Zmeň svoj život
HermeneutikaTématika UFO vs BibliaUFO (UAP) rozbor

11.časť – Skúmanie únosov (rozbor)

VAROVANIE A UPOZORNENIE

Pozn. autora: Prosím každého, kto bude čítať nasledujúce riadky, aby sa zamýšľal nad tým, čo tu bude povedané. Autor je kresťan, snaží sa ponúknuť náhľad do problematiky všeobecne a následne začne porovnávať tieto javy, prehlásenia, skutočnosti s Písmom. K podstatnému sa teda dostaneme, no pre ucelený obraz je potrebné prečítať si všetko spolu… Potom vám to konečne začne dávať význam, že UFO sú jednoznačne padlí anjeli a že spolupráca vlád s UFO, démonmi je skutočná a, žiaľ, i pravdivá.

Pre všeobecný rozhľad, keďže sa blíži satanov falošný príchod na čele s „mimozemskou rasou„, je nanajvýš potrebné a nutné, aby každý kresťan poznal tieto skutočnosti a vyznal sa v tejto tématike!


HISTORIE ZKOUMÁNÍ ÚNOSŮ

Kdy a proč se začalo se zkoumáním únosů, jaké metody byly použity?

V padesátých až osmdesátých letech se nejčastěji hovořilo o UFO ve spojitosti s tzv. kontaktovanými osobami. Tito kontaktéři (spojenci) přebírali poselství od mimozemšťanů telepaticky nebo automatickým písmem, mluvením v tranzu a nesčetnými dalšími psychickými fenomény. Připomíná to trochu komunikaci s duchy. Jejich činnost se rozšířila do tzv. UFO kultů, které již 35 let komunikují s „vesmírnými bratry“ z Plejád, Zeta Reticuli a dalšími.

V těchto případech se prodiskutovávají jejich důvody pro návštěvu u nás, hovoří se o konstrukci jejich strojů, o životě na idylické planetě a jejich postoji k životu. „Vesmírní bratři“ nám vytýkají pustošení naší planety, války a vždy projevují hlubokou náklonnost k Zemi a jejím obyvatelům. Nabádají k souladu mezi národy. Dávají rady pro zachování zdraví, např. doporučují vegetariánství, předávají metafyzické a spirituální vzkazy. Vedou diskuse o Zemi a jejím místě ve vesmíru s nabídkou uvést lidstvo do Nového věku.

Vzhledem k množícím se únosům do UFO a na základě Hopkinsovy práce v r. 1981 nastala změna v pohledu na UFO. Badatel Budd Hopkins srovnával jednotlivé podobné případy „unesených“ a shledal, že otázka nevysvětlitelné mezery v čase byla naprosto uniformní. Také si všiml, že nálezy záhadných jizev a zranění skoro vždy následovaly po setkání s UFO. Bral v úvahu i to, že osoba mohla být unesena, aniž UFO viděla, a že zkušenosti z únosu jsou zahaleny v mlžných vzpomínkách.

Hopkinsův výzkum potvrdil, že zájem únosců se soustřeďuje především na prohlídky unesených. Upozornil na fakt, že lidé s těmito zkušenostmi byli normální občané bez mentálních problémů a vyzval čtenáře, kteří měli podezření o svém únosu, aby mu napsali. Po vydání knihy obdržel stovky dopisů. Účastnil se besed v rozhlasu a televizi. V této době si výzkumné kruhy, zabývající se UFO, začaly uvědomovat, že pole tohoto fenoménu je daleko širší, než se doposud předpokládalo. Výzkum byl tedy odstartován.

Cesta, jak se dostat k informacím o zážitcích z únosů, vedla přes hypnotickou regresi. Mnohým kvalifikovaným hypnotizérům však chyběla znalost problému, což jim zcela pochopitelně bránilo klást správné otázky. Následkem toho se dalo jen velice těžko rozlišit mezi sny a skutečnými zamlženými vzpomínkami, či rozpoznat falešnou informaci. Protože hypnotizující sami neměli ponětí, co se vlastně stalo, nebyli schopni vyfiltrovat falešné vzpomínky z neznámých důvodů vložené do paměti. V souvislosti se současným zkoumáním únosů je však nutno se ptát, zda nyní kladou hypnotizéři správné otázky. Je jasné, že kladou-li plánované otázky, dostanou plánované odpovědi, a tudíž plánovanou strukturu příběhu.

Jak nynější hypnotizéři vědí, že jejich otázky nejsou tendenčně zaměřené? Co je a co opravdu není v mysli oběti? Dr. Jacobs odpovídá, že se dá říci, že na to přišli až časem. Současné zjistili, že člověk, který prošel určitou zkušeností únosu, má často vytvořen jakýsi „dezinformační val“ kolem vzpomínek, který zastírá samotný únos.

Jedna osoba si pamatovala vlka stojícího u postele a zírajícího do očí. Ostatní si naopak pamatují opice, sovy, jeleny a jiná zvířata. Někteří mluví o andělech nebo ďáblech. Při použití hypnózy se ukázalo, že tyto zamlžující vzpomínky souvisejí se začátkem únosu. Potom se oběti rozpominají, jak byly dopraveny do UFO.

V roce 1987 Dr. Thomas E. Bullard z univerzity v Indianě publikoval objemnou studii založenou na 270 případech únosů. Ačkoliv některé případy nebyly vyšetřeny pečlivě a mnohé obsahovaly i chybný materiál, Bullardova analýza byla schopna prokázat určitou podobnost a strukturu mezi jednotlivými únosy. Výzkum vstoupil na delikátní pole vybavování vzpomínek zasunutých v paměti. Když konečně několik výzkumníků jako Budd Hopkins a Dr. Richard Haines (který vyvinul plánovanou strukturu otázek) začalo pomalu budovat správnou techniku výzkumu únosů, zamotaná síť výjevů v mysli unesených začínala nabývat smysl a zapadat do jakési struktury.

V roce 1987 Hopkins publikoval knihu „Vetřelci“. Poukazuje, že kromě tělesných prohlídek uneseni lidé popsali bytosti, které řídily i genetické pokusy, při kterých bylo odebíráno sperma a vajíčka. Některým z nich byly předvedeny podivné vyhlížející děti, pravděpodobně zkřížené části z jejich genů. Hopkins především zdůraznil ponižující pocit být obětován, který každého z unesených pronásledoval. Je pravdou, že pomocí hypnotické regrese se dostáváme do oblasti podvědomí a není jednoduché rozlišit skutečné děje z minulosti od představ. Proto v Hopkinsových pracích bylo i mnoho nejasností.

Někteří lidé tvrdí, že žili v minulosti nebo že komunikovali se slavnými zesnulými osobnostmi, mnozí viděli duchy, tancovali s vílami, jiní prošli předsmrtnou zkušeností s náboženským námětem a další hovoří o prožitku únosu.

To vše může být projevem pro nás stále ještě záhadné činnosti mozku. Tyto paranormální fenomény mohou vyvstat z podvědomí, a proto by do případů mohla vnést trochu světla psychologie. Další důležitou osobou, která se zúčastnila vyšetřování unesených, byl historik Prof. Dr. David M. Jacobs z Temple University. Své výsledky popsal v knize „Tajemný život“, která vyšla v češtině v roce 1992. Pro tuto kapitolu se stala základním materiálem. I jemu se hypnóza osvědčila jako velice důležitá pomůcka k překonání amnézie, ačkoliv právě hypnóza je to, co skeptičtí čtenáři přijímají s pochybami. K otázce hypnózy se ještě vrátíme.

Dr. Jacobs se potýkal s problémem najít určitý postup událostí během únosu od začátku do konce. Většina sdělení, která získal, obsahovala jen útržky historek. Některé z nich začínaly logicky, ale potom náhle skončily nebo se propadaly do divoké fantazie. Proto začal s vlastním výzkumem. Začal studovat hypnózu a poučil se o nedostatcích a nebezpečích hypnotické regrese. Pracoval 2,5 roku a třídil fakta.

Ačkoliv struktura únosů byla podivná, fantastická a nepochopitelná, zapadala do určitého vzoru. Všechny procedury navazovaly jedna na druhou, dokonce i nejmenší detaily byly potvrzeny z několika zdrojů. Byla tu už chronologie a logická struktura.

Proto bych rád nyní čtenářům, kteří nemají možnost si tuto knihu již opatřit, umožnil seznámit se alespoň s nejdůležitějšími skutečnostmi popsanými v knize.

ANALÝZA ÚNOSŮ

Přechod z normálního prostředí do UFO je otřesná zkušenost. Lidé mohou být uprostřed své činnosti náhle a proti své vůli přemístěni a vydáni v šanc nové skutečnosti, i když se únosci snaží postupovat tak, aby život uneseného nevybočil z kolejí. Zdá se, že velice důležitým momentem hledání příležitosti k únosu je jeho utajení. Nejčastěji k němu dochází, když je oběť v automobilu sama uprostřed dne nebo s malou skupinou lidí. Někteří však také popisovali situace, kdy nedošlo k únosu a bytosti prováděly své prohlídky na místě, v jejich domovech.

Většina únosů se však odehrává v noci, kdy je člověk sám, ať spí či bdí. Únosy před zraky veřejnosti jsou náhodnou výjimkou. Čím osamocenější je osoba a je předpoklad, že ji nikdo nebude hledat, tím déle únos trvá. Únosy trvají běžně od jedné do tří hodin, ale jsou i případy, které se počítaly na dny.

Nic netušící žena se chystá na lůžko. Chvíli čte, potom zhasne světlo a pomalu usíná. Náhle uprostřed noci ji probudí světlo. Obrátí se na záda. Světelný pruh v pokoji se k ní přibližuje a z něho vystupuje malá postava s holou hlavou a ohromnýma očima. Žena má strach, děsivý, svazující. Chce utéct, ale nemůže se pohnout. Chce křičet, ale nevydá hlásek. Bytost se k ní přibližuje a dívá se jí přímo do očí. Najednou je klidná. Je přesvědčená, že jí nehrozí žádné nebezpečí.

To je typický začátek únosu a skoro všichni unesení jím prošli. Od prvních vteřin procesu se všechno vymyká lidské realitě. Je to rychlý nástup do podivných událostí. Jakmile proces začne, člověk jej nemůže zastavit, a když je po všem, tak si nic nepamatuje. Ideální příležitostí k únosu je noc. Je zde menší pravděpodobnost, že si toho někdo všimne. Bytostem jsou tak zaručeny maximální podmínky. Navíc spící oběť to později vnímá jen jako sen, který, ač sice mnohem živější a v jiné intenzitě, je stále ještě na hranici chápání.

Na začátku nočního únosu bytosti vstoupí do místnosti ve světle procházejícím oknem. Jak se dá použít světlo k transportu hmoty, nevíme. Bytost se přiblíží k vystrašené oběti a přímým pohledem do očí ji uklidní. Potom se dotkne jejího ramene nebo paže. Oběť se nad lůžkem vznese a je pomalu přitahována světlem, které ji pohltí. Bytosti jsou neustále s ní. Posléze bez váhání oběť a její průvodci projdou zavřeným oknem ven. Během tohoto procesu si oběť není vědoma své fyzické existence. Ačkoliv se někteří unesení zmiňují o procházení stěnou a stropem, většina bytostí hledá okno. Někdy jsou bytostmi odvedeni z jedné místnosti do druhé a vyjdou oknem tam. Zablokovaná okna, třeba krabicemi při stěhování, bytosti nepoužívají.

Vznášení je velice nepříjemný pocit. Mnoho unesených si vybavuje nevolnost a závrat způsobenou strachem a dezorientací. Koruny stromů se ztrácejí a jsou viditelné pouze hvězdy. Pomalu se blíží ke zdroji světla a posléze jsou pohlceni v UFO.

Během celého únosu je komunikace mezi únosci a obětí telepatická. Unesený buď slyší, nebo má dojem, že slyší. Ví, co se od něho očekává a komunikace má vždy uklidňující charakter. Např. oběť se ptá:

„Proč to děláte?“ Odpověď bude: „Nezraníme vás,“ nebo „Budete v pořádku.“

Na otázky odpovídají bytosti vyhýbavě a ubírají celé situaci na závažnosti. Unesený vnímá, o čem bytosti hovoří. Má však potíže opakovat určitá slova a věty. Někteří lidé slyší věty ve vědomí a jsou schopni vybavit si nejenom smysl komunikace, ale také i „slova“. Dosud se však nevyskytl jediný případ, kdy by se bytosti a unesení dorozumívali zvukem, tedy hlasem. Bytosti přenesou oběť do hlavní místnosti. Ačkoliv je značně dezorientovaná, je schopna vnímat, co se s ní děje. Vidí podivné bytosti vzbuzující strach. Jsou zabrany do práce a oběti zdánlivě nevěnují pozornost. Ale jsou tam druzí, kteří na ni čekají.

Jsou malí, obvykle šedí nebo hnědí, případně bezbarví. Mají holé vypouklé lebky, ohromné tmavé oči mandlového tvaru, bez zorniček a čoček. Někteří jsou bez nosu a mají nepohyblivá ústa bez rtů. Nemají uši, jejich těla jsou vyzáblá. Někteří nemají oděv, jiní mají jakýsi těsně přiléhající dres. Vyšetřovna je malá kulatá místnost, většinou plná aparátů připevněných ke zdem a stropu, osvětlení je příjemné.

TĚLESNÁ PROHLÍDKA

Oběť leží na stole obklopena dvěma až čtyřmi bytostmi. Je při plném vědomí, bezvládná, neschopná řeči, zmatená a vystrašená. Navíc má otevřené oči, takže může pozorovat, co se kolem ní děje. Celé vyšetření netrvá déle než 10 až 20 minut. Bytosti pracují rychle a s naprostým soustředěním. Jsou zručné a pozorné. Zaměřují se na anatomii lidského těla a jeho různé části. Přejíždějí různá místa a poklepávají prsty na ně.

Začínají u chodidel, zkoumají reflexy, prozkoumávají kolena, jakoby pozorovaly funkci kloubů. Někdy během tohoto vyšetřování provedou na lýtku, stehně či paži řez, který může být ve tvaru mělké prohlubně, dlouhý, či široký. Rána nekrvácí a nemá dlouhý hojivý proces. Jizva se formuje skoro hned. Dotyčný si v té chvíli uvědomuje, co se s ním děje, ale později si už nevzpomene, jak k jizvě přišel. Dále je zajímají pohlavní orgány, plíce, hlava.

IMPLANTACE

Ke konci prohlídky bytosti vsunou unesenému malý kulatý předmět do nosu, ucha nebo mu odtud takový vyjmou. Tento předmět připomíná brok. Je hladký nebo s malými výstupky či otvory. Není známo, k čemu tento předmět slouží. Může to být pomůcka při vyhledávání vybrané osoby, možná je to monitor hormonálních změn v těle. Unesení uvádějí i jiná místa používaná pro implantaci, například u žen blízko vaječníku a v podbřišku, u mužů v blízkosti pohlavního orgánu. Nejčastěji je však implantace prováděna v hlavě. ​

ZÍRÁNÍ

Během celého únosu, a zřejmě i jako pomoc při komunikaci s unesenými a pravděpodobně jako zdroj změny jejich psychického stavu, se bytosti dívají oběti upřeně do očí. Např. hned během prvních momentů únosu, i často předtím, než je oběť transportována do UFO, již bytost zírá oběti do očí. Takový člověk, který je obvykle k smrti vyděšený, se pod tímto pohledem uklidní. Zírání také odnímá bolest. Nicméně nejpodivnější z nich je tzv. duševní průnik (průnik do nitra člověka).

PRÁCE VYŠŠÍ BYTOSTI

Po ukončení tělesné prohlídky a implantaci kulatého předmětu malé bytosti odstoupí a do místnosti vchází vyšší bytost. Tato vyšší bytost se velice podobá oněm malým bytostem, ale s tím rozdílem, že je větší a má ve tváři poněkud jiné rysy. Vyzařuje z ní autorita. Malé bytosti ji respektují a bezodkladně vykonávají její příkazy. Oběti mají k této bytosti velmi silné a velice rozporné pocity. Některé z obětí ji nenávidí, protože ona je zřejmě původcem jejich únosu, jiní ji vnímají jako bytost laskavou a vyvíjí se u nich náklonnost, kterou k malým bytostem rozhodně nepociťovali. Tento „doktor“ hovoří obvykle v uklidňujících frázích. Jestliže je nucen odpovědět, odpovídá vyhýbavě.

Zeptá-li se např. oběť: „Co to děláte?“, odpovídá mlhavě: „Vždyť dobře víte, co děláme.“ Když se oběť ptá, zda tomu bude konec, odpoví: „Jste velice výjimečná osoba a velice důležitá,“ nebo „Je velice důležité, že nám takto pomáháte.“

Někdy provádí tělesnou prohlídku sama, ale zdá se, že je specialistou na průnik do vědomí. Tato specializace spočívá v hlubokém soustředěném zírání do očí oběti. Někdy má dotyčný člověk pocit, že mu z mozku vytahuje nějakou informaci. Nevíme jakou a nevíme, jak ji bytosti mohou použít. Jeden z unesených se domníval, že ji předávají do mozku ostatních bytostí. Když vyšší bytost zírá do očí, její černé oči bez zorničky a panenky zabírají jakoby celou tvář. Jsou magnetické a bez pohybu. Ačkoliv se oběť snaží, nemůže své oči zavřít, ani odtrhnout. Většina unesených v této proceduře podlehne. Mají pocit, že je oči pohlcují, že se do nich propadají, že s onou bytostí navazují jakési spojení. Karen Morganová to popsala takto:

„Dívám se do těch očí. Nevěřím, že jsou tak ohromné; jakmile se do nich podíváte, je konec.“

„Konec! Co tím myslíte?“

„Nemyslím na nic jiného, než na ty oči. Jakoby mě spoutávaly.“

„Jak to jen dělají?“

„Jdou přímo dovnitř. Nemůžete nic dělat, nemůžete se přestat dívat. I když nechci, nemohu uhnout. Přitahují mě. Vstupují do mě.“

„Máte otevřené nebo zavřené oči?“

„Otevřené, ale nemám smysl, žádnou vůli, nic. Jsem vstřebávána a nemohu se bránit.“

Někteří lidé mají pocit, že jim vyšší bytost krade vzpomínky. Jiní se zmiňují o zvláštním uklidnění, které je zbavuje strachu. Muži i ženy se však shodují v pocitu násilí a zranitelnosti. Nemají moc ani sílu tomu zabránit. Nemohou nic dělat. Jestliže se oběť snaží zavřít oči, je jí přikázáno je otevřít. Během vyšetření má bytost velice často ruku na hlavě nebo rameni uneseného.

NAVAZOVÁNÍ CITOVÝCH KONTAKTŮ

Během průniku do vědomí může vyšší bytost vyvolat v oběti určité pocity, buď strach, nebo vlnu příjemných emocí, které s ní mohou uneseného citově spojit. Jak jí zírá do očí, může být oběť zavalena důvěrou v laskavost a přátelství oné bytosti. Oběť pak chce být nápomocná, chce zůstat, chce se obětovat jejich programu. Někdy jsou to city romantické, někdy v sobě zahrnují prvky sexuality. Některé ženy vyjadřují lásku a chtějí se poddat. Muži mají stejný pocit, zvláště, když vnímají bytost jako ženu. Patti bylo 23 let, když byla unesena. Říká:

„Mám dojem, že se mi hrne do hlavy vlna emocí. Snaží se na mě napojit. Možná, že ve mně tento pocit vyvolává úmyslně, abych poznala, co to vlastně je. Silné city – nemohu to popsat. Je to víc než romantické. Jakoby s ní člověk splynul. Jsem šťastná. Je to jako symbióza, jako bych s ní koexistovala, jako bychom se vzájemně napájeli, je to těžko popsatelné.“

„Máte pocit podmanění a nejistoty?“

„Ano, naprosto. Je to ona, kdo mě miluje.“

„Máte pocit, že jste se jí vzdala? Ano, jako majetek – v tom smyslu. Je velice jemná a ohleduplná.“

Jiný unesenýJ. Pinzero – říká:

„Nemůžete se ubránit náklonnosti a lásce k ní. Je to perfektní zážitek, který se vždycky snažím znovu vyvolat. Nechce se mi vzdát se toho pocitu.“

SEXUÁLNÍ AKTIVITA

Čas od času bytosti v unesených vzbudí rychlý intenzivní sexuální vzruch a u žen dochází k orgasmu jako součást pronikání do vědomí. Říkají, že je to kombinace psychického a tělesného stavu, která náhle vyvolává sexuální uspokojení. Většina žen však prohlašuje, že pocity procházejí mozkem, jakoby bytost tlačila na jakýsi mentální knoflík. Navzdory pokusům bránit se tomuto vzrušení nemohou ho potlačit a k jeho vyvrcholení dochází v několika minutách.

V mnoha případech dosáhnou orgasmu, který je velice nepříjemný, protože vědí, že jde o něco, čím musejí z nějakého důvodu projít. Některé ženy při plném vědomí a znalosti toho, co se s nimi děje, pociťují nenávist a ponížení, zvláště proto, že nemohou toto konání nijak ovlivnit. Při zírání, kterým bytosti stimulují sexuální vzrušení, dochází ke sběru spermií a vajíček.

PŘEDSTAVY

Další zajímavou procedurou je vnuknutí představ. Člověk vidí určité scény a je přinucen se dívat na určitou věc. Např. bytost drží krychli s určitými otvory nebo je mu předváděna jakási krajina. Bytosti potom výsledky z vizualizace různých scén analyzují. Scény samy neobsahují žádnou předtuchu nebo předpověď budoucnosti. Představivost může mít ohromný účinek na psychologický stav oběti.

IMPLANTACE VAJÍČKA

Implantace oplodněného vajíčka do dělohy je další kritickou procedurou. Na palubě UFO si je žena ve většině případů vědoma toho, že jí bylo něco implantováno a že to v ní zůstává. Také se dozví, že je v jiném stavu. Nechce-li být, zvláště za těchto okolností, její protesty bytosti ignorují. Při návratu zpět jsou bytostmi tyto její nepříjemné vzpomínky potlačeny, a tak oběť, do níž bylo implantováno oplodněné vajíčko, si neuvědomuje, že je v jiném stavu.

Po čase pak nastávají těhotenské změny. První je ta, že přestane menstruovat. Není si vědoma opomenutí antikoncepce, nebo už několik měsíců nedošlo ke styku. Není tedy důvod k podezření z gravidity. Nicméně prsy se zvětšují, někdy trpí ranními nevolnostmi a má pocit, že je v jiném stavu. V mnoha případech se podrobí těhotenské zkoušce, která vyjde pozitivně, navštíví gynekologa, který její podezření potvrdí.

VYNĚTÍ EMBRYA

Po šesti až dvanácti týdnech se jí menses obnoví. Najednou již v jiném stavu není. Nedošlo k samovolnému potratu, ani žádnému vyjití nějakého materiálu z těla, žádný náznak, že by se něco dělo. Navštíví znovu gynekologa. Ten potvrdí, že fetus náhle zmizel. Podobně to probíhá i u žen, které se po zprávě o svém nenadálém těhotenství rozhodnou pro interrupci. Přijdou na objednaný termín k zákroku, avšak lékař je zmaten. Po fetusu není ani stopy. Zmizel.

Vynětí implantovaného embrya je třetí gynekologická procedura ve zkušenosti únosu. Pouze v hypnóze si potom uvědomí, že byla znovu dopravena na UFO, kde jí tento fetus vybrali a vložili do něčeho, vypadajícího jako akvárium, jakési nádoby s tekutinou.

„AKVÁRIA“

Na lodi bývá celá místnost plná jakýchsi akvárií. V nich jsou embrya v různém stadiu vývinu. Embryu jsou dodávány živiny. Bytosti pak většinou ženě sdělí, že je to její dítě, které ony vychovají. Když jim oběť namítne, že na to nemají právo, odpoví, že to jejich právo je. Při dalším únosu se unesená setkává se „svým dítětem“. Mnohé oběti únosu prožívají trauma a strach, když vidí rysy novorozenců.

„Dejte to pryč, je to ošklivé, já to zabiju,“ křičela Melissa Bucknellová, když ji posádka UFO vyzvala, aby si svou „příšerku“ pochovala.

Mnohé ženy odmítají popis a tvrdí, že viděly jen pouhý vršek hlavy. Říkají, že děti mají příliš velkou hlavu vůči tělu, ohromné oči s bělmem, velice malé uši, nos, ústa s tenkými rty a zašpičatělou bradu. Tělo je dlouhé a tenké, ruce a prsty podlouhlé a tenké. Kůže je tenká, nasládlá, jakoby průsvitná. Vlasy mívají v normálním spektru barev, ale nejčastěji jsou popsány jako bílé a řídké. Dítě není zaoblené a nevypadá ani jako ostatní bytosti, ani jako lidský potomek.

Unesené ženy shodně prohlašují, že dítě neprojevuje normální reakce. Je malátné, nereaguje na dotyk, nepohybuje se a nepoužívá ruce k dotyku věcí kolem sebe. Většinu žen zaplavuje pocit, že dítě není v pořádku a cítí nutnost ho chovat, aby přežilo. Bytosti po nějaké chvíli oznamují, že dítě vypadá lépe a v tomto prohlášení je jakési uspokojení. Dítě obvykle nekomunikuje s ženou jako normální lidské dítě. Ačkoliv k němu mluví, nereaguje ani vokálně, ani pohybem. Má však hypnotizující oči. Některé ženy se od nich nemohou odtrhnout. Mají v sobě sílu, která unesené fascinuje. Mnohé je popisují jako moudré, které obsahují jakousi znalost, schopné komunikace na okraji reality.

Vypadá to, že bytosti kladou nesmírný důraz na to, aby se žena dítěte dotýkala. Nutí ji, aby se chtěla dotýkat a snaží se u ní vyvolat jakýsi citový vztah, což je velice obtížné, protože žena se necítí matkou. Není tu těhotenství, chybí tu zrození a navíc dítě nevypadá jako člověk, což vyvolává spíše odpor než náklonnost. Bytosti se snaží zprostředkovat vztah k dítěti různými způsoby.

Prvně se snaží vsugerovat ženě, že je to hezké dítě, rozkošné a hodné. Vizuální procedurou vedou oběť k chápání dítěte jako normálního člověka. Mnohé ženy uváděly, že skutečně chápaly dítě jako rozkošné a hezké, ačkoliv si byly vědomy, že dítě vypadá divně. Strach je tím odňat a esteticky příjemná představa zaujme v mysli pozici, která umožňuje podivnou vizáž dítěte před očima oběti přeměnit v něco krásného. Dále pak používají přesvědčování, že je to její dítě, i když trochu podivně vypadající.

MATEŘSKÁ ŠKOLKA, LÉČENÍ A SPECIALIZOVANÉ INTERNÍ PROHLÍDKY

V další místnosti je něco jako mateřská školka. Bytosti unesenou přesvědčují, že dítě musí být zahrnuto citem, že je to velice důležité. Potřebují to od člověka. Samy toho nějakým způsobem nejsou schopny. Jako kdyby tyto maličké bytosti potřebovaly lidský kontakt pro správný vývoj. Proto únosci nutí své oběti, aby dítě podržely, aby se ho dotýkaly, a to co nejdéle.

Jsou to další z procedur, které unesení někdy podstupují. V některých případech bytosti začnou s léčením neduhů nebo nemocí, kterými unesený trpí. V žádném případě to však nelze spojovat s koncepcí „bratrů z vesmíru“ popisovaných jako laskaví návštěvníci, přicházející na Zemi vyléčit rakovinu. V těchto situacích je to spíše nutnost zachování vzorku, který jim slouží v jejich zájmu. Jedna z obětí dodala:

„Je to jako oprava nářadí.“

Někteří uváděli, že byli během únosu vyléčeni ze zápalu plic, záškrtu atd. Další procedura je vyvolávání tělesné bolesti. Je to jedna z nejhorších dodatečných procedur. Působit bolest pravděpodobně umožňuje bytostem studovat nervový systém. Jeden muž byl obětí několika takových pokusů již od dětství. Bytosti se dotýkají různých částí jeho těla speciálním nástrojem, který způsobuje lokální bolest. Někdy položí kovově vyhlížející desku na různé části jeho těla. Aktivovaná deska způsobí bolest, kdekoli se dotkne a bolest se stupňuje tak dlouho, dokud oběť nekřičí, aby přestali. Během této procedury bytost neustále zírá oběti do očí.

PŘEVOD INFORMACÍ A NÁVRAT

Po většině únosůoběť obyčejně vyčerpávající a zneklidňující pocit, že jí byla vsunuta nějaká znalost. Není schopna ji odhalit nebo rozpoznat, ale má dojem, že by byla schopna, kdyby věděla jak. Do této doby se však žádné zvláštní informace od unesených nezískaly. Existuje několik ojedinělých případů, kdy oběť prokázala náhlé hluboké vědomosti z oblasti vědy, kterou nikdy nestudovala. Jiní projevili nečekaný zájem o astronomii a fyziku.

Unesený je během návratu neustále pod kontrolou a není schopen situaci nijak ovlivnit. Odchod z objektu si velice těžko pamatuje. Někteří popisují, že byli postaveni na kruhový plát v podlaze. Další věc, na kterou si vzpomínají, je pocit vznéšení se, nebo postupný sestup dolů. Jestliže k únosu došlo z domova, oběť se vrací téměř vždy oknem a zhmotní se ve svém pokoji. Mnoho unesených si po návratu všimlo podivných nesrovnalostí na oblečení nebo modřin na těle.

Není neobvyklý návrat bez pyžama nebo s noční košilí naruby, ačkoliv oběť věděla, že si ji před spaním oblékla správně. Jiní se probudí bez spodního prádla, které pak najdou pečlivě složené u nohou postele, přestože si byli jisti, že je před usnutím měli ještě na sobě. Mnozí našli své oblečení, když se ráno probudili přehozené přes židli. Někdy se probudí v podivných pozicích, sedí na posteli nebo schouleni do klubíčka.

Často si oběti ráno po únosu povšimnou podivných známek na těle. Zjistí, že mají modřiny, pohmožděniny a vyrážky, o kterých netuší, odkud se vzaly. Někdy je třeba polštář nebo pokrývka potřísněna krví. Někdy se žena ráno probudí s průzračnou lepivou substancí mezi stehny, pro kterou nemá žádné vysvětlení. Jiní zase objevili neobvyklé skvrny na svém nočním prádle.

Každá z obětí se probouzí unavená, vyčerpaná a nervózní s pocitem, že měla nepříjemnou bezesnou noc. Když je epizoda u konce, začíná amnézie pomalu ustupovat. Unesený si může po několik vteřin někdy i hodin něco pamatovat. Pochopitelně, že některé zkušenosti z paměti nevymizí. Ve většině případů je však paměť ihned zablokována. Nevíme, co to způsobuje. Může to být změnou v podvědomí.

ÚNOSCI – CO O NICH VÍME?

Nejprve se zastavme nad tím, čím převyšují člověka. Bytosti jsou schopny úkonů, které se nám zdají jako podivné kouzlo. Přenášejí lidi hmotou, materiálem, jako jsou okna, zdi, stropy. Mohou se stát neviditelnými nebo učinit ostatní věci neviditelnými, včetně člověka, když se octne v okruhu UFO. K přemisťování osob a někdy i automobilu používají světelný paprsek. Mají nejenom schopnost vyhledat jednotlivé oběti, ale také vybrat správný biologický čas k jejich únosu.

Jejich skutečná síla je ve schopnosti manipulovat lidským mozkem. Změní podvědomí a naruší lidskou schopnost chápat. Přizpůsobí vizuální orientaci tak, že oběti mají problém vidět věci zblízka nebo odhadovat vzdálenosti. Vměšují se do lidské vůle a síly a nutí k nedobrovolné činnosti. Toto mohou dokázat i na dálku. Vzbuzují strach a zastavují fyzickou bolest. Zajišťují amnézie, komunikují telepaticky a v mysli člověka vyvolávají komplexní představy a scénáře.

Mohou vzbuzovat sexuální vzrušení, emoce jako lásku, strach a úzkost. Mohou manipulováním mozku vyprovokovat orgasmus. Přinutí oběti k náklonnosti a lásce k nim samým. Schopnost člověka kontrolovat situaci silou vůle je omezena. Bytosti se tak jeví jako nepřemožitelná a všestranná síla. Na druhé straně však prokazují jistá omezení.

Vypadá to, že nemohou pokračovat v chovatelském programu a nezahrnout do něho i člověka. Z nějakých důvodů se obávají odhalení, proto používají oněch kradmých metod únosů. Zdá se, že postupují jako chovatelé v zoologické zahradě se skupinou spících goril v obavě, že se probudí a nebude možné je kontrolovat. Velice často hlídají jednoho člověka dvě malé bytosti a jsou velice opatrné. Udržují pečlivou mentální a fyzickou kontrolu a někdy oběť připoutávají, aby omezily její pohyb. Mají velice vyvinutou rutinu.

Velice zřídka mění svůj způsob práce. Jsou zaměřeny na svůj úkol bez ohledu na podmínky. Některé oběti měly dojem, že vykonávání několika úkonů najednou jim působí těžkosti. Kdo nebo co jsou tyto bytosti? Není žádný solidní důkaz, který by naznačil, zda jsou to živé organismy nebo umělé bytosti, které vykonávají určitý úkol nebo kombinace obou nebo něco úplně jiného. Mají však nepochybnou fyzickou existenci, kterou nelze plně popsat.

ANATOMIE BYTOSTÍ

Většinu typů bytostí lze rozdělit na malé a vyšší. Vypadají lehce a křehce. Barva kůže a barva jejich obleku splývá a nikdy není možné popsat, kde končí oblek a začíná pokožka. Jejich oblek nemá osobní výraz nebo nějakou individualitu. Některé bytosti mají na obleku znaky, které připomínají hada. Někteří to popisují spíš jako klikatou čáru. Kůže je tmavě šedá až světle šedá, nasládlá, bílá. V základní šedé barvě mohou být i náznaky jiných základních barev. U vyšší bytosti je kůže většinou jakoby hrubá až skoro kožená, zatímco u malých bytostí jakoby gumová, elastická. Je jednolitá, bez pórů, chloupků, pih, vrásek, skvrn apod.

Je těžké rozpoznat, jestli bytosti stárnou. Unesený není schopen rozlišit nějakou změnu v obličeji nebo rysech bytosti. Jejich obličeje nemají individuální rysy, které by rozlišovaly jednoho od druhého. Neodrážejí se v nich emoce, např. jeden nevypadá šťastně a druhý smutně.

Hlava je z hlediska chápání lidských proporcí velká. Lebka je rozšířená hlavně nad očima a připomíná žárovku. Obličej zhruba připomíná lidskou tvář. Obrovské oči jsou uchvacujícím rysem každé bytosti, zabírají většinu širokého čela. Uprostřed jsou veliké a zužují se směrem k okraji hlavy. Nemají panenky, zorničky nebo čočky. Vypadají jako černé neprůzračné orgány. Nemají různé odstíny barev a nepohybují se jako u člověka. Někdy oběti uvádějí, že pozorovaly jakýsi tekutinový pohyb uvnitř očí. Jejich otvor pro ústa nemá rty a svědci se nemohou dohodnout na způsobu otevírání úst. Většina z nich nevidí nic. Žádný z nich nepozoroval zuby, jazyk nebo sliny.

Není vidět žádný pohyb, který by naznačoval přítomnost jazyka nebo polykacího mechanismu. Na krku není žádný pohyb svalů, nemají ohryzek a nic nenaznačuje, že mají hlasivky. Bytosti nepoužívají ke komunikaci ústa. Hlava je připojena k tělu tenkým trubicovým krkem, který se zdá příliš slabý na to, aby velkou hlavu udržel. Je krátký a hlava je na něm nasazena jak dýně na tyči. Komunikace jsou telepatické a žádný z unesených nikdy neslyšel, že by z nějaké bytosti vyšel nějaký zvuk. Celková struktura těla je obdélníková, zužující se směrem k dolním končetinám. Nemají pánev ani viditelné kosti v bocích. Místo, kde by mělo být břicho, je ploché. Svědci nevidí pupek ani genitálie.

Paže jsou dlouhé, tenké a bez svalů. Ohýbají se u loktů, zápěstí neexistuje, ruce a prsty připomínají lidské ruce, ačkoliv jsou tenčí a delší. Většinou mají pouze tři prsty a jakýsi palec, který je umístěn níže než u lidí. Nemají vrásky ani rýhy na dlaních a prstech. Dolní končetiny jsou krátké a slabé a ohýbají se v kolenou. Není na nich viditelná žádná svalová formace. Unesení popisují některé z bytostí jako ženy v tom smyslu, že jsou štíhlejší, jemnější a mají vláčnější pohyby. Je kolem nich jakási aura laskavosti a citu. Jinak jsou fyziologicky k nerozeznání.

Bytosti se vyznačují nesmírnou zručností. Jsou schopny provést tělesnou prohlídku s nesmírnou rychlostí – dotykem, dloubáním, poklepy. Nepustí ani nepřevrátí žádnou nádobu. Uneseného svléknou rychle, obratně a bez cloumání. Oběti mají pocit, že bytosti jsou slabé a křehké, ale jsou velice často překvapeny silou, kterou jsou schopny vydat.

Absence nosu bytostí přivádí ke spekulaci, že pravděpodobně neabsorbují atmosféru jako lidé. To samé platí pro víčka. Zřejmě nepotřebují chránit povrch očí před prachem apod. Unesení nepozorovali ani žádný pohyb hrudníku, který by naznačoval dýchání.

Jedí a pijí? Důkazy nasvědčují tomu, že ne. Žádná z obětí neviděla bytost jíst. Nemají ústa schopná pohybu, nemají zuby, sliny ani jazyk. Bez nosu je také omezen čichový vjem. V tom případě buď příjem potravin neexistuje, nebo je omezený, nebo se od našeho radikálně liší. Není tu naznačena ani existence žaludku. Na bytostech samotných ani na lodi není nic, co by ukazovalo na příjem tekutin. Nejsou tam nádrže, fontány, kohoutky, hrnečky, ničím si neomývají ruce. To, v čem plavala ona embrya, se spíše podobalo želatině.

Hrubý závěr o fyziologii a morfologii bytostí naznačuje, že jsou od člověka velice odlišné. Chování bytostí a komunikace, znalost technologie a vědy, kterou bytosti mají, naznačuje, že jsou schopny myšlenkového procesu s velkou kapacitou pro učení a chápání.

SOCIÁLNÍ POMĚRY A JEJICH PŘÍSTUP K UNESENÝM

Dokonalost, které bytosti dosáhly, je závislá na vzájemné spolupráci mezi sebou, což vedlo k vytvoření jakési pracovní hierarchie. Vyšší bytost je prokazatelně hlavní postavou při každém únosu. Malé bytosti vykonávají příkazy vyšší, ale mají i své vlastní úkoly. Často zacházejí s přístroji. Jejich postoj je velice chladný a obchodní. Nemarní čas, všechno jejich počínání je účelné a velice ekonomické. Unesení mají dojem, že jsou jako na běžícím pásu. Jsou přijati, vyšetřeni, vráceni v co nejkratší době, aby se bytosti mohly zabývat další obětí.

V určitých případech však prokazují jakýsi ohled k lidskému cítění. Ujišťovací a uklidňující obsah jejich mluvy dokazuje, že rozumějí lidskému pocitu strachu a bolesti, ačkoliv ji v některých procedurách samy vyvolávají. Uklidňují oběť ujišťováním, že se jí nic nestane a nebude mít žádnou bolest. Na druhé straně zdůrazňování mladým předpubertálním děvčatům, že by se měla začít množit, jakoby byla zvířata v nějakém pokusu, nasvědčuje tomu, že bytosti nemají velké ponětí o lidských citech, psychologických reakcích, nebo spíše si nedělají s nimi velké problémy a jsou k nim lhostejní.

Bytosti jednají jakoby proces tvoření novorozenců zahrnoval pouhé spojení vajíčka se spermií. Tváří se, že nechápou, proč se unesení vzpírají. Vyšší bytost je někdy zmatená, když pozoruje, že se oběť vzpouzí. Jestliže se unesený pokusí o fyzickou obranu, bytosti ho jednoduše přinutí, aby podlehl. Jestliže opět odepře mentální spolupráci nebo křičí, nevšímají si toho. Ignorují obviňování, že je to zásah do jeho života. Jestliže křičí a prosí, aby své počínání zastavily, dostane se mu odpovědi, že to nelze. Tvrdí, že je v jejich práci nemůžeme zastavit.

Někdy se zdá, že malé bytosti jsou jakoby veselé nebo šťastné, zvláště když s nimi oběť ve všech procedurách spolupracuje. Unesení ale nikdy nepozorovali, že by bytosti žertovaly nebo vedly nějakou lehkou konverzaci. Osobní život oběti, její sociální postavení, rodina pro ně nemá význam. Unesení lidé jsou pro ně důležití hlavně z hlediska jejich „chovatelského programu“.

Nemají zájem o politiku, kulturu, ekonomii nebo jinou bohatou část komplexu, ze kterého se lidské vztahy skládají. Nikdy se na nic takového neptají. Vyjadřují však zájem na omezení růstu populace, na omezení kouření a o zdravotní problémy, které mohou mít vliv na schopnost produkce potomků.

KULTURA

O životě bytostí na UFO nejsou přímé znalosti. Nejenom že unesení neviděli u únosů na UFO ani vodu, ani jídlo, ale také nikde neviděli lůžka nebo podobné pohodlné věci. Neviděli časopisy, knihy nebo jiné prostředky k rozptýlení. Také nikdy neviděli bytosti odpočívat. Svědci nezaznamenali žádné stopy po umění ani nábytek, lavičky, stoly, židle, vyjma těch, kterých je použito kolem procedur. Místnosti nemají žádnou dekoraci, stěny jsou kovově šedivé, černé nebo bílé.

V jednom případě bylo zaznamenáno, že potřebný nábytek vyjížděl ze stěn, což by naznačovalo, že je účelnost nadřazena kultuře. Unesený není schopen rozeznat jejich životní styl a základ jejich společnosti. Jestliže je oběť při únosu schopna myšlení natolik, že se zeptá, odkud jsou, bytosti neodpovídají nebo poznamenají, že tato informace není důležitá. ​

SHRNUTÍ

Pokusme se tedy složit celkový obraz. Jedná se o bytosti rozumné, logické, zabývající se svými úkoly s maximální zručností, ale pro lidi ve velice neosobním stylu. Je tu jakási hierarchie, rozdíl v úkonech. Soustředí se na lidskou fyziologii, neurologii a reprodukci. Nemají žádnou viditelnou individualitu a jejich vzhled je identický, až na občasný rozdíl v oblečení. O sobě nepodávají zásadně žádné informace. Otázkou je, zda jsou inteligentnější než lidé. Je pravdou, že mají vysoce pokročilou technologii.

Není však důkaz, že by měli větší schopnost pro výuku a řešení problémů, než lidé. Navíc se u nich nenalezla náklonnost k tvorbě a smysl pro estetiku. Nenašel se také důkaz o tom, že by lidská schopnost porozumět a učit se byla na nižším stupni než jejich. Jedna věc je však jistá. Bytosti nejsou lidské. Jejich mentální schopnosti a fyziologie jsou od našich velice odlišné. Jsou nám cizí. ​

Súvisiace videá a dokumenty