2.časť – Chrámové poklady v komore
Rabín David – Schrána zmizela už dávno
Pečlivě jsem vyšetřoval, zda schrána byla uložena v tom druhém chrámu, postaveném po židovském vyhnanství v Babyloně. Jelikož jsem v té době byl v jižní Austrálii, navštívil jsem rabína tam v Adelaide. „Rabíne Davide“, zeptal jsem se, „obsahoval druhý chrám schránu smlouvy?“ Rabín reagoval: „Nadpřirozená Přítomnost tam víc už nebyla. Na místě kde měla být schrána, byl stůl“. To nejsvatější místo vskutku zůstalo prázdné. To překvapilo Pompeje, římského generála, který v 63 n.l. násilím vnikl do velesvatyně druhého chrámu.
A Josephus, dobře s chrámem obeznámen a přítomen když jej římané zničili, prohlašuje: Ve velesvatyni nebylo vůbec nic. Také v židovském Talmudu jsem našel potvrzení toho, že v Herodově chrámu (obnoveném druhém chrámu) schrána neexistovala. Svědectví se tedy přiklání k podpoře návrhu, že schrána zmizela před zničením prvního chrámu.
Podle talmudických pramenů, v době před zmizením schrány smlouvy „Velekněz Izraele vstupoval a vycházel ve světle, které svatá schrána vydávala“. Po zmizení schrány se to zmněnilo. Od té doby kněz „tápal svou cestou ve tmě“. Poslední zmínky o tom, kde se schrána nacházela, končí s králem Jóšiášem. On ji umístil zpátky do Šalomounova chrámu po tom, co byla odtud zjevně odtraněna. O méně než 50 let později, babyloňané chrám zničili.
Krátce před tím prorok Ezechiel ve zjevení viděl, jak Hospodinova sláva chrám opouští. V pozdějším zápise o babyloňanech odnášejících poklad a nádoby chrámu, schrána není zmíněna. V tomto bodě mizí z historie. Zmizela PO době Jóšiášově, ale PŘED zničením chrámu.
Tím nejneobyčejnějším návrhem bylo, že schrána byla dopravena do nebe. Na podporu této myšlenky nekteří lidé poukazují na knihu Nového zákona, která se zmiňuje o chrámu v nebi obsahujícím „schránu jeho smlouvy“. Avšak podle jiné části Písma, hebrejský svatostánek a jeho nábytek byly pouhou replikou těch v nebi. Existuje nebeský originál a jeho pozemská kopie. Jelikož nebeská schrána vždycky byla v nebi, není žádný důvod, aby tam byla i pozemská.
Stojí za to poznamenant, že když šli židé do zajetí v Babyloně a první chrám byl zničen, prorok Ezechiel napsal, že Hospodin vydal nové instrukce ohledně obětního systému – instrukce, které víc už nezahrnovaly schránu smlouvy. A tak když se židé vrátili z vyhnanství, pokračovali v obětním systému podle těch instrukcí, bez schrány smlouvy. V době Ježíše Krista stále ještě vykonávali obětní systém – avšak bez schrány. Není důvodu proč by Izraelci potřebovali schránu na vykonávání obětního systému. Potřebovali by jen postavit „stůl Hospodina“ podle návodu v knize Ezechiela.
Podle tradice schrána a jiné chrámové poklady zůstaly skryty během celé babylonské invaze, 70ti let židovského vyhnanství a celého období druhého chrámu. Zůstaly skryty během všech staletí zatím co Jeruzalém zůstal pod cizí nadvládou – a zůstávají skryty do dnešního dne. Jak jsme už dřívěji poukázali, je jasné, že Sám Hospodin stále ještě tu schránu vlastní – a stále se ještě dychtivě zajímá o to, co se s ní stane.
Bibli v 2. Královské 24, 13 a dále 25, 13-18 a Jeremiáši 52., 17-23 udává seznam věcí, které babylonská armáda odnesla z Jeruzaléma. V tomto seznamu chybí důležité hlavní položky chrámového zařízení, včetně truhly smlouvy. To odhaluje, že tyto položky se nikdy nedostaly do vlastnictví babylonské armády.
Tradiční židovské spisy, např. Jeremiášova Paralipomenon naznačují, že tyto důležité položky byly uschovány těsně před babylonskou invazí. O proroku Jeremiášovi se říká, že po tom, co byl varován o nadcházející zkáze, uschoval tyto předměty v jeskyni. Když byl v pozdějších letech chrám znovu postaven, v návodech na obnovu chrámu chybí jakákoliv zmínka o opětovném znovunastolení schrány smlouvy.
Jeremiáš napsal, že schrána už nebude izraelskému lidu obnovena (Jer. 3/16). Je zřejmé, že truhla zůstala uschována a nebylo známo, kde se nachází – to jest do nedávné doby. Od dob hollywoodského filmu „Dobyvatelé ztracené archy“ se rozmohly neúspěšné pokusy o znovunalezení truhly. Ale nyní, prostřednictvím někoho, kdo nikdy neplánoval ji hledat, se konečně zjistilo, kde se nachází.
Neobyčejný zážitek a počátek vykopávek
Když byl Ron Wyatt v roce 1978 v Jeruzalémě, neobyčejný zážitek ho vedl k tomu, aby po ní začal pátrat na sever hned za starou částí Jeruzaléma. Šel podél „lebečního útesu“ zvaném Golgota, nedobrovolně ukázal rukou na toto místo a řekl: „Toto je Jeremiášova jeskyně a tam je truhla smlouvy“.
Ron v té chvíli rozmlouval s vlivnou osobou z oddělení starověkých památek, která potom Ronovi nabídla poskytnutí nutných povolení k tomu, aby mohl začít vykopávky. Ron věděl, že tento zážitek byl nadpřirozený. Avšak předtím, než tu nabídku přijal, rozhodl se vrátit zpět do Spojených států, aby ten úkol důkladněji prozkoumal. Po důkladném studiu tohoto předmětu měl pocit, že místo, na které ukázal bylo více než pravděpodobné. V roce 1979 se vrátil, aby zahájil vykopávky.
Jeruzalém byl během staletí několikrát zničen a znovu postaven a nové město bylo vždycky jednoduše postaveno na troskách toho starého. Ronovi spolupracovníci museli během vykopávek odstranit mnoho tun kamení a trosek. Všechno to muselo být prosíto kvůli dalším artefaktům, což byl požadavek oddělení starověkých památek v Jeruzalémě.
Nařízením se vždy řídili. Ron a jeho kolektiv kopali podél paty skalní stěny, na kterou ukázal, blízko „lebeční“ skály, známého místa Golgoty, kde Římané ukřižovávali zločince.
Během následujících dvou roků, kromě jeho závazků jako anesteziologa, Ron a jeho kolektiv nalezli úžasné věci a poskytli úřadům podrobnosti o svých nálezech, spolu s jakýmkoliv artefaktem, které zachránili.
Tak jak podél útesu kopali, přišli na základ skalního podloží se čtvercovými dírami. Ron usoudil, že to jsou díry pro dřeva (dnešní název kříže, dříve neměl tvar + ale T) Byly o straně asi 30 cm a ta prostřední byla pokryta kamennou zátkou, zřejmě aby zabránila padání trosek do díry, když nebyla používána. Ron si také všiml velké pukliny, která se táhla ze skalního útesu do prostřední díry. Teprve až o rok později zjistil, že tato puklina se táhla asi 6 m dolů do skalního podloží.
Vzhledem k tomu, že kopali blízko „lebečního útesu“ podél stěny Golgoty, Ron věděl, že našli pravděpodobné místo Kristovy popravy. Pravděpodobné místo proto, že se nacházelo v oblasti srázu Kalvárie a shodovalo se s několika biblickými popisy. Ron ale nepátral po místu ukřižování, ale po truhle smlouvy.
Pokračoval tedy ve zkoumání skalní stěny po nějakém tom otvoru. Pokud schrána byla na místě, byla by určitě schovaná v jeskyni. Ron to věděl. Nakonec se rozhodli razit kamenem do skalní stěny. Kámen byl tvrdý a práce velmi těžká.
Zanedlouho ale narazili na dutinu. Po rozšíření chodby zjistili, že hora je skrz naskrz provrtána přírodními dutinami a tunel. Jak se jimi plazili, byli uvnitř vlastní hory nazvané Moriah. Ron a kolektiv strávili mnoho hodin tesáním do stěn jeskyně, pátrajíce po přilehlých tunelech. To byla těžká, namáhavá práce a vyžádala si daň jak na zdraví tak na duchu. Práce se ale nakonec vyplatila. Roku 1982 nakonec našel jeskynní komoru, ve které byly uskladněny tak dlouho ztracené chrámové předměty.
Ron si později uvědomil, že kdyby býval objevil komoru s truhlou smlouvy, aniž by nejprve zkoumal základ srázu Kalvárie, je velmi nepravděpodobné, že by vůbec kdy objevil originální místo ukřižování. Pak věděl, že prozřetelnost vedla okolnosti před a během vykopávek. K tomu objevu nevedla lidská moudrost.
Objev tisíciletí
Jen 50cm místa. To je vše, co měl. Ron se pomalu plazil na břichu. Kromě baterky neměl nic jiného. Rafatova reakce mu stále ještě vířila hlavou. Záměrně se podíval na hodinky. Bylo 2 odpoledne, středa, 6. ledna 1982. Paprsek baterky zářil dopředu po povrchu masivní hormady kamenů. V mezeře mezi kameny se něco zablýsklo. Začal kameny jeden po druhém odstraňovat. Byla to pomalá, únavná práce. Hned pod kameny byly ztruchnivělé desky. A pod nimi zpráchnivělé pozůstatky zvířecích kůží.
Když se jich dotkl, kůže se ropadly na prach. Zvířecí kůže byly položeny na pozlaceném stole s ozdobnou lištou kolem stran. Lišta zahrnovala střídavý vzorek zvonků a granátových jablek. Srdce mu bušilo. V tom okamžiku mu v mozku zableskla pravda. Toto byla jedna z položek Šalomounova chrámu. Bylo tam málo místa a tak nemohl odkrýt celý stůl. Dlouhou dobu jej ale důkladně prohlížel. Nakonec Ron Wyatt došel k závěru, že to byl stůl předkladných chlebů, popsaný v Leviticusu… a vyrobený 1446 př.n.l. V komoře bylo také několik jiných předmětů.
Se zvýšeným obsahem adrenalinu v žilách a s hromadícím se očekáváním, Ron přebíhal zrakem po komoře aby zjistil, co dalšího lze vidět. Nebylo toho moc. Svítil baterkou po kamenech a potom po stropě. Nad hlavou něco upoutalo jeho pozornost. Byla to trhlina, na které byl nános černé látky.
Kamenná truhla
Pomalu a s obtíží se plazil po kamenech na druhou stranu komory. Tam viděl kamennou truhlu, vyčnívající nad kameny. Měla slabé stěny, podobná truhlím ve starodávnu používaným na ukládňování předmětů. Měla ploché víko. To kamenné víko bylo deset až patnáct centimetrů od stropu. A bylo rozbité na dva kusy.
Ten menší kousek víka byl odsunut stranou, což otevřelo otvor do kamenné truhly. Nemohl se podívat dovnitř, protože vršek byl příliš blízko stropu. Přes to ale věděl, co bylo uvnitř. Ta rozbitá a otevřená část víka byla přímo pod trhlinou ve stropu. A ta černá látka spadla z trhliny ve stropě do truhly. Věděl to, protože něco z té látky se rozstříklo na víko.
V tu chvíli mu všechny věci zapadly do sebe. Okamžitě Ronovi zasvitlo, co se zde přihodilo. Ta trhlilna, kterou našli na dně vyvýšené díry pro kříž (nyní několik metrů nad ním)… tady byl konec té trhliny, právě tady ve stropě. A ta černá látka byla krev. Byl to okamžitý dojem. Nyní si Ron uvědomil, co se zde stalo před téměř 2000 roky. Přemožen city a dvojitým zápalem plic, Ron omdlel. Bylo 14:45, když přišel k sobě – pouhých 45 minut po vstupu do komory. Stal se ale prvním současným svědkem té nejúžasnější události v historii.
V myšlenkách, které po tom všem následovaly si Ron uvědomil, proč kolektiv potřeboval vykonat všechny ty tři roky vykopávek prvně – než nalezli tuto komoru. Kdyby nejprve neobjevili ty výklenky a díry pro kříže, s trhlinou v té zadní díře, nemohl by si nyní plně uvědomit, co má před sebou. Dychtil spatřit, co leží v té kamené truhli, ale nemohl. S velkým rozčarováním si stěžoval. Věděl, že schrána tam je, právě před ním, ale nemohl se na ni podívat, ani nevěděl, jak by mohla být vynesena na denní světlo.
Pokus o fotografování
Podnikl k tomu nalezišti několik dalších výprav, s kamerami. Upevnil kamery na dlouhou tyč a snažil se mezerou v rozpůleném víku vyfotit schránu. Přinesl Polaroid kameru. Fotky byly zamlžené. Přinesl 35mm kameru. Fotky byly zamlžené. Přinesl videovou kameru. Fotky byly zamlžené. Fotil přes rameno jednoho z cherubů, směrek k tomu druhému. Avšak v každém případě po vyvolání filmu se ukázali podivné účinky. Před cherubem (kterého mohl jasně vidět) byla jako by zlatá mlha, zastíňující další pohled. Došel z toho k závěru, že mu prostě nebylo určeno, aby nějaké fotografie pořídil.
Při jednom z jeho dodatečných vstupů do komory, Ron si vzal vrták používaný ortopedickými chirurgy, a také kolonoskop (přístroj používaný na snímání uvnitř lidského těla). Chtěl se přesvědčit, že schrána skutečně byla uvnitř té kamené truhle. K jeho zklamání, vrták nemohl proniknout tvrdým kamenem truhle. Musel se proto chopit svého dláta s břitovou destičkou a kladiva. Udeřil do dláta a pak je trochu otočil. Znovu udeřil a otočil.
Tak pokračoval, až měl díru asi jeden a půl centimetru v průměru skrze kamennou truhlu. Do té díry vsunul kolonoskop. Ten měl silný světelný zdroj. Vsunoval jej dolů a při tom otáčel čočkou, dokud nerozeznal spodek obruby víka, t.j. slitovnice. Potom spatřil plochou, zlatou stranu. Musíme si uvědomit, že kolonoskop má jen malý rozsah dohledu. Také rozhled otáčením byl omezený. Ron toho proto moc neviděl. Nicméně toho viděl dost, aby VĚDĚL, že to je schrána.
Ve středu 6. ledna 1982 Ron objevil jeskynní komoru, ve které truhla a jiné chrámové položky byly uschovány před více než 2600 léty.
Komora byla asi 6,7 m x 3,7 m, i když ne přesně obdélníková. Jeden roh se zužoval dovnitř. Komora byla naplněna kameny téměř až ke stropu. Pod kameny bylo suchoshnilé dřevo a zvířecí kůže, zřejmě po dlouhou dobu neporušené. Pod kameny, dřevem a kůžemi byly scházející položky z prvního chrámu, včetně stolu pro předkládané chleby. Na zadním konci komory byla kamenná bedna a uvnitř truhla smlouvy, kompletní a nedotčená, jen nosné tyče z ní byly vyjmuty. Ron byl prvním člověkem, který tyto neocenitelné předměty spatřil od doby, kdy byly z města ukryty před jeho zničením v roce 586 př. Kr.
Uvnitř komory byly všechny hlavní položky Šalomounova chrámu. Tou nejvýznamnější byla truhla smlouvy, obsahující kamenné desky, na kterých bylo napsáno 10 Božích přikázání. Mimo jiné Ron také v komoře našel.
Předměty v komoře, které mohly být s jistotou ztotožněny, jsou:
• Schrána smlouvy v kamenné truhli
• Stůl předkladných chlebů
• Zlatý kadidlový oltář
• Zlatá kadidelnice
• Sedmiramenný svícen. (Tento předmět neměl svíčky, ale malé zlaté olejové lampy v podobě mísek, zamontované na koncích ramen.)
Jiné přeměty v komoře byly:
• Velký meč, 1,57m dlouhý
• Nárameník
• Mitra s granátovým jablkem ze slonoviny na vršku
• Mosazná šekelová váha
• Četné olejové lampy
• Mosazný kroužek. (Asi jako závěs na záclonu, nebo podobně.)
Později Ron to jablko ze slonoviny odevzdal Israeli Antiquity Authority (IAA = Izraelský úřad pro starožitnosti). Rytina na jablku byla datována do doby prvního chrámu. Kancelář IAA byla ale brzy na to vyloupena a mezi ukradenými položkami bylo to jablko. Ron Wyatt také pátral po původním tunelu, kterým byla truhla z Jeruzaléma do komory uschována a který našel. Pod Jeruzalémem je starodávný podzemní lom nazvaný Sedechiášova jeskyně.
Dr. Thames Turner Barclay byl Američan, který v letech 1851 až 1857 pracoval v Jeruzalémě jako lékař a misionář. Proslul tím, že (mimo jiné) znovu objevil bránu do prostoru chrámu a ta pak byla po něm pojmenována jako „Barclayova brána“. Dr. Barclay často chodil na procházku se psem ve Starém městě. Jednou v zimě, psal se tehdy rok 1854, šel se svým psem podél severní stěny hradeb jeruzalémského Starého města. Najednou mu pes zmizel a dr. Barclay na něj zapískal.
Pes se nevrátil a doktorův syn, který je doprovázel, jej začal hledat. Během hledání v té části lomu, kde byla postavena hradba starého města, našel hlubokou jámu, odkud slyšel štěkot svého psa. Tak byla tato ohromná Sedechiášova jeskyně znovu objevena, ale zjistilo se, že během uplynulých století byl její vchod zastavěn kamennou stavbou.
V 1988 Jeruzalémské museum koupilo od anonymního starožitníka granátové jablko ze slonoviny za 550 tisíc US dolarů. Překlad textu na tabulkách: Zde vystavené granátové jablko je senzační objev, mající velký význam pro historii a archeologii starodávného Izraele. Je v něm ve starodávné hebrejštině vyryto: „Posvátný dar knězům v domě Jahuehově“….. naše granátové jablko je tím jediným známým předmětem, který se zachoval z prvního chrámu postaveného králem Šalomounem v Jeruzalémě.“
Ve 2005 komise IAA a Izraelského muzea zpochybnila ten vyrytý nápis jako padělek. Malá skupina amerických, francouzkých a izraelských vědců se sešla 3. května 2007 v Jeruzalémě, aby to vyšetřili. Avšak i po zkouškách nejnovějšími metodami, názory mezi členy skupiny se různily a spor zůstal nevyřešen (http://www.bib-arch.org/…anate-03.asp)
Neví se, zda jablko v Jeruzalémském muzeu je to, které našel Ron, nebo to, které francouzký epigrafer André Lemaire tvrdí, že spatřil v Jeruzalémském obchodě se starožitnostmi v 1979.
Mnozí věří, že Šalamoun používal ke stavbě chrámu kámen právě ze Sedechiášovy jeskyně. Bible praví, jak se v lomu lámal kámen, jak jej opracovávali a všechny práce dokončovali v lomu, aby se během stavby chrámu ve městě vyvarovali hluku. Jeskyně převzala jméno „Sedechiášova jeskyně“ , protože mnozí se domnívali, že skrze ni král Sedechiáš uprchl z Jeruzaléma během babylonského obklíčení. Nicméně v Bibli se pouze dočteme, že:
„A kníže, kteréž jest u prostřed nich, na rameni ponese po tmě a vyjde. Zed prokopají, aby jej vyvedli skrze ni; tvář svou zakryje, tak že nebude viděti okem svým země. I protrženo jest město, a všickni muži bojovní utekli noci té skrze bránu mezi dvěma zdmi u zahrady královské; Kaldejští pak leželi okolo města. Ušel také král cestou pouště. I honilo vojsko Kaldejské krále, a postihli ho na rovinách Jerišských, a všecko vojsko jeho rozprchlo se od něho.“ (Ezechiel 12/12., 2.Královská 25/4-5)
Ten velký meč byl možná ten, který náležel Goliášovi, kterým David utnul Goliášovi hlavu a který David uložil do svatyně,4 a který byl později přemístěn do chrámu. Nebylo na něm nic, co by ho mohlo ztotožnit. O délce 1,57m se s ním muselo těžce vládnout. David musel být ohromně silný. Davidův předchůdce, král Saul, muž o hlavu a ramena vyšší než jeho druhové, nabídl Davidovi Různé starodávné záznamy popisují křídla chrubů na úrovni jejich hlav, nebo o trochu výše.
No slovo přeloženo jako „nad“ či „vzhůru“ (hebrejské lema’lah) v Exodusu 25:20 a 37:9 vlastně naznačuje, že křídla byla roztažena horizontálně blízko jejich hlav. Na protější straně Jim Pinkoski podává co Ron v jeskynní komoře viděl. Jedno křídlo každého cheruba je roztaženo, to druhé přitlačeno k boku.
Věříme, že kamenné desky jsou stále ještě uvnitř schrány, pod slitovnicí. Na zadní „straně“ schrány je malá schránka. Ta byla vidět teprve během pozdějších návštěv jeskyně, když kamenná truhla byla odstraněna. Když si toho Ron všiml, jeho srdce poskočilo. Schránka stále ještě obsahovala čtyři svitky… asi ta původní „kniha zákona“, kterou sám Mojžíš napsal – těch prvních pět knih bible. Byla tam kniha Exodus, Leviticus, Numeří a Deuteronomium. „Možná Genesis je tam také. Nevím“, vzpomínal si Ron.
„Možná je stočena spolu s některou z těch čtyř. Jsou napsány na kožených svitcích. Jsou stále ještě ve výborném stavu, jako kdyby byly vyrobeny včera. Jsou napsány na jemné kůži“. Právě jako kůže na sandálech Izraelců se v pustině neopotřebovala, tak ty kožené svitky zůstaly v perfektním stavu a neukazovaly žádné známky rozpadu.
V roce 1854, kdy byl tento lom znovu objeven, se v něm našla rytina cherubína, datující se z doby babylonské invaze. Je docela možné, že tato rytina je původem židovské tradice, zaznamenané v knize Makabejské, ve které se praví, že někteří z mužů zapojených do uschovávání chrámových položek tu cestu označili. Blízko té rytiny Ron Wyatt v roce 1989 našel tunel, kterým byla schrána odnešena z Jeruzaléma.
Později Ron použil skenující radar, aby se ujistil, že se opravdu jednalo o tunel z lomu vedoucí do komory, kde objevil truhlu smlouvy a další předměty. Asi 6,5 m pod zemí objevil prázdný prostor ve tvaru tunelu, který vedl ve směru jeskyní, kříže a komory, ale kvůli budovám, které zahrazovaly cestu, nemohl jít po celé jeho délce.
Místo toho vzal s sebou do Sedechiášovy jeskyně radar a vchod, který našel, naskenoval. Když se ukázalo, že za kamennými kvádry je prázdný prostor, prolomil jej. Ale tunel dále zatarasovala suť a vypadalo to, že se někdo snažil, aby to vypadalo přirozeně; jakoby se někdo pokoušel zakrýt, že tunel byl záměrně zapečetěn. Tento úsek byl značně zatarasen a opět jeho vyčištění by znamenalo obrovskou námahu.
Ron se nyní rozhodl, že jediná možnost, jak rozšířit vchod do komory, by bylo ze shora, přímo dolů skrze skálu vykopat šachtu. Bylo zde nebezpečí toho, že by se šachta mohla zřítit a nalezené předměty dole v jeskyni zničit. Také by to znamenalo enormní projekt a spoustu práce. Po několika kopáních se Ronovi podařilo prokopat se asi skrze 3 m vápence, ale konec nebyl v dohledu. Už uplynulo téměř 10 let od té doby, co objevil Archu a jeho frustrace ze všeho úsilí, které do práce vložil a které, jak se zdálo, nepřinášelo žádné ovoce, rostla.
Měsíc nebo dva předtím než se vrátil do Jeruzaléma, aby pracoval na stavbě šachty, vedl shromáždění v jednom sboru v Severní Karolíně. Ukázal jim video a lidé měli plno dotazů.. Během nich se ho jeden člověk zeptal, kdy plánuje další výpravu do Izraele. Dále tedy Ron pracoval na vykopávkách v podzemí a několikrát nakonec navštívil jeskyni s truhlou smlouvy.
Pre hlbšie štúdium zhrnutie objavu v knihe „Objav Truhly zmluvy – Ron Wyatt (31 strán)“ na stiahnutie.
Viac informácii nájdete na stránke Biblické archeologické noviny.
Súvisiace videá a dokumenty
-
Zakázané zábery odhalené - vládami utajované biblické nálezy (Archeologické objavy)
-
Archa zmluvy objavená - Desatoro, znamenie šelmy a Ježišova krv (Archeologické objavy)
-
Pravá hora Sinaj (Mojžišov vrch) - Refidím, skala Chóreb, Eliášová jaskyňa (Archeologické objavy)
-
Noemova archa objavená pod vrchom Ararat - Zábery z dronu na nálezisko (Archeologické objavy)
-
Ron Wyatt svedčí o náleze krvi Ježiša Krista, Arche zmluvy a Desatore (Archeologické objavy)
-
Posledný rozhovor s Ronom Wyattom - "Videl som Archu zmluvy a Desatoro" (Archeologické objavy)
-
Utajované objavy tisícročia - Refidím, Chóreb, Jebel el Law, Eliášová jaskyňa (Archeologické objavy)
-
Hora Sinaj, Refidím, skala Chóreb, Eliášová jaskyňa - zábery z dronu (Archeologické objavy)
-
Cesta na Sinaj - Exodus a pátranie po mieste prechodu Izraelitov cez more (Archeologické objavy)
-
Sodoma a Gomora (síra a popol) - dobrodružná cesta za dôkazmi (Archeologické objavy)
-
Od Jozefa k Mojžišovi - Hatšepsut a Imhotep, 7 rokov hladu, Exodus Izraelitov (Archeologické objavy)
-
Exodus - Hľadanie pravdy o výjdení Izraelitov z Egypta (dokument)
-
Realita Nóachovej archy - Jej stavba, objem a veľkosť v porovnaní s dneškom (Archeologické objavy)
-
Realita Nóachovej archy - Zvieratá, ich počet a druhy na lodi (Archeologické objavy)
-
Božia hora Sinaj (Mojžišov vrch) - Dôkazy o exode v Saudskej Arábii (Archeologické objavy)