se-o-nich-mluvi-v-le…
[32] Natural Hazards, sv. 24, 2001, str. 231-249
[33] Science, 29. 3. 2002, sv. 295, str. 2379-2380
[34] http://neuveritelnaodhaleni.cz/nejznamejsi-biblicke-pribehy/celosvetova-…
[35] KÁBRT, P.: „Fakta pro stvoření“ (2003): http://memento.junweb.cz/fakta/2populacni.htm
Wikipedie: „Potopa světa“ – (6.2.2014): http://cs.wikipedia.org/wiki/Potopa_světa
Súvisiace videá a dokumenty