fbpx
Zmeň svoj život
HermeneutikaZákladné biblické pojmy

Biblická numerológia a spojitosti

Hebrejská představa času

– vychází z mezopotámského astronomického pozorování oběžných drah nebeských těles. Na počátku je věčný Bůh a Stvořitel kosmu. Země je pustá a prázdná – tohu vabohu – v chaotickém stavu.
Stvořitel překonává počáteční chaos a tvoří kosmický smluvní řád, jehož výrazem jsou cykly v kosmu, v přírodě a v nás (makrokosmos – mikrokosmos).

Slunce, měsíc a hvězdy v cyklických drahách pevně určených Stvořitelem mají sloužit za znamení Jeho smluvní věrnosti a k rozdělení Jím stanovených časů, zejména svátků v rámci cyklu náboženského kalendáře a let i dní. 1.Mo 1,14 – 18; Jer.31, 35 – 37; Jer.33, 25 – 26.

Planety a jejich cykly jsou v hebrejském myšlení zbaveny božského, magického a přímo osudového vlivu, který jim přisuzují sousedé Izraele žijící v tak zvaném úrodném půlměsíci. Cykly nejsou věčné, ale mají svůj počátek a konec.

cyklicky-cas-obr1.png

Cyklická představa dějin je v Mezopotamii běžná: srovnej čtyři říše u Daniele 2 a 7, ale také čtyři království v Izraeli: království Saule, Davida, Šalamouna a rozdělené království Roboáma a Jeroboáma, páté království je království Syna člověka, Mesiáše a počátek nového věku, nového nebe a nové země.

Stvořitel je Pánem nad planetami, jejich cykly i nad časem a průběhem dějinných událostí. Cykly tvoří součást Božích plánů Se stvořením.
Stvořitel chce, abychom Jeho cykly respektovali, ale nebyli jejich otroky, nebyli na nich osudově závislí. Domini sumus: Patříme Bohu Stvořiteli a proto jsme s ním i pány nad stvořenou přírodou.

cyklicky-cas-obr2b.png

Legenda:

1. – PESACH – Veliká Noc
2. – BECHOROT – Svátek nekvašených chlebů
3. – Půst prvorozených
4. – SCHAWUOT – Svátek týdnů
5. – ROSH HASNA – Nový Rok
6. – JOM KIPPUR – Den smíření
7. – SUKOT – Svátek stánku
8. – PURIM – oslava záchrany žid. národa
9. – CHANUKA – Svátek světel

Řecké chápání času

– se spojuje s představou lineárního vývoje událostí v jejich časovém sledu, souvisí se změnami v řecké společnosti, která už není orientovaná jako v době Homéra a už před tím v Mezopotamii na Boha jako nejvyšší hodnotu, ale na hodnoty pozemské. Tak zvané historické myšlení je relativně pozdního původu a je nerozlučně spjato se jmény prvních historiků: Herodota z Halikarnassu (484 – 425 př.Kr) a Thukydida (455 – 396 př.Kr.)

Ti uplatňují některé osvícenské myšlenky jako je idea užitečnosti při volbě státní formy. Ve středu dějin vystupuje člověk, který se v politickém dění nechá vést základními pudy lidské přirozenosti jako je úsilí o moc, své výhody, čest a prestiž. Prosazování moci se příliš nestará o dobrou morálku.

cyklicky-cas-obr4.png

Řecká představa času odpovídá lineárnímu vývoji událostí v historii (řecký pojem označující vědění, vyprávění, dějiny, srovnej: idiot = nevědoucí člověk, laik, fušér).
Řecká idea času se může znázornit přímkou. Uprostřed stojí člověk představující přítomnost s tváří obrácenou do budoucnosti, kterou vidí jako otevřenou krajinu před sebou, k minulosti je obrácen zády.

Řecká představa je vlastně trochu nelogická a v rozporu s hebrejským názorem. Hebrejci si představují přítomnost jako člověka s tváří obrácenou do minulosti. Ten pozoruje své předky v minulosti jako svědky a příklad víry. K budoucnosti je obrácen zády, ne proto, že by jí pohrdal, ale proto, že je známá pouze Bohu, který ji může zjevit.

Na řecké ideji času je nelogická představa člověka přítomnosti s tváří obrácenou do budoucnosti s jeho předky vzadu a potomstvem před ním. Hebrejská představa času je sice mnohem starší a přece mnohem logičtější!

Moderní představa času

– navazuje na řeckou a chápe přítomnost jako obraz člověka s tváří obrácenou do budoucnosti, stojícího uprostřed lineárního vývoje historických událostí. Tento historický způsob nazírání času ignoruje přirozené cykly jako překonané a to jak theoreticky tak i prakticky: cyklus střídání dne a noci se prostě nebere na vědomí v třísměnném provoze a při zavádění tak zvaného letního a zimního času, v obou případech se jedná o narušení přirozeného biorytmu; právě tak se ignoruje sedmidenní týdenní cyklus v sedmidenní pracovním provoze, který se zdůvodňuje důležitými ekonomickými zájmy společnosti.

Škody na zdraví tím způsobené se společnosti zřejmě nejeví tak závažné. Falešní proroci s tváří obrácenou do budoucna nám raději zjevují své pochybné vidiny vzdálené budoucnosti (Lenin a Hitler) než aby se poctivě vypořádali s problémy přítomnosti.

Historičtí a genetičtí inženýři považují přirozené cykly za překonané. Pokoušejí se o vytvoření klonovaného člověka, spíše robota, nebo moderního Goléma už ne Boží obraz, ale jakýsi druh skutečného pod-tvora, lidskou odrůdu computeru s bednou místo hlavy, ve které můžeme nepotřebné vymazat a nahradit tím, co je společensky žádoucí.

Toto je mätúce pre niektorých, pretože v tom období, Židia a Rimania mali odlišnú kalkuláciu času. Židia počítali 12 hodín dňa od východu slnka a 12 hodín noci od západu slnka. Rimania počítali 12 hodín od polnoci a 12 hodín od poludnia, ako v súčasnosti. Synoptické evanjeliá (Matúš, Marek, Lukáš) používajú židovskú kalkuláciu ale v Jánovom evanjeliu je rímska kalkulácia času.

11-1.gif
Príprava – 06:00

Ján 19:14
Bol prípravný deň na veľkonočné slávnosti a bolo asi šesť hodín.Toto bolo zhruba tri hodiny pred ukrižovaním a vzťahovalo sa na všeobecnú dobu východu slnka, na základe rímskej kalkulácie času.

Ukrižovanie – 09:00

Marek 15:23
A bola tretia hodina, keď ho ukrižovali.

Podľa dnešnej kalkulácie (na základe rímskeho systému), bol Kristus ukrižovaný okolo deviatej hodiny ráno (09:00). Židia to považovali za tri hodiny po východe slnka (teda „tretia hodina“ (Marek 15:25).

Tma – 12:00 do 15:00

Marek 15:33
A keď bola šiesta hodina, povstala tma na celej zemi a trvala až do deviatej hodiny.Nastala tma po celej zemi okolo poludnia.

Podľa rímskeho času 12 hodín od polnoci. Podľa Židovského času: 6 hodín po východe slnka. (Matúš 27:45, Marek 15:33, Lukáš 23:44). Tma trvala do tretej popoludní, podľa rímskeho času (do deviatej hodiny po východe slnka podľa Židovského času).

Smrť – 15:00

Marek 15:34-37
A o deviatej hodine zvolal Ježiš velikým hlasom a riekol: Elói, Elói, lama sabachtani? ! Čo je, preložené: Môj Bože, môj Bože, prečo si ma opustil! A niektorí z tých, ktorí tam stáli, počujúc to hovorili: Hľa, Eliáša volá. A jeden bežal, naplnil špongiu octom, položil na trstinu a dával mu piť a hovoril: Nechajte, nech vidíme, či prijde Eliáš, by ho sňal. Ale Ježiš zvolajúc velikým hlasom vypustil dušu.

Pán Ježiš vypustil dušu okolo deviatej podľa židovského času (9 hodina po východe slnka). Podľa rímskeho času je to tretia hodina popoludní.

Zdroj: b-a-n.eu

Určovanie dňa a času

Dnes sme zvyknutí na presné určovanie času. Čas určujeme nielen na roky a dni, ale aj na sekundy. V dávnych dobách to tak nebolo. Každý národ, či kráľovstvo malo vlastný systém určovania času a vlastný kalendár. Určovanie hlavne trvania jednotlivých častí dňa (začiatok a koniec) bolo, z dnešného nášho pohľadu, dosť približné.

Židovský deň (24 hodín) začínal nocou (tmou; tmavou časťou 24 hodinového dňa). Noc je časový úsek, ktorý začínal po západe Slnka (spresnenie pozri v ďalšom texte) a skončil východom Slnka. Potom nasledoval deň (svetlá časť 24 hodinového dňa). Deň je čas, ktorý trval od východu Slnka do začiatku noci. Noc a aj deň v čase jarnej a jesennej rovnodennosti trvali 12 hodín. Toto rozdelenie na noc a deň je jednoduché rozdelenie 24-hodinového dňa.

Deň (svetlú časť 24-hodinového dňa) delili na ráno a večer. Za ráno, alebo predpoludnie, sa počítala doba od východu Slnka až po jeho kulmináciu na poludnie (vtedy, keď Slnko bolo najvyššie nad obzorom). Od poludnia do začiatku noci bol večer, alebo aj popoludnie. Pritom ale hovorili o dvoch večeroch (o dvoch večerných časoch; 2. Mojžišova 12:6). Prvý večer (prvý večerný čas) nastal (začal) hneď po poludní (začal poludním) a trval do západu Slnka.

Druhý večer (druhý večerný čas) začal západom Slnka a trval až do začiatku noci (tu rozumej: do času, kým nebolo vidieť prvú hviezdu), t.j. za druhý večer sa, podľa dnešného nášho pomenovania, počítal čas trvania súmraku.

Druhý večer bol čas (doba), kedy sa večeralo (jedol sa pokrm pomenovaný večera) a v úzkom slova zmysle sa za večer považoval práve tento čas trvania druhého večera (druhého večerného času; doba súmraku). Druhý večer (večer) patril do dňa (bol súčasť svetlej časti dňa) – deň končí večerom (súmrakom). Večer je súčasne aj koniec dňa a aj koniec dňa. Večerom končí deň a súčasne končí aj kalendárny (24-hodinový) deň.

Súmrak (večer) je prechodný čas medzi dňom a nocou. Súmrak začína západom Slnka a končí začiatkom noci. Pred ránom je brieždenie a je to prechodný čas medzi nocou a dňom. Počas súmraku, po západe Slnka, svetlo postupne ubúda až do začiatku noci (až nastane úplná tma). Počas brieždenia je to naopak. Pamätajme, že: Súmrak, druhý večer alebo večer (v užšom aj širšom slova zmysle) je súčasťou dňa (svetlej časti dňa). Súmrakom (večerom) končí deň. Brieždenie je súčasť noci (tmavej časti dňa). Brieždením končí noc.

Noc v užšom slova zmysle začala vtedy, keď skončil večer (druhý večer alebo podľa nášho pomenovania súmrak) a už začala byť tma. Pritom sa za začiatok noci (za začiatok tmy) považoval čas po západe Slnka, keď sa na oblohe podľa jedných ukázala prvá (jedna) hviezda, alebo podľa iných, keď na oblohe bolo vidieť tri hviezdy (časový rozdiel medzi oboma úkazmi je malý a môžeme povedať, že oba úkazy prakticky splývajú).

Keď vyšlo Slnko, podľa hebrejského počítania času bolo 0 hodín dňa (a bol to začiatok rána), na poludnie bolo 6 hodín dňa a keď Slnko zapadalo, bolo 12 hodín dňa – tak tomu bolo v dňoch jarnej a jesennej rovnodennosti.

Pri počítaní času na dni, sa v Izraeli aj časť dňa počítala za celý deň. Tak napríklad prehlásenie „o dva dni“ neznamenalo, že sa tým nutne myslí doba 2×24 hodín, ale môže to byť časový úsek (interval) zložený napríklad z večera prvého dňa a celého ďalšieho dňa. Podobne „tri dni a tri noci“ je doba, zložená napríklad z večera prvého dňa, celého druhého dňa a z noci tretieho dňa – a počíta sa to za „tri dni a tri noci“.

Súvisiace videá a dokumenty