fbpx

Chémia v potravinách

Dioxiny dovezené z Německa ve vejcích a v mase hýbou společností, kontrolní úřady jsou zdrženlivé a uklidňují nás, že i když jste maso snědli, nic vážného vám nehrozí. Dioxiny ovšem nejsou jedinými jedy v potravinách, které do lidských žaludků nepatří.

Aflatoxin
Jde o produkt plísní jež produkují rakovinotvorný (kancerogenní) jed. I živočišné potraviny vyrobené ze zvířat krmených (částečně) plesnivým krmivem mohou aflatoxin obsahovat. Jed vyvolává zhoubné bujení a značně oslabuje funkci jater.

Acrylamid
Sloučenina je obecně považována za (potenciální) kancerogen. V poslední době byla prokázána v bramborových chipsech. Poněvadž chipsy na severní polokouli konzumuje denně skoro každý, jde o (potenciálně) velké nebezpečí.

Dioxin
který celou aféru odstartoval, je jeden z nejúčinnějších jedů, jaké lidstvo zná. Je to stabilní a odolná látka. Vzniká jako vedlejší produkt třeba při výrobě herbicidů, tedy svým způsobem jiných jedů. Čas od času „nedopatřením“ unikne, dostane se lidem do těla a je tu malá nebo i velká zdravotní katastrofa.

Sheryl Crow povedala, že to zapríčinilo jej rakovinu prsníka. Bolo to určené, ako najbežnejšia príčina vysokej úrovne dioxínu v tkanive rakoviny prsníka.  Onkológ Sheryl Crowovej jej povedal : ženy by nemali piť fľaškovanú vodu, ktorá bola ponechaná v aute.

Teplo reaguje s chemikáliami z plastu fľašky, čím sa uvoľňuje dioxín do vody. Dioxín je jed, stále viac nachádzaný v tkanive rakoviny prsníka. Buďte prosím opatrní a nepite fľaškovanú vodu, ktorá bola ponechaná v aute. Používajte namiesto plastu nádoby z antikóru, alebo fľašky zo skla!

Chemikália zapríčiňuje rakovinu, zvlášť rakovinu prsníka.  Dioxíny sú veľmi jedovaté pre bunky v našich telách.  Nemrazte plastové fľašky s vodou v nich, pretože sa tým uvolňujú dioxíny z plastu.  Nedávno dávali v TV programe manažéra Wellness Programu pri nemocnici Castle Hospital, kde vysvetľoval toto riziko pre zdravie.

Rozprával o dioxínoch a o tom, aké sú pre nás škodlivé. Povedal, že by sme nemali ohrievať potraviny v mikrovlnných rúrach s použitím plastových nádob….

Toto platí zvlášť pre potraviny obsahujúce tuk. Povedal, že kombinácia tuku, vysokej teploty a plastu uvolňuje dioxín do potraviny.  Namiesto toho odporúča používať na ohrev potravín sklo, ako je žiaruvzdorný Pyrex alebo keramické nádoby. Výsledok dosiahneme rovnaký, ale bez dioxínu.

Takže také veci, ako TV večere, instantné polievky atď by mali byť vyňaté z ich obalov a ohrievané v niečom inom. Papier nie je škodlivý, ale neviete čo sa nachádza v tom papieri.   Je bezpečnejšie používat‘ žiaruvzdorné sklo, akým je Pyrex, atď.

Pripomenul nám, že ešte nedávno niektoré reštaurácie typu rýchleho občerstvenia zamenili  polystyrénové nádoby za papierové. Ten problém s dioxínom bol jedným z dôvodov…

Taktiež vyzdvihol, že plastické obaly, akou je priliehajúca fólia sú práve tak nebezpečné, keď sa ňou obalia potraviny, ktoré sa majú ohriať v mikrovlnnej rúre. Keď je potravina pečená, vysoká teplota spôsobuje, že jedovaté zložky sa v skutočnosti vytavia z plastového obalu a vtekajú do potraviny. Namiesto toho zakryte potravinu papierovým obrúskom.

Dusičnany, dusitany, kuchyňská sůl
Jde o sloučeniny dusíku a kyslíku. Kuchyňská sůl je všeobecně známá. Uvedena je z toho důvodu, že v poslední době se množí pozorování, že příjem slaných jídel signifikantně zvyšuje riziko rakoviny, přednostně žaludku. Podobné platí pro dusičnany a dusitany.

Olovo
Ovoce i krmivo získané ze zdroje ležícího několik desítek metrů od frekventované silnice lze i dnes považovat za olovem zamořené.

Glutamát
Jde o nejedovatou látku užívanou běžně – v čínských restauracích často – jako zesilovač chuti. U citlivých jedinců však může jídlo s glutamátem vyvolat intenzivní bolesti hlavy a nevolnost. Někdy se mluví o „syndromu čínské restaurace“. Látka občas přispěje i k vyvolání astmatického záchvatu.

Produkty pražení a grilování
Patří sem i kyselina glutamová vznikající při škvaření. Škodlivinou tedy může být pro civilizované tělo i smažený prskající tuk.

Hliník
Ten je v nerozpustné formě neškodný. Vysoká koncentrace byla v ČR objevena v jednom druhu čínských nudlí, které se proto ihned musely stáhnout z oběhu. Opravdu nebezpečné jsou rozpustné soli hliníku, které, když se dostanou do potravin, mohou být zdraví škodlivé až jedovaté. Pak jde o velký malér.

Hormony, antibiotika, steroidy,
přidávané do krmiv zvířat. Tyto látky přecházejí v různé míře do tkání zvířat a nakonec i do tkání konzumentů. Záludnost tkví v tom, že se do potravin dostávají takříkajíc načerno. Mohou vést k alergiím, resistenci na to či ono antibiotikum a možná i k nádorovému bujení.

Totéž platí i pro látky jako jsou aromatizéry, barviva a emulgátory, jejichž přítomnost v potravinách se sice (někdy/někde) deklaruje, ale které nepříznivý zdravotní účinek těch shora vyjmenovaných (skrytě) zesílí, což se všeobecně podceňuje.

Herbicidy, pesticidy, insekticidy
Chemicky i biologicky jde o skutečné jedy a kancerogeny. Dlouhodobé požívání potravin ošetřených shora uvedenými látkami vede k vyššímu výskytu rakoviny u spotřebitelů. I v tomto případě lze ohledně těchto látek konstatovat, že se lidstvo v rámci komerce samo pomalu otravuje.

Ryby, léky, antibiotika
Zbytky léčiv z nemocnic i z domácností se dostávají do řek. Kdyby se skutečně pravdivé detailní údaje o vzniku a složení potravin – zde konkrétně rybích výrobků – dostaly čitelně na obaly, nejdříve by se asi vyčistil trh, pak příroda a nakonec snad i „těla spotřebitelů“. Ve sladkovodních rybách se občas překvapivě prokáže přítomnost hormonů nebo antidepresiv a léků nezachytitelných čističkami.

Cereálne raňajky
Sú vraj učebnicovým príkladom úspešného vykrádania našich peňaženiek. Keď v 19. storočí lekár John Kellog hľadal zdravú náhradu za mäso, vynašiel kukuričné vločky. Vtedy to bol pomerne čistý produkt takmer neupravované nespracované kukuričné zrná, mleté, skvapalnené, zahrievané a vysušené.

Dnes by sa vraj červenal od hanby, rozpakov a zlosti, keby zistil, ako sa tieto cereálie pod jeho menom spracúvajú. M. H. Diamond v knihe Ako si ovládať telo opisuje výrobný postup v USA:

Kukuričné zrná sa namočia do lúhu, áno, ide o žieravinu, ktorá spáli kožu na tele. Potom sa zrná vystavia agresívnej pare, namočia v ochucovacom sirupe, ktorý je najmä z rafinovaného cukru. Potom sa sušia, prebehnú sústavou valcov, ktoré ich lisujú tlakom 75 ton.

Po tejto procedúre sa opekajú, nahrievajú a vločkujú, až sú pripravené na kúpeľ v chemikáliách konzervačných látok a prísad. To, čo vyštartovalo ako skutočne živé kukuričné zrno, sa premenilo na mŕtvu ochutenú látku, konštatuje americký lekár.

Ako sa vyrábajú džemy a marmelády?
Keďže továrne musia vyrábať po celý rok, ovocie skladujú do zásoby. Marhule, jahody, ríbezle sa ošetria chloridom vápenatým, ktorý zaručí, že v džeme cítime a vidíme celé kúsky ovocia. Ovocná zložka však býva často nadstavená želatínou a farbivá dodajú bledému ovociu želaný odtieň.

Prečo sú hrozienka v müssli šťavnaté?
Je to tajomstvo niektorých výrobcov. Namočia sa do horúceho roztoku kyseliny fosforečnej, vďaka čomu sa potom dajú naimpregnovať roztokom glycerínu. Sú pekne guľaté a šťavnaté.

Aj hranolčeky
sa máčajú v lúhu Keď si robíme doma hranolčeky, je to jednoduché. Tie, ktoré kupujeme hotové zmrazené, prechádzajú náročnou úpravou. Zemiaky sa musia okúpať v parných strojoch, kde im popraskajú šupky, potom ich oškriabu kefy.

V niektorých výrobniach, ako napísal nedávno český časopis Týden, sa doposiaľ používajú na lúpanie zemiakov kúpele v koncentrovanom sodnom lúhu, ktorý rozloží šupky. Po nakrájaní na hranolčeky sa predvaria vo vode obohatenej siričitanom sodným a fosfátom. Obe chemikálie zabraňujú tvoreniu tmavých miest a dodávajú zemiakom zlatožltú farbu.

Keď šunka nie je šunka
Trocha mäsa, odrezky, želatína, dusitany, fosforečnany, rastlinné gumy, aromatické látky, konzervanty, stabilizátor, zahusťovadlo a voda. Tak to je šunka, akú si kupujeme v obchode. Kto robí domácu šunku, vie, že do nej pridá kvalitné mäso, soľ a korenie. To, čo kupujeme v obchodoch má od tohto receptu ďaleko.

Pod názvom šunka sa totiž často predávajú najrozličnejšie výrobky z kusov mäsa a odrezkov, éčka potom pomôžu z tejto nevábnej hmoty vyrobiť žiadanú šunku. Vďaka fosforečnanom, ktoré v mäsových výrobkoch viažu vodu, môže byť až 30 percent váhy šunky len obyčajná voda. Podobne je to v aj v ostatných údeninách.

Jsme to co jíme, jídlo je i to, čím se zabíjíme. Aby si spotřebitel, který si škodit nechce, mohl vybrat, měly by být „zdravé“, nebo ty zdravější potraviny jaksepatří označeny. A také laboratorně prověřeny! Samotná – byť i „pravdomluvná“ – nálepka uvědomělému spotřebiteli sama o sobě také nepomůže. Musí být z čeho vybírat.

Více na www.spotrebitel.net v rubrice informační kampaň.

MUDr. Rudolf Zemek

Súvisiace videá a dokumenty
( Hlbšie štúdium)