Genezis – doslovné stvorenie?

Hebrejský učenec potvrzuje, že Genesis znamená to, co říká!

Ting Wang vystudoval Westminsterský teologický seminář v Kalifornii (Escondido) a získal doktorát M.Div v biblickém studiu na Hebrew Union College, Institutu židovského náboženství (Cincinnati, Ohio). Nyní přednáší biblickou hebrejštinu na Stanfordské univerzitě v Kalifornii ¹ a je pastorem ve službě mládeži a dětem na korejském ústředí presbyteriální církve. Dr. Wang je členem Společnosti biblické literatury a Národní asociace profesorů hebrejštiny. Vyučoval také na fakultě biblické a klasické řečtiny. Dr. Wang žije se svou ženou Becky v Palo Alto.

I když zpráva o stvoření pomáhá získat mnohé lidí ke Kristu, existuje vůči ní v určité části církve silný odpor. Přestože většina útoků se zaměřuje na vědecké argumenty, na druhé straně mnozí konzervativní teologové tvrdí, že Genesis ve skutečnosti neznamená to, co říká, že nemá být chápána jako historický záznam nebo že vlastně vůbec není důležitá. Vzhledem k tomu, že Genesis byla napsána v hebrejštině, požádal jsem skutečného hebrejského učence, doktora Tinga Wanga aby nám řekl, co měl autor skutečně na mysli.

Původní jazyky

Proč vůbec někdo chce studovat biblickou hebrejštinu tak do hloubky? Dr. Wang podává své vlastní svědectví:

K tomu, aby mě Pán zachránil, použil Bibli. Během svého druhého roku na univerzitě jsem se cítil velmi sklíčený, a tak jsem si koupil Bibli a přečetl jsem ji jako svou „poslední možnost“. Slova byla dost jiná než ta, se kterými jsem se setkal předtím – Ježíš jako chléb života, ten, kdo jí tento chléb, nikdy nebude hladovět; Ježíš jako světlo světa; „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, `proud živé vody poplyne z jeho nitra´, jak praví Písmo.“ (Jan 7: 37-38).

To znělo mé vyprahlé a zoufalé duši tak dobře… a pak mi Bůh dal jasně najevo, že ať už mě v životě čeká cokoliv, bude se to muset točit kolem Slova pravdy. Díky Jeho milosti jsem léta mohl studovat hebrejštinu i řečtinu. A proč jsem to chtěl? Slovo je pro mě tak důležité, že jsem nechtěl číst nějaké překlady!

Starý a nový zákon

Mnozí v církvi říkají, že všechno na čem záleží, je Nový zákon, nebo se aspoň chovají tak, jako by to byla pravda. Ale Dr. Wang vysvětlil, proč je hebrejská Bible (Starý zákon) důležitá i pro dnešní křesťany:

Zákon je učitelem, který ukazuje cestu ke Kristu (Gal 3,24). Sám Ježíš řekl, že pokud někdo neposlouchá Mojžíše a proroky, nebude rozumět Novému zákonu, neboť člověk neuvěří, i kdyby někdo vstal z mrtvých (Lukáš 16:31). A samozřejmě na cestě do Emaus Ježíš vysvětloval, že Starý zákon v podstatě učil o Něm (Lukáš 24:27).

Navíc Ježíš v kázání na hoře učil, že nepřijel, aby zrušil zákon a proroky, ale aby je naplnil – takže dokud nebesa a Země s rachotem nezaniknou, nepomine také nic ve Starém zákoně (Matouš 5 :17-18 , srov. 2 Petr 3:10). Ježíš výslovně řekl: „Písmo nemůže být zrušeno“ (Jan 10:35).

Bůh nadevše vyzdvihl Jeho jméno a Jeho Slovo (Žalm 138:2) a ten, kdo je utiskován a má bázeň před Jeho Slovem, k tomu se má laskavě (Izajáš 66:2). A nehledě na to, že nebesa neustále mluví o Boží slávě, jak jinak bychom se dozvěděli podrobnosti o Stvoření a Pádu, než ze Starého zákona?

Jaký typ knihy je Genesis?

Řada teologů tvrdí, že Genesis není míněna tak, aby se brala přímo doslova, že ve skutečnosti je to poezie či alegorie, nebo jen polemika vůči okolnímu pohanství. Ale Ting říká:

Protože Písmo je živé a aktivní, je důležité pro minulost, přítomnost i budoucnost, vymyká se proto jednoduchému škatulkování. Genesis je světová historie, zvláštní dějiny a teocentrická antropologie (učení člověka o Bohu). Je to proroctví, zaslíbení, moudrost, slova Smlouvy, která pochází „z Božího Ducha“ (2 Timoteovi 3:15-17, 2 Peter 1:20-21) – „tráva usychá, květ vadne, ale slovo Boha našeho je stálé navěky“(Izajáš 40: 8). I ze světské perspektivy byla Genesis nazývána historickým záznamem o původu, který je také přesný.

Co je míněno „dnem“?

Mnoho “ kreacionistů staré Země“ vyznává víru, že Genesis je skutečnou historií, ale chtějí ji nějak přizpůsobit miliardám let, jak navrhují vědci, kteří však u toho samozřejmě nebyli. Takže tvrdí, že dny stvoření byly ve skutečnosti dlouhými časovými obdobími. Dr. Wang tento návrh důrazně odmítá:

Sémantický rozsah (seznam všech možných významů) anglického slova „den“ není nepodobný rozsahu hebrejského slova  (yôm). Nikdo nepopírá, že „den“ může v některých souvislostech znamenat období nebo éru v obou jazycích. To máme na mysli například tehdy, říkáme-li „v den Martina Luthera…“.

Podobně v přísloví 25:13 najdeme „jako chladný sníh v době (v den) sklizně“ Je však naprosto nepřípustné tvrdit, že „den“ může znamenat „éru“ v jiném kontextu. Například „v poslední den Lutherova života…“, „den“ jasně znamená obvyklý den – přívlastek „poslední“ a kontext – Lutherova smrt – tento význam jasně ozřejmují.

V Genesis 1 je yôm uveden se slovy „večer“ a „ráno“, a je spojen s číslem. Není tedy pochyb, že hebrejský text popisuje 24 hodinový den – exegetické (výkladové) důkazní břemeno drtivě spočívá na těch, kteří to vidí jinak (a také si všimněte, že v Jeremiáši 33:17-22 je psáno, že „jestliže budete moci zrušiti smlouvu mou se dnem, a smlouvu mou s nocí, stejně tak zrušena bude smlouva má s Davidem). Ale ty, kteří jsou pevně rozhodnuti hrát ďáblovy obhájce, žádné důkazy nepřesvědčí – stejně jako had v Genesis 3, i oni se musí ptát: „Opravdu to řekl Bůh?“

Někteří tvrdili, že biblická hebrejština neměla k dispozici žádné slovo pro dlouhé období. Dr. Wang však ukázal nepravdivost takového tvrzení:

Jedna z nejznámějších pasáží v hebrejské Bibli se nachází v Kazateli 3:1-8, v místě, kde „Bůh vyjmenovává všechny věci, které jsou krásné ve svém čase“. V hebrejštině se tam pro „čas“ objevují dvě slova. Text začíná „Všechno má svůj určený čas (זְמָן z^eman), a veškeré dění pod nebem má svůj čas (עֵת ‚et): čas (עֵת) rození a čas (עֵת) umírání, čas (עֵת) sázet a čas (עֵת) trhat, čas zabíjení a čas léčení…“ atd.

Zatímco slovo זְמָן je používáno pouze v pozdějších knihách Ester, Kazatel, Daniel, Ezdráš a Nehemiáš, slovo (עֵת) je používáno v celém Písmu a může tak být příslušným termínem pro označování doby neurčité, byť je ve většině případů používáno bez čísla.

Dobré Boží stvoření a co ho porušilo

Nejčastější námitkou vůči křesťanství je: „Proč by dobrý Bůh stvořil svět plný utrpení?“ Avšak takhle to Bůh původně nezamýšlel, když všechno stvořil. Ting zdůrazňuje:

Sedmkrát v Genesis 1 použité slovo „dobré“ (hebrejsky   tôv) ukazuje, že tehdy neexistoval žádný hřích nebo něco, co by svědčilo o smrti. To bylo nastoleno až po uvedení opaku dobrého, tedy „zla“, které se rozpoutalo skrze jedení zakázaného ovoce. První byla evidentně smrt zvířete (zvířat), jejíž kůži Bůh použil na zakrytí nahoty a hanby Adama a Evy. Před touto Bohem iniciovanou obětí za záchranu lidi (jako předzvěst budoucí větší milosti a oběti) byla pouze rostlinná strava (Genesis 1: 29-30).

Kromě toho Pád postihl také veškeré stvoření, které je v „otroctví zániku“ (Římanům 8:21), sténající pod jeho účinky, toužící po vykoupení. Prokletí, uvedená v Genesis 3, ačkoli stručné, popisují fatální rozsah Pádu – nepřátelství ve stvoření pro další generace, bolest, problémy ve vztazích mužů a žen, prokletá půda, úmorná práce, smrt.

Záměrem „dobrého“ v Edenu mělo být to, co bude potom znamenat v nebi do té doby, než se uzavře kruh historie spásy – žádné slzy, žádná bolest, žádná smrt, strom života, řeka(y), přítomnost Emmanuele (a není třeba slunce, protože světlem je ve Zjevení 21:23 Beránek – podobný „světlu“, které bylo ještě před stvořením Slunce ve Čtvrtý Den).

Rozdíl je v tom, že v Edenu bylo dobro ještě před zlem, zatímco v nebi je dobro po veškerém zlu. V Edenu existovala noc, v nebi už žádná noc nikdy nebude (Zjevení 22:5).

Noemova Potopa

Zastánci dlouhých věků věří, že fosilní záznam byl ukládán v průběhu několika miliónů let, což nedává žádný prostor pro globální Potopu. Na druhé straně, pokud ke globální Potopě došlo, ukládalo se velké množství horninových a fosilních záznamů rychle, takže by miliónů let nebylo vůbec potřeba.

Takže pouto víry k myšlenkám dlouhých věků toleruje pouze nějakou místní povodeň (pokud vůbec nějakou). Je  tedy možné takhle to odvodit z hebrejštiny? Dr. Wang rozhodně nesouhlasí:

Hebrejské slovo pro „všechno“  (kol) zpravidla znamená „všechno“, „všechny druhy“ nebo bez nadsázky (zveličení) skutečně „každý“.

Noemova Potopa obsahuje jak oba tyto slovní významy, tak i kontextový základ. Podívejme se na pořadí biblických událostí – zpočátku byli všichni lidé vyhlazeni, Bůh zničil je i zemi, vody Potopy zničily veškerý život – každé pozemské stvoření, které dýchalo nozdrami (Genesis 7:22). Všechno na Zemi zahynulo, Bůh „vymazal“ z tváře Země každé stvoření, které učinil; Archa ochránila každý druh divokých zvířat, každého pozemského tvora a každého ptáka.

Následně všechny hory pod nebem byly pod vodou více než 15 loket (přibližně 7 m), veškerý život na Zemi zahynul – všichni tvorové, veškeré lidstvo. Každá živá bytost na zemi zemřela. Všechno bylo smeteno. Pouze Noe s ostatními na Arše zůstali. Je těžké si představit, jak by to mohl Bůh sdělit jasněji.

Proč tolik teologů odmítá Genesis tak, jak je napsána?

Když je hebrejská gramatika tak jasná, Genesis by se měla číst tak, jak je napsána – proč to tedy mnozí církevní vůdcové odmítají? „To je velice dobrá otázka,“ odpověděl doktor Wang, „a lze ji zodpovědět v několika rovinách.“

Jednak „studovat Písma“(Jan 5:39) a přitom ignorovat Boha je běžné. Pozoruhodné je, že zmíněný Janův verš popisuje situaci, kdy před svými stoupenci stál přímo Ježíš sám! Když se čte Písmo, leží na jejich srdci závoj (2 Korintským 3:15), „bůh tohoto věku“ oslepil jejich mysli (2 Korintským 4:4), Boží věci jsou světu bláznovstvím a nelze je pochopit, než v Duchu Svatém (1 Korintským 2:14).

Z lidského pohledu, mnozí teologové nechtějí čelit posměchu světa, a tak se drží pošetilosti evangelia světské „moudrosti“ a snaží se o váženost učenců a vědců – místo toho, aby raději chtěli slyšet od Pána „dobrá práce, jsi dobrý a věrný služebník“.

Proč je Stvoření v Genesis pro křesťany důležité?

„Protože Bůh jakožto Stvořitel je pro křesťanství nezbytný a základní,“ řekl Dr. Wang.

Jakkoli by se to mohlo zdát rozumné, lidská moudrost není důvěryhodná. Jak rozumné bylo Evino „je to dobré k jídlu, a na pohled příjemné“ a „vzala si ovoce a jedla?“ Pro ni to znělo dobře! Pojďme a jezme! A opět, jako to bylo s Hadem a jeho „opravdu to takhle Bůh řekl?“ Nebo přístup podle  Genesis 3, který většina lidí přijala pro nakládání s Genesis 1 a 2?

Lidé často používají chatrný argument, že bychom se měli raději soustředit na kázání evangelia, než se rozptylovat „vedlejšími otázkami“, jako je Stvoření. Jenže pokud nemůžeme věřit zprávě o Stvoření, proč máme potom věřit zprávě o Novém stvoření („Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!“ – 2 Korintským 5:17)?

Pokud nemůžeme uvěřit v prvního Adama, proč potom máme věřit v toho Posledního (1 Korintským 15:45)? Smrt přišla skrze prvního, život skrze toho Posledního (1 Korintským 15:21-22).

Evoluce samozřejmě říká, že první lidi utvářela a tvarovala smrt (skrze nesvatou evoluční Trojici: dlouhé věky, náhodné mutace a přirozený výběr). To ale ohrožuje paralelu mezi smrtí od prvního Adama a životem od Krista. A jestliže Kristus nebyl vzkříšen (a první Adam nepřivodil smrt), musíme být ti nejbídnější ze všech lidí (1 Korintským 15:17-19).

Bůh jako Stvořitel je také ústředním bodem Jeho svrchovanosti. Takže se smiluje, nad kým se smiluje (Římanům 9:15-21), u těch, kteří vzývají Jeho jméno. Fakt, že je Stvořitelem, sděluje Bůh Jonášovi, Abakukovi a dalším (zejména Jobovi), kteří zpochybňovali spravedlnost ve své situaci. Ve všem Bůh poukazuje na skutečnost, že On je ten Hrnčíř, a my jsme ta hlína; On je Stvořitel, my jsme stvoření (Římanům 9). Všechno, co se týká našeho vztahu s Ním, je založeno na tomto rozlišení.

Kromě toho, Boží Stvoření a Jeho jednání jsou neoddělitelně propojené. Jeho nynější jednání je založeno na Jeho Stvoření v minulosti. Jeho Stvoření z ničeho, ex nihilo, je Jeho vyjádřením toho, co nebylo, a co nyní je (1 Korintským 1:28) a vytvářením řek v poušti (Izajáš 43:19).

Také Boží jméno, YHWH, souvisí s tím, že je Stvořitelem, neboť On sám se označil „Jsem ten, kterýž jsem“ (Exodus 3:14, srov. Jan 8:58), „počátek a konec“(Zjevení 21:6, 22:13).

Není to úžasné, že se můžeme plně spolehnout na slova našeho Stvořitele, který vše říká tak, jak to má na mysli, a to od prvního verše Bible, jak nám to prokazuje i tento uznávaný hebrejský učenec?

Z creation.com přeložil Jakob Haver – 11/2018. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com. Článek publikujeme v rámci tématického cyklu „Genesis Pro“.
Zdroj: http://kreacionismus.cz/

Súvisiace videá a dokumenty

( Biblické lekcie k dispozícii – STIAHNUŤ )