Zmeň svoj život
Stvorenie vs evolúciaStvoriteľ vs DarwinistiTeológia

Je kreacionizmus vedecký?

„Největší vinu má ten, kdo nechce slyšet pravdu.“ Marcus Tullius Cicero (106-43 př. Kr.)

Kreacionistické argumenty pro existenci stvořitele mají svoji ohromnou sílu proto, že:

  1. fakta, na kterých stojí, jsou pozorovatelná (to je důležité v oblasti experimentální vědy).
  2. faktů, na kterých stojí, je ohromné množství, je to lavina (to je důležité v oblasti historické vědy).

Proto se současná evoluční báchorka dusí pod lavinami faktů potvrzujících kreacionismus. Následuje jen několik málo z nich:

A )

Jak Bůh tvořil člověka a svět před šesti tisíci lety kreacionisté nepředvedou. Ani evolucionisté nepředvedou, jak před milióny let tvořila svět evoluce. Je tu však jeden podstatný vědecký rozdíl: Kreacionisté mají po ruce ohromné množství současných procesů, na kterých mohou vědecky prokázat, že inteligence a informace jsou nutnou podmínkou, aby z jednodušších stavebních prvků vznikla složitá, neperiodicky uspořádaná soustava. Ke stejnému výsledku však žádný pozorovatelný evoluční proces nevede.

Zkuste si na chvilku představit dobře vybavenou laboratoř se spoustou chemikálií, které tam necháte hodně dlouhou dobu bez chemiků; nebo dobře vybavenou dílnu bez řemeslníků; nebo továrnu, kde není ani noha či staveniště plné stavebního materiálu, ale bez lidí. Nebo si představte živý organismus, ze kterého vyjmete, nebo v něm deaktivizujete, všechny geny. Jaký bude výsledek po dlouhé době? Žádná evoluce ani stvoření se konat nebude! Naopak, bude probíhat něco zcela jiného, jak je dále v bodu B.

B )

Vedle podmínky nutné pro tvůrčí procesy mohou kreacionisté demonstrovat ještě jinou lavinu procesů, která také svědčí proti evoluci. Jsou to procesy, při kterých dochází zcela samovolně k destrukci. Tam je beze zbytku splněna evoluční podmínka, že to „jde to samo“, bez informace. Jenže opačně k evoluci. Při těchto procesech dochází k rozpadu vazeb mezi prvky, atomy, molekulami či součástkami u chemických, fyzikálních, biologických i informačních struktur.

Můžeme uvést a pozorovat milióny příkladů vzrůstu entropie v otevřených soustavách, degradace informace, racemizace, stárnutí, vymírání druhů, odumírání orgánů či jejich zakrnění, zhoubného bujení, vzniku nových i starých nemocí, příklady rozpadu genomů a destrukcí systémů, které byly předtím funkční a vysoce uspořádané. U toho skutečně žádná inteligence ani program být nemusí, jak požaduje evoluční víra. Shrneme-li bod A a B:

Kreacionisté mají na svojí straně ohromné množství (laviny) pozorovatelných procesů vzniku a vývoje složitého z jednoduchého následkem informace/inteligence (A), a k tomu ještě ohromné množství příkladů devoluce, když informaci odejmeme a „jde to evolučně samo“ – dochází k rozpadu a samovolné destrukci soustavy (B).

To vše, sečteno a podtrženo, činí evoluční víru v sebeorganizaci hmoty naprosto nevědeckou báchorkou, jejíž reálnost se nedá nikde pozorovat! Evoluční teorie pak musí být postavena na ignoraci pozorovatelné reality. Protože si jsou evolucionisté této skutečnosti (nepozorovatelnosti procesu evoluce) už dost dlouho velmi dobře vědomi, přešli potichu ze starého pojmu darwinovské evoluce, chápané jako vývoj od jednoduchého ke složitému, na novou lišáckou definici: evoluce je prostě každá změna, ne nutně vývoj od jednoduchého ke složitému. Takže vše, co se změní, je pro evolucionistu „důkaz“ evoluce.

Vymírání druhů, nemoci, smrt a destrukce, to vše považuje evoluční ideolog za součást evolučního procesu – pak se ovšem dá snadno prohlašovat, že evoluci je vidět všude kolem nás, např. na vzrůstu počtu nemocných lidí. Přes 80 tisíc Čechů slyší každoročně hrozivou diagnózu: rakovina.

Ve světě tuto diagnózu slyší 14 miliónů lidí ročně a prognózy jsou 20 miliónů v roce 2025. Ale podle nové definice, že evoluce je každá změna, jsou tito lidé s rakovinou či AIDS důkazem evoluce! No, přejme evolucionistům jejich pohádkovou víru, ale uvědomme si, že ani seberafinovanějšími definicemi neutečou od otázky, jak z jednoduchého vzniklo složité bez inteligence a informace, když to nikde nepozorujeme, zatímco lavina faktů mluví pro stvořitele.

C )

Další z lavin, pod kterou úpí evoluční víra v současnosti, je velké množství důkazů, že život nemohl vzniknout bez předchozího života, jen tak z chemických sloučenin. Opět nejde o nějaké malé množství okrajových argumentů z oboru chemie. Mnoho profesionálů, bez ohledu, zda jsou věřící či nevěřící, tvrdí, že samovolný vznik života ve sterilním chemickém prostředí je z vědeckého (materialistického) hlediska neřešitelný! Chemie přináší celou lavinu argumentů, proč živá buňka nemohla vzniknout ani v redukčním, ani v oxidačním, ani smíšeném či jiném prostředí bez předchozí genetické informace.

A proč tedy stále platí ono Pasteurovo „živé pochází jen ze živého“. Samozřejmě, že se evoluční mysl těmto faktům vzpírá a mnozí evolucionisté v koutku duše doufají, že to nějak jít muselo, a vykřikují bojová hesla typu: „vznik života není součástí evoluční teorie“, „však my na to přijdeme a už teď o tom víme dost“ a podobné bubliny. Holou pravdou však je, že jejich víra, že se mrtvá planeta „nějak sama od sebe oživit prostě musela a basta!“, je horší antivědeckou pověrou než víra v oživení Blanických rytířů. Evolucionisté jsou v otázce vzniku života pod lavinou vědeckých faktů o tom, že život sám od sebe vzniknout nemohl!

D )

Vznik druhů nevyřešil ani Darwin (což správně tušil) ani jeho pohrobci, do dnešních dnů. Po tisíciletí chovatelé a pěstitelé vědí, a dodnes se na tom nic nezměnilo, že se všechny živé organizmy rodí nejen odlišné od svých rodičů a předků, ale také podobné svým rodičům a předkům. A že tato podobnost je nepřekonatelná! Lavina pozorování už před Darwinem (ten to ignoroval) i po něm ukazuje, že všechny živé organizmy lze zařadit do určitých, pevně ohraničených skupin, z nichž přirozenou cestou není úniku!

Tisíce pokusů na jednobuněčných organizmech i hmyzu a dalších živých tvorech s rychlou generační reprodukcí (kde by šlo snadno prokázat evoluční procesy bez čekání po milióny let) ukazují, že existují nepřekročitelné limity uprostřed všech změn a variability, uprostřed pestrosti tvarů, barev, velikostí orgánů či funkcí. Evolucionisté si však zacpávají uši i oči.

Psovití jsou a budou stále psovití, koňovití zůstanou koňmi, zebrami a osly, bakterie jsou pořád bakteriemi už od prvohor, a kde nebylo křídlo, nikdy nebude. Muška octomilka je i po sto letech výzkumů a 270 000 pozitivních mutací nepochybnou octomilkou k velkému zklamání evoluční církve. Nemá-li nikdo z dané skupiny organizmů krunýř, nebude ho nikdo mít ani za milióny let, a i kdyby byly opice ještě podobnější člověku, člověkem by se mohly stát jen tehdy, kdyby někdo vysoce inteligentní přepsal jejich genetický program na lidský.

Jak je pevně zjištěno, mutace, selekce ani pohlavní výběr to neumí. Je to lavina důkazů z genetiky i obecné biologie proti nevědecké pověře, že ryby kdysi vylezly na souš, protože jim narostly nožičky, plazům dala evoluce křídla a začali létat a některé opice si za milióny let začaly povídat o hudbě a matematice. Evoluční pověra je zde zasypána lavinou vědeckých faktů, které jsou s touto báchorkou v naprostém, pozorovatelném, rozporu.

E )

K předchozí lavině důkazů, pod kterou se dusí a úpí současná evoluční fantazie, patří i lavina miliónů zcela neevolučně uspořádaných zkamenělin – to je noční můra evoluční sekty už od Darwina. Jsou to právě zkameněliny, které podezdívají pravdivost předchozího bodu D: nejen živí tvorové dnes, ale i ti dávní, dle zkamenělin, byli vždy jasně limitováni do svojí skupiny a nikdy v minulosti nepřekročili ani genetické, ani morfologické meze této svojí skupiny.

Proto nalézáme milióny zkamenělých ryb, bezobratlých, obojživelníků, plazů, ptáků, savců a jasných lidí (to samé platí i u rostlin či hub) – a žádné milióny mezičlánků mezi nimi, jak by tomu logicky a statisticky muselo být, kdyby evoluční dějeprava platila. Tedy kdyby bylo pravdou, že se vše živé vyvíjelo z jedné nebo několika jednobuněčných tvorů po stovky miliónů let až k člověku. Je to lavina zkamenělin, prokazujících rychlé stvoření (např. „kambrická exploze“), pod kterou upí evolucionistova víra.

Kreacionista nezakládá svoje tvrzení o nepřekročitelnosti stvořených bariér na stovce nebo tisícovce zkamenělin, ale na miliónech!

Zatímco evoluční parta horečnatě hledá a s velkým jásotem oslavuje každý zdánlivý mezičlánek, kreacionista s klidnou myslí ukazuje na hory zkamenělin a hřbitovy kostí a s úsměvem říká: pohleďte, nikde žádná evoluce, vůbec nikde, naprostá nula! Jen samé ryby, obojživelníci, plazi, ptáci, savci a lidé. Všude vidíme zřetelné rozdíly mezi všemi ohraničenými skupinami, jak těmi, které už nežijí a vymřely, tak i těmi, které tu jsou dodnes – žádné spojnice, živé či mrtvé, žádné milióny přechodů mezi ploutví a nohou nebo mezi šupinou a ptačím perem.

První věta Wikipedie o vzniku ptačího pera zní:

„Pero vzniklo přeměnou původní plazí šupiny, doklad ve formě fosilií ale chybí.“

Víte, proč chybí, přestože šupiny i peří ve zkamenělinách máme? Protože pero z plazí šupiny nikdy nevzniklo a to, co Wikipedie tvrdí, je jen bezduché opakování darwinistické mantry o původu ptačího peří. Evolucionisté se dusí a hekají pod lavinou vědeckých faktů, která stojí proti jejich nepravdivé dějepravě.

F )

Další lavinou důkazů proti evoluční zázrakologii a magii jsou tisíce nálezů předmětů, kostí či stop ve vrstvách, ve kterých tyto věci z hlediska evoluční ideologie nemají co dělat, případně jsou to předměty, které přímo popírají evoluční teorii (např. dávné rytiny dinosaurů s lidmi či figurky atd.). Na internetu je o tom velice mnoho stránek a obecně se tento jev nazývá OOPARTS (Out-of-place artifacts), tedy „předměty na jiném místě“, tam, kde by dle evoluční povídky být neměly.

Jsou o tom napsány i četné knihy, za všechny jmenujme knihu Michaela Crema a Richarda Thompsona Zakázaná archeologie, která má 952 stran! a je více známa ve své zkrácené verzi Skrytá historie lidstva. Tato kniha (Cremo ani Thompson nejsou kreacionisté) dokládá, jak se po celém světě a ve všech zemských vrstvách, i v uhlí, nalézají kosti, artefakty (lidské výrobky), stopy a další skupiny hmotných důkazů, které jsou v příkrém časovém rozporu (i o desítky až stovky miliónů let) s klasickou evoluční představou.

Protože však k myšlenkovému klišé této do bludů a nemravnosti upadlé společnosti patří neochvějný názor, že evoluční teorie naše dějiny popisuje správně, jsou všechny tyto nálezy řazeny do oblasti záhad, nevysvětlitelných jevů a podvodů. A samozřejmě žádný „solidní“ vědec se tím nezabývá, to se přenechává záhadologům a šarlatánům.

Velká většina těchto záhad by však zmizela, kdyby se opustilo chybné dogma evolučních dlouhých věků a mylná víra, že člověk nemohl žít společně s trilobity a dinosaury, protože se prý vyvinul až někdy 250 miliónů let po zániku trilobitů a 60 miliónů let po zániku dinosaurů. Aby svoje evoluční dogma zachovali, musejí evolucionisté celou lavinu těchto nálezů zamést pod koberec.

Teorie o stvoření, po které přišla celosvětová potopa, ve které docela přirozeně vzniklo uhlí, ropa a zemní plyn spolu se všemi ohromnými usazeninami, nepotřebuje evoluční berličku „záhady“ či „kontaminace“. Při potopě vzniklo z dřevin uhlí, ve kterém byly pohřbeny všechny ty nálezy, které dnes evolucionista neumí vysvětlit. V ohromných usazeninách byla pohřbena spousta lidských výrobků, kostí, otisků chodidel či celých tvorů, kteří žili před potopou a nikam se nevyvíjeli. Lavina těchto faktů dusí evoluční teorii už od začátku jejího vzniku.

G )

Další z mnoha lavin, které v současnosti drtí evoluční dějepravu, představují četné nálezy nestabilního izotopu 14C ve všech vrstvách země – tam, kde by se dle evoluční teorie tento izotop neměl nalézat. Evolucionisté jsou z toho zoufalí, protože 14C je nalézáno od starohor až po třetihory ve všech organických látkách nebo z nich pocházejících předmětech: v dinosauřích kostech, druhohorních zbytcích dřeva, prvohorním, druhohorním i třetihorním uhlí, v ropě, zemním plynu, podzemních rezervoárech CO2 či diamantech z prekambria.

Jak je to možné, když poločas rozpadu 14C je pouhých 5730 let, a tak bychom tedy už neměli v těchto údajně milióny let starých vrstvách detekovat byť jen jediný atom 14C! Je to fakt k zbláznění, když si představíme, jak evoluční teorie jen tak holýma rukama musí udržet těžce naložený vlak o tisíci vagonech na kolejích při náklonu 45°! Však také horečnatě vymýšlejí, odkud tato lavina 14C do všech těch „prastarých“ zemských vrstev asi spadla. A jako často v podobných případech, použili oblíbený záchranný kruh evoluční teorie: kontaminace (znečištění, zamoření, pozdější vniknutí).

Výmluva na kontaminaci zachraňuje tonoucí teorii evoluce už dlouho a na mnoha místech jejich dějepravy: tak například kde se vzaly OOPARTS? Evoluční ideolog odpovídá: Jsou to podvrhy anebo kontaminace starých vrstev pozdějšími, mladšími předměty (jen ale ta nejtajnějí rada evolučních zasvěcenců ví, jak se do těch hornin ty předměty mohly dostat, třeba do tvrdé skály nebo uhlí, jako například část hliníkového ozubeného kola uvnitř „300 miliónů let“ starého uhlí na Sibiři, nebo kladívko uvězněné v tvrdém druhohorním pískovci?).

Ale pojďme dál: ne všichni vědí, že také prostor našeho vesmíru je kontaminován: asi 96 % neviditelné hmoty a energie je tam navíc oproti tomu, co vidíme a detekujeme. To evolucionisté vymysleli proto, aby mohla být zachována víra v ohromné stáří vesmíru proti lavině faktů, že vesmír je velmi mladý. Ale i naše sluneční soustava je kontaminována, a to kometami. Ty nám sem posílá jakýsi neviditelný zdroj ležící někde na okraji sluneční soustavy, který nikdo nikdy neviděl.

Evolucionista v tuto kontaminaci musí věřit, protože jinak by neuměl vysvětlit, jak po údajných 4 miliardách let může existovat byť jen jediná kometa, když o ně sluneční soustava rychle přichází. Kontaminace, to je silná droga evoluční víry. Byla to opět kontaminace, co navrhovali zoufalí evolucionisté poté, kdy se našly měkké části dinosauřích kostí a bylo třeba vyhnout se nepříjemnému faktu, jak mohly přečkat desítky miliónů let.

Kontaminace Zemi zárodky života z vesmíru (tzv. panspermiová teorie)? To je často používána výmluva mnoha evolucionistů, kteří si tímto způsobem léčí mindráky z toho, že pozemská chemie neumožňuje vznik života z neživých sloučenin, jak bylo uvedeno v předchozích bodech. To, co je nepředstavitelné zde na Zemi, se stává možným v kosmu, kde podle evolucionistů panují jiné zákonitosti. A tak, když život vznikne ve vesmíru, kontaminuje naší Zemi, a tím je problém vyřešen. Kontaminace se stává silným pomocníkem pro obhajobu evoluční teorie.

A co s lavinou existujícího 14C v místech, kde by už dávno neměl být ani jediný atom? Evolucionisté, použijte svou oblíbenou kontaminaci! Takže vše, co je staré, je zasaženo radiouhlíkovou kontaminací, od starohor až do současnosti, tvrdí evoluční církev.

13. až 17. srpna 2012, během Srazu geofyziků Západního Pacifiku v Singapuru, představil vědecký tým výsledky datování pomocí 14C několika vzorků kostí z osmi dinosauřích jedinců. Výsledky ukázaly, že všechny kosti spadají do intervalu mezi 22 000 až 39 000 lety, což odpovídá hodnotám, které predikovali kreacionisté. Pokud by byli dinosauři skutečně miliony let starí, tyto kosti by neměly obsahovat ani jeden atom 14C.

Tento výzkum prováděl společný tým Americké geofyzikální unie (AGU) a Geovědecké společnosti Asijské Oceánie (AOGS), což naznačuje, že výzkum probíhal s vysokou úrovní profesionality a pečlivosti. Dr. Thomas Seiler, německý fyzik, který vedl projekt, získal PhD na Technické univerzitě v Mnichově.

Překvapující zjištění v datování pomocí 14C: Proč se nezdařilo najít vzorky s mrtvým uhlíkem?

Před pětadvaceti lety došlo ke zdokonalení přístrojů pro měření radioizotopů v látkách, jako jsou AMS (Accelerator Mass Spectrometry) a urychlovače iontového paprsku. Tato vylepšení umožnila zvýšení citlivosti měření poměru 14C/12C z 1 % na 0,001 %, což teoreticky prodloužilo schopnost datovat vzorky z původních 40 000 let na 90 000 let.

Nicméně překvapivý objev ukázal, že žádný organický materiál neobsahuje požadované stopové množství 0,001 % 14C ve srovnání s moderním uhlíkem. Vzhledem k tomu, že většina vědců stále věří v klasická obrovská stáří geologických formací, bylo toto zjištění vysvětleno kontaminací vzorků. I přes maximální úsilí, aby se kontaminaci předešlo, nebyl nalezen žádný vzorek s „mrtvým“ obsahem 14C – a to ani u vzorků z hlubokých geologických vrstev obsahujících fosilní záznam.

Poměr 14C vůči 12C atomům se snižuje každých 5730 let, což představuje poločas rozpadu 14C. Po 20 poločasech rozpadu (114 700 let) by měl být poměr 14C/12C snížen faktorem 2^20, což je rovno 1 000 000. Po 1,5 miliónu let by se tento poměr měl zmenšit o faktor 2^(1 500 000/5730), což odpovídá 10^79.

To znamená, že pokud by na začátku existoval čistý uhlík 14C v množství odpovídajícím hmotnosti veškeré hmoty pozorovatelného vesmíru, po 1,5 miliónu let by už nezůstal žádný atom 14C. Tento fakt činí běžně nalézané hodnoty 0,1 až 0,5 % 14C ve vzorcích, o kterých evolucionisté tvrdí, že jsou staré stovky miliónů let, velkou anomálií pro evoluční chronologii.

Upřímná snaha vyřešit tento „problém znečištění“ vedla k vytvoření několika peer-reviewed článků v odborné literatuře, které se zabývají problémem radiokarbonového datování během posledních 25 let. Většina těchto článků uznává, že 14C není výsledkem kontaminace, ale že je přítomné ve vzorku od jeho počátku. Nicméně stále chybí vysvětlení tohoto jevu v rámci evoluční chronologie.

Kreacionisté, plně si vědomi důležitosti analýz 14C, se této problematice věnovali v rámci programu RATE a provedli vlastní analýzy pomocí AMS (Accelerator Mass Spectrometry) na jedné z nejprestižnějších laboratoří. Vzorky uhlí byly získány od U.S. Department of Energy Coal Sample Bank na Pennsylvania State University. Z deseti vzorků byly tři vzorky z eocénu, tři z křídy a čtyři z karbonu.

Získané hodnoty zapadají do hodnot publikovaných v peer-reviewed literatuře. Bylo stanoveno 0,26 % pmc (percent modern carbon) pro eocén, 0,21 pmc pro křídu a 0,27 pmc pro karbon. Tento rozdíl mezi jednotlivými etážemi geologického sloupce je minimální, což ukazuje nejen na mladou Zemi, ale i na to, že veškeré uhlí (černé i hnědé, tedy prvohorní, druhohorní i třetihorní) vzniklo naráz při celosvětové potopě.

Pokud aplikujeme výsledky rozpadu 14C do vzdálené minulosti, získané poměry 14C/12C odpovídají věku uhlí okolo 50 000 let (2^-50 000/5730 = 0,0024 = 0,24 pmc). Potopa však odstranila obrovská množství biomasy, která původně přispívala na obsah uhlíku v atmosféře. Dnes tato biomasa existuje ve formě obrovských zásob uhlí, ropy a roponosné břidlice. Umírněný odhad pro předpotopní biomasu je stonásobek té současné.

Pokud bychom uvažovali, že před potopou bylo v biosféře přítomno asi jen 40 % 14C vůči současné hodnotě, a pokud bychom předpokládali rovnoměrnou úroveň 14C v předpotopní atmosféře a biomase, pak by poměr 14C/12C vycházel na 0,4 % dnešní hodnoty, kterou obsahovaly předpotopní rostlinné a živočišné organismy.

S tímto více realistickým předpotopním poměrem 14C/12C nám vychází hodnota 0,24 pmc, která odpovídá stáří pouze 4200 let (0,004 x 2^-4200/5730 = 0,0024 = 0,24 pmc). Tuto hodnotu též podporují výzkumy na zirkonových krystalech a jejich obsahu helia, který neodpovídá vysokým milionovým stářím evoluční chronologie, ale dává stáří Země okolo 6 000 let.

Důkazy pro Mladou Zemi: Měření Uhlíku 14 v Uhlí

Z práce týmu RATE z Institutu pro výzkum Stvoření vyplynuly některé velmi zajímavé fyzikální důkazy pro mladou Zemi. Jeden z jejich pokusů se týkal měření obsahu uhlíku 14 v uhlí. Stručně řečeno, v uhlí starém údajně 300 milionů let by neměl být žádný uhlík 14. AVŠAK… on tam je, a Dr. Baumgardner a jeho kolegové si toho rychle všimli. (Zde je jejich studie.) Paul Giem z GRISDY prostudoval v příslušné literatuře články referující o nálezech „příliš velkého množství“ uhlíku 14.

To bylo podnětem pro tým RATE, aby provedl vlastní pokus, a opravdu… zjistil hodnoty uhlíku 14, které významně překračovaly hodnoty okolí. Dr. Baumgardner tvrdí, že tento 14C je původní, zastánci teorie staré Země však samozřejmě tvrdí, že tomu tak není. Jaké jsou jejich argumenty? Dr. Bertsche ve svém článku na webu Talk Origins uvádí mobilní huminové kyseliny, přírůstek díky činnosti mikroorganizmů a bombardování neutrony. Kathleen Huntová ve svém článku na Talk Origins říká…

„Jen ve stručnosti: 14C v uhlí vzniká patrně de novo radioaktivním rozpadem izotopové řady uran-thorium, ke kterému dochází v horninách přirozenou cestou (zmíněné izotopy nalézáme v různých horninách v proměnlivých koncentracích – z toho plynou rozdíly v obsahu 14C v různých druzích uhlí). V současné době výzkum tohoto jevu dále pokračuje.“

Hypotéza stavící na houbách a bakteriích, že 14C v uhlí produkují moderní mikroorganizmy žijící v současnosti, by také přicházela v úvahu. Avšak hodnoty 14C by se podle této teorie patrně zvýšily pouze tehdy, kdyby bylo uhlí v teple a vlhku vystavené účinkům okolního vzduchu, což v tomto případě nebylo tak. (Přečtěte si Baumgardnerův článek o tom, jak se se vzorky nakládalo.) Přibývá sice dokladů o tom, že bakterie jsou běžně rozšířeny v hlubinných horninách, nicméně není jasné, zda by mohly zvyšovat úroveň 14C. Snad ale zvyšují množství 13C.

Produkce nového 14C in situ se jeví jako nejobhajitelnější hypotéza o produkci 14C a hlavní argument pro zastánce staré země. Nicméně, Dr. Bertsche ve svém článku nezmínil, že Dr. Baumgardner již o této hypotéze uvažoval a propočítal množství uhlíku 14, které by zmíněnými procesy vzniklo. Z jeho výpočtů 14C vyplývá, že toto množství by bylo o 4 řády nižší než to, které bylo zjištěno ve vzorcích. Vyzval jsem členy fóra Talk Rational, aby dokázali, že propočet 14C Dr. Baumgardnera není správný, a několik z nich včetně Dr. Bertsche se o to pokusilo.V dalším textu uvádím, co nedávno napsal…

„Když si na rubu obálky spočítám zmíněný výpočet – zda může bombardování neutrony z 14N vyprodukovat v uhlí 14C – , dojdu k závěru, že množství 14C je o 3 řády menší než by mělo být.“

Zjištění Dr. Baumgardnera a Dr. Bertsche jsou v podstatě v souladu. Nicméně, Dr. Bertsche se k celé věci vrátil 6. ledna 2010 a uvedl, že kontaminace 14C in situ stále není vyloučena. Pokud se však podíváme na výpočty, bylo by zajímavé prozkoumat další zdroje kontaminace 14C. Jak Dr. Gove argumentoval, produkce nového 14C in situ je stále nejlépe obhajitelnou hypotézou.

Pokud by zastánci staré země přestali ignorovat klíčovou roli celosvětové potopy, mohli bychom vysvětlit mnoho dalších jevů, jako například ohromná množství zkamenělin a celosvětové vrstvy usazených hornin, které musely vzniknout rychle. Také by bylo snazší porozumět krátkým dějinám civilizace, legendám o celosvětové potopě a dalším důkazům. A samozřejmě, nelze opomenout ani uhlík 14 v uhlí, který by tam neměl být, pokud by byla země opravdu stará.

V čem se darwinisté mýlí

Tvrzení darwinistů, že přirozený výběr je mechanismem vývoje, je nevědecké a matoucí. Přirozený výběr může probíhat pouze mezi dvěma nebo více existujícími možnostmi, ale nevytváří žádné nové možnosti. Přirozený výběr nikdy nevytvořil nový druh, novou rasu nebo novou bílkovinu (například enzym). To je jako zapřáhnout koně za vůz.

Po objevení DNA jako základu dědičnosti, který určuje pořadí aminokyselin v bílkovinách, dostal mechanismus změn v organismech konkrétní podobu. DNA se skládá ze čtyř základních bází: adenin, guanin, cytosin a thymin, které tvoří trojice kódů pro každou aminokyselinu. Tento konkrétní kód v DNA určuje přesné pořadí aminokyselin v bílkovinách (například enzymech), které jsou nutné pro jejich funkčnost.

Nový enzym nebo jiný evoluční krok může vzniknout pouze změnou v genomu organismu, tedy v jeho DNA. Darwinovy náhodné změny jsou tedy konkrétními změnami v DNA, což odpovídá mutacím v genetickém kódu.

Změna jedné báze v DNA na jinou může vést ke vzniku jiné aminokyseliny, a kumulací těchto změn může vzniknout nový enzym. Tato představa je však neuskutečnitelná. Náhodné mutace totiž probíhají v celém genomu. Předpokládá se, že pouze asi jedna dvacetina genomu kóduje nějaký životně důležitý enzym. To znamená, že každá dvacátá mutace by mohla zasáhnout gen, který kóduje důležitý enzym, což by vedlo k nenarození životaschopného potomka a zabránilo jakémukoli vývoji.

Pokud pracujeme s náhodou, musíme počítat s pravděpodobností. Například jednoduchý enzym, složený z 333 aminokyselin, je kódován 1 000 bází. Pravděpodobnost, že se DNA řetězec o tisíci bázích seřadí náhodně do požadovaného pořadí bází, je 1 : 10^600 – tedy prakticky nulová. A i jednoduché enzymatické systémy se skládají z několika desítek enzymů. Zaklínadlem, které darwinisté používají k vyřešení této nepravděpodobnosti, jsou miliony let, během kterých evoluce probíhala.

Téměř všechny živočišné kmeny, které dnes známe, se objevily v období kambrijské exploze údajně před cca 550 miliony lety. Během několika desítek milionů let byly tyto kmeny hotové, bez vývojových mezistupňů, a od té doby se změnily jen minimálně. 500 milionů let je totiž příliš krátká doba, aby se náhodnými mutacemi nebo jinými náhodnými změnami v genomu smysluplně změnilo několik set milionů bází. (Genom psa má 2,4 miliardy bází, genom člověka a lidoopa pak 3 miliardy bází). Během tohoto období kambrijské exploze vymřelo velké množství tehdy žijících organismů.

Jak ošidné je kalkulovat s miliony let vývoje, nám ukáže údajný vývoj člověka. Podle některých teorií se člověk měl oddělit od společného předka se šimpanzem přibližně před 5 miliony lety, tedy zhruba před milionem generací. Dr. Běhal při výpočtu použil co nejnižší hodnotu generační doby, aby podpořil tuto teorii. Uvádí k tomu:

„Ono je v podstatě jedno, jestli má za generaci zmutovat 50, 100 nebo 150 bází, v každém případě je to nesmysl.“

Rozdíl v pořadí (sekvenci bází) mezi šimpanzem a člověkem je až 5 % bází (starší údaje uvádějí 1,6 %). Pokud bychom počítali pouze s 1,6 %, znamenalo by to, že z 3 miliard bází by mělo docházet k mutacím v každé generaci v 1,6 % části genomu, což by představovalo přibližně 50 milionů bází. To je však nesmysl, protože genom všech organismů je vysoce stálý a každý organismus disponuje vysoce efektivními opravnými systémy, které chyby vzniklé při dělení buněk opravují. Kromě toho by mutace probíhaly i v ostatní části genomu, což by vedlo k eliminaci pro život důležitých biologických procesů.

Kostra člověka a opice se liší ve třech klíčových aspektech, které podtrhují zásadní rozdíly v jejich konstrukci kostry a způsobu chůze:

  • Lebka člověka je na páteř nasazena, přičemž otvor pro míchu je umístěn uprostřed, což je charakteristické pro chůzi po dvou. Naopak, lebka opic je na páteř zavěšena s otvorem v zadní části, což je přizpůsobení pro chůzi po čtyřech.
  • Lidské nohy jsou uzpůsobeny k chůzi po zemi ve vzpřímené poloze, zatímco opice mají všechny čtyři končetiny konstruované jako ruce, přizpůsobené k životu na stromech. Představa o tom, že by se končetiny postupně měnily z rukou na nohy, je nereálná a nesmyslná, protože taková změna by byla nevhodná pro chůzi i pro držení větví.
  • Těžiště lidské kostry je v oblasti kyčlí, zatímco opičí kostra má těžiště v oblasti hrudníku, což činí chůzi po dvou namáhavou. Navzdory hledání přechodných forem koster nebyly žádné nalezeny. Obrazy ukazující přihrblé, chlupaté lidoopy jsou falzifikáty, které nejsou vědecky podloženy.
Co se dočtete v učebnicích molekulární biologie

Řada vědců, zejména v USA, tají své pochybnosti o platnosti darwinismu a vyjadřují je pouze příležitostně. Jednou z nejrozšířenějších učebnic v oblasti molekulární biologie je kniha „Základy buněčné biologie“, kterou napsal B. Albertsem a další významní vědci přednášející na nejprestižnějších univerzitách v USA a Velké Británii. V této knize, konkrétně v kapitole 6, která se zaměřuje na opravné systémy v buňce, je položena kontrolní otázka (6-7, str. 205), která se věnuje těmto klíčovým procesům:

„Předpokládejme mutaci ovlivňující enzym, který je nutný pro opravu DNA poškozenou ztrátou purinových bází. Poškození tohoto enzymu vede k akumulaci zhruba 5 000 mutací v DNA každé buňky denně. Průměrný rozdíl v sekvenci DNA mezi člověkem a šimpanzem je 1 %. Jak dlouho vám bude trvat, než se změníte v opici? Co je chybného na tomto tvrzení? Odpověď najdeme na str. A-18.: Tvrzení je zcela nesprávné. Nemůžeme změnit jeden druh v jiný jenom zavedením 1 % náhodných změn do DNA. Je značně nepravděpodobné, že oněch 5 000 mutací za den nastane v pozicích, ve kterých se lidská a šimpanzí DNA liší.“

Navíc je vysoká pravděpodobnost, že při tak vysoké frekvenci mutací by došlo k poškození mnoha životně důležitých genů, což by vedlo k smrti buňky. A konečně, lidské tělo je tvořeno přibližně 1013 buňkami. Aby došlo k přeměně člověka na opici, muselo by dojít k těmto změnám v mnoha buňkách a některé změny by musely nastat již během vývoje, aby se projevily změnou ve stavbě těla (například vznikem ocasu) v důsledku evolučních změn.

Vznik žádného nového druhu nebyl dosud zaznamenán

U vyších organismů, kde je generační doba jeden rok, je to pochopitelné. Avšak ani u mikroorganismů, kde je generační doba několik desítek minut, nebyl za 150 let pozorován nový druh. Kříženci dvou druhů rostlin, označeni jako nový druh, jsou novým druhem jen papírově.

Octová muška, vhodný model pro genetiky, byla pěstována 50 let v tisících chovech a podrobována vlivu různých mutagenů. Byly připraveny různé odrůdy a zrůdy, ale žádný nový druh ani nový enzym nebyl zjištěn. Mikroorganismy rezistentní vůči antibiotikům nevytvářejí nové enzymy nebo bílkoviny, ale přebírají je od mikroorganismů, které je mají ve svém genetickém materiálu. Nemohly-li se organismy vyvíjet náhodně, musíme předpokládat, že vývoj je řízen nějakou inteligencí.

Vývoj uvnitř druhů neprobíhá

Vznik nových ras, ať už v přírodě při izolaci části populace (například Islanďané, Baskové), nebo při umělém šlechtění, je provázen ztrátou části genetického materiálu (tzv. genetický drift). Z vlka lze šlechtěním připravit každou psí rasu, ale nikdy nevznikne chrt nebo jezevčík z buldoka. Ztracené geny se mutacemi nevytvoří. Tento proces se tedy nepovažuje za evoluci, ale spíše za devoluci.

Podvody darwinistů

Všechny důkazy, na jejichž základě byl darwinismus akceptován, jsou neseriozními podvody. Hlavním důkazem pro vývoj obratlovců byly kresby E. Haeckela, které měly dokazovat, že vývoj embrya člověka opakuje vývoj obratlovců od ryb, obojživelníků, plazů, ptáků až po savce. Haeckel však tyto kresby upravoval, aby vyhovovaly jeho evoluční teorii. I když již jeho současníci upozorňovali, že kresby nesouhlasí se skutečností, byly tento důkaz v učebnicích stále uváděny až do 20. století.

Podvody se také objevily u důkazů o přechodných formách mezi opice a člověkem. Lebka z Piltdownu, označovaná za přechodný typ, byla podvrh. 40 let byla vystavována, napsáno o ní mnoho článků a disertací, přesto už na první pohled bylo zřejmé, že jde o falešný důkaz. Také člověk nebraský byl zkonstruován na základě nálezu jednoho zubu pravěkého prasete.

Člověk javanský byl rekonstruován z tří zubů, kusu opičí lebky a holenní kosti, která byla nalezena 15 m od lebky v hromadě jiných kostí. Fosilie Pekingského člověka se mysteriózně ztratily. Jediná čelist se zuby sloužila k vytvoření Člověka haidelbergského, který byl povýšen na nový lidský druh. Stáří fosilie bylo určeno na 700 nebo 400 milionů let (dle libosti), přičemž tento druh byl považován za předka lidí žijících v Evropě.

V roce 1999 celé číslo National Geographic věnovalo konečně nalezenému přechodu mezi dinosaury a ptáky. Avšak o 2 roky později bylo ticho ohledně zveřejnění, že kostra byla složena z částí kostry dinosaura a vyhynulého ptáka, což bylo později odhaleno jako podvod.

Stáří fosilií člověka, nalezených v Evropě, určil na universitě ve Frankfurtu prof. R. Protsch. Stanovil je mezi 30 000 a 40 000 roky, ale vědci z Oxfordu zjistili, že přístroj pro měření pomocí radiokarbonové metody nikdy nefungoval, a profesor si čísla vymýšlel.

Stáří fosilií, včetně kostí neandertálců, bylo určené radiokarbonovou metodou a nepřesáhlo 7 500 let, s výjimkou jedné fosilie. Přesto, že jsou tato čísla vymyšlená, stále se uvádějí v učebnicích, protože se hodí do Darwinovy teorie evoluce.

Problematičtí jsou i výsledky radiokarbonového datování u dinosaurů, jejichž stáří bylo určeno na 13 tisíc let nebo jen o několik desítek let více. Některé nálezy ukazují na přítomnost stop dinosaurů vedle stop člověka a velkých šelem, což zpochybňuje tradiční teorie o stáří těchto organismů. Navíc, přítomnost radioaktivního uhlíku 14C v černém uhlí znamená, že uhlík 14C by již po 100 tisících letech neměl být přítomen, což zpochybňuje vysoké stáří uhlí. Paleontologie a geologie jsou dnes zahlceny množstvím dat, která jsou ovlivněna podvody, výmysly a nepřesnostmi, a je třeba je brát s velkou rezervou.

Za 150 let darwinisté nepředložili žádný seriózní důkaz pro svou teorii, místo toho bylo odhaleno mnoho podvodů a nepravdivých tvrzení.

Proč křesťané nepřijímají darwinismus

Existuje několik důvodů, proč darwinismus je neakceptovatelný pro logicky myslícího člověka. Živé organismy jsou příliš složité, než aby vznikly náhodou. Darwinismus se stal hlavní zbraní ateistů v boji proti víře v Boha. Historik Paul Johnson označuje Darwina za „svatého patrona všech ateistů“. Tento pohled byl zejména populární mezi komunisty, kteří byli zanícenými stoupenci Darwina. Mao veřejně přiznal, že čínský komunismus byl postaven na Darwinově teorii evoluce.

Darwinismus poskytoval, a stále poskytuje, zdůvodnění rasismu, což bylo evidentní zejména v případě německého nacismu. Pokud je člověk pouze výše vyvinutý živočich, pak se pro něj uplatňují stejné zákony přírody jako pro ostatní živočichy, tedy slovy Darwina:

vyšší civilizované rasy po celém světě vyhladí bezpočet nižších13.

Podle této „teorie“ Hitler likvidoval „méněcenné“ rasy a slabší jedince. E. Haeckel hlásal:

„Němci se od společného opičího základu vzdálili nejvíce. Po psychologické stránce mají nižší rasy blíže ke zvířatům než k civilizovaným Evropanům. Je proto nutné přiřadit jejich životům jinou hodnotu“.

Darwinismus nedává vysvětlení pro fenomén altruismu, lásky k bližnímu ani pro hlubší morální a etické hodnoty. Tento vývojový pohled neodpovídá na otázku, jak a proč vznikají morální principy a etické zásady, které nás vedou k pomoci druhým, k solidaritě a lásce k bližnímu. Z tohoto důvodu nemůže darwinismus poskytnout základy pro morálku a etiku, jak ji chápeme v náboženském kontextu nebo v širším společenském rámci.

Súvisiace videá a dokumenty