Zmeň svoj život
HermeneutikaTématika UFO vs BibliaUFO (UAP) rozbor

4.časť – Únosy ľudí a vláda

VAROVANIE A UPOZORNENIE

Pozn. autora: Prosím každého, kto bude čítať nasledujúce riadky, aby sa zamýšľal nad tým, čo tu bude povedané. Autor je kresťan, snaží sa ponúknuť náhľad do problematiky všeobecne a následne začne porovnávať tieto javy, prehlásenia, skutočnosti s Písmom. K podstatnému sa teda dostaneme, no pre ucelený obraz je potrebné prečítať si všetko spolu… Potom vám to konečne začne dávať význam, že UFO sú jednoznačne padlí anjeli a že spolupráca vlád s UFO, démonmi je skutočná a, žiaľ, i pravdivá.

Pre všeobecný rozhľad, keďže sa blíži satanov falošný príchod na čele s „mimozemskou rasou„, je nanajvýš potrebné a nutné, aby každý kresťan poznal tieto skutočnosti a vyznal sa v tejto tématike!


STŘETY S UFO

Pokud naruší neznámý létající objekt vzdušný objekt státu, zmobilizují se zpravidla obranné vojenské systémy a letectvo. Tím spíše, jde-li o objekt, který nelze radiolokační technikou blíže určit. Vznikne tedy přirozeně snaha takový objekt buď donutit k přistání, nebo sestřelit. Z dokumentů uvolněných NATO se např. zjistilo, že za války na Středním východě se 26. 10. 1976 objevil velký disk nad jednou vojenskou základnou NATO. Byla na něj vypálena raketa země – vzduch, ale když se k objektu přiblížila, byla zničena jakýmsi paprskem podobným laseru. Podobný případ se stal na korejské vojenské základně, ležící na pobřeží Binn v r. 1974 (T204).

Případů pokusů o sestřelení a pronásledování UFO je v ufologické literatuře popsáno mnoho a některé skončily pro piloty letadel tragicky. V říjnu 1956 podle sdělení amerických zdrojů zahájil na Okinawě pilot stíhače palbu na UFO nad vojenskou základnou a zahynul. V jednom případě pozorovalo přes 100 svědků, jak velké trojúhelné UFO doslova spolklo dvě stíhačky F-14 Tomcat. Kolem Teheránu se v sedmdesátých letech pokoušely dvě stíhačky Fathom sestřelit UFO. Ale ve vzdálenosti dostřelu jim selhal systém elektronického řízení startu raket i některé další přístroje.

INCIDENT NAD AFRICKOU POUŠTÍ KALAHARI

V knize Johanese von Buttlar, která vyšla v roce 1990 v Mnichově, je popsán incident, ke kterému došlo 7. 5. 1989 nad africkou pouští Kalahary. Tehdy dvě stíhačky jihoafrického letectva údajně sestřelily oválný neidentifikovatelný létající objekt, který se toho dne ve 13:45 hodin objevil na radarech jedné z námorních fregat jihoafrického námořnictva. Objekt se přibližoval k hranici Jihoafrické republiky rychlostí přes 10 000 km v hodině od jihozápadu a vzápětí byl zaregistrován i vojenskými pozemními i vzdušnými radary.

V South African Air Force vypukla panika. Zhruba ve 13:52 objekt narušil vzdušný prostor JAR a jakékoliv pokusy o navázání kontaktu s ním byly neúspěšné. Poté se vznesly do vzduchu stíhačky Mirage F2G. V tu chvíli bylo jasné, že neznámý objekt je řízený, neboť na pronásledování stíhacími letouny reagoval náhlými změnami kurzu i rychlosti, což znemožnilo oběma letadlům přiblížit se k tělesu na dosah. Proto byl vydán rozkaz k sestřelení neznámého narušitele.

Ve 13:59 hod. se jedna ze stíhaček podařilo neznámý objekt zaměřit a vypálila na něj laserovým dělem, které mělo za úkol vyřadit výzbroje letounu. Účinek zásahu na sebe nedal dlouho čekat. Posádka stíhaček pozorovala na objektu sérii krátkých záblesků, přičemž UFO náhle změnilo svůj let směrem dolů, pozvolna ztrácet rychlost i výšku. Brzy se zřítilo do pouštní oblasti Kalahary a zůstalo nehybné.

Po příjezdu vojenského týmu, UFO havarovalo asi 80 km severně od města Botswana na poušti. Objekt byl zajištěn a dopraven do výzkumného střediska, kde byli okamžitě odstartováni týmy vojenských specialistů, aby měly za úkol místo havárie okamžitě zajistit a zahájit příslušné výzkumné práce v terénu. Bylo zjištěno asi 150 m široký kráter hluboký cca 12 metrů. V jeho straně byl zabořen disk o průměru 18 m a výšce 9,5 m. Váhu objektu odborníci odhadli asi na 50 tun. Kolem kráteru bylo dále zaregistrováno velmi silné elektromagnetické pole a radioaktivita.

Natavené stěny dokazovaly obrovský žár, který při dopadu tělesa vznikl. Na hladkém povrchu UFO nebyl patrný žádný svár, kolem jeho obvodu bylo asi dvanáct oválných a zploštělých oken. Objekt byl brzy vyproštěn a pomocí speciální techniky převezen do bezpečnostní zóny blíže neurčené jihoafrické letecké základny. Kráter byl poté zasypán kamením a pískem, aby po celém incidentu nezbyla ani stopa. Později byl neznámý objekt tajně přepraven na americkou základnu ve Wright Patterson Air Force, kde je prý dodnes podrobován celé sérii nejrůznějších testů.

Podle všeho havárii UFO přežili dva členové jeho osádky, jejichž původ byl neznámý. Šlo prý o humanoidní typ o velikosti kolem 1,3 m s velkou hlavou a obrovskýma šikmýma očima. Johanes von Buttlar tvrdí, že tito humanoidé byli zavřeni nejprve na letecké základně Bahala a poté přepraveni na americkou základnu ve Wright Patterson. Prý šlo o bytosti podobné těm, jejichž zbytky byly údajně nalezeny při podobné havárii UFO v Novém Mexiku r. 1947 (tzv. Roswellský případ).

V této souvislosti stojí za to připomenout i případ setkání s mimozemšťanem v roce 1990, v obci Nové Dvorníky ve Slovenské republice, který zaznamenala Československá archeoastronautická asociace. Několik na sobě nezávislých svědků tehdy potvrdilo, že viděli bytost, jejíž antropoidní znaky jsou naprosto totožné s těmi, které jsou popisovány v případě Kalahari – veliká hlava, oči mírně šikmé, štíhlé tělo, jakoby zvětšená hlava mravence.

Řčením: „nejlepší obrana je útok“, se řídila kanadská armáda i 4. 11. 1989 v Ontariu, když zaregistrovala havárii UFO do močálu blízko Corkery Road. Jako „přátelský pozdrav“ poslala trosečníkům 16 střel se smrtelným nervovým plynem Vexxon, aby pak tři mrtvé členy posádky vyprostila, obložila ledem a dopravila do izolační komory Ottawské univerzity. Loď samozřejmě podrobili vojenskému výzkumu.

KE STŘETŮM DOCHÁZÍ OBOUSTRANNĚ

Je-li UFO pronásledováno našimi letadly, brání se silovými poli, která ochrání činnost elektroniky stíhaček, a tím způsobí zastavení jejich útoku, v horším případě při pokračujícím útoku jejich zničení. Jsou doloženy i případy, že UFO na útočící letadlo „vystřelilo“ paprsek, kterým ho zneškodnilo. Vzhledem k tomu, že UFO je schopno „zmizet“ obrovskou rychlostí z ohroženého prostoru, je otázkou, proč to neudělá, když ví, jak to dopadne s našimi letadly vletnou-li do jeho sílového pole. Hrají si snad ve většině případů s námi jako kočka s myší a nechávají k incidentům úmyslně dojít, aby ukázali, jak skvělou mají techniku?

Jisté je, že tyto střety nikdy nevedly k navázání nějakých důležitých cílených kontaktů UFO s lidmi. Pravdou je však i to, že pokud lidé nejsou vůči UFO agresivní, ani mimozemšťané neodpovídají „agresivně“. Dokladem toho je setkání UFO s kosmickou stanicí Saljut 6 v roce 1981, které probíhalo velmi opatrně a přátelsky.

UFO A VOJENSKÁ TECHNIKA

Je samozřejmé, že největší zájem o UFO je ze strany armády, ať již z důvodu zajištění obrany vzdušného prostoru státu, či získání informací o technice „nepřítele“, kterou lze využít pro vlastní rozvoj techniky, ale i k nalezení účinného způsobu obrany. Každý ví, že vše je přísně tajné a na veřejnost nesmí proniknout nic, případně je třeba zprávy patřičně „upravit“. Tím víc toto vše platí o UFO, které se stalo největším vojenským tajemstvím tohoto století.

Od počátku tohoto desetiletí se pod nátlakem vzrůstajícího počtu svědků, zájmu sdělovacích prostředků, natočených videofilmů, četných ufologických kongresů i díky uvolněné politické situaci začala prohrávat opona mlčení a množí se náznaky, že se vojenské i vládní kruhy rozhodly v rámci „výchovného programu“ pomalu seznámit veřejnost se skutečností, že nejsme ve vesmíru sami. Po ukončení studené války vysoce postavení činitelé poprvé oficiálně potvrdili existenci neznámých létajících objektů a se souhlasem vlády uvolnili tisíce dokumentů. Ty nejzajímavější z posledních čtyřiceti let uvádí M. Hesemann ve své knize: „Tajná věc UFO“ (Etna 1994).

MONITOROVÁNÍ NEJMODERNĚJŠÍ TECHNIKOU

Hned v úvodu uvedené knihy je možno se dočíst, že díky systému DSP (Defense Support Programme – obranný a podpůrný program) jsou zaznamenávány objekty přilétající z vesmíru. DSP je systém sedmi geostacionárně umístěných družic, které monitorují celý povrch planety pomocí dostupné techniky (tj. vč. sledování ve spektru infra, rentgenové i mikrovlnné). Mimo běžných meteoritů a zbytků družic jsou evidována tělesa, kterým byl dán název Fastwalker (rychlochodec), jenž neuvěřitelnou rychlostí přilétají z kosmu, vstupují do naší atmosféry a po nějakém čase se opět vracejí do vesmíru. Družice je lokalizují v průměru dvakrát třikrát za měsíc.

Co je na těchto případech ještě zajímavější, je skutečnost, že krátce po průniku „rychlochodec“ do atmosféry Země dochází v pozemském vzdušném prostoru pravidelně k pozorování UFO. Tak tomu bylo i 19. 9. 1976, kdy se na letecké základně Šarochi v blízkosti Teheránu rozezněly poplašné sirény. Radary lokalizovaly UFO a viděli ho i dva piloti civilního letadla. Okamžitě vzlétly dvě stíhačky F4. Brzy objevily jasné světící disky s modrými, zelenými, červenými a oranžovými světly kolem dokola.

V tomto okamžiku selhaly prvním pilotovi všechny palubní přístroje i rádio spojení a musel se vrátit na základnu. Druhý letec pozoroval, jak se od velkého objektu oddělil menší a letěl na něj. Když chtěl odpálit raketu, selhal mu odpalovací pult i radiové spojení. Pilot okamžitě provedl obrat a vrátil se strmým letem na Zem. O několik hodin později bylo UFO pozorováno nad Marokem. (E6)

PROPOJENÍ OBRANNÝCH SYSTÉMŮ USA A RUSKA

Na počátku byl družicový systém vzdušné obrany USA projektován a instalován pro případ napadení ze strany Varšavského paktu, který vlastnil balistické rakety s jadernými hlavicemi. Po udalostech v Portoriku 28. 12. 1988 nastala zjevná změna v názorech na využití tohoto systému (blíže viz M4/95/7). Tehdy došlo k dramatické události.

Dvě stíhačky F-14 Tomcat amerického námořnictva pronásledovaly obrovské šedé trojúhelníkové UFO velikosti fotbalového hřiště, tedy zřejmě jednu z mateřských lodí. UFO se jim několikrát pokoušelo uhnout a změnilo směr letu. Pak se zastavilo a zůstalo stát ve vzduchu. Nyní hrozilo, že se s ním srazí jedna ze stíhaček, která se k němu dostala při svém útoku příliš blízko. Svědkové události jen zatajili dech, protože nyní muselo dojít ke srážce a explozi. Jenže se nic takového nekonalo. Stíhačka prostě zmizela.

Mezitím se k UFO přiblížila druhá stíhačka, kterou UFO rovněž „spolklo“. Pak zamířilo směrem nad jezero Dissamen, kde z něho vystartovaly tři červené světelné koule, které začaly pronásledovat třetí stíhačku, která se do té doby držela v pozadí. Na základně Roosevelt Roads nastalo zděšení a rovněž ve Washingtonu začali brát věc velmi vážně.

Jelikož se mezitím změnila celková politická situace světa, nastartovaná Gorbačovem, nastal čas k vytvoření globálního „vesmírného štítu“ ve spolupráci s Rusy, nikoli proti nim. To se také stalo jedním z hlavních témat schůzky G. Busche a B. Jelcina v Camp Davidu. Na tiskové konferenci oznámili své plány na vytvoření tohoto obranného štítu pro světové společenství. Za společného nového nepřítele byly oficiálně prohlášeny nebezpečné úlomky hornin z pásu asteroidů, které mohou mít při dopadu na naši Zemi katastrofické důsledky. Společné plány vycházejí z přeorientování strategické obranné iniciativy (SDI) Spojených států a z využití technologicky vyspělých zbraní obranného komplexu Rusů. Úkolem systému satelitů je lokalizace „velkých objektů z kosmu“ a jejich následné zničení jadernými či laserovými zbraněmi. (F21, 22)

PŘÍPADY Z DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY

Vraťme se však ještě trochu do minulosti. V závěru 2. světové války se setkávali váleční piloti se záhadnými stříbrnými létajícími koulemi, jež neskonale převyšovaly letové vlastnosti ostatních letadel té doby a objevovaly se jak jednotlivě, tak ve skupinách. Zpočátku to vyvolalo velký rozruch. Obě válčící strany se domnívaly, že jde o nové zbraně nepřítele. Jelikož však nikdy neútočily na letadla ani pozemní cíle, usoudilo se, že je pilotuje někdo, kdo do války není zavlečen.

HITLEROVY TAJNÉ ZBRANĚ

Hitler dal příkazy k vývoji mocných zbraní. Šlo o následujících dvanáct utajovaných projektů: létající disk, dálkově ovládané rakety a střely, elektromagnetickou raketu, bojový tank, protipancéřový granát, paralyzující zvukové vlny, paprskové paralyzující dělo, laserovou zbraň, umělý ohnivý oblak, elektricky nabitý oblak, kulový blesk. Tyto projekty byly rozpracovány a padly do rukou Sovětů a Američanů, včetně vědeckých pracovníků, pracujících na těchto objektech.

Létající talíř V-7 měl rotující obvodové trysky vytvářející za letu kruh jasného ohně. Funkční modely údajně padly do rukou Sovětů. Jiný model využíval Coandov efekt, který umožňuje letadlu prudce změnit směr neobvyklým způsobem., kdy dochází ke zvýšení vztlakové síly a účinku motoru. Talířový letoun měl údajně problém se stabilizací. Je zřejmé, že od té doby šel vojenský tajný vývoj mnohem dál.

LABORATOŘE, PATENTY

Nejen ve vojenských, ale i ostatních laboratořích vznikají návrhy, vzory a patenty diskovitých letadel. Např. patent I. Baara z 11. 12. 1962, patent H. Fleissnera z 7. června 1960 na diskovité letadlo schopné přistávat a startovat vertikálně na vodě i zemi a okamžitě měnit kurz pod jakýmkoli úhlem, průmyslový vzor N. Price z 10. 9. 1963 a další (blíže viz Magazín 2000, č. 1/95).

Dovede vůbec někdo z průměrných civilistů odhadnout, kam za posledních 30 let, které již uplynuly od výše uvedených šedesátých let, vývoj v této oblasti dospěl? Zkoušky létajících objektů poháněných netradičními technologiemi na bázi antigravitačního pole probíhají již řadu let. Je logické, že objekty, které mají téměř neomezenou dráhu doletu, budou vyzkoušeny i globálně. Proto není divu, že se objevují v různých částech Země. Jejich tvar je zřejmě odvozen od zřícených či jinak získaných mimozemských létajících objektů. Většinou jde o tvar rejnoka či trojúhelníku.

TAJNÁ VOJENSKÁ MODERNÍ TECHNIKA

Nejvíc zmín s UFO padá na vrub právě letadlům, raketám, sondám atd. Zde je třeba se zmínit zvláště o přísně utajované vojenské technice. Dnešní americké tajné taktické vojenské letouny dovedou vertikálně vzlétnout, stát téměř na místě, různě se přesouvat a obrovskou rychlostí se vzdálit. Jsou téměř nehlučné. Jiný typ (NASP) dosahuje ionosféry. Měl by nahradit raketoplán Shuttle.

Další projekt pod názvem Aurora je strategické letadlo bez posádky dosahující rychlosti M = 15 (18 000 km/hod). Letadla mají klínovitý nebo trojúhelníkovitý tvar a mnozí se domnívají, že některé z těchto strojů mohla být právě ona pověstná belgická UFO.

VRAKY HAVAROVANÝCH UFO V RUKOU ARMÁDY

Z odtajněných pramenů vyplývá, že se do rukou vojska dostaly vraky havarovaných UFO. Ve zprávě Assessment jsou mj. popisovány okolnosti případu z roku 1952, kdy se na Špicberkách u polárního kruhu nalezly trosky kovového disku o průměru cca 50 m. Byl objeven díky tomu, že po havárii stále ještě vysílal silné signály na neobvyklé frekvenci 934 Hz a rušil tak spojení mezi právě přelétávajícími stíhačkami. Ve výsledcích výzkumu, které byly předány pouze vysokým norským důstojníkům, plukovník G. Darnhyl, vedoucí vyšetřovací komise norského velení, sdělil:

Zřícení na Špicberkách bylo velmi poučné. Pro naši vědu tady sice jsou ještě četné nevysvětlitelné hádanky, ale jsem si jistý, že je pomocí trosek ze Špicberk bude možné brzy vyřešit. Především před časem došlo k nedorozumění, když se tvrdilo, že disk je pravděpodobně sovětského původu. Avšak — a to musíme zdůraznit — nebyl postaven natéto Zemi. Použité materiály naší odborníci neznají. Buď se tu nevyskytují, nebo jsou získány fyzikálními a chemickými procesy, jaké neznáme.“ (E61)

DALŠÍ PŘÍPAD Z ÚNORA 1961

Radary zachytily zřícení UFO nedaleko pláže v Timmendorfu u Lübecku (baltské pobřeží). Na místo se ihned dostavil anglický technický prapor, který nalezl disk o průměru 33 m a výšce 5 m, zaseknutý do písečné duny. Okolí nálezu bylo samozřejmě okamžitě uzavřeno pod záminkou vojenského cvičení. V lodi byla nalezena mrtvá dvanáctičlenná posádka. Bytosti dosahovaly velikosti 120–130 cm, s velkou hlavou a nápadně obrovskými oči tvaru mandlí. Dnes s odstupem času je zřejmé, že jde o známý typ EBE. Ve zprávě jsou doloženy fotografie lodi, bytostí, včetně detailních záběrů rukou (čtyři prsty podobné drápům, žádný palec), mikroskopické snímky kůže i metalurgický rozbor materiálu disku, který je neuvěřitelně pružný a zároveň extrémně odolný, jakási kombinace kovu a plastu. (E63)

Případů havarovaných lodí je již pěkná řádka a zabývají se jimi tajné vojenské programy Moon Dust a Blue Fly již od roku 1961.

UFO NAD VOJENSKÝMI ZÁKLADNAMI

Již v první kapitole bylo popsáno zdokumentované přistání UFO na základně Holloman, které bylo pojato z naší strany mírumilovně, a v kapitole 2.8 případy, kdy se vojsko snažilo disk sestřelit. Bylo by vyčerpávající uvádět desítky případů, ale je zajímavé, že vojenské základny jako by UFO přitahovaly. Zvláště ty, kde je uložen jaderný arzenál. Že by jakási vesmírná bezpečnostní kontrola?

KONTAKTY NA VOJENSKÝCH ZÁKLADNÁCH

Uvažujeme-li, že v případě výskytu UFO nad těmito objekty došlo v několika případech z naší strany o snahu sestřelit je, není se co divit, že kontakt je navazován velmi zřídka, obezřetně a raději s jednotlivci. Z důvodů naší agrese, ale často i strachu, nebývá moc úspěšný, jak o tom svědčí i jedna úsměvná zpráva z již výše zmíněného čtyři centimetry silného dokumentu Assessment:

„Stalo se to za časného rána na italské základně NATO u Livorna. Bylo pár dní před Vánocemi, když se v ranních hodinách snesl na základnu disk, vysunula se rampa, otevřel se otvor a „cizinci“ pozvali hlídkujícího vojáka dovnitř lodi. Ten se v šoku pomočil a tato trapná situace způsobila, že se obě strany vzdaly bližšího kontaktu. Návštěvníci, kteří vypadali jako lidé (v UFO literatuře známí jako blondýni), se přátelsky rozloučili a odlétli.“ (E63)

Při úspěšných kontaktech jsou svědkové vázáni mlčenlivostí a podávají zdráhavě pouze hrubé informace, neboť obsah setkání podléhá stále nejpřísnějšímu utajení. Je pravděpodobné, že tváří v tvář možnostem a technologiím, jimiž disponují UFO, vláda USA, která si ověřila, že jsme vůči nim naprosto bezbranní, volila formu utajeného spojení a spolupráce s „mimozemšťany“, a to až do doby, kdy sami vyvineme adekvátní obranné prostředky. Je v tom velké riziko, ale zřejmě nebylo na vybranou.

Pro potřeby utajení není jiných možností než vše provést na tajných a přísně střežených vojenských základnách. Nic se však nedá ukrývat věčně. Proto můžeme sledovat jakousi psychologickou přípravu na přijetí této skutečnosti formou filmů a postupně uvolňovaných informací.

UFO NAD KOSMODROMY

Rovněž ruský kosmický program je v oblasti jejich zájmu. V knize „UFO na východě“ na str. 98–100 je popisováno několik takových situací. Z těchto příběhů jsou již samozřejmě vyloučeny optické jevy související s vlastním vypuštěním rakety, případné oddělení nosných stupňů, které laiky tak často zmate. Tak např. 23. 11. 1990 v 6:51 hod. odstartovala nosná raketa Molnia nesoucí kosmickou aparaturu. V 7:20 hod. se nad městem přehnaly hned dva objekty, udělaly obrat v podobě smyčky a odletěly směrem na Archangelsk.

Často se stává, že se diskovitá, kulovitá i doutníkovitá tělesa objevují ještě dlouho před startem. V nejednom případě jejich přítomnost způsobila odložení startu. Jelikož je vše kolem startu zachycováno videokamerami, jsou na nich i tato tělesa zaznamenána. ​

GENETICKÉ POKUSY A ÚNOSY

Při setkání s UFO bylo často pozorováno, že bytosti odnášejí do UFO vzorky půdy, kameny nebo i vzorky hnojiv podobné, jako to dělali naši kosmonauti při zkoumání Měsíce. Kromě toho se zajímají o různé přístroje, vozidla a někdy s sebou berou i zajíce, psy, kuřata. To by nebylo nic neobvyklého. Horší je však, že středem jejich zájmu jsou i lidé.

Jednoho dne Antonio Villas jezdil traktorem na své brazilské farmě, když pojednou zpozoroval, že u něho přistál podivný stroj vejčitého tvaru. Propadl panice a dal se na útěk, ale návštěvníci, zvláštní bytosti, vysocí asi 1,5 m, ho zajali. Odvedli ho na palubu, vzali mu vzorek krve, podrobili ho odbornému vyšetření, a dokonce musel souložit s cizí blondýnou. Potom ho propustili a odletěli. Druhý den onemocněl a všechny příznaky svědčily o tom, že byl radioaktivně ozářen.

V roce 1991 provedla organizace ROPER průzkum mezi obyvatelstvem, aby zjistila počet domnělých únosů do UFO. Výsledek šetření byl překvapivý. Celá 2 % Američanů mají zkušenosti nebo zážitky, které lze zahrnout do kategorie únosů do UFO. Rychle rostoucí počet lidí s podobnou zkušeností přiměl některé badatele, aby se touto záležitostí seriózně zabývali. Jedním z nich je známý americký psychiatr Dr. John Mack.

Jako nositel řady cen za odborné práce, zakladatel institutu politické psychologie a vážená osobnost nemá určitě důvod k neseriózním závěrům. S výsledky jeho práce jsme se mohli seznámit, když v Praze přednášel v rámci mezinárodní konference transpersonální společnosti. Dr. John Mack prověřoval 50 unesených osob všech věkových kategorií. Tito lidé byli vyšetřováni za pomoci měkké hypnózy, která pomáhá odstranit bariéru strachu. Hlavní závěr tohoto průzkumu je alarmující. Dr. Mack tvrdí, že tito lidé mají únos zaznamenán v paměti jako reálný zážitek, tedy nikoliv jako sen, halucinaci nebo výmysl. Navíc se výpovědi v mnohém shodují. Právě tyto shody i v detailech, ve výpovědích lidí, kteří se navzájem nikdy nepoznali, o svých zážitcích hovoří neradi a nemají důvod lhát, přesvědčily Dr. Macka o realitě jevu.

V okamžiku únosu dochází ke ztrátě pojmu času, nastává zmatek a poté ztráta vědomí. Stejně jsou také popisovány humanoidní bytosti, které únos provádějí. Výška asi 1 m, velká hlava, žádné uši, neznatelný nos, nepatrná ústa, dlouhé ruce se třemi až čtyřmi prsty, tenké nohy, beztvarý hrudník. Bytosti mají ohromné tmavé oči, bez panenek a duhovky. Velká část postižených tvrdí, že bylo hrozné dívat se bytostem přímo do očí. Prý to byl zážitek horší než fyzický teror.

Ověřit pravdivost informací je nesmírně těžké a zdlouhavé. Není možné dělat ukvapené závěry. Každopádně to nevypadá, že by měla pravdu ta část ufologů, či spíše ufomanů, věřících v příchod přátelsky naladěných kosmických bratří, kteří nám navíc údajně chtějí pomoci z nesnází, do kterých jsme se zde na Zemi sami svým přičiněním dostali. ​Tyto únosy rozhodně nesvědčí o bratrském chování mimozemských návštěvníků, spíše nás stavějí do pozice zkoumaného materiálu tak, jako my zkoumáme opice, delfíny nebo třeba mravence.

Únos probíhá nejčastěji tak, že většina z postižených najednou cítí, jakoby je někdo pozoroval, pak spatří na nebi podivný světélkující předmět. Postupně ztrácejí kontrolu nad řízením svého auta, které se samo zastaví. Rádio přestane hrát, světla blikají až zhasnou docela. Svědci dostanou hrozný strach a pokusí se z auta uprchnout. Nějaká síla je však drží uvnitř a nedovolí, aby na svou ochranu cokoliv podnikli. Najednou se jich však zmocní jakýsi zvláštní klid. Berney Hill např. vypověděl:

„Začal jsem vylézat z auta. Dva muži si stoupli vedle dveří a pomáhali mi ven. Nebyl jsem nijak strnulý, spíše hodně vystrašený.“

Většina svědků také shodně vzpomíná, že je mimozemšťané přivedli do místnosti zalité světlem. Pak jim odebrali vzorky kůže, nehtů a dalších tkání. Ono vyšetření bylo z pohledu unesených sice ohleduplné, přesto však pro oběti velmi nepříjemné.

NEJZNEPOKOJIVĚJŠÍ SVĚDECTVÍ

Nejznepokojivější svědectví podalo několik žen, které popisovaly, že na nich vetřelci praktikovali umělé oplodnění. Kathy Hopkinsovou poprvé mimozemšťané navštívili již v dětství. Přicházeli opakovaně a vždy ji důkladně vyšetřili. Přistávali na zahradě domku jejích rodičů. Vědci opravdu nalezli na trávníku podivný sežehnutý kruh, na němž dodnes neroste žádná vegetace. Ve středu kruhu naměřili zvýšenou radioaktivitu. Již tento fakt dodává případu jistou věrohodnost.

Jednou implantovali vetřelci Kathy do ucha jakýsi předmět. Někteří ufologové se domnívají, že se jednalo o přístroj, který umožňoval oběť sledovat na každém kroku a snad i ovlivňovat její chování. Podobné implantáty byly vpraveny i do těl dalších obětí. Kathy otěhotněla velmi mladá. Její lékař však konstatoval, že těhotenství z neznámých příčin skončilo. Kathy to v hypnóze vysvětlila tak, že na ní ony tajemné bytosti provedly operaci, po které otěhotněla, a po pár týdnech plod zase odebraly. Při další návštěvě jí ukázaly malého vrásčitého tvora. Podaly jí ho a ona ho jako v omámení instinktivně přitiskla k prsu. Podle prof. Dr. Jacobse je ústředním bodem únosů právě tvoření živých potomků.

ÚNOS PŘED SVĚDKY

Jelikož je zjevná snaha provádět únosy beze svědků, v tajnosti, a unesení se po tomto aktu na nic nepamatují (odblokování se děje až v hypnóze), mohlo by se zdát, že může jít o psychickou záležitost. Přesto několik únosů proběhlo „neobezřetně“ před svědky, a to již ukazuje, že alespoň některé z nich jsou realitou. Jde tedy o vážnou věc. Jedním z takových případů je zážitek lesního dělníka Travise Waltona. Jeho únosu bylo přítomno šest očitých svědků.

Stalo se to 5. 11. 1975 v 18:00 hodin. Sedmičlenná skupina dělníků skončila práci v národním parku Apache-Sidgrea a vraceli se po opuštěné horské silnici. Najednou spatřili velký svítící disk, který se vznášel nedaleko. UFO vibrovalo a žlutooranžově svítilo. Travis vyskočil z vozu a běžel k disku. „Pojď zpátky, ty blázne,“ volali za ním kolegové. Nenechal se však odradit a postavil se téměř pod UFO. Z objektu vyšlehl modrý paprsek, Travis upadl a pak se pomalu vznesl do výšky, až zmizel v disku.

Ostatní to sledovali jako v omráčení. Řidič vyrazil pryč a zastavil, až když se ujistil, že je disk nepronásleduje. Zavolali policii, a ta ihned zahájila rozsáhlou pátrací akci, avšak bez úspěchu. Proto zbylých šest dělníků zatkla pro podezření z vraždy a podrobila je zkoušce na detektoru lži. Teprve za pět dní se Travis znovu objevil na kraji silnice v blízkosti Heberu v Arizoně, 50 km od místa, kde zmizel. Doběhl do města a zavolal matce. Na pravém rameni měl zvláštní jizvu. I on byl podroben testu na detektoru lži a nakonec svolil k vyšetření v hypnóze. Popsal vnitřek lodi, operační stůl, šedé kovové stěny, malé bytosti vysoké 1,4 m atd.

Firma Paramount se chopila tohoto příběhu a zfilmovala ho pod názvem: „Oheň na nebi.“ (M10/94/12)

ZKOUMÁNÍ A PROVĚŘOVÁNÍ PŘÍPADŮ

Americký badatel Budd Hopkins se věnuje této problematice již 20 let. Hovořil s většinou svědků a podrobil je společně s odborníky náročným testům. Žádný nebyl a není paranoik, naopak v drtivé většině se jedná o zcela průměrné, ničím nevybočující jedince. Hopkins nakonec dospěl k závěru, že mimozemšťané usilují o zkřížení lidského rodu s jejich, ovšem o důvodech, které je k tomu vedou, se lze jen dohadovat.

14. 7. 1986 ve 20 hodin večer explodovalo těleso UFO a zřítilo se do rozeklaných hor v okolí Frunze v Rusku. Těsně před okamžikem výbuchu této kosmické lodi její posádka, která se již nemohla zachránit, zřejmě katapultovala dítě v bezpečnostní kabině. Tato kabina ve tvaru vejce, jak uvedli ruští vědci, potom bezpečně přistála na mýtině. Uvnitř bylo dítě, které bylo ihned letecky dopraveno, stále ještě v kabině, do lékařského institutu ve Frunze. Kabina asi 1 m dlouhá, spočívala na nohou a pod ní byla malá raketa, která zpomalila její klesání. Dítě leželo v kabině na měkkém materiálu podobném houbě. V kabině byl zaveden kyslíkový systém udržující život. Lékař z institutu vypověděl novinářům:

„Odhadoval bych, že dítě je asi rok staré podle lidského standardu. Rentgen ukazuje, že tělo je podobno lidskému s výjimkou většího srdce. Mozkové závity jsou normální s výjimkou větší aktivity alfa záření, tzn. se schopností telepatie a telekineze.“

Ošetřovatelka, jedna z dvanácti určených k péči o dítě, řekla novináři:

Dítě nemá na hlavě žádné vlasy, nemá obočí ani řasy. Jeho zřítelnice jsou jasně červené uprostřed a na okraji blednoucí. Nikdy nezavírá oči, ani když spí. Jeho spánek zaznamenáváme jen pomocí změny pulsu a křivky dýchání, jeho oči jsou otevřené ve dne i v noci. Dítě se nepokouší chodit ani lézt ani mluvit nebo křičet. Neslyšela jsem žádné vokální zvuky.“

Jedenáct týdnů bojovali lékaři specialisté v lékařském institutu ve Frunze o jeho život, ale marně. D. M. Jacobs, filozof a historik z Temple University, stát Pensylvánie, USA, v knize „Tajemný život“ popisuje rozhovor se šedesáti unesenými osobami. Např. Alice Haggertyová, narozená 1953, v knize uváděná pod pseudonymem Lynn Millerová, která prožila několik únosů, říká:

„Píchli mi velkou injekční stříkačku do břicha a řekli, že je zajímají moje vaječníky a vejcovody a že budou pěstovat lidské zárodky.“

Další svědkyně, Karen Morganová, 28 let, říká, že jí spodem, jako u gynekologa, zavedli válcový přístroj. Netajili se s tím, že šlo o umělé oplodnění.

„Měla jsem strach, ale neměla jsem žádnou vůli, nemohla jsem se bránit. Po čase mě unesli znovu a zárodek opět vyjmuli.“
„Co s ním provedli?“
„Nechali dítě dorůst v inkubátoru.“
„Jak to víte?“
„Viděla jsem sál s průhlednými krabicemi. Vypadalo to jako akvária. Děti připojené na nějakou trubici ležely ponořené do husté kapaliny.“
„Říkáte sál, to vypadal vnitřek UFO jako nemocnice?“
„Mně to tak připadalo. Ležela jsem na jednom z dvaceti vyšetřovacích stolů.“

Všechny unesené osoby se shodují v jednom — že mimozemšťanům šlo v těchto případech o studium našeho sexu a způsobu našeho rozmnožování. Prý se jim podařilo vypěstovat křížence, hybrida.

Únosy hrají ve zkoumání fenoménu UFO natolik významnou kategorii, že je této otázce věnována jedna samostatná kapitola (6.8) v závěru knihy. Bylo by vhodné na tomto místě rovněž připomenout, že únosy nejsou něčím zcela novým. Tak jako se v mnoha legendách a skalních kresbách setkáváme s UFO, je i řada legend a pověstí o záhadných únosech a přemísťování lidí, zvláště v zemích keltské kultury. Ale také indiánské legendy ze severu Skalistých hor hovoří o 1,50 m vysokých bytostech, které mají schopnost stát se neviditelnými a unášejí indiánské děti atd. (M10/94/15)

ÚNOSY SKOTU A ODBĚRY VZORKŮ TKÁNÍ ZVÍŘAT

V článku „Po stopách případů záhadného mrzačení skotu,“ uveřejněného v Magazínu 2000, č. 10/94, se uvádí, že ve středozápadních oblastech USA, Kanadě, Střední a Jižní Americe, Austrálii, Anglii a dalších místech již od roku 1974 byla nacházena těla mrtvého skotu, který měl vyjmuté různé orgány. Chirurgické zákroky byly provedeny nesmírně čistě. Dr. Altshuler z toho vyvozuje:

„Ze všech mikroskopických výzkumů vyplývá závěr, že zákrok uskutečněný na zvířatech se odehrál velmi rychle, pravděpodobně za 1 až 4 minuty a byly použity nástroje o vysoké teplotě (300 °C), např. lasery.“

Přitom použitá laserová technologie je na vyšší úrovni než naše běžná technika. Očitý náhodný svědek, J. Doratyová, říká, že v kritickou noc, kdy došlo k mrzačení skotu, viděla, jak kdosi zdvihá zvíře ve žlutém světelném paprsku do jakéhosi objektu. Dál si nic nepamatovala, a proto se svým souhlasem byla podrobena hypnóze, ve které vypověděla, že se setkala s mimozemšťany, kteří jí sdělili, že tyto pokusy slouží k tomu, aby zjistili, do jak zhoubného stadia již dospěly ekologické změny na naší planetě. Podle jiných zkušeností a výroků by se však mimozemšťané mohli zajímat o materiál DNK, aby dokázali sestrojovat biologické roboty a hybridy. Genový materiál krav se totiž podobá lidskému a u některých kategorií chromozomů je velmi podobný.

„S hovězím dobytkem máme víc společného, než se dosud předpokládalo,“ říká doktor Womack.

Roku 1976 zjistil doktor Feola z technické univerzity v Texasu, že hemoglobin z krav se může v případě nouze použít i na transfuzi pro člověka, protože svou strukturou je kravská krev téměř identická s lidskou.

Novinářka L. Howerová, která se zabývala tímto fenoménem zmrzačeného dobytka, se setkala s mnoha farmáři, kteří vypověděli, že před vlastním nálezem mrtvého dobytka často zpozorovali různé oranžové či bílé zářící koule nebo světelné paprsky, které vycházely z nějakých objektů, které se bezhlučně vznášely nad pastvinami.

UCHOVÁNÍ GENOVÉHO FONDU

K otupení hrůz otřesných zážitků při únosech lidí mohou posloužit příběhy těch, kteří nebyli uneseni v pravém slova smyslu, ale byli pozváni do lodí. Tam s nimi byl proveden přátelský pohovor a teprve potom jim byly odebrány vzorky kůže nebo provedena operace ke zlepšení jejich zdraví.

Takové setkání prožil např. 7. 6. 1962 Dr. Viktor Kastrikin z Kavkazu. Na dotaz, k čemu potřebují jeho kůži, mu bylo sděleno, že z ní získávají velké množství informací a jsou schopni z ní vytvořit i několik lidských těl. Doplňují genový fond lidí i zvířat a při každé návštěvě sledují změny, které jdou stále k horšímu vlivem kontaminace půdy, vody, ovzduší radioaktivitou a ostatními škodlivinami. V nejbližší budoucnosti prý lidé způsobí svému tělu tolik škod, že již nebude schopno plnit svoji funkci. (M1/95/26)

PŘEDANÉ LÉČITELSKÉ SCHOPNOSTI

Na zcela opačné straně otřesných zážitků zmrzačeného dobytka a únosů lidí jsou evidovány případy kladného lékařského působení mimozemšťanů. Jde o zkušenosti zejména těch kontaktovaných osob, se kterými mimozemšťané navázali užší spojení pro předávání zpráv lidstvu. Uzdravení a operace se zde dějí jaksi mimochodem, jako odměna za spolupráci. ​Jsou známy i případy, kdy mimozemšťané „předali“ pozemšťanům moc léčit.

Profesor Norman Don popsal případ jednoho léčitele z Brazílie, u kterého vše začalo, když byl ještě malý chlapec. Začalo to „zjevením“ zářivé bytosti, která mu jako dítěti řekla:

„Přijde čas a ty budeš léčit lidi.“

Uplynulo asi 20 let, když jednou matka, v té době již mladého muže, onemocněla. Byla již na prahu smrti. Tehdy se opět objevila ona zářivá bytost a řekla:

„Přišel čas, dej se do léčení lidí.“

Chlapec vyléčil matku a od té doby nikomu neodmítá pomoc. Tvrdí, že bytost doslova utkaná ze světla jej naučila otevírat kanály kosmické energie, proudící okolo domu, v důsledku čehož vzniká uvnitř absolutně sterilní prostředí a navíc odpadá nutnost anestezie. Proto léčí tím, že pacienta položí na obyčejný dřevěný stůl, nikterak si nedělá problémy se sterilním prostředím a řeže mu tkáň elektrickou pilou. O nějaké narkóze nemůže být ani řeč. Vsouvá dlaň do rány, odděluje nemocné tkáně a jehlou zašívá ránu usmívajícímu se pacientovi, který je při plném vědomí. Vše se po týdnu zhojí.

„To, co jsem pozoroval, není ani hypnóza ani trik, je to nejneuvěřitelnější skutečnost, s níž jsem se kdy setkal,“ vypráví vzrušeně profesor.

Další případ se projevil v bývalém Sovětském svazu. T. Samarskaja, nynější pracovnice Centra alternativní medicíny Kavkaz, registrovaného při OSN, ve chvíli umírání spatřila vysokou krásnou ženu z kosmu. Ta ji vrátila na Zemi s posláním pomáhat trpícím a vychovat další rozsévače dobra. Od té doby je její bioenergetická síla, kterou si předtím ani neuvědomovala, přímo nadpřirozená.

Od té doby také dělá zázraky. Operuje bez skalpelu, ničí rakovinové nádory, posílá déšť i tam, kam mraky zabloudí jen zřídka. Pacienti má objednaných na šest let dopředu a nových léčitelů již vychovala desítky. Jejím snem je přetvořit svou nemocnici na planetární kosmické středisko, z něhož by mohla ve kterékoliv chvíli pomoci kterémukoliv trpícímu obyvateli naší planety Země.

LÉČENÍ KONTRA ÚNOSY

Setkáváme se zde s jasnými protiklady, jako ostatně u všeho, co se týká UFO. Na jedné straně někteří jedinci dostanou nadání uzdravovat, na druhé straně, při styku s UFO si někteří odnášejí fyziologické následkyslabé popáleniny, záněty očí, psychická traumata, z nichž se jen těžko dostávají, a nakonec tu jsou únosy spojené s genetickou manipulací. Tyto protikladné přístupy nás značně dezorientují. Vyvstávají otázky:

Jsou tedy dobří a špatní mimozemšťané? Jde o lhostejnost (ať si o nás lidé myslí, co chtějí, my tu máme svou práci), nebo o vážný zájem, který však nemá být rušen, či o úmyslnou dezorientaci?

Súvisiace videá a dokumenty