6.časť – Biblia, kladivo na UFO?

BIBLE – NEDOCENĚNÝ ZDROJ INFORMACÍ

Bible je staletím osvědčený a přitom nedostatečně ceněný zdroj informací z oboru historie, sociologie, zákonodárství apod. Je však více známa svým duchovním obsahem a jasným postojem k paranormálním jevům a jejich podstatě. Jestliže některé projevy, úzce související s UFO (blízká setkání s bytostmi z UFO, únosy, telepatické zprávy apod.), spadají do oboru paranormálních jevů a duchovní oblasti vůbec, pak je zřejmě oprávněné vzít Bibli na pomoc při snaze proniknout pod povrch, do skutečných úmyslů a plánů „ufounů“, ať je již nazýváme mimozemšťané, vracející se bohové, „ti druzí“, či prostě – bytosti.

Zbývá však odpovědět na důležitou otázku. Proč právě Bible byla zvolena jako nástroj detekce a selekce, jakýsi klíč k duchovnu? Vždyť existuje na celém světě mnoho jiných knih, zabývajících se rovněž těmito oblastmi. Proč má být základem a měřítkem právě Bible, a nikoli mohamedánský Korán, starověké Védy se svou spletitou mytologií a panteonem více než milionu bohů, Kniha duchů, sdělení spiritistických médií, zprávy mimozemšťanů, jak je sdělovaly kontaktní osoby, Nostradamova proroctví apod.?

Tato volba je podepřena následujícími důvody:

1. VZNIK, OBSAH, INSPIRACE

Ve všech těchto rozměrech je Bible jedinečnou knihou. Na rozdíl od ostatních spisů nevznikla pouhým diktátem, který za tajupných okolností byl sdělen pouze jedné osobě nějakým „andělem či nadzemskou bytostí“, jako např. Korán, Kniha duchů, spiritistické spisy a zprávy dodané kontakty. Není pouhým výplodem lidské logiky nebo meditace, jako např. filozofické spisy čínského konfucianismu. Bible zahrnuje skutečné životní příběhy historicky podložené. Vypovídá zcela otevřeně o způsobu inspirace autorů, kteří, aniž by se znali, se vzájemně doplňují, a celé dílo tvoří harmonický celek i přesto, že unikátně vznikala v období, jež zasahuje do dvou tisíciletí.

2. SPOLEHLIVOST A VĚROHODNOST

Její pravdivost je potvrzena naplněnými proroctvími, která jsou jednoznačná, na rozdíl např. od Nostradamových proroctví, která se dají různě prezentovat a vykládat či obměňovat. Rovněž výroky spiritistů a mimozemšťanů se neustále mění a často jeden výrok popírá jiný. Bibli lze však především ověřit tím, že ji sami začneme studovat. Teprve potom lze říci něco o jejím mírumilovném díle a pochopit, proč se stala tímto světově chváleným zdrojem.

3. VLIV A DŮSLEDKY PŘIJETÍ

Bible obsahuje především mravní, ale také zdravotní, výchovné i sociální principy, které působí kladné změny v lidském charakteru, rodinných vztazích atp. Lidé, kteří přijali poselství Bible, prožili změnu, která je jednoznačně pozitivní. Pokud je Bible správně přijímána, lidé si zachovávají svou osobnost. K fanatismu a vymývání mozků se však dá zneužít i sebelepší zdroj. Samotné Bibli je však tento postoj cizí, na rozdíl od jiných spisů, které jsou již takto plánovitě zaměřené. Mnozí významní mužové Evropy a Ameriky byli věřící lidé. Bible je pozitivně motivovala a vedla k vyšším cílům. Naproti tomu, podíváme-li se do Indie a do oblastí, kde vládnou východní náboženství, vidíme, že projevy filozoficky zdůvodněného sociálního bezpráví.

4. JEDINEČNOST HLAVNÍ POSTAVY

Hlavní postava Bible, Ježíš Kristus, je nadčasová. Ježíš je na stránkách Bible představen nejprve jako Stvořitel, který stál u zrodu Země. V určený čas přišel na tuto Zemi v lidské podobě, přemohl smrt a dnes drží ruku nad dějinami světa. V budoucnu svým druhým příchodem v slávě zvrátí běh událostí. Provede vzkříšení a bude soudit svět. Toto neobsáhl žádný (dnes již většinou mrtvý) představitel jiných, výše uvedených směrů.

5. PŘÍZNIVÉ STATISTICKÉ ÚDAJE

Ve světovém měřítku je to nejrozšířenější a nejpřekládanější kniha. Dle údajů Mezinárodní biblické společnosti je každým rokem vytištěno cca 50–60 milionů Biblí nebo jejich částí (většinou Nových Zákonů). Kolik Biblí, případně jejich částí, je na celém světě do dnešního dne rozšířeno, je nespočitatelné, ale přesahuje bilion. Je přeložena do 2 062 jazyků a dialektů. Takto velký zájem o tuto knihu již cosi naznačuje.

Pohlédneme-li do naší republiky, pak dle sdělení Českého statistického úřadu z roku 1994, je 39 % obyvatel katolíků a 11 % ostatních křesťanských vyznání, dohromady tedy 51 % národa je křesťansky orientováno. Podobné výsledky, avšak dynamicky zpracované, uvádí Institut pro výzkum veřejného mínění. V letech 1989 až 1994 počet těch, kteří se považují za věřící v Boha, vzrostl z 16 na 24 %, těch, kteří Boha připouštějí, z 24 na 31 %, a tím současně klesl počet nevěřících v Boha z 60 na 45 %. Tento trend naznačuje pozitivní obrat a odpovídá kladně na otázku, zda lze použít Bibli jako základ a měřítko pro tajemné, parapsychologické a duchovní úkazy.

6. KNIHA SOUVISLOSTÍ

Bible slouží jako rozlehlá, mapovací stratosférický balon i jako lupa. Dává do souvislostí celkové uspořádání světa i z daleké minulosti přes současnost do budoucnosti. Skládá jednotlivé děje i lidské příběhy do mapy dějin, přitom jde až do jádra problému.

MIMOZEMŠŤANÉ CITUJÍ BIBLI

V této kapitole budou v krátkosti uvedeny některé výroky mimozemšťanů, které ukazují na pravdivost Bible. Byly zaznamenány kontaktovanými osobami a v češtině byly publikovány v knize „UFO: Kontakty“ od M. Hesemanna. Nejprve je označena stránka v této knize, pak jméno kontaktované osoby, nakonec vlastní citát.

• K12,63 Menger: „V době před potopou světa naši planetu zahalovala silná vrstva mraků a chránila Zemi před škodlivým slunečním zářením. A tak se lidé dožívali věku několika set let.“
• K158 Puharich: „Vše co musí lidé učinit, vytesal Bůh do kamene v podobě desatera. Jim se musíte řídit!“
• K70 Anderson: „Neničte si tělo alkoholem, kouřením a pojídáním masa – zvláště vepřového. Jezte čerstvé ovoce…“ (což je původní strava, která byla na počátku člověku určena pro rozvoj a upevnění jeho zdraví – pozn. autora).
• K109 Forbes: „Na zemi vládne Pán temnot.“
• K147 Magosci: „Existuje boj mezi vesmírnými silami světla a temna, dobra a zla. Obě mocnosti usilují o osud lidstva.“
• K108 J. Forbes: „Neuctívej mne, nýbrž Stvořitele. Já jsem pouhým služebníkem Božím, stejně tak jako ty. Pozdvihni se ze země a vstaň.“ (Mimozemšťané uznávají tedy Boží nadřazenost.)
• K168 Sixto a jeho šest přátel: „Ježíš Kristus je mimozemšťany uctíván jako Syn Boží, který sestoupil z lásky k lidem z vyšších úrovní na Zemi, aby pomohl lidstvu dostat se ze stadia nevědomosti tím, že se dotýkal jejich zatvrzelých srdcí“ (Bible dál rozvádí, že přišel osvobodit člověka od hříchu a vytyčit cestu vedoucí k věčnosti – pozn. autora).

To bylo několik citátů, které potvrzují důležité biblické pravdy a ukazují, že mimozemšťané o Bibli vědí mnoho. Ale nejen to. Oni sami uznávají Boha jako Stvořitele, Zákonodárce, který nám z lásky dává zákony, které nám ukazují a střeží základy štěstí. Hovoří o velkém sporu mezi Bohem a nepřítelem.

BIBLE, KNIHA NADZEMSKÉHO PŮVODU

V r. 1968 v rozhlasovém programu „Kolotoč“ byl vyprávěn jeden biblický příběh. Závěrem se redaktor obrátil na posluchače se slovy:

„Vy Bibli neznáte? Tak si ji přečtěte, patří to ke všeobecnému vzdělání!“

Hned její první stránky jsou nabity informacemi. Ne nadarmo lidové přísloví říká: „Začneme od Adama,“ protože to, co je zaznamenáno v prvních kapitolách Bible, je vskutku klíčové, a zřejmě proto také jejími protivníky nejvíce napadané. Tam najdeme počátky odpovědí na otázky: Odkud jsme se tu vzali, co dává našemu životu pravý smysl, kam bychom mohli dojít, proč má vše v přírodě i mezilidských vztazích určitý řád, jak je to se smrtí i nesmrtelností? Je zde nastíněno drama zápasu dobra a zla. Dočteme se, jak potopa ovlivnila další průběh života na Zemi, včetně změn v přírodě a geologii, jaké události po potopě způsobily migraci kmenů, které stály na počátku různých ras a národů atd. Další místa v Bibli samozřejmě tyto informace dále rozvádějí a současně i doplňují.

ODKUD SE VZALA?

I když Bible nespadla z nebe, ale psali ji lidé, přesto je vesmírného původu, protože jejím autorem, výstižně řečeno inspirovatorem, je Bůh. Vesmírná, mocná, inteligentní a laskavá bytost přesahující možnost našeho chápání. Pouze jediné místo v Bibli psal Bůh přímo svým prstem, a to na kamenné desky, které předal na Sinaji Mojžíšovi. Je to mravní zákon pro celé lidstvo – Desatero Božích přikázání, v té době svěřené do opatrování židovskému národu, který byl povolán, aby provedl celosvětovou morální reformaci. Vše ostatní v Bibli již psali lidé, které Bůh postupně povolával ke spolupráci na tomto díle.

Nejstarší knihu napsal Mojžíš v 15. století před Kristem, poslední Jan v prvním století po Kristu. Bible postupně vznikala 16 století. Je to vlastně knihovna, obsahující 66 knih psaných nejrůznějšími pisateli v nejrůznějších dobách a v nejrozmanitějších situacích. Přesto Bible představuje knihu neobyčejné harmonie a jednoty. Šedesátišesti knihami prolíná společné téma. Je to plán záchrany, který zajistil Bůh pro lidi. Všechny knihy hovoří o Vykupiteli lidstva – Mesiáši. Mezi jednotlivými pisateli nejsou protiklady. Tato jednota hovoří o Boží inspiraci a je svědectvím toho, že Bible vznikla pod Božím vedením.

INSPIRACE BIBLE

V Bibli samé je informace o tom, že je Bohem inspirovaná.

„Veškeré Písmo od Boha je vdechnuté (inspirované).“ (2. Tim. 3,16)

„Žádné proroctví v Písmu nezáleží na lidském výkladu, protože puzeni Duchem svatým mluvili svatí Boží lidé.“ (2. Petr. 1,21)

Duch inspiroval proroka, tzn., že ho uzpůsobil k tomu, aby přijal a sdělil to, co mu bylo ukázáno, nebo co sám jako svědek prožil. Bůh někdy podal vidoucímu (prorokovi) přesnou formulaci, ale většinou pisatel vylíčil svůj zážitek vlastními slovy pod vedením Ducha svatého. Nejednal však jako automat nebo jako pasivní diktační nástroj, nebyl jakýmsi zbožným diktafonem. Inspirace zasáhla člověka v kořenech jeho bytosti. Prorok přijal od Boha poselství a sdělil ho svým blízkým tak, že ho nechal projít svou osobností, která přitom nebyla potlačena. Používal svého talentu, temperamentu, vzdělání, jazyka, svého osobitého stylu.

Inspirace je jakýsi převod Božích myšlenek a jednání do obyčejné lidské řeči a roviny. Přesto, že je omezováno nedostatky lidského jazyka, zůstává Božím slovem, protože podstata Božího poselství je vždy zachována. Bible se liší od ostatních posvátných knih nejen způsobem a délkou svého vzniku, ale i celkovým obsahem. Korán např. vznikl jako doslovný přepis zjevení, diktovaného jakýmsi „andělem“, o kterém nic bližšího nevíme. Jiné posvátné knihy vytvořili pouze lidé svou moudrostí. Bible však obsahuje skutečné dějiny a životní příběhy v návaznosti na Boží vedení, inspiraci a usměrňování. Obsahuje stále platné životní principy.

BIBLE A PROROCTVÍ

Spolehlivost Bible se rovněž projevuje ve vyplněných proroctvích. Vezměme např. Iz. 44,28. Prorok Izaiáš žil v době 746 – 685 př. Kr. Dostává proroctví o vysvobození Izraele a znovuvystavění Jeruzaléma v době, kdy vůbec nepřicházela v úvahu myšlenka o nějaké národní katastrofě. Bylo to absurdní asi tak, jako kdyby vám dnes někdo řekl, že budou zničeny Hradčany a za 200 let znovu postaveny. Nikdo mu nevěřil. A přesto říká:

„…Jeruzalém i chrám bude zbořen, ale nebojte se. On bude znovu vystavěn. Vysvobození přijde od krále, který se bude jmenovat Cýrus…“

To je fantastické! Jeden a půl století před touto událostí zná Bible jméno perského panovníka, který r. 539 vydává dekret o vystavění rozbořeného Jeruzaléma. Proroctví z 8.–9. kapitoly knihy Daniele, který žil cca 600 let př. Kr., předpovídá rok vystoupení Krista na veřejnost, dobu jeho působení i čas, kdy bude ukřižován. Dějiny prověřily spolehlivost biblických proroctví. To nám dává jistotu, že ty, které ukazují do budoucnosti, se naplní tak jistě, jako ty předchozí. Proroctví z 2. a 7. kap. Daniele zahrnuje úžasné dějinné údobí od Babylonu přes Persii, Řecko, Řím a rozdělenou Evropu do dnešní doby a dále až do doby druhého příchodu Ježíše Krista.

JEDNOTA BIBLE

Profesor Monteiro Williams strávil 42 let studiem východních knih a jejich srovnáváním s Biblí. Řekl:

„Nakupte všechny posvátné knihy, jestli můžete, položte je na levou stranu vašeho studijního stolu, ale na pravou stranu umístěte samotnou vaši Bibli s největší mezerou mezi ní a ostatními knihami, protože propast, která je dělí, nemůže být přemostěna ani vědou, ani žádnou náboženskou myšlenkou. Bible je jedinečná, unikátní a liší se od všech ostatních posvátných knih v mnoha směrech.“

Biblická návaznost nemá obdoby. Bible byla napsána v rozpětí 1 600 let, více než 40 autory, jejichž sociální původ je různorodý, jak jen může být. Bibli psali králové, rolníci, filosofové, rybáři, básníci, státníci a učenci. Mojžíš byl politickým vůdcem, Petr rybářem, Amos pastýřem, Jozue generálem, Nehemiáš královským číšníkem, Daniel ministerským předsedou, Lukáš lékařem, Šalomoun králem, Matouš výběrčím daní, Pavel rabínem.

Různorodost autorů můžeme doplnit různorodostí míst, kde byly jednotlivé knihy psány. Mojžíš psal na poušti, Jeremiáš v hladomorně, Daniel v přírodě a v královském paláci, Pavel ve vězení, Lukáš na cestách, Jan ve vyhnanství na ostrově Patmos, jiní na bojišti. Navíc Bible byla napsaná v různých dobách. David psal během válečných časů, Šalomoun psal v míru. Pisatelé pocházeli z různých zemí, od západu po východ, od Itálie po Persii. Byli různorodí, odloučení jeden od druhého, ve většině případů nejen stoletími a desítkami kilometrů, ale především sociálními propastmi. Král má hodně daleko k rolníkovi, státník k pastýři, generál k rybáři, výběrčí daní k rabínovi.

Ne mnoho knih bylo napsáno ve třech jazycích, jako Bible. Hebrejština byla jazykem starého zákona, Aramejština byla běžná na Blízkém východě až do doby Alexandra Velikého, Řečtina Nového zákona byla mezinárodní řečí za časů Kristových. Nejpozoruhodnější je však schopnost Bible, která provokuje k otevřené diskusi. Bibličtí pisatelé probrali desítky kontroverzních témat.

I přes výše uvedenou rozdílnost je dílo všech pisatelů harmonicky sladěno od Genesis až po Zjevení. Všichni hovoří jednotně o Boží záchraně člověka. Strom života ztracený důsledkem neposlušnosti člověka v Genesis je provždy nabídnut ve Zjevení. Tak jako kterýkoliv orgán lidského těla může být funkčně vysvětlen jen ve vztahu k celému tělu, tak také kterákoliv část Bible může být řádně pochopena a vysvětlena pouze ve vztahu k celé Bibli.

Biblické knihy samy o sobě představují nejrůznorodější literární typy – zahrnují historii, zákonodárství (civilní, kriminální, etické, rituální, sanitární), náboženskou poezii, lyrickou poezii, podobenství, alegorie, životopisy, osobní korespondenci, paměti, deníky, proroctví a zjevení. Kdyby Bible byla jen souborem knih, nevyhnutelně by si musely jednotlivé knihy vzájemně odporovat.

Bible má jednotnost, jež ji svazuje v ucelené dílo, což dokazuje jednoho autora – Ducha svatého. Vezměme třeba jen 10 spolužáků, kteří jsou svázáni generačně, geograficky, jazykově, národnostně i vzděláním, a nechme je, aby se dohodli na jednom tématu. Jejich názory budou představovat konglomerát, který bude mít velmi daleko k jednotě názorů. Proč se zde oproti všem očekáváním hovoří o biblické jednotnosti v její rozličnosti? Proč? Každý člověk, který hledá pravdu, by měl alespoň zauvažovat o knize s výše uvedenými kvalitami.

OSVĚDČENOST BIBLE A ŽIVOT JEDNOTLIVCE

Četl jsem kdysi velmi prostý, ale zajímavý příběh. V jedné hvězdárně opravoval mechanik jakýsi přístroj. O přestávce mezi prací něco pojedl, vyjmul z brašny opotřebovanou knihu a četl si v ní. Tím upoutal pozornost přítomného pracovníka observatoře. „Co zajímavého čtete, že tomu věnujete i pracovní přestávku?“ „Čtu Bibli.“ Vědeckého pracovníka toto odpověď překvapila. „Jak můžete číst knihu, která je tak stará a o níž ani přesně nevíme, kdo ji napsal?“ Na jeho dotaz mechanik odpověděl protiotázkou:

„Proč vy používáte matematiku, která je tak stará, a ani nevíte, kdo ji vymyslel?“

Hvězdář bez rozmýšlení odpověděl:

„Proč bych ji neměl používat, když se mi v praxi osvědčila!“„Osvědčila se, a proto jí důvěřujete! Vidíte, ze stejných důvodů používám i já tuto starou knihu. Důvěřuji jí, protože se mi v životě osvědčila.“

Čas ji nezbavil užitečnosti, nesetřel její aktuálnost a nepřinesl prohlášení, která by ji vykázala do archivů muzeí. Proto si ji mnozí zvolili za základ víry a průvodce životem. Osvědčila se v minulosti a osvědčuje se i v našem přítomném životě. Na druhé straně se mnoho lidí dívá na Bibli s nedůvěrou. Namítají:

„Jak nám může ta stará kniha prospět? Může nějak ovlivnit náš život?“

Nejpodivuhodnější na Bibli je to, že přesně odhaluje naše nitro. Odkrývá jeho klady a zápory. Člověk si při čtení Bible připadá, jako by stál před zrcadlem nebo dokonce před rentgenem. Celé jeho nitro je tu jako na dlani. Člověk přitom pravdivě poznává příčiny svých problémů a neúspěchů. Chápe, proč s výdělkem úměrně neroste pocit štěstí. Pozná, proč auto či chata se nemůže stát tím hodno-tným cílem života, a zjistí, že bez základů, které jsou zjeveny v Bibli, nemůže manželství a rodina vytvořit ráj na Zemi. Bible nekonstatuje pouze, že člověku uniká hodnota štěstí, ale zároveň ho raz-kazuje do nás pravdivě ukazuje příčiny této skutečnosti. Ten, kdo její kritiku přijal a zařídil se podle jejich rad, prožil podstatnou změnu svého života.

Tato proměna bývá tak radikální, že je v Písmu nazvána „znovuzrozením“. Pod působením této staré knihy se objevuje nový člověk. Je to skutečnost, kterou dnes a denně prožívají ti, kteří ji upřímně a bez předsudků čtou a kteří si ji nechají ve svém životě usměrňovat. Z otroka alkoholu se stává svobodný člověk, z nevraživého souseda příjemný společník, z hádavého manžela pozorný životní partner, z lajdáka pilný pracovník, z člověka s křivou páteří člověk zásadový a čestný, z neposlušných synů a dcer děti respektující autoritu svých rodičů, z nevěrného životního druha ten, který chrání posvátnost manželství. Bible však není kniha jen pro ty, kteří jsou na periférii plnohodnotného života, nebo kteří momentálně nevědí, jak dál.

Bible je určena všem lidem. I těm, kteří si myslí, že mohou být se svým životem spokojeni. Takovým ukáže jejich život v pravém světle a nabídne jim nový, s dosud nepoznanými rozměry a prozářený vznešenými cíli. Životy všech, kteří učinili Bibli svým životním rádcem, svědčí o její potřebnosti.

C. S. Lewis byl skvělý a úspěšný spisovatel. Měl doktoráty nejslavnějších anglických univerzit. Byl vychován ve skeptické ateistické rodině, pochyboval o existenci Boha, posmíval se náboženství a Bibli. Jednoho dne ho kdosi vyzval, aby napsal knihu o protiládkách evangelií. Rozhodl se, že si evangelia přečte, aby si opatřil nutné informace. Když byl se studiem hotov, napsal knihu: „Surprise by Joy (Překvapen radostí).“ Je to zpráva o novém smyslu života, kterého se mu dostalo, když začal věřit biblickým výpovědím. C. S. Lewis se stal jedním z vynikajících křesťanských spisovatelů a obhájců Bible. Síla Božího slova opět změnila jednoho člověka!

Miliony lidí v každé kultuře, v každé zemi a každé rase dodávají změnu svého života prostřednictvím Bible. Je to možné svědectví pro božskou sílu Bible, božský původ jejího poselství.

BIBLE A „KŘESŤANÉ“

Na omluvu těch, kteří Bibli ještě nedůvěřují, je třeba říci, že častokrát sami lidé, kteří se k náboženství hlásí, tuto důvěru nepodpořili. Je dobře znám výrok velikána Indie – Gándhího:

„Byl bych se stal křesťanem, nebýt křesťanů.“

Ano, sami křesťané svým životem znevážili Bibli i samo křesťanství. Vedli války ve jménu Boha, žehnali zbraním, byli podněcovatelé politických intrik, žili nemravně. To je tragicky smutné. Ptáme se, proč? Neosvědčilo se snad křesťanství? Křesťanství nezklamalo, zklamali lidé, protože se nedrželi Bible. Kdyby se řídili jejími radami, nikdy by nebyla doba bezvěrctví. Úroveň církve a síla jejího vlivu byla vždy závislá na tom, do jaké míry se přidržovala Bible. I z našich dějin je patrné, že národ byl vždy na výši, když si vážil Bible.

BIBLE A HISTORIE

Proti Bibli bylo vedeno mnoho útoků a lidé zpochybňovali její historickou hodnověrnost. Např. byly doby, kdy postavu babylonského krále Balsazara historikové považovali za výmysl Danielovy knihy. Ještě v polovině minulého století dějiny takové jméno neznaly. V r. 1861 však H. F. Talbot publikoval text z chrámu měsíce z Uru, v němž se známý babylonský král Nabonidus modlí za svého nejstaršího syna Balsazara. To však ještě historickou pravdivost páté kapitoly knihy Danielovy plně neosvědčovalo.

O 15 let později se veřejnost mohla seznámit s důležitými okolnostmi pádu Babylonu a se zajímavou skutečností, že Nabonidus v oné době nebyl v Babyloně, ale v městě Tema. V Babylonu byl pouze jeho syn, kterého však historikové dlouho mylně považovali za pouhého vrchního velitele Nabonidovy armády a ne za krále. Až v r. 1924 publikoval Sydney Smith materiály, které se nyní nacházejí v britském muzeu, z nichž je zřejmé, že Nabonidus svěřil svému nejstaršímu synovi králování. Od té doby je Balsazar považován za spolukrále se svým otcem Nabonidem. Proto také můžeme rozumět výroku Bible z Dan. 5,16 (srovnej Dan. 5,7), že Daniel měl být za odměnu třetí v království. První tedy Nabonid, druhý Balsazar a třetí Daniel.

Toto je pouze jeden z příkladů. Bibli byla v minulosti vytýkána historická nepřesnost, a dokonce ji kritizovali za falšování dějin. Archeologie ovšem vždy do problému přinesla světlo a potvrdila hodnověrnost jejich zpráv.

BIBLE, NEZNIČITELNÁ KNIHA

Bible, kniha knih, se nezměnila od doby, kdy Mojžíš napsal první kapitoly. S výjimkou toho, že se jazyk modernizoval, se v ní neodehrály žádné změny. Tato kniha zde stále ještě stojí nezměněná, nevyvratitelná, jako milník. Předpovídá události dějin do detailu a tato proroctví se vyplňují v určené době a na určeném místě. Na jedné straně je milována, protože ukazuje cestu, učí spravedlnost a vrhá světlo na úzkou cestu, která vede do nebe. Na druhé straně je však nenáviděna, protože zatracuje hřích, faleš a pokrytectví.

Bible byla zatracována nejen pohanskými vládci, ale i středověkou církevní vrchností. Přeložit Bibli v této době nebo ji číst znamenalo vystavit se pronásledování a smrti. Tisíce lidí, u kterých se Bible našla, na to doplatili svými životy. Přesto přežila a hrála velkou roli v reformaci, renesanci a při osvobozování evropských národů. Kritikové se snažili učinit Slovo Boží nevěrohodným, když se mu posmívali a vykládali ho jako sbírku zvyklostí, pověstí a mýtů.

Dnešní vědci však potírají útoky svých předchůdců. To, co astronomové, geologové a archeologové stále více objevují, potvrzuje pravost Písma (např. dopisy TELL-ol-Amarna, texty z Ras – Šamra, Gozorské tabulky apod.).

ZÁVĚR

Bible je knihou, která se zabývá základními otázkami našeho bytí, zodpovědně a pravdivě je řeší. Poskytuje řadu praktických rad ke šťastnému životu, k lepšímu zdraví, úspěšnému manželství, výchově dětí a budování dobrých mezilidských vztahů. Vlévá novou sílu a optimismus do života. Zároveň poodhaluje zákulisí neviditelného světa a ukazuje na síly, které dosud podstatně ovlivňují náš život. Otevírá nám pohled do budoucnosti.

Dnes jsou do vesmíru namířeny radioteleskopy. Lidstvo má zájem navázat kontakt s mimozemskými civilizacemi a získat z kosmu nějakou důležitou zprávu či kontakt. Bible tento kontakt a zprávu nabízí, ale lidé si toho neváží. Důvod, proč tato zpráva není tolika lidmi přijímána, je většinou skryt hluboko v člověku. Ten, kdo s Biblí přišel blíže do styku, vnitřně cítil, že pokud se podle ní zařídí, dojde k radikální změně jeho života, a tak je jednodušší ji odsunout a raději se vzdát i toho krásného a věčného, co nabízí. Toto rozhodování má samozřejmě vliv na celý další život a známý fyzik B. Pascal to vyjádřil velmi trefně. Řekl: „Jsou čtyři možnosti:

• Dobrá Zvěst je falešná a my ji nepřijímáme.
  Výsledek: Nic zvláštního.
• Dobrá Zvěst je falešná a my ji přijímáme.
  Výsledek: Život v klamu, možná radostnější, možná žalostnější po dvacet až padesát let.
• Dobrá Zvěst je pravdivá a my ji nepřijímáme.
  Výsledek: Nejhroznější věc na světě po věčnost.
• Dobrá Zvěst je pravdivá a my ji přijímáme.
  Výsledek: Nejkrásnější věc na světě po věčnost.“

Súvisiace videá a dokumenty

( Biblické lekcie k dispozícii – STIAHNUŤ )