Biblická numerológia a spojitosti
Hebrejská představa času
… vychází z mezopotámijského astronomického pozorování oběžných drah nebeských těles. Na počátku je věčný Bůh a Stvořitel kosmu. Země je pustá a prázdná – tohu vabohu – v chaotickém stavu. Stvořitel překonává počáteční chaos a tvoří kosmický smluvní řád, jehož výrazem jsou cykly v kosmu, v přírodě a v nás (makrokosmos – mikrokosmos).
Slunce, měsíc a hvězdy v cyklických drahách pevně určených Stvořitelem mají sloužit za znamení Jeho smluvní věrnosti a k rozdělení Jím stanovených časů, zejména svátků v rámci cyklu náboženského kalendáře a let i dní (viz 1. Mojžíšova 1,14 – 18; Jeremiáš 31, 35 – 37; Jeremiáš 33, 25 – 26).
Planety a jejich cykly jsou v hebrejském myšlení zbaveny božského, magického a přímo osudového vlivu, který jim přisuzují sousedé Izraele žijící v takzvaném úrodném půlměsíci. Cykly nejsou věčné, ale mají svůj počátek a konec.
Cyklická představa dějin je v Mezopotámii běžná: srovnej čtyři říše u Daniela 2 a 7, ale také čtyři království v Izraeli: království Saula, Davida, Šalomouna a rozdělené království Roboáma a Jeroboáma. Páté království je království Syna člověka, Mesiáše a počátek nového věku, nového nebe a nové země.
Stvořitel je Pánem nad planetami, jejich cykly i nad časem a průběhem dějinných událostí. Cykly tvoří součást Božích plánů se stvořením. Stvořitel chce, abychom Jeho cykly respektovali, ale nebyli jejich otroky, nebyli na nich osudově závislí. Domini sumus: Patříme Bohu Stvořiteli a proto jsme s Ním i pány nad stvořenou přírodou.
Legenda:
- 1. – PESACH – Veliká Noc
- 2. – BECHOROT – Svátek nekvašených chlebů
- 3. – Půst prvorozených
- 4. – SCHAWUOT – Svátek týdnů
- 5. – ROSH HASNA – Nový Rok
- 6. – JOM KIPPUR – Den smíření
- 7. – SUKOT – Svátek stánku
- 8. – PURIM – oslava záchrany žid. národa
- 9. – CHANUKA – Svátek světel
Řecké chápání času
… se spojuje s představou lineárního vývoje událostí v jejich časovém sledu, což souvisí se změnami v řecké společnosti. Ta už není orientovaná na Boha jako nejvyšší hodnotu, jak tomu bylo v době Homéra nebo v Mezopotámii, ale na hodnoty pozemské. Takzvané historické myšlení je relativně pozdního původu a je nerozlučně spjato s jmény prvních historiků: Herodota z Halikarnassu (484 – 425 př. Kr.) a Thukydida (455 – 396 př. Kr.).
Ti uplatňují některé osvícenské myšlenky, jako je idea užitečnosti při volbě státní formy. Ve středu dějin vystupuje člověk, který se v politickém dění nechá vést základními pudy lidské přirozenosti, jako je úsilí o moc, své výhody, čest a prestiž. Prosazování moci se příliš nestará o dobrou morálku.
Řecká představa času odpovídá lineárnímu vývoji událostí v historii (řecký pojem označující vědění, vyprávění, dějiny, srovnej: idiot = nevědoucí člověk, laik, fušér). Řecká idea času se může znázornit přímkou. Uprostřed stojí člověk představující přítomnost s tváří obrácenou do budoucnosti, kterou vidí jako otevřenou krajinu před sebou, k minulosti je obrácen zády.
Řecká představa je vlastně trochu nelogická a v rozporu s hebrejským názorem. Hebrejci si představují přítomnost jako člověka s tváří obrácenou do minulosti. Ten pozoruje své předky v minulosti jako svědky a příklad víry. K budoucnosti je obrácen zády, ne proto, že by jí pohrdal, ale proto, že je známá pouze Bohu, který ji může zjevit.
Na řecké ideji času je nelogická představa člověka přítomnosti s tváří obrácenou do budoucnosti s jeho předky vzadu a potomstvem před ním. Hebrejská představa času je sice mnohem starší a přece mnohem logičtější!
Moderní představa času
… navazuje na řeckou a chápe přítomnost jako obraz člověka s tváří obrácenou do budoucnosti, stojícího uprostřed lineárního vývoje historických událostí. Tento historický způsob nazírání času ignoruje přirozené cykly, jako překonané a to jak teoreticky, tak i prakticky. Cyklus střídání dne a noci se prostě nebere na vědomí v třísměnném provoze a při zavádění takzvaného letního a zimního času. V obou případech se jedná o narušení přirozeného biorytmu. Právě tak se ignoruje sedmidenní týdenní cyklus v sedmidenním pracovním provoze, který se zdůvodňuje důležitými ekonomickými zájmy společnosti.
Škody na zdraví tím způsobené se společnosti zřejmě nejeví tak závažné. Falešní proroci s tváří obrácenou do budoucna nám raději zjevují své pochybné vidiny vzdálené budoucnosti (například Lenin, Hitler, baba Vanga) než aby se poctivě vypořádali s problémy přítomnosti.
Historičtí a genetičtí inženýři považují přirozené cykly za překonané. Pokoušejí se o vytvoření klonovaného člověka, spíše robota, nebo moderního Goléma. Tento člověk už není Boží obraz, ale jakýsi druh skutečného pod-tvora, lidská odrůda computeru s bednou místo hlavy, ve které můžeme nepotřebné vymazat a nahradit tím, co je společensky žádoucí.
Kalkulácia času v Biblii – rímsky a hebrejský čas
Toto je často mätúce pre niektorých, pretože v tom období Židia a Rimania mali odlišnú kalkuláciu času. Židia počítali 12 hodín dňa od východu slnka a 12 hodín noci od západu slnka. Rimania počítali 12 hodín od polnoci a 12 hodín od poludnia, ako je to bežné aj v súčasnosti. Synoptické evanjeliá (Matúš, Marek, Lukáš) používajú židovskú kalkuláciu, ale v Jánovom evanjeliu je rímska kalkulácia času.
Ján 19:14
Bol prípravný deň na veľkonočné slávnosti a bolo asi šesť hodín.Toto bolo zhruba tri hodiny pred ukrižovaním a vzťahovalo sa na všeobecnú dobu východu slnka, na základe rímskej kalkulácie času.
Ukrižovanie – 09:00
Marek 15:23
A bola tretia hodina, keď ho ukrižovali.
Podľa dnešnej kalkulácie, na základe rímskeho systému, bol Kristus ukrižovaný okolo deviatej hodiny ráno (09:00). Židia to považovali za tri hodiny po východe slnka (teda „tretia hodina“ – Marek 15:25).
Tma – 12:00 do 15:00
Marek 15:33
A keď bola šiesta hodina, povstala tma na celej zemi a trvala až do deviatej hodiny.Nastala tma po celej zemi okolo poludnia.
Podľa rímskeho času bol deň rozdelený na 12 hodín od polnoci. Podľa Židovského času sa čas meral od východu slnka, čo znamenalo 6 hodín po východe slnka. Tieto rôzne systémy sa stretávajú v biblických udalostiach, ako je ukrižovanie Krista, ktoré je popísané v evanjeliách: Matúš 27:45, Marek 15:33, a Lukáš 23:44. Tma, ktorá nastala počas Kristovho ukrižovania, trvala podľa rímskeho času až do tretej popoludní, čo zodpovedalo deviatej hodine po východe slnka podľa Židovského času.
Smrť – 15:00
Marek 15:34-37
A o deviatej hodine zvolal Ježiš velikým hlasom a riekol: Elói, Elói, lama sabachtani? ! Čo je, preložené: Môj Bože, môj Bože, prečo si ma opustil! A niektorí z tých, ktorí tam stáli, počujúc to hovorili: Hľa, Eliáša volá. A jeden bežal, naplnil špongiu octom, položil na trstinu a dával mu piť a hovoril: Nechajte, nech vidíme, či prijde Eliáš, by ho sňal. Ale Ježiš zvolajúc velikým hlasom vypustil dušu.
Pán Ježiš vypustil svoju dušu okolo deviatej hodiny podľa židovského času (čo zodpovedá 9. hodine po východe slnka). Podľa rímskeho času sa táto udalosť stala o tretej hodine popoludní.
Zvyky určovania času v dávnych dobách a židovské meranie dňa
V dávnych dobách bolo určovanie času približné a menej presné než dnes, keď meranie času na sekundy a rozdelenie dňa na roky, dni a sekundy je bežné. Každý národ a kráľovstvo malo vlastný systém určovania času a vlastný kalendár, ktorý bol založený na prirodzených cykloch a pozorovaniach.
Židovský deň (24 hodín) začínal nocou, čo bola tmavá časť dňa. Noc začínala po západe slnka a končila východom slnka. Po noci nasledoval deň, ktorý trval od východu slnka až do začiatku noci. Tento spôsob rozdelenia dňa na noc a deň sa v období jarnej a jesennej rovnodennosti delil presne na 12 hodín pre každý úsek. Týmto spôsobom sa získavalo jednoduché rozdelenie 24-hodinového dňa.
Židovský deň bol ďalej rozdelený na ráno a večer. Ráno (predpoludnie) sa počítalo od východu slnka až po jeho kulmináciu (poludnie), keď bolo slnko najvyššie nad obzorom. Po poludní nasleduje večer, ktorý trval až do začiatku noci. Zaujímavosťou je, že existovali aj dva večery:
- Prvý večer (prvý večerný čas) nastal okamžite po poludní a trval až do západu slnka.
- Druhý večer začínal západom slnka a pokračoval až do začiatku noci, čo znamenalo čas až do prvej hviezdy. Tento čas bol ekvivalentom dnešného súmraku.
Druhý večer bol čas (doba), kedy sa večeralo (jedol sa pokrm pomenovaný večera). V úzkom slova zmysle sa za večer považoval práve tento čas trvania druhého večera (druhého večerného času; doba súmraku). Druhý večer (večer) patril do dňa (bol súčasť svetlej časti dňa) – deň končí večerom (súmrakom). Večer je súčasne aj koniec dňa a aj koniec dňa. Večerom končí deň a súčasne končí aj kalendárny (24-hodinový) deň.
Súmrak (večer) je prechodný čas medzi dňom a nocou. Začína západom Slnka a končí začiatkom noci. Počas súmraku, po západe Slnka, svetlo postupne ubúda až do úplnej tmy. Brieždenie, ktoré nastáva pred ránom, je prechodný čas medzi nocou a dňom. Počas brieždenia sa svetlo pomaly vracia a deň začína. Pamätajme, že súmrak, druhý večer alebo večer (v užšom aj širšom slova zmysle) je súčasťou dňa (svetlej časti dňa). Súmrakom (večerom) končí deň. Brieždenie je súčasť noci (tmavej časti dňa) a končí noc.
Noc začína vtedy, keď skončí večer (druhý večer alebo súmrak) a nastane tma. Za začiatok noci sa považuje čas po západe Slnka, keď sa na oblohe objaví prvá hviezda alebo, podľa iných, keď sú viditeľné tri hviezdy (s malým časovým rozdielom).
Počítanie času: Podľa hebrejského počítania času bol začiatok rána pri východe Slnka, kedy bolo 0 hodín dňa. Na poludnie bolo 6 hodín dňa a pri západe Slnka bolo 12 hodín dňa, čo platilo počas jarnej a jesennej rovnodennosti. Pri počítaní času v Izraeli sa počítala aj časť dňa za celý deň. Tak napríklad, keď sa hovorí „o dva dni“, neznamená to nutne 48 hodín, ale môže to byť časový interval pozostávajúci z večera prvého dňa a celého nasledujúceho dňa. Podobne „tri dni a tri noci“ sa počítajú ako večer prvého dňa, celý druhý deň a noc tretieho dňa.
Súvisiace videá a dokumenty
