Nečakaný dôkaz histórie – 1.časť

1.ČASŤ

CO SE SKUTEČNĚ STALO BĚHEM POTOPY

O autorovi
Jonathan Gray procestoval celý svět, aby shromáždil data o dávných záhadách. Jako nadšenec pro prehistorii prozkoumal četná archeologická naleziště a pronikl i do některých oblastí dosud prakticky neprobádaných, včetně částí horního toku Amazonky.

Předmluva Pavla Kábrta

Jen málo lidí si uvědomuje, do kterých všech oblastí našeho života dosahují chapadla prolhané teorie o evoluci naší minulosti a jak zcela falešný obraz o dějinách země tato obludná teorie vytvořila v myslích lidí. Píšu o tom v článku Darwinovi darebáci. Kromě všech těch prolhaných tvrzení o naší minulosti patří do škály darwinistických podfuků také uměle vytvořený šuplíček „Kuriozity, záhady, podvody“. Tam darwinista strčí každý nález, který se mu do evoluční fantazie nehodí.

Ale pozor: nejde o žádný malý šuplíček, na množství těchto nepohodlných nálezů by nestačily ani sklady Ikey či Makra. Jsou tam zameteny tisíce různých nálezů v uhlí a vrstvách označovaných jako prekambrium až pliocén, všechny artefakty, stopy lidí a dinosaurů, spousty figurek, rytin a výrobků – to vše darwinisti strčí do obrovského skladu „kuriozit, záhad a podvodů“, aby to neohrozilo jejich zamilovanou teorii; a lidi, kteří o těchto nálezech píší, šoupnou do skupiny „šarlatánů“ (Däniken, Zillmer, Cremo, Thomson, Krušina, Gray atd.).

Ani já ani kreacionisté nepřijímáme mnohé názory a interpretace výše jmenovaných autorů, např. různé jejich dedukce o cizích civilizacích, které z jinak dobře zdokumentovaných věcí odvozují, nicméně to, co je v jejich práci a knihách nadmíru cenné, jsou ona holá data, tedy jasně doložené a zdokumentované nálezy a fakta z celého světa, která je třeba brát vážně při hledání pravdy o naší minulosti, a ne je zamést pod koberec, jak to dělá prolhaná evoluční parta.

V tomto článku, který je výtažek tří kapitol z knihy Jonathana Graye Surprise Witness, je mnoho těchto důležitých nálezů uvedeno. Kdyby se v myšlení bezbožných lidí neujaly evoluční slátaniny a lži, tak by všechny tyto nálezy byly chápány jako prosté doklady o celosvětové potopě, která přibližně před čtyřmi tisíci třemi sty lety pohřbila předchozí vyspělou civilizaci i s jejich výrobky, výrobci a všemi stopami, včetně popotopních dokladů o životě lidí s dinosaury. Nejde tedy o žádné kuriozity či podvody. Kuriozitou je naopak evoluční teorie a podvodníky evolucionisté!

Důkladné pročtení následujícího textu a odvahu měnit svoje špatné názory přeje čtenářům
Pavel Kábrt

POSLEDNÍ PLAVBA LADY BLUE

„Lady Blue“ byla připoutána k molu. Pevně jako vždycky. Řeka tekla poklidně. Nikdy se v ní neobjevovaly zrádné víry.
…Dnes večer byl však ve vzduchu cítit strach. Země se ještě otřásala. Už to trvalo celý den. Ze země na oblohu nadále přeskakovaly výboje. Ozýval se ďábelský praskot. Úděsné. Všichni obyvatelé se obraceli na vědce s otázkou, „Co to znamená? Zpráva o Noemovi je snad přece jen pravdivá.“ Experti je konejšili, „Existuje pro to přirozené vysvětlení; zítra se nad tímhle problémem sejdeme na konferenci.“

Dvacet osmí dní nato byl svět mrtev. Z nebe ho bičoval déšť. Sopky dštily oheň a síru. Vlny vysoké jako mrakodrap, vzedmuté kvílícími hurikány, srovnávaly hory se zemí. „Lady Blue“ se zlomeným stěžněm se bleskově beznadějně potopila a unášel ji suspendovaný kal a písek. Šlo o první i poslední výpravu „Lady Blue“ pod zem. Náhle se zastavila. Stále se nad ní vršil štěrk.

Nedávno ji objevili – fosilizovanou a v Peru. Narazili na ni horníci při hlubinné těžbě.

****************************************************************

…Díval jsem se na interview s Carlem Saganem. Nakonec se ho televizní moderátor zeptal, „Vraťme se teď ke stvoření a evoluci: je evoluce dokázaná či nikoli?

Sagan odvětil: „Horninové vrstvy a jejich FOSILIE svědčí o tom, že člověk nechodí po zemi zas tak dlouho.“

Tak takhle je to! Důkazy pro evoluci jsou hledány ve fosiliích. Nejstarší formy života se objevily řekněme před 600 miliony let. (Takže se dá očekávat, že jejich fosilie najdeme ve spodních vrstvách starých hornin.) Člověk se však vyvinul mnohem později, řekněme před nějakými 5 miliony let. (Takže se dá očekávat, že lidské fosilie najdeme pouze v těch vyšších, recentních vrstvách.)

Podle evoluční časové škály je člověk nově příchozí. Carl byl však také schopný astronom, který popularizoval svůj vědecký názor. Všimli jste si však, Sagan NECITOVAL EVOLUČNÍ DŮKAZ ZE SVÉHO OBORU – ASTRONOMIE…nýbrž raději FOSILIE (paleontologii). Věděl totiž, že ve svém oboru, astronomii, žádné důkazy pro evoluci nenajde. Takže předpokládal, že je snad najde někde jinde.

To je jako by vám kominík vykládal o průzkumu Amazonie. Takže dokazují skutečně fosilie a horninové vrstvy evoluci? S tím, jak vykopáváme stále další fosilie, zjišťujeme, že člověk se vždycky objevoval PARALELNĚ se všemi svými údajnými předky – nevyvíjel se z nich. Stopy po člověku objevujeme i v těch nejstarších vrstvách fosilního záznamu!

Zbytky lidí jsou tak odkrývány spolu s těmi „prvními a nejstaršími“ náznaky života! V téhle kapitole vás seznámím s několika mrtvými lidmi, kteří nám mají docela dost co říci…

ARTEFAKTY

• Na Aljašce, 30 metrů hluboko pod zmrzlým bahnem a ostatky zvířat, byl nalezen pečlivě opracovaný růženínový pazourkový hrot šípu vyrobený člověkem.

• Peru: v Cayatambo, hluboko v podzemí na osmé etáži, narazili horníci v dole na stříbro roku 1572 na prastarý hřebík zasypaný horninou. 15 centimetrů dlouhý hřebík vězel v kusu dřeva a vůbec nebyl rezavý (1).

• Anglie: roku 1845 referoval anglický přírodovědec Sir Charles Brewster v Britské asociaci pro vědecký pokrok, že napolo zapuštěný v žulovém kvádru vylomeném v lomu Kindgoodie v severní Británii byl nalezen zřejmě člověkem vyrobený hřebík. Žula byla „stará 60 milionů let“. Tentýž vědec rovněž vyzvedl z křídového vápence „starého 75-90 milionů let“ jedenáct ocelových hřebíků.

• Nevada: roku 1865 byly nalezeny v „10 milionů let starém“ živci v dole Abbey Mine v Treasure City stopy špičatého železného šroubu se závitem dlouhého 5 centimetrů. Třebaže byl zkorodovaný, jeho závity byly jasně patrné. Tiskové prohlášení Sanfranciské akademie věd znělo: „Tenhle objev by mohl posunout dobu existence člověka o miliony let do minulosti.“

• Pennsylvania: 9. června 1891 upustila paní S. W. Culpová na podlahu lopatku s uhlím. Jeden velký kus se přitom rozlomil. Uvnitř byl jemný řetízek z 8karátového zlata, 25 centimetrů dlouhý, stočený do spirály a zarostlý do uhlí. Když se zmíněný kus rozlomil na dva, oba konce řetízku zůstaly vězet v uhlí, každý v jednom kuse. Uhlí pocházející prý z „éry karbonu“ a staré asi 300 milionů let narubali v jednom dole v Pennsylvanii (2).

• Tweed, Anglie: při odstřelu v lomu blízko Rutherford Mills se roku 1844 našla umělecky zpracovaná zlatá nit. Trčela v hornině „staré 60 milionů let“ (3).

• Illinois: roku 1851 zde byly nalezeny v hloubce 40 metrů pod povrchem dva měděné prsteny.

• Dorchester, Massachussetts: rovněž roku 1851 při odstřelu z obrovského kusu horniny skalního masivu vylétla kovová váza. Zmíněná hornina se považovala za prekambrickou, „starou přes 600 milionů let“. Artefakt byl zhotoven z neznámého kovu a byl krásně vykládaný čistým stříbrem. Bylo na něm šest obrázků květin, kytic a vinné révy či věnce. Rytecké i řezbářské práce včetně vykládání jsou provedeny s nádherou a dovedností.

(O tomto nálezu píše tehdejší Scientific American, roč. 7, str. 298, 5. června 1852, že váza se našla na místě zvaném Meeting House Hill. „Když jsme obě části složili, tvořilo to zvonovitou nádobu vysokou 11 centimetrů, s průměrem základny 16 centimetrů a hrdla 6 centimetrů; její stěny byly zhruba tři milimetry silné. Tělo zmíněné nádoby připomíná barvou zinek nebo slitinu se značným zastoupením stříbra. Po stranách má šest obrazů květin krásně vykládaných čistým stříbrem;

dolní část je pak zdobena motivy vinné révy či věnce rovněž vykládanými stříbrem. Rytecké i řezbářské práce na váze včetně vykládání jsou dokonale provedeny obratným řemeslníkem. Tahle zvláštní a neznámá nádoba vylétla při lomovém odstřelu ve slepenci, pět metrů pod zemí.“ Přetištěno z Boston Transcript). Jak tomu bývá u mnoha překvapivých nálezů, putoval uvedený předmět z muzea do muzea, načež zmizel. Snad na něj sedá prach v zatuchlém depozitáři nějakého muzejního kurátora)

• Západní Virginie: když chtěl jeden mladý člověk zatopit pod kotlem, upadl mu velký kus uhlí, a něco z něj vyčuhovalo. Učitel chemie Newton Anderson uhel rozlomil a objevil uvnitř mosazný zvonek se železným srdíčkem. Byl dlouhý sedmnáctapůl centimetru. Z elementární analýzy ve skenovacím mikroskopu vyplynulo, že zvonek byl zhotoven z mosazi, bronzu a arzenu, sodíku a antimonu, tedy ze slitiny, kterou by dnešní metalurgické technologie nebyly s to napodobit. Zvonek přitom zvonil stále dobře.

• Kalifornie: pod stolovou horou v tuolumneském okrese objevil J. H. Neale moždíř a paličku ve štole vyražené v terciérních sedimentech „starých 33 až 55 milionů let“.

• Kalifornie: kovový předmět připomínající držadlo vědra byl objeven ve zlatonosném křemeni.

• Anglie: držadlo vědra bylo nalezeno v pleistocenním kameni „starém 10 až 700 tisíc let“.

• Rakousko: roku 1865 byla v uhlí „z období terciéru, tj. z doby před 12 až 70 miliony let“ objevena strojově vyrobená kovová krychle. K objevu došlo ve slévárně Isidora Brauna ve Vocklabrucku. Hrany krychle byly dokonale rovné a ostré. Čtyři její strany byly ploché. Další dvě strany naproti sobě byly vypuklé, a po celém obvodu jejího středu se táhl dosti hluboký zářez. Předmět byl vyroben z tvrdé slitiny oceli a niklu. Byl strojně obrobený a působil dojmem, že jde o součást většího mechanizmu.

Braunův syn ho předal lineckému muzeu. V salcburském muzeu zůstal do roku 1910. V současnosti se nachází v muzeu Heimathaus ve Vocklabrucku. Časopisy vycházející v době nálezu (například Nature, Londýn, listopad 1886, a L´Astronomie, Paříž, 1887) zveřejnily o zmíněném zvláštním nálezu články (4).

• V dolech v USA, Itálii, Anglii, Německu, Francii a Rusku bylo objeveno velké množství kovových předmětů s protínajícími se úhly. (Nejde tedy o válcovité předměty, které by měly přírodní původ.)

• Gulman, Colorado: roku 1967 byl nalezen hluboko ve stříbrné žíle „staré několik milionů let“ 130 metrů pod zemí dobře zachovaný, 10 cm dlouhý, silně vytvrzený hrot šípu spolu s lidskými kostmi. K objevu došlo v dole Rocky Point v Gulmanu (5).

• Thomas, Oklahoma: roku 1912 rozbil v městské elektrárně topič Frank J. Kenword velký kus uhlí a objevil v něm železný hrnec, který byl uvnitř tohoto kusu uhlí. Uhlí pocházelo z dolu ve Wilburtonu, Oklahoma. Hrnec vystavený dnes v Milesově muzeu hudby v Eureka Springs si prohlédly už tisíce zvědavých lidí (6).

• Saint-Jean de Livet, Francie: člověkem vyrobená kovová roura byla nalezena v křídové usazenině „staré 65 milionů let“.

• Aix-en-Provence, Francie: v letech 1786-88 byly nalezeny asi osmnáct metrů pod zemí pod jedenácti vrstvami kompaktního vápence mince, nástroje a opěrné pilíře sloupů (7).

• Glasgow, Skotsko: v uhelné sloji „staré 260 až 340 milionů let“ byl nalezen „moderní“ železný nástroj.

• Illinois: u Chillicote byly nalezeny téměř 50 metrů pod zemí bronzové mince.

• Oklahoma: roku 1926 tam ve Wilburtonu vykopali horníci masivní blok stříbra ve tvaru sudu.

• Anglie: V Chute Forest blízko Stonehenge a rovněž ve Westerhamu, Kent, byly v pazourkovém masivu objeveny mince.

• Colorado: v uhelné sloji „staré 70 milionů let“ byl nalezen železný náprstek /8/.

• Pennsylvania: v uhlí byla nalezena lžíce (9).

„Cože!“ Slyším kohosi volat, „To jistě ne!! Člověk na zemi ještě předtím, než vzniklo uhlí???! Ne, ne, to nemůže být pravda! Naše evoluční teorie…“

Evoluční teorie? Hm…

ANALÝZA PŘEDPOTOPNÍHO KLADIVA

• London, Texas: při pracech v lomu bylo v červnu 1934 v ordovickém pískovci odkryto kovové kladívko a fosilní lastury, které ho obklopovaly, byly podle evoluční časové stupnice datovány na přinejmenším 400 milionů let (10).

Tenhle příběh je fascinující.

Nad žulou ze zdvihu Llano byl těžen ordovický pískovec. Během těžby v něm byla odkryta konkrece. To okamžitě vzbudilo pozornost, protože z ní čouhal kus dřeva. To bylo neobvyklé. Podle teorie vzniku a rozšíření genofondu se v ordoviku dřevo ještě nevyvinulo. Když konkreci rozpůlili, ukázalo se, že dřevo tvoří držadlo železného kladiva.

Existují dvě věci, na kterých se všichni shodují. Za prvé, ona konkrece i s ní spojené fosilie pocházejí z ordoviku. Za druhé, nalezené kladivo je pravé. Jedinou otázkou tedy zůstává, zda se do příslušné vrstvy dostalo při jejím vzniku. Zde pomohou některé důležité stopy.

Kolem železné hlavy kladiva je smrštěná zóna (kontrakce), která typicky vzniká při tuhnutí horniny. To svědčí o tom, že kladivo spadlo do sedimentů, když byly ještě měkké. Kladivo má zkosené hrany a konce. Z jeho povrchu byl odebrán malý vzorek železa za účelem analýzy.

Železo vykazovalo nezvykle vysoký obsah chloru. To svědčí o tom, že bylo vyrobeno postupem, který dnes neznáme. Navíc bylo jeho držadlo uprostřed částečně zuhelnatělé a obsahovalo kapalné inkluze (horninové vměstky).

Zmíněné důkazy hovoří pro to, že kladivo bylo do horniny vtlačeno za horka a v době, kdy byl sediment pod tlakem vodních vírů, zřejmě v době, kdy se vrstva tvořila. Je-li tomu skutečně tak, pak muselo existovat lidstvo už v době, kdy vznikaly ordovické sedimenty.

Zkoumalo se i složení hlavy kladiva s využitím sofistikovaného vybavení skenovacím elektronovým mikroskopem (S. E. M.). Zmíněné rozložení chemikálií v kladivu bylo zkoumáno v renomovaných laboratořích Batelle v USA.

Takže proč jsou výsledky tak zarážející?

Překvapují nás proto, že železná hlava kladiva neobsahuje podle všeho žádnou ze stopových příměsí jako třeba křemík či uhlík, které jsou běžně přítomné v moderních ocelových a železných výrobcích. Podle zprávy z Batelle neobsahuje hlava kladiva žádný křemík, nikl, uhlík, ani stopu. Zastoupení prvků podle váhy (semikvantitativní analýza) činí 96.6% železa, 2.6% chloru a 0.74% síry – velmi neobvyklá situace. Jelikož není přítomen uhlík, nejde o ocel v moderním smyslu slova.

Není zastoupen křemík, proto se zdá, že kladivo nebylo vyrobeno žádným z moderních postupů tavením oceli v peci; přítomnost tak vysokého procenta chloru je pak opravdu divná. Při výrobě železa či oceli tavbou v moderní peci se vždy do konečného produktu dostane křemík, byť i ve velmi malém množství. Tohle kladivo ale neobsahuje absolutně žádný křemík.

I když moderní ocelárny používají při výrobě uhlík, už nějakou dobu se ví, že je možné, aby tento prvek vlastně časem z oceli beze stopy vyprchal. Podle metalurgů, s nimiž jsme celou záležitost probírali, se tak však nikdy neděje u křemíku (11).

Zmíněné předpotopní kladivo vlastní v současné době Dr. Carl Baugh z Glen Rose, Texas.
(Kladívko se nyní nalézá v Kreacionistickém muzeu v Texasu, dr. Charles Thaxton, autor knihy „The Mystery of Life´s Origin“ uvedl, když byl v říjnu 2005 v Praze na kongresu „Darwin a design“, že měl toto kladívko v ruce. Poz. edit.)

LODI POKRYTÉ HORAMI

Byly nalezeny rovněž pohřbené zbytky velkých, dobře stavěných člunů či lodí, buď v masivní hornině či ve značných hloubkách pod povrchem ve Švýcarsku (12)

Ke švýcarskému objevu došlo roku 1460, kdy horníci v kantonu Bern hledali kovy. Loď byla pohřbena v hloubce 30 metrů pod povrchem. Měla železnou kotvu. Co však horníky polekalo byla skutečnost, že její trosky uchovávaly kosti a lebky čtyřiceti mužů.

Můžeme si jenom představovat posměváčky, kteří v době Noemově nevěřili, že přijde katastrofa. „Co na tom, máme přece čluny“, slyším je odpovídat. „Zachráníme se, žádný strach“. A když se pak Potopa žene přes planetu, někteří se uchýlí na moře, aby unikli masakru. Ale potopí se a přikryje je horský masiv.

A teď do Neapole, Itálie. V 16. století, poté, co zemětřesení rozpůlilo horu, našli uvnitř velkou loď.

A teď Peru, v Jižní Americe. Kolem roku 1540 odkrývali blízko Callaa španělští horníci zlaté a stříbrné žíly. Tam pak hluboko pod zemí našli ke svému ohromení prastarou loď (13).

Ovidius mluví rovněž o prastarých lodních kotvách nalezených na vrcholcích nejvyšších hor.

BUDOVY A NÁPISY

• Západní Austrálie: roku 1975 narazili studnaři 120 kilometrů od Perthu na beton 10 metrů pod zemským povrchem. Výzkum prokázal existenci betonové zdi.

• Francie: v Aix-en-Provence byly mezi lety 1786 a 1788 objeveny mince, torza sloupů a další opracované kameny 17 metrů pod zemí, pod jedenácti vrstvami masivního vápence.

• Kentucky: v Blue Lick Springs, v podzemí, pod kostmi prehistorického mastodonta, byl objeven chodník z kopákových dlaždic.

• Ohio: na podzim 1868, na skrývce povrchového uhelného dolu spravovaného důlním dozorcem Lucym, blízko Hammondsville, se do šachty 33 metrů hluboké zřítila masa uhlí a odkryla rozsáhlou, hladkou břidlicovou zeď pokrytou nápisy podobným hieroglyfům v řadách s asi osmicentimetrovými mezerami. Na místo nálezu se hrnuly celé davy lidí, aby spatřily tento zázrak. Na místo sice dorazili odborníci s příslušným vybavením, ale břidlice se na vzduchu rozpadla a nápis byl zničen.

• Pennsylvania: v listopadu 1829 byl „v lomu osmnáct kilometrů severozápadně od Philadelphie v hloubce 25 metrů pod povrchem nalezen velký kus mramoru, na kterém byly vruby zahrnující kapitály ‚I‘ a ‚U'“. Objev potvrdilo několik spolehlivých svědků a jeho obrázek se objevil o dva roky později v American Journal of Science , roč. 19, str. 361.

• Omaha, Nebraska: asi 40 metrů pod povrchem objevili horníci dobývající uhlí kamennou destičku s vyrytými znaky. Celý povrch byl rozdělen do kosočtverců. Uprostřed každého kosočtverce byla vyryta lidská tvář. Terén nad destičkou byl neporušený – a uhlí bylo údajně 300 milionů let staré (14).

• Oklahoma: roku 1928 narazili horníci v uhelném dole č. 5 blízko Heaveneru v hloubce tří kilometrů na stěnu složenou z betonových krychlí o hraně třicet centimetrů. Povrch krychlí byl tak hladký a vyleštěný, že všech šest ploch fungovalo jako zrcadla. Na stěně nebyl patrný žádný povětrnostní vliv. Asi 100 až 150 metrů níže v šachtě byla objevena stejná či velmi podobná stěna.

Když byl tenhle nález nahlášen důlním inženýrům, byli tihle muži z onoho dolu přemístěni do jiného, a tato část dolu byla pak zasypána (15).

K čemu tam vlastně došlo? Kdo se bojí toho, aby se zmíněná fakta neroznesla?

A nezaráží vás to? Plné 3.2 kilometru pod povrchem! Ať už uvedené stěny pohřbilo cokoli, NEMOHLO jít o nějakou místní povodeň. Máme co dělat s kataklyzmatem, které nemá obdoby!

ZAMETÁNÍ POD KOBEREC

To je zajímavé! Je-li objeveno něco, co zapadá do vžitých představ, má to širokou publicitu, je to s pompou prezentováno veřejnosti, a popíší se o tom stohy papíru. Je-li to naopak v rozporu s akceptovanými představami, pak o tom moc neuslyšíte, „ztratí“ se to, nebo se to popírá. Chápejte, ve společnosti hrají vůdčí roli peníze.

Posty. Věhlas. Možnost publikovat. Kariéru jedinců kontrolují malé mocné skupinky. Chcete-li obsadit místo na univerzitě, potřebujete doporučení. Aby vám uveřejnili články ve vědeckých časopisech, musíte projít tím, co se nazývá „anonymní odborné recenzování“ (peer review)

Pro skupinu mocných je snadné určovat, kdo a co bude publikovat, kdo bude pracovat na nějakém výzkumu (a dostane na něj grant). Chcete-li „být úspěšný“, musíte s těmito „vlky výt“. Znám oběti tohohle systému, kterým byla zmíněná privilegia odepřena pouze na základě odlišného názoru.