Genezis – doslovné stvorenie?

10/01/2020 MrCastiel

Dr. Ting Wang a pohled na stvoření v knize Genesis

Dr. Ting Wang, profesor biblické hebrejštiny na Stanfordské univerzitě a pastorem ve službě mládeži a dětem v korejském ústředí presbyteriální církve, má hluboké odborné znalosti v oblasti biblických studií a hebrejštiny. Vystudoval Westminsterský teologický seminář a Hebrew Union College a jeho výzkumy a vyučování se zaměřují na správné pochopení biblických textů v jejich původních jazycích. Dr. Wang je členem Společnosti biblické literatury a Národní asociace profesorů hebrejštiny.

V souvislosti s kritikou části církve vůči doslovnému výkladu zprávy o stvoření v Genesis, Dr. Wang poukazuje na význam správného výkladu původního hebrejského textu. Mnozí konzervativní teologové tvrdí, že Genesis by neměla být chápána jako doslovný historický záznam, a to buď kvůli jejímu symbolickému nebo kulturnímu významu. Tato debata, která probíhá ve vědeckých i teologických kruzích, se týká především interpretace textu a jeho relevance pro současnou víru.

Dr. Wang, jako odborník na biblickou hebrejštinu, může nabídnout hlubší pohled na to, co autor knihy Genesis skutečně zamýšlel, jaké kulturní a historické souvislosti jsou kladné na význam těchto textů, a jak mohou být dnes relevantní pro věřící a církevní společenství. Jeho práce tak pomáhá objasnit složité teologické otázky ohledně původu světa a role Bůh jako stvořitele.

Původní jazyky

Proč vůbec někdo chce studovat biblickou hebrejštinu tak do hloubky? Dr. Wang podává své vlastní svědectví:

„K tomu, aby mě Pán zachránil, použil Bibli. Během svého druhého roku na univerzitě jsem se cítil velmi sklíčený, a tak jsem si koupil Bibli a přečetl ji jako svou „poslední možnost“. Slova v ní byla naprosto odlišná od těch, se kterými jsem se setkal předtím – Ježíš jako chléb života, ten, kdo jí tento chléb, nikdy nebude hladovět; Ježíš jako světlo světa; „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, `proud živé vody poplyne z jeho nitra´, jak praví Písmo.“ (Jan 7: 37-38).

Tato slova zněla mé vyprahlé a zoufalé duši tak dobře… A pak mi Bůh dal jasně najevo, že ať už mě v životě čeká cokoliv, bude se to muset točit kolem Slova pravdy. Díky Jeho milosti jsem léta mohl studovat hebrejštinu i řečtinu. A proč jsem to chtěl? Slovo je pro mě tak důležité, že jsem nechtěl číst nějaké překlady.“

Proč je Starý zákon důležitý pro dnešní křesťany

Mnozí v církvi tvrdí, že vše, na čem záleží, je Nový zákon, nebo se alespoň chovají tak, jako by to byla pravda. Ale Dr. Wang vysvětluje, proč je hebrejská Bible (Starý zákon) stále relevantní pro dnešní křesťany.

Zákon jako učitel ukazuje cestu ke Kristu, jak uvádí Galatským 3:24. Ježíš sám řekl, že pokud někdo neposlouchá Mojžíše a proroky, nebude rozumět Novému zákonu, neboť neuvěří, i kdyby někdo vstal z mrtvých (Lukáš 16:31). Na cestě do Emaus vysvětloval, že Starý zákon v podstatě učil o Něm (Lukáš 24:27).

Ježíš v kázání na hoře učil, že nepřišel zrušit zákon a proroky, ale aby je naplnil – takže dokud nebesa a Země nezaniknou, nic ve Starém zákoně nezmizí (Matouš 5:17-18, srov. 2 Petr 3:10). Ježíš výslovně řekl: „Písmo nemůže být zrušeno“ (Jan 10:35). Bůh nadevše vyzdvihl Jeho jméno a Jeho Slovo (Žalm 138:2) a ten, kdo je utiskován a má bázeň před Jeho Slovem, k tomu se má laskavě (Izajáš 66:2). Jak bychom se jinak dozvěděli podrobnosti o Stvoření a Pádu, než ze Starého zákona?

Proč Genesis nelze brát jen jako alegorii

Řada teologů tvrdí, že knihu Genesis nelze brát doslovně, a že jde spíše o poezii, alegorii nebo polemiku proti okolnímu pohanství. Avšak Ting vyjadřuje jiný pohled:

Písmo je živé a aktivní a má význam pro minulost, přítomnost i budoucnost. Proto se vymyká jednoduchému škatulkování. Genesis není jen náboženský příběh; je to světová historie, zvláštní dějiny a teocentrická antropologie (učení člověka o Bohu). Je to proroctví, zaslíbení, moudrost a slova Smlouvy, která pocházejí z Božího Ducha (2 Timoteovi 3:15-17, 2 Petr 1:20-21). Jak říká Izajáš 40:8:

„Tráva usychá, květ vadne, ale slovo Boha našeho je stálé navěky.“

I z pohledu světské historie byla Genesis označena jako historický záznam o původu, který je rovněž přesný.

Proč „dny stvoření“ v Genesis nelze považovat za éry

Mnoho kreacionistů staré Země vyznává víru, že Genesis je skutečnou historií, ale snaží se ji přizpůsobit miliardám let, jak navrhují vědci, kteří však u toho samozřejmě nebyli. Tvrdí, že dny stvoření byly ve skutečnosti dlouhými časovými obdobími. Tento návrh však Dr. Wang důrazně odmítá:

Sémantický rozsah (seznam všech možných významů) anglického slova „den“ není nepodobný rozsahu hebrejského slova (yôm). Nikdo nepopírá, že „den“ může v některých souvislostech znamenat období nebo éru v obou jazycích. To je například případ, kdy říkáme „v den Martina Luthera…“. Podobně v Přísloví 25:13 najdeme „jako chladný sníh v době (v den) sklizně“. Je však naprosto nepřípustné tvrdit, že „den“ může znamenat „éru“ v jiném kontextu. Například „v poslední den Lutherova života…“ – „den“ jasně znamená obvyklý den, což potvrzuje přívlastek „poslední“ a kontext, který odkazuje na Lutherovu smrt.

V Genesis 1 je hebrejské slovo yôm uvedeno ve spojení s „večerem“ a „rannem“, a je rovněž spojeno s číslem. To jednoznačně naznačuje, že hebrejský text popisuje 24-hodinový den. Exegetické (výkladové) důkazní břemeno proto těžce spočívá na těch, kteří se snaží tuto interpretaci změnit. Také v Jeremiáši 33:17-22 se píše, že „jestliže budete moci zrušit smlouvu mou se dnem a smlouvu mou s nocí, stejně tak bude zrušena smlouva má s Davidem“. Pro ty, kteří jsou pevně rozhodnuti popírat tuto interpretaci, žádné důkazy nepřesvědčí – podobně jako had v Genesis 3 i oni se musí ptát: „Opravdu to řekl Bůh?“

Dr. Wang rovněž ukázal nepravdivost tvrzení, že biblická hebrejština neměla slovo pro dlouhé období. V jednom z nejznámějších míst Kazatele 3:1-8 je slovo „čas“ použito pro označení různých období, včetně ročního období nebo dozrávání. V hebrejštině pro „čas“ najdeme dvě slova: (זְמָן) zeman a (עֵת) et. První z těchto slov (zeman) se objevuje pouze v pozdějších knihách jako Ester, Kazatel, Daniel, Ezdráš a Nehemiáš, zatímco druhé slovo (et) je v Písmu používáno častěji a označuje dobu neurčitou, i když většinou bez číselného určení.

Dobré Boží stvoření a co ho porušilo

Nejčastější námitkou vůči křesťanství je otázka: „Proč by dobrý Bůh stvořil svět plný utrpení?“ Avšak Bůh původně nezamýšlel svět plný bolesti a utrpení. Ting zdůrazňuje, že v Genesis 1 je sedmkrát použito slovo „dobré“ (hebrejsky tôv), což ukazuje, že na začátku neexistoval žádný hřích ani smrt. To se změnilo až po pádu člověka a hříchu, který přišel skrze jedení zakázaného ovoce.

První smrt, která se ve světě objevila, byla smrt zvířat, jejichž kůži Bůh použil k zakrytí nahoty a hanby Adama a Evy. Před touto Bohem iniciovanou obětí byla pouze rostlinná strava (Genesis 1:29-30). Tento akt oběti je předzvěstí větší oběti, která přišla skrze Ježíše Krista. Kromě toho Pád postihl celé stvoření, které je nyní v otroctví zániku (Římanům 8:21) a touží po vykoupení. Prokletí, uvedená v Genesis 3, popisuje fatální rozsah pádu: nepřátelství ve stvoření, bolest, problémy ve vztazích mužů a žen, prokletá půda, úmorná práce a smrt.

Záměrem „dobrého“ v Edenu bylo to, co bude znamenat v nebi: žádné slzy, žádná bolest, žádná smrt, strom života, řeka a přítomnost Emmanuele. V nebi již nebude potřeba slunce, protože světlem bude Beránek (Zjevení 21:23), což připomíná světlo, které bylo přítomné ještě před stvořením slunce ve Čtvrtý den stvoření. Rozdíl je v tom, že v Edenu existovalo dobro před zlem, zatímco v nebi bude dobro po veškerém zlu. V Edenu byla noc, v nebi už žádná noc nebude (Zjevení 22:5).

Proč dlouhé věky neodpovídají biblické události Potopy

Zastánci dlouhých věků tvrdí, že fosilní záznamy vznikaly v průběhu milionů let, což by vylučovalo možnost globální Potopy. Naopak, pokud globální Potopa skutečně probíhla, znamenalo by to, že fosilní záznamy a vrstvy hornin byly ukládány rychle, a tedy dlouhé časové období by nebylo potřebné. Tento názor je v rozporu s biblickým textem, který popisuje katastrofu, jež měla globální rozsah.

Pouto víry k teorii dlouhých věků toleruje jen malou, místní povodeň (pokud vůbec). Je ale možné tuto myšlenku podpořit hebrejským textem? Dr. Wang nesouhlasí s tímto výkladem a argumentuje tím, že hebrejské slovo pro „všechno“ (kol) skutečně znamená „všechno“, tedy celkové vyhlazení života na Zemi.

Noemova Potopa (Genesis 7) jasně ukazuje, že Bůh zničil veškerý život. Voda potopy zalila celou Zemi a zničila všechny živé bytosti, které dýchaly nozdrami. To zahrnovalo veškerý život – lidstvo, zvířata, ptáky i všechny pozemské tvory. Bůh vymazal z tváře Země veškeré stvoření, které stvořil, a zachránil pouze Noeho a jeho rodinu na Arše.

Význam Potopy v Genesis 7 ukazuje na globální katastrofu. Všechny hory byly pod vodou více než 15 loket (asi 7 metrů), a veškerý život na Zemi zahynul. Všichni tvorové a lidé, kteří nezůstali v Arše, zemřeli. Tento biblický popis je těžko interpretovatelný jako něco jiného než globální potopa.

Proč tolik teologů odmítá Genesis tak, jak je napsána?

Když je hebrejská gramatika tak jasná, Genesis by se měla číst tak, jak je napsána. Proč to tedy mnozí církevní vůdci odmítají? „To je velice dobrá otázka,“ odpověděl doktor Wang, „a lze ji zodpovědět v několika rovinách.“

Jednak je běžné „studovat Písma“ (Jan 5:39) a přitom ignorovat Boha. Pozoruhodné je, že zmíněný Janův verš popisuje situaci, kdy před svými stoupenci stál přímo Ježíš sám! Když se čte Písmo, leží na jejich srdci závoj (2 Korintským 3:15), „bůh tohoto věku“ oslepil jejich mysli (2 Korintským 4:4), Boží věci jsou světu bláznovstvím a nelze je pochopit, než v Duchu Svatém (1 Korintským 2:14).

Z lidského pohledu, mnozí teologové nechtějí čelit posměchu světa, a tak se drží pošetilosti evangelia světské „moudrosti“ a snaží se o váženost učenců a vědců – místo toho, aby raději chtěli slyšet od Pána „dobrá práce, jsi dobrý a věrný služebník“.

Proč je Stvoření v Genesis pro křesťany důležité?

„Protože Bůh jakožto Stvořitel je pro křesťanství nezbytný a základní,“ řekl Dr. Wang.

Jakkoli by se to mohlo zdát rozumné, lidská moudrost není důvěryhodná. Jak rozumné bylo Evino rozhodnutí „je to dobré k jídlu, a na pohled příjemné“ a „vzala si ovoce a jedla“? Pro ni to znělo dobře! Přístup podle Genesis 3, který většina lidí přijala pro nakládání s Genesis 1 a 2, se ukazuje jako nesprávný. Stejně jako otázka Hadova“ „opravdu to takhle Bůh řekl?“

Lidé často používají chatrný argument, že bychom se měli raději soustředit na kázání evangelia, než se rozptylovat „vedlejšími otázkami“, jako je Stvoření. Jenže pokud nemůžeme věřit v zprávu o Stvoření, proč bychom měli věřit ve zprávu o Novém stvoření? (2 Korintským 5:17) „Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!“

Pokud nemůžeme věřit v prvního Adama, proč bychom měli věřit v Posledního Adama (1 Korintským 15:45)? Smrt přišla skrze prvního Adama, život skrze toho Posledního (1 Korintským 15:21-22). Evoluce tvrdí, že první lidé byli formováni smrtí (skrze dlouhé věky, náhodné mutace a přirozený výběr). To ohrožuje paralelu mezi smrtí od prvního Adama a životem od Krista. A pokud Kristus nebyl vzkříšen (a první Adam nepřivodil smrt), musíme být ti nejbídnější ze všech lidí (1 Korintským 15:17-19).

Bůh jako Stvořitel je klíčovým bodem Jeho svrchovanosti. Smilovává se nad těmi, nad nimiž chce (Římanům 9:15-21), u těch, kteří vzývají Jeho jméno. Skutečnost, že je Stvořitelem, je zřejmá z Boží komunikace s Jonášem, Abakukem, Jobem a dalšími, kteří zpochybňovali spravedlnost ve své situaci. Bůh neustále zdůrazňuje, že je Hrnčířem, a my jsme ta hlína; On je Stvořitel, my jsme stvoření (Římanům 9). Veškerý náš vztah k Němu je založen na tomto základním rozlišení.

Boží Stvoření a Jeho jednání jsou neoddělitelně propojené. Jeho současné jednání je postaveno na Jeho Stvoření v minulosti. Jeho Stvoření z ničeho (ex nihilo) je projevem toho, co nebylo, a co nyní je (1 Korintským 1:28), a stejně jako vytváření řek v poušti (Izajáš 43:19). Také Boží jméno, YHWH, souvisí s tím, že je Stvořitelem, neboť On se označil slovy „Jsem ten, kterýž jsem“ (Exodus 3:14, srov. Jan 8:58), a označuje se jako „počátek a konec“ (Zjevení 21:6, 22:13).

Není to úžasné, že se můžeme plně spolehnout na slova našeho Stvořitele, který vše říká tak, jak to má na mysli, jak to potvrzuje i uznávaný hebrejský učenec?