fbpx
Zmeň svoj život
HermeneutikaTématika Evanjelia

Evanjelium a Božia vláda

Žena ho sice zrazovala od dlouhé cesty, ale Amínadab už to nemohl déle odkládat. Bylo to silnější než on. Musel se vydat do Judské pouště. Prostě musel. Nejen, že ho přemáhala zvědavost, ale především pociťoval silnou, neutuchající touhu slyšet na vlastní uši člověka, o kterém mluví snad úplně všichni. Celým národem se šíří zpráva, že po několika stech letech mlčení Bůh ke svému lidu opět poslal proroka.

Někteří dokonce říkají, že to možná není jen prorok, ale že by to mohl být zaslíbený Mesiáš! Co když je to pravda? Co když se právě teď plní Boží zaslíbení, na jehož naplnění čekali už dávní praotcové? Není divu, že setkání s tímto prorokem z Judské pouště si Amínadab nemohl nechat ujít. Prostě musel popadnout šanci, která se mu naskytla, a být u toho, když se tvoří dějiny. A proto, ať už si jeho žena říkala, co chtěla, Amínadab se vydal na cestu.

Po několika dnech namáhavého putování dorazil na správné místo. Poznal to, protože už zdaleka viděl davy lidí, které by se určitě jen tak bezdůvodně po Judské poušti nepotloukaly. I když tou oblastí protékal Jordán, určitě to nebylo místo, na které by putovaly davy jen proto, aby se kochaly přírodní scenérií. A lidí tam bylo opravdu hodně. Chudí i bohatí, kupci i dělníci, vojáci a dokonce i celníci. Viděl tam taky farizeje a zákoníky. Takže to musí být pravda! Co by tu duchovní vůdcové národa dělali, pokud by zvěsti o Božím prorokovi, možná dokonce Mesiáši, nebyly pravdivé?

Když se zástupem prodral blíž, spatřil toho, komu všichni ti lidé naslouchali. Spatřil zarostlého muže oblečeného do oděvu z velbloudí srsti, s koženým pásem na bedrech. Přesně tak si představoval proroka! Snažil se dostat ještě blíž a s velkým zaujetím poslouchal mužova mocná slova o blížícím se Božím království, o nutnosti pokání a správného jednání. S údivem sledoval, jak tvrdě Jan, tak se ten prorok jmenoval, káral farizeje a zákoníky za jejich pokrytectví, jak nabádal celníky k poctivosti a vojáky k mírnému jednání s ostatními.

Z Janových slov pochopil, že on není zaslíbeným Mesiášem, ale tím, kdo volá na poušti, aby připravil cestu Pánovu a napřimoval jeho stezky. Jan mluvil o tom, že veškeré lidstvo uvidí Boží spasení, protože za ním přichází někdo větší, než je on. Určitě tím myslí Mesiáše! Vždyť Jan všechny opakovaně nabádal k obrácení, ke změně myšlení, protože Boží království se přiblížilo! Splnění naděje Izraele je za dveřmi! Je však potřeba se připravit – činit pokání a nechat se ponořit ve vodách Jordánu, podstoupit křest na odpuštění hříchů. Mnozí skutečně pokání činili, vyznávali své hříchy a tento křest podstoupili.

Když Amínadab slyšel dobrou zprávu o tom, že se Boží království přiblížilo, byl zasažen ve svém srdci. Připadalo mu, jako by se ho dotkl Bůh. Chtěl být připraven na setkání s Mesiášem, a protože si byl vědom, že je hříšným člověkem, chtěl být také očištěn. Proto i on spolu s mnoha ostatními činil pokání a nechal se od Jana v Jordánu pokřtít. Když se vynořil z vody, byl naplněn neuvěřitelnou radostí a nemohl se dočkat, až o tom bude vyprávět své ženě.

Jan Křtitel přinesl lidem ve svém národě dobrou zprávu, na kterou Izraelci čekali po dlouhá staletí. Přinesl jim dobrou zprávu, po které toužily celé generace. Řekl jim o tom, že se přiblížilo Boží království a že přichází zaslíbený Mesiáš. Mnozí na to reagovali správným způsobem. Činili pokání a nechávali se pokřtít, protože chtěli být připravení na příchod Mesiáše, chtěli se stát občany Božího království. Janova dobrá zpráva jim vlila do žil optimismus, radostné očekávání, touhu začít znovu a správně jednat. Jan jim ukázal, že se můžou těšit na budoucnost.

I dnes se lidé přirozeně zajímají o svou budoucnost, o budoucnost svých nejbližších, své země a celé planety. I dnes, ve světě plném nejrůznějších krizí, nejistoty, strachu a nikdy nekončícího přívalu špatných zpráv, lidé touží po dobrých zprávách. Touží po dobrých zprávách, které by je naplnily optimismem a radostným očekáváním něčeho dobrého, co má přijít. Když se však rozhlédnou kolem sebe a vidí, co se děje, mnozí dostávají strach.

Mnozí se obávají, že je osobně nečeká nic dobrého, že Evropu nebo celou civilizaci nečeká nic dobrého. Do budoucnosti hledí s obavami, protože jim chybějí dobré zprávy, důvěryhodné informace, které by jim přinesly naději.

V dnešním kázání chci mluvit o jedinečné dobré zprávě, o té nejlepší zprávě, kterou jsme jako lidé dostali. Nemusíme být v nejistotě, pokud jde o naši budoucnost. Bible nám totiž na otázky týkající se toho, co je před námi, nabízí důvěryhodné odpovědi. Představuje nám dobrou zprávu, která se přímo dotýká budoucnosti každého z nás, budoucnosti našich blízkých a budoucnosti všech lidí na tomto světě. Je to dobrá zpráva o nádherné budoucnosti, která je každému z nás nabízená.

Dnes chci mluvit o této dobré zprávě, kterou lidem zvěstovali a prostřednictvím Bible dosud zvěstují starozákonní proroci, o dobré zprávě, kterou přinášel Jan Křtitel, Ježíš Kristus a také jeho učedníci. Předpokládám, že není třeba, abych dokládal, proč můžeme důvěřovat tomu, co je psáno v Bibli, proč je také dobrá zpráva, kterou nám tato kniha přináší, důvěryhodná. Místo toho se chci zamyslet nad tím, jestli dobře rozumíme tomu, co je biblickou dobrou zprávou, co je tím evangeliem, které má být zvěstováno lidem.

Je velice důležité, životně důležité, abychom porozuměli pravému evangeliu, abychom v něj věřili, abychom ho přijali a žili v souladu s ním. Je to vážná věc. Je to záležitost věčného života a věčné smrti. Tak vážné to je. A aby to nebylo moc jednoduché, musíme rozpoznat pravé evangelium od falešného. Je to velice důležité, a proto Bůh inspiroval apoštola Pavla, aby Galatským napsal následující varování:

Galatským 1,6-9: Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu. Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak. Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Jak jsem právě řekl, a znovu to opakuji: Jestliže vám někdo hlásá jiné evangelium než to, které jste přijali, budiž proklet!

To je velice silné varování před jiným evangeliem. O několik veršů dál (ve 2. kapitole, v 5. verši) Pavel vyjadřuje touhu „aby vám byla zachována pravda evangelia“. Mimo pravého evangelia může být šířeno také evangelium jiné, ať už je upravené, překroucené nebo zcela falešné. Před tímto jiným evangeliem jsme varováni, protože je životně důležité, abychom věřili evangeliu pravému. O čem je tedy pravé biblické evangelium? Jaká je jeho zvěst? Co nám říká? Jakou budoucnost a za jakých podmínek nám nabízí?

Jak jsem už nastínil v úvodním příběhu, Jan Křtitel mluvil o tom, že je třeba činit pokání, protože se přiblížilo Boží království. Volal po přípravě na příchod zaslíbeného Mesiáše, vedl lidi ke křtu ve vodách Jordánu na odpuštění hříchů, ke změně myšlení, ke změně života.

Je zajímavé, jak se základní poselství, které nesl Ježíš Kristus, shodovalo s tímto poselstvím Jana Křtitele. Krásně je to vidět, když porovnáme verše ze třetí a čtvrté kapitoly Matouše. Ve třetí kapitole se píše o poselství, které kázal Jan Křtitel, ve čtvrté o poselství, které kázal Ježíš.

Matouš 3,1-2: Za těch dnů vystoupil Jan Křtitel a kázal v Judské poušti: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“

Matouš 4,17: Od té chvíle začal Ježíš kázat: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“

Jan Křtitel i Ježíš Kristus kázali, že je třeba činit pokání, neboť se přiblížilo království nebeské neboli království Boží. Je možné, že tato zvěst má spojitost s pravým evangeliem, kterému máme věřit? Podívejme se do Marka 1,14-15 (NBK):

A když byl Jan uvězněn, Ježíš přišel do Galileje a kázal evangelium Božího království. Říkal: „Čas se naplnil a Boží království se přiblížilo. Čiňte pokání a věřte evangeliu.“

Kromě kralického překladu a původního překladu Nové Bible kralické (než byl přepracován na překlad Bible21) to není v českých překladech zřejmé, ale podle originálního znění tohoto verše Ježíš na počátku své služby kázal evangelium Božího království. A podle toho, co čtu v Bibli, nikdy toto evangelium království kázat nepřestal. Podívejme se na několik veršů, které to dokládají:

Lukáš 4,43 (CSP) : On (Ježíš) jim však řekl: „Také ostatním městům musím zvěstovat evangelium Božího království, neboť k tomu jsem byl poslán.“

Povšimněte si Kristových slov. Ježíš zde zcela jasně říká, že byl poslán, aby zvěstoval evangelium Božího království. A svůj úkol svědomitě plnil. Stačí, když si všimneme, kolik Kristových podobenství je zaměřeno na různé aspekty týkající se Božího (respektive nebeského) království.

Z dalších veršů dokládajících, že Ježíš kázal evangelium Božího království, uvedu například Matouše 4,23:

Ježíš chodil po celé Galileji, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království Božího a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu v lidu.

Také svoje učedníky vedl Ježíš k tomu, aby druhým lidem nesli stejné evangelium. Když je po dvojicích vysílal, řekl jim:„Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské.“ (Mat 10,7) U Lukáše 9,2 je napsáno: „Poslal je zvěstovat Boží království a uzdravovat.“

Dokonce i po svém vzkříšení vysvětloval Ježíš učedníkům stejné evangelium. Ve Skutcích 1,3 je napsáno, že učedníkům „po svém umučení mnoha způsoby prokázal, že žije, po čtyřicet dní se jim dával spatřit a učil je o království Božím.“ Z toho, o čem jsme až dosud mluvili, se zdá, že zvěst o Božím království je klíčovým sdělením, které se Jan Křtitel a Ježíš snažili předat lidem. V Lukášově evangeliu 16,16 čteme:

Zákon a proroci až do Jana; od té chvíle se zvěstuje království Boží a každý si do něho vynucuje přístup.

Když se učedníci ptali Ježíše na budoucnost, Ježíš jim mimo jiné řekl: „A toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec.“ (Mat 24,14) Není tedy divu, že toto evangelium hlásali také apoštolové po Kristově nanebevzetí. Například ve Skutcích 19,8 je napsáno:

V synagóze pak Pavel neohroženě působil po tři měsíce; rozmlouval s lidmi a přesvědčoval je o království Božím.

Na samém konci knihy Skutků je pak napsáno, jak Pavel prožíval své domácí vězení v Římě.

Skutky 28,30-31: Pavel zůstal celé dva roky v najatém bytě a přijímal všechny, kdo za ním přišli, zvěstoval Boží království a učil všemu o Pánu Ježíši Kristu bez bázně a bez překážek.

V Bibli můžeme číst, že o Božím království kázali starozákonní proroci, zvěstoval ho Jan Křtitel, Ježíš i jeho učedníci. Slovní spojení „evangelium Božího království“, které se několikrát objevuje v Novém zákoně, by se dalo přeložit jako „dobrá zpráva o Boží vládě“. Když tedy Ježíš zvěstuje evangelium Božího království, když říká, že byl poslán proto, aby mluvil o blížícím se Božím království, je možné, že tato dobrá zpráva o blížící se obnově Boží vlády nad Zemí je tím nejdůležitějším poselstvím, které se má dostat k lidem?

Když Ježíš říká „čiňte pokání a věřte evangeliu“, čemu přesně máme věřit? Jaké je to pravé evangelium? Měli bychom si být jistí, protože je to velice vážná záležitost týkající se našeho věčného života nebo věčné smrti. Proč je evangelium nazýváno „evangeliem Božího království“? Skutečně pravé evangelium spočívá v oznámení, že se přiblížilo Boží království a že je potřeba se na ně připravit? Není evangelium o něčem víc než jen o tom, že Boží vláda bude obnovená?

Pokud hledáme odpověď na tyto otázky, je třeba vzít v úvahu také to, že v knize Skutků je na jednom místě evangelium označeno také jako „evangelium Boží milosti“ (Sk 20,24), v listu Římanům je řečeno, že se evangelium týká Ježíše Krista, Božího Syna (Řím 1,1-4), ve2. listu do Korintu je řeč o „evangeliu slávy Kristovy“ (2Kor 4,4), v listu Efezským je psáno o „evangeliu našeho spasení“ (Ef 1,13) a o „evangeliu pokoje“ (Ef 6,15) a v 1. listu Timoteovi o „evangeliu slávy požehnaného Boha“ (1Tim 1,11).

Toto evangelium, často s přívlastkem „Boží“ nebo „Kristovo“, je označováno jako pravdivé, mající moc a věčné. Jak to jde dohromady s tím, že podle Bible existuje pouze jedno evangelium (viz Gal 1,7) a s tím, že z toho, co jsme si až doposud řekli, vyplývá, že hlavní zvěstí evangelia je nastolení nebo obnovení Boží vlády?

Myslím si, že slovní spojení „evangelium Božího království“ Ježíš používal proto, že ukazuje na cíl, který máme mít na zřeteli. Ze stejného důvodu Kristus lidem předkládal tolik podobenství týkajících se Božího království. Chtěl, abychom byli zaměřeni na cíl. Chtěl, abychom si uvědomili, že Boží království přichází a že je potřeba se na něj připravit. Chtěl, abychom si uvědomili, kam směřujeme. Proto ukazoval na největší naději, kterou má lidstvo před sebou – na jeho přicházející království.

Evangelium Božího království tedy není pouze informace o tom, že se blíží nastolení Boží vlády, ale jeho součástí jsou také principy této Boží vlády, to, jak se můžeme stát součástí Božího království, jak můžeme být spasení, jak se můžeme stát Božími dětmi. To všechno a ještě mnohem víc spadá pod pojem „evangelium Božího království“.

Je to zřejmé, když se podíváme na to, co Ježíš učil během své tři a půl roku trvající služby. Když se například zaměříme na jeho kázání na hoře, můžeme si všimnout, že se nevěnoval pouze zvěsti o přicházejícím Božím království, ale že mluvil také o blahoslavenství, o platnosti Božího zákona i o milosti, o tom, že nemůžeme sloužit dvěma pánům, o tom, že máme stavět na skále a ne na písku, učil, jak se máme modlit atd. Všechny tyto myšlenky se však váží k Božímu království. Připravují nás na příchod Božího království, ukazují na jeho principy a hodnoty.

A tak jsou součástí biblické dobré zprávy témata jako zákon a milost, věrnost a oddanost Bohu, Ježíšova oběť a vzkříšení, pokání a odpuštění hříchů apod. Evangelium zahrnuje všechny tyto věci, dokonce i historii Izraele nebo zprávu o stvoření. Evangelium zahrnuje všechno, co je napsáno v této knize. Toto je dobrá zpráva!

Nastínil jsem širší pohled na evangelium, ale je důležité, abychom nezapomněli na to, proč je označováno jako „evangelium Božího království“. Všechno, co je součástí dobré zprávy, nám má pomoci zaměřit se na cíl – na Boží království, které se blíží a ukázat nám, jak se na jeho příchod připravit. Je třeba být připravení, než Boží království přijde. A tak evangelium zahrnuje vše, co potřebujeme vědět, abychom mohli být zachráněni a vejít do Království.

Podívejme se tedy alespoň ve stručnosti a zběžně na to, co přesně je Boží (případně nebeské) království, aby nám bylo jasné, o čem je řeč. Co se za tímto termínem skrývá? Proč by jeho nastolení nebo obnova mělo být dobrou zprávou důležitou pro všechny lidi? Ve svém kázání na hoře Ježíš mimo jiné řekl:

„Hledejte však nejprve Boží království a jeho spravedlnost…“ (Mat 6,33 CSP)

Pokud něco máme hledat na prvním místě, pokud se na něco máme zaměřit, pokud něčemu ve svém životě máme dát prioritu, pak musíme přesně vědět, o co jde.

Ve stejné kapitole Ježíš učí své následovníky, jak se modlit. Součástí jeho vzorové modlitby je i fráze „Přijď království tvé.“ (Mat 6,10) Aby naše modlitby byly smysluplné, měli bychom vědět, za co se modlíme. Takže ještě jednou, co je Boží království?

Království jednoduše znamená vládu. Samozřejmě, že aby mohla existovat vláda, nebo chcete-li království, musí tu být někdo, kdo vládne, musí tu být někdo, komu vládne, musí tu být nějaké území, na kterém vládne a nějaké principy, na základě kterých vládne.

Proto existují čtyři složky nezbytné pro každé království:

  1. Území. Jinými slovy musí být jasně specifikované hranice, které určují velikost a umístění království.
  2. Král nebo vládce, který vede vládu, který nad královstvím panuje.
  3. Lidé, nebo obecněji bytosti, které žijí na území království a nad kterými panuje král nebo vládce.
  4. Systém zákonů a pravidel, kterými se království řídí a které určují základní strukturu vlády.

Bez těchto základních složek není žádné království kompletní. Jak se ale tyto body vztahují na Boží království? Kdo bude jeho králem? Na jakém území bude založeno? Kdo jsou jeho občané a na základě jakých zákonů a principů bude Boží království fungovat? Bude to doslovné, fyzické místo na Zemi, s obyvateli a zákony, s panovníkem, který ho bude zastřešovat?

Možná kladu hloupé otázky, ale jsou lidé, kteří mají v otázce Božího království zmatek. Někteří věří, že toto království je v lidských srdcích. Jiní věří, že je tam, kde se nachází určitá církev. Další věří, že je v nebi, jiní že jednou bude na naší Zemi, ale nerozumí tomu, kdy nebo jak se zde objeví.

Když to vezmeme velice stručně a povrchně, z Bible se dozvídáme, že pokud jde o naši planetu, Boží království je skutečná, doslovná vláda, která bude na Zemi ustanovená po Ježíšově druhém příchodu a po uplynutí tisíciletí, které s ním spasení stráví v nebi. Samozřejmě, že Bůh vládne nad celým vesmírem, ale jak víme, lidé, kterým Bůh svěřil vládu nad ostatním tvorstvem na naší planetě, byli svedeni padlým cherubem a přidali se na stranu vzpoury proti svému Stvořiteli.

Nárok na vládu nad Zemí a jejími obyvateli si od té doby dělá satan, který se chce být bohem tohoto světa. Proto je třeba, aby se Boží království na Zemi obnovilo, aby se jeho vláda a její principy vrátily na naši planetu. Vládcem tohoto království, Králem králů je Ježíš Kristus, který však jednoho dne odevzdá vládu svému Otci (viz 1Kor 15,24-28), a jeho vláda bude fungovat na základě svatého Božího zákona, který odráží jeho charakter.

Nastolení Boží vlády bude znamenat naprostou proměnu podmínek a života na Zemi. Nebudu zabíhat do podrobností, protože o nich všichni víte, ale jsou to skutečně úžasné věci. Boží trůn bude na naší planetě. Nebude už existovat bolest, žal, nemoci, smrt ani utrpení. Bude tu nádherný, plný, reálný život v Boží blízkosti, který nás bude naplňovat neutuchající radostí. Dokonce i zvířata budou proměněná, už nebudou představovat žádné nebezpečí, potravní řetězec už nebude zahrnovat zabíjení.

Izajáš 11,6-9: Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit. Kráva se bude popásat s medvědicí, jejich mláďata budou odpočívat spolu, lev jako dobytče bude žrát slámu. Kojenec si bude hrát nad děrou zmije, bazilišku do doupěte sáhne ručkou odstavené dítě. Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře, neboť zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře.

Dobře. Boží království se přiblížilo. Jak se na ně můžeme připravit? Jak se můžeme stát jeho součástí? O čem je pravé evangelium? V listu Římanům 1,16 Pavel píše:

Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří.

Cílem Božího evangelia je přivést nás k záchraně a prvním krokem je, abychom zvěsti evangelia uvěřili a činili pokání. K tomu své posluchače vyzýval jak Jan Křtitel, tak i Ježíš. Oba kázali: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ Co to znamená „činit pokání“?

Pokání (řecky metanoia) znamená obrácení, změnu smýšlení, změnu životního nasměrování. Zahrnuje v sobě uvědomění si své hříšnosti, lítost nad ní, touhu po změně dosavadního způsobu života a především vnitřní obrácení se k Bohu. Pokání je pro přípravu na příchod Božího království klíčové.

Co dál? Zásadní je samozřejmě role Ježíše Krista, kterou zastává v naší záchraně pro Boží království. Nikdo nemůže do tohoto království vejít, pokud neporozumí a nepřijme, že Ježíš zemřel za naše hříchy a pokud nebude ze svých hříchů činit pokání. Bez Ježíšovy oběti by spasení nebylo možné.

Nemůže být zachráněn nikdo, kdo spoléhá na svou spravedlnost, na své skutky, na své výkony. Jasně to ukazuje například podobenství o královské svatební hostině, na kterou proklouznul muž, který nepřijal roucho vhodné na svatbu, protože si myslel, že to jeho je dost dobré. Byl z hostiny vyhozen „ven do temnot“, skončil tam, kde bude „pláč a skřípění zubů“ (Mat 22,11-14). Podobně dopadne každý, kdo nepřijme roucho Kristovy spravedlnosti, ale bude spoléhat na svou vlastní.

Jinými slovy: dveřmi pro vstup do Božího království je Ježíš Kristus, jeho oběť, kterou přinesl za naše hříchy, kterou nás vykoupil ze smrti a jeho spravedlnost, kterou nám zdarma nabízí. Náš vztah ke Kristu je pro naši záchranu naprosto zásadní. Je přece pochopitelné, že kdo neuznává Krále, kdo se mu nepodřizuje, kdo mu nedůvěřuje, kdo mu není věrný, kdo Krále neposlouchá a nemiluje, nemůže být součástí jeho království.

Je tedy naším cílem stát se občany Božího království nebo nám evangelium nabízí ještě něco víc? Jaké má být naše postavení v Božím království? Jakub ve svém listu píše následující překvapivá slova:

Jakub 2,5: Poslyšte, moji milovaní bratří: Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují?

Všimli jste si, co je tam napsáno? Opravdu Bůh vyvolil chudáky tohoto světa, aby se stali dědici jeho království? Jak by se to mohlo stát?

Galatským 4,4-7: Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny. Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího Abba, Otče. A tak už nejsi otrok, nýbrž syn, a když syn, tedy z moci Boží i dědic.

Jan 1,12: Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.

Římanům 8,14.16-17: Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží. (…) Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. A jsme-li děti, tedy i dědicové – dědicové Boží, spoludědicové Kristovi.

V Božím království rozhodně nemáme být občany druhé kategorie. Právě naopak. Bůh nám ve své milosti a lásce nabízí neuvěřitelnou věc. Chce nás přijmout za svoje děti. Máme se stát členy jeho rodiny, dědici jeho království. Máme se stát princi a princeznami v nejvznešenější rodině ve vesmíru a máme se dokonce podílet na vládě (např. Dan 7,27)!

Podle listu Židům 2,11 se Ježíš dokonce nestydí nazývat nás svými bratry! Mimochodem to je možná jeden z hlavních důvodů, proč nás satan tak nenávidí. Máme se stát členy Boží rodiny. Satan po tomto výjimečném postavení toužil, ale nikdy ho nedosáhl.

Abychom mohli vejít do Božího království, musíme se znovu narodit. Narodit se shůry, narodit se do Boží rodiny. V Janovi 3,3 řekl Ježíš Nikodémovi:

„Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“

Přesnější překlad by zněl: „nenarodí-li se kdo shůry, nemůže spatřit království Boží.“ V 5. a 6. verši Ježíš pokračuje:

„Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.“

Musíme být znovuzrození, musíme se duchovně narodit, abychom mohli vejít do Božího království. Svou účast v Božím království si nemůžeme zasloužit. Je to dar. Spasení nám je nabízeno zdarma jako dar, i když stálo Ježíše obrovskou cenu. Přesto, že si ho nemůžeme zasloužit, mělo by se na našem životě projevit, že jsme spasení. Pokud se to neprojeví, něco je špatně.

Jestliže milujeme Boha, projeví se to zachováváním jeho přikázání (viz Jan 14,15), projeví se to tím, že poneseme dobré ovoce, ovoce Ducha svatého, projeví se to tím, že budeme milovat své bližní a budeme jim ochotní sloužit. To všechno ne proto, abychom si zasloužili spasení, ale proto, že jsme spasení.

Navíc je zřejmé, že pokud se hlásíme ke Kristu, jsme už teď reprezentanti Božího království. Měli bychom žít tak, abychom svému nebeskému Otci a svému Králi nedělali ostudu. Jsme také vyzýváni k tomu, abychom jako Ježíšovi učedníci zvěst evangelia předávali dál. Jak je napsáno u Matouše 24,14:

Toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec.

Ať si lidé myslí cokoliv, neexistuje žádná alternativní cesta k záchraně. Je pouze jediná cesta, přímá a úzká, ale pokud se po ní vydáme, nebudeme na ní sami. Bude nás na ní podpírat sám Ježíš. Touží totiž potom, abychom měli věčný život a měli ho v plnosti. Neváhal pro naši záchranu přinést nejvyšší oběť. Na nás pak záleží, jak na tuto jeho oběť a na jeho nabídku spasení budeme reagovat.

Evangelium je určeno přímo tobě, je určeno tvým blízkým a všem lidem na Zemi. Bůh chce, abychom biblické dobré zprávě věnovali svou pozornost. Chce, abychom ji brali vážně. Chce, abychom se rozhodli pro Krista, abychom si zvolili smysluplný a nádherný věčný život. Miluje nás, a proto pro nás chce to nejlepší. A to nejlepší je život v Božím království v blízkosti našeho Stvořitele a Vykupitele. Můžeme se stát členy Boží rodiny, jeho syny a dcerami! Co může být lepšího? Chcete přijmout tuto Boží nabídku? Pokud ano, pak vězte:

„Čas se naplnil – Boží království je blízko. Čiňte pokání a věřte evangeliu!“(Mar 1,15 B21)

Súvisiace videá a dokumenty